5 C 198/2021

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , země naposledy fakticky bytem adresa žalovaného t.č. neznámého faktického bydliště zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši [částka] s úrokem ve výši [částka], s 18,96% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši [částka], s 10% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, b) částku ve výši [částka] s úrokem ve výši [částka], s 19,27% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši [částka], s 10% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 2 5 C 198/2021 a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo].

1. Dne [datum] podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], která s žalovaným uzavřela smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] na základě které byl právním předchůdcem žalobce poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok ve výši [částka] s úrokovou sazbou 18,96% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka], za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], zavázal se půjčenou částku včetně poplatků uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka] počínaje dnem [datum], když poslední splátka byla stanovena na [datum]. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku [částka], z níž částka [částka] byla použita na zaplacení úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a částka [částka] na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso. Nejpozději měl žalovaný celkovou částku zaplatit [datum], od následujícího dne je v prodlení s neuhrazenými splátkami a úročí se úrokem 18,96 % dle čl.1 smlouvy. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], žalovaný žalobci dluží částku [částka], sestávající se z jistiny [částka], úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka], poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka], dále kapitalizovaný úrok [částka] (vypočten při sazbě 18,96% z jistiny za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] (vypočten při sazbě 10% ročně z jistiny za dobu od [datum], tedy od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky, do [datum]). Od [datum] běží úroky ve sjednané výši a úroky z prodlení v zákonné výši, vše až do zaplacení. Dále se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] na základě které byl právním předchůdcem žalobce poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok ve výši [částka] s úrokovou sazbou 19,27% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka], za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], zavázal se půjčenou částku včetně poplatků uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka] počínaje dnem [datum], když poslední splátka byla stanovena na [datum]. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku [částka], z níž částka [částka] byla použita na zaplacení úvěrové jistiny, částka [částka] na zaplacení úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částka [částka] na zaplacení poplatku za administrativní činnost a částka [částka] na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso. Nejpozději měl žalovaný celkovou částku zaplatit [datum], od následujícího dne je v prodlení s neuhrazenými splátkami a úročí se úrokem 19,27 % dle čl.1 smlouvy. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], žalovaný žalobci dluží částku [částka], sestávající se z jistiny [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka], dále kapitalizovaný úrok [částka] (vypočten při sazbě 19,27% z jistiny za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] (vypočten při sazbě 10% ročně z jistiny za dobu od [datum], tedy od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky, do [datum]). Od [datum] běží úroky ve sjednané výši a úroky z prodlení v zákonné výši, vše až do zaplacení. 3 5 C 198/2021 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Soud zjistil, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, který není na území České republiky v současné době hlášen k pobytu a není zde ani zaměstnán, pokud soud doručoval žalovanému písemnosti na adresu jeho trvalého bydliště ve Slovenské republice, nepodařilo se soudu písemnosti doručit, když pošta soudu sdělila, že adresát, tedy žalovaný, zemřel, z evidence obyvatel Slovenské republiky však taková skutečnost nevyplývá, Policie České republiky, Obvodní oddělení v [obec], soudu sdělila, že v [obec] již žalovaný také nebydlí, je jí známo, že se jedná o bezdomovce, který se„ potuluje“ po [obec] a často bývá eskortován na záchytnou stanici. Za této situace soud žalovanému usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], z důvodu jeho neznámého pobytu, ustanovil ve smyslu § 29 odst. 3,4 o.s.ř. opatrovníka, a to advokáta, když soudu nejsou známé adresy bydliště příbuzných žalovaného. Opatrovník žalovaného se k návrhu vyjádřil tak, že je otázkou, zda právní předchůdce žalobce byl oprávněn s žalovaným předmětné smlouvy uzavřít, zda byl oprávněn ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. úvěry poskytovat, neboť v obchodním rejstříku sice má k předmětnému datu takovou činnost zaznamenanou, ovšem v živnostenském rejstříku již k datu uzavření smluv bylo takové oprávnění vymazáno. Dále namítl, že právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, neboť není nijak doloženo, že by žalovaný při uzavírání úvěrových smluv svou schopnost úvěr splatit dokladoval. V závěru řízení s ohledem na provedené dokazování uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce nezpochybňuje, nesouhlasí však s výší sjednaných úroků, když dle jeho názoru ve smlouvě uvedené poplatky jsou svým způsobem skrytým úrokem a v této části ohledně sjednaných úroků považuje smlouvu za neplatnou.

3. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], byly ve dnech [datum] a [datum] uzavřeny v návrhu uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě nichž byly žalovanému postupně poskytnuty hotovostní úvěry ve výších [částka] a [částka] za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek, jak žalobce v návrhu uvádí. Pokud se jedná o úrok uvedený ve smlouvách za dobu řádného plnění smlouvy, nebyl však tento sjednán v ročních procentních sazbách, které žalobce v návrhu na žalovaném požaduje, tedy 19,27% ročně v případě smlouvy z [datum] a 18,96% ročně v případě smlouvy z [datum], v obou případech byl úrok vypočten při sjednané sazbě 32,15% ročně. Dále byly při uzavírání smluv, jak žalobce s návrhem doložil, s žalovaným zástupcem žalobce při sepsání žádostí o spotřebitelský úvěr sepsány tzv. karty zákazníka, v nichž kromě samotné žádosti o poskytnutí úvěru byly s žalovaným sepsány údaje ohledně jeho osoby, bydliště, druhu bydlení, charakteru domácnosti, kontaktů, zaměstnání, výše čistého příjmu, výše jeho měsíčních výdajů, použitelného příjmu. V případě prvé smlouvy ze [datum] pak z této karty vyplývá, že žalovaný doložil potvrzení o příjmu od svého zaměstnavatele. V případě úvěrové smlouvy z [datum] byl konstatován disponibilní příjem po odečtení výdajů ve výši [částka], v případě smlouvy o úvěru z [datum] pak ve výši [částka], když již bylo počítáno se splátkou předchozího úvěru. Žalobce soudu doložil, že předmětná pohledávka z uvedených smluv byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum].

4. Dále soud zjistil ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], že žalovaný byl opravdu u zaměstnavatele uvedeného v kartách zákazníka v době uzavírání smluv o spotřebitelských úvěrech zaměstnán, jeho pracovní poměr zde trval od [datum] do [datum]. Právní předchůdce žalobce, který s žalovaným smlouvy o úvěrech uzavřel, soudu sdělil, že schopnost zákazníka splácet úvěr je posuzována v rámci tzv. posuzovací návštěvy, kdy obchodní zástupce v domácnosti zákazníka vyplní se zákazníkem Kartu zákazníka (žádost o úvěr), kde jsou uvedeny veškeré příjmy a výdaje zákazníka a na základě disponibilního příjmu (příjem po odečtení výdajů) je následně úvěr schválen nebo nikoli, pravdivost údajů zákazník stvrzuje svým 4 5 C 198/2021 podpisem a samotné schválení úvěru probíhá na základě automatizovaného skóringu a na základě následného schválení přímým nadřízeným obchodního zástupce. Právní předchůdce žalobce soudu doložil listiny, které žalovaný při uzavírání smlouvy ze [datum] předložil, jedná se o potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, potvrzení o jeho údajích, doby sjednání pracovního poměru.

5. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce je na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], a je tedy ve věci dána jeho aktivní legitimace. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byly uzavřeny shora uvedené smlouvy o spotřebitelských úvěrech ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Z obsahu smluv vyplývá, jaké částky byly žalovanému poskytnuty, jaké byly sjednány úroky, poplatky, splátky apod.. Pokud se jedná o námitky vznesené vůči úvěrovým smlouvám, případně procesu jejich uzavření ze strany opatrovníka žalovaného, jedná se o námitky ve vztahu k oprávnění právního předchůdce žalobce spotřebitelský úvěr poskytnout, ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ve vztahu k výši sjednaných úroků.

6. Pokud se jedná o oprávnění právního předchůdce žalobce úvěr poskytnout, je nutno vyjít z ust. § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle něhož nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které udělila [ulice] národní banka. Po nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. již povolení k činnosti neudělují živnostenské úřady, ale [ulice] národní banka, která současně dohlíží nad plněním povinností podle tohoto zákona. Právě z tohoto důvodu v živnostenském rejstříku právního předchůdce žalobce již na rozdíl od údajů vyplývajících z obchodního rejstříku není předmět činnosti v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů uveden. Jak vyplývá z údajů na webových stránkách [obec] národní banky, byl k datu uzavírání úvěrových smluv právní předchůdce žalobce veden v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. K námitce opatrovníka žalovaného tedy soud v tomto směru konstatuje, že právní předchůdce žalobce oprávněn uzavřít úvěrové smlouvy a poskytnout úvěry žalovanému byl.

7. V případě námitky opatrovníka žalovaného ohledně nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud konstatuje, že podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., je poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. V tomto směru je poskytovatel zejména povinen posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné s poskytnutí úvěru v rozporu se shora uvedeným způsobuje neplatnost smlouvy, námitku neplatnosti je spotřebitel oprávněn uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle názoru soudu právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru postupoval v souladu s § 86 odst. 1 uvedeného zákona. Z karet zákazníka vyplývá, že u žalovaného v případě prvé úvěrové smlouvy z [datum] byly konstatovány žalovaným uváděné příjmy a výdaje, byl konstatován použitelný příjem [částka] a příjmy žalovaný doložil potvrzením svého zaměstnavatele. V případě druhé smlouvy z [datum] byly opět žalovaným uvedeny jeho příjmy, jeho výdaje, oproti prvé úvěrové smlouvě již byla uváděna i výše splátek úvěrů a byl konstatován použitelný příjem [částka]. [příjmení] v tomto druhém případě již z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný své příjmy a výdaje ničím nedokladoval, dle názoru soudu však se jedná o krátkou dobu od předchozího úvěru, poskytovatel úvěru tedy z této nedávné doby měl k dispozici údaje 5 5 C 198/2021 ohledně příjmů žalovaného, a jak vyplývá ze zjištění soudu, žalovaný poskytovateli úvěru uváděl pravdivé skutečnosti, neboť byl v té době u uváděného zaměstnavatele opravdu zaměstnán. Disponibilní příjmy žalovaného dle názoru soudu umožňovaly úvěry sjednat, žalovaný byl schopen sjednané týdenní splátky plnit. I z ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona vyplývá, že úvěruschopnost poskytovatel úvěru posuzuje na základě informací získaných od spotřebitele a z dalších zdrojů až v případě, že je to nezbytné. Soud tedy konstatuje, že poskytovatelem úvěru provedené kladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného odpovídalo konkrétní situaci, sjednané splátky odpovídaly schopnostem žalovaného úvěr splácet, aniž by tím byla výrazným způsobem dotčena jeho životní úroveň a soud tedy ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. smlouvu o úvěru za neplatnou nepovažuje.

8. Jiná situace je v případě námitky opatrovníka žalovaného ohledně výše sjednaných úroků. Ze smluv vyplývá, že v obou případech byl sjednán roční úrok v rozsahu 32,15%, ten byl vypočten při této úrokové sazbě pevnou částkou pro dobu řádného trvání smlouvy, z obsahu smluv vyplývá, že z důvodu nezaplacení úvěru ve sjednané době vznikl věřiteli nárok na zaplacení tohoto sjednaného úroku i za dobu následnou. Pokud se jedná o dva poplatky sjednané ve smlouvě, tak v případě administrativního poplatku se dle názoru soudu jedná o poplatek běžně užívaný bankovními i nebankovními poskytovateli úvěrů a pokud se jedná o poplatek v rámci hotovostního inkasa splátek, jedná se o poplatek odpovídající specifické situaci v rámci hotovostní realizace sjednaných splátek v bydlišti zákazníka pracovníkem poskytovatele úvěru a samozřejmě takovéto splácení vyžaduje výrazně vyšší náklady na straně poskytovatele úvěru, když je současně nutno přihlédnout, že se jedná o poplatek za hotovostní splátky, které dobrovolně žalovaný při uzavírání úvěrových smluv zvolil. Pokud se jedná o tyto dva poplatky, neshledává soud důvody neplatnosti úvěrové smlouvy v jejich části. Pokud se však jedná o sjednané úroky v rozsahu 32,15%, jedná se o dosti vysoký úrok a soud tedy přistoupil k přezkumu takto sjednaných úroků z hlediska dobrých mravů, když konstatuje, že dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky [obec] národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let v době uzavření úvěrové smlouvy z [datum] sazbu 8,16% ročně a v době uzavření úvěrové smlouvy z [datum] sazbu 8,59% ročně. Sjednané úrokové sazby 32,15% ročně v obou úvěrových smlouvách tedy tuto sazbu výrazně převyšují a dle názoru soudu jsou tak úvěrové smlouvy v části týkající se úroků v rozporu s dobrými mravy a smlouvy o úvěrech tak jsou v části ujednání o výši úroků absolutně neplatné dle § 588 o.z.. Z tohoto důvodu nyní soud přistoupil k určení úrokové sazby těchto úvěrů sám podle § 1802 o.z. s přihlédnutím k § 1792 o.z., dle nichž má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že úvěry byly poskytnut nebankovní institucí s vyšší mírou rizika, určil soud dle ustálené judikatury úrok z úvěrových částek ve výši trojnásobku obvyklé úrokové sazby, která v době uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] činila 8,16% ročně, tedy určil ji ve výši 24,48% ročně a která v době uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] činila 8,59% ročně, tedy určil ji v tomto případě ve výši 25,77% ročně. Jak vyplývá z návrhu, žalobce v návrhu nepožaduje ve smlouvách sjednanou úrokovou sazbu 32,15%, ale požaduje v případě smluv úrokové sazby 19,27% a 18,96% a při těchto úrokových sazbách také vychází z plateb žalovaného v rámci provedených zápočtů do úroků. Jedná se tedy z jeho strany o požadavek na zaplacení nižších úroků, než které byly sjednány v úvěrových smlouvách a tento jeho požadavek nepřevyšuje úrokovou sazbu, kterou soud v případě 6 5 C 198/2021 úvěrových smluv ve smyslu § 1802 a § 1792 o.z. určil. Zhojit neplatnost této části úvěrových smluv tím, že žalobce bude požadovat nižší úrok nelze. Pokud však soud určil shora uvedeným způsobem pro účely posouzení žalobního nároku žalobce v úvěrových smlouvách úrok, konstatuje soud, že žalobní nárok žalobce v tomto směru ve prospěch žalovaného představuje požadavek na zaplacení nižších úroků něž soudem určených a za této situace tedy soud z tohoto žalobního nároku žalobce vychází. Soud tedy nárok žalobce na zaplacení v návrhu požadovaných úroků považuje za oprávněný.

9. Na základě shora uvedeného tedy soud konstatuje, že pokud žalovanému byly v hotovosti částky uvedené ve smlouvách o úvěru poskytnuty, žalovaný se zavázal vrátit žalobci částky se sjednanými poplatky a s úroky, které soud nyní shora uvedeným postupem sice určil v jiné výši, ale žalobce je požaduje sám ve výši soudem určenou výši nepřevyšující, ve shora uvedených splátkách a tyto splátky neplnil, je v souladu se smluvními podmínkami smluv o úvěrech zcela oprávněný nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení zůstatků jistin včetně požadovaných úroků z jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru a včetně úroků z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. z dlužných jistin od téhož data ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úroky i úroky z prodlení jsou k datu [datum], kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobce, kapitalizovány shora uvedenými částkami, z žalovaných jistin následně běží od [datum] do data zaplacení. Za této situace soud návrhu vyhověl.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Žalobce zaplatil s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu sám soudní poplatek [částka], když vycházel pravděpodobně z předmětu řízení [částka]. V této částce je však obsažen úrok ve výši [částka] v rámci smlouvy z [datum] a dle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění předpisů pozdějších, o soudních poplatcích, není tento úrok jako příslušenství pohledávky předmětem poplatkové povinnosti. Předmětem poplatkové povinnost je tedy pouze částka [částka] a této částce dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, odpovídá soudní poplatek [částka] a takový soudní poplatek soud žalobci přiznává v nákladech řízení. Protože přeplatek ve výši [částka] nedosahuje částky [částka], přeplatek žalobci z účtu zdejšího soudu ve smyslu § 10 odst. 1 uvedeného zákona vrácen nebude. Dále do nákladů řízení náleží odměna za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu, účast při dvou jednání soudu, písemné vyjádření z [datum]) po [částka], 6 paušálů po [částka] dle § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (předmět řízení je vyšší jak [částka]) a ze součtu odměny a paušálů i 21% DPH, která činí [částka] Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši [částka] a soud uložil žalovanému povinnost je žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.