5 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcia) částku ve výši 4 000 Kč,b) částku ve výši 500 Kč,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované další povinnost zaplatit žalobcia) částku ve výši 7 400 Kč s úrokem ve výši 6 016,04 Kč, s 23,72% úrokem ročně z částky 8 779,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 027,96 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 779,40 Kč od 7.12.2019 do zaplacení,2 5 C 60/2026b) částku ve výši 14 800 Kč s úrokem ve výši 8 865,93 Kč, s 23,72% úrokem ročně z částky 11 782,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 990,44 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 11 782,73 Kč od 7.12.2019 do zaplacení,v této části se návrh zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne 11.2.2026 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11 400 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení, jak je v návrhu specifikováno a dále částku ve výši 15 300 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení, jak je v návrhu specifikováno. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , která s žalovanou v průběhu roku 2015 uzavřela dvě smlouvy. Jednalo se o smlouvu o půjčce z 21.12.2025 č. , hodnota, , jejíž součástí jsou Smluvní podmínky (dále smlouva A) a dále o smlouvu o půjčce z 10.9.2025 č. , hodnota, , jejíž součástí jsou Smluvní podmínky (dále smlouva B). Na základě těchto smluv byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty žalované peněžní prostředky, v případě smlouvy A se jednalo o částku 10 000 Kč, v případě smlouvy B o částku 20 000 Kč, v obou případech byl sjednán úrok ve výši 23,72% ročně, u každé ze smluv bylo sjednáno splacení v rozsahu 58 týdnů, v případě smlouvy A při měsíčních splátkách 300 Kč, v případě smlouvy B v měsíčních splátkách po 600 Kč. Žalovaná se společně s uvedenými částkami zavázala žalobci zaplatit i další částky, jednalo se v případě smlouvy A o úroky 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, tedy celkem další částku 7 400 Kč, v případě smlouvy B se jednalo o úroky 2 800 Kč, poplatek za administrativní činností 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 400 Kč, tedy celkem 14 800 Kč. V případě smlouvy A žalovaná zaplatila celkem 6 000 Kč, v případě smlouvy B 19 500 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z 6.12.2019 a tato skutečnost byla žalovaná písemně oznámena. Po datu postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila, v případě smlouvy A dluží žalobci částku 11 400 Kč sestávající se z dlužné jistiny 8 779,40 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 620,60 Kč, k této částce jsou požadovány úroky ve výši 6 016,04 Kč z dlužné jistiny od 31.1.2017 do 6.12.2019, úrok z prodlení ve výši 2 027,96 Kč v sazbě 8,05% ročně z dlužné jistiny od 7.2.2017 do 6.12.2019 a dále jsou požadovány úroky a úroky z prodlení od 7.12.2019, v případě smlouvy B dluží žalobci částku 15 300 Kč sestávající se z dlužné jistiny 11 782,73 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 517,25 Kč, k této částce jsou požadovány úroky ve výši 8 865,93 Kč z dlužné jistiny od 21.10.2016 do 6.12.2019, úrok z prodlení ve výši 2 990,44 Kč v sazbě 8,05% ročně z dlužné jistiny od 28.10.2016 do 6.12.2019 a dále jsou požadovány úroky a úroky z prodlení od 7.12.2019.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ve věci se nevyjádřila.

3. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , byly ve dnech 21.12.2015 a 10.9.2015 uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy smlouva A smlouva B, na základě nichž byly žalované poskytnuty hotovostně úvěry 10 000 Kč a 20 000 Kč za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek, jak žalobce v návrhu uvádí. Součástí této smlouvy jsou příslušné smluvní podmínky. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek, z níž vyplývá, že byla mezi žalobcem a3 5 C 60/2026poskytovatelem úvěru uzavřena dne 6.12.2019, doložil oznámení o postoupení pohledávky z 27.11.2020, které mělo být žalované odesláno na adresu , adresa, .

4. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce ve dnech 21.12.2015 a 10.9.2015 smlouvy mající dle jejich obsahu charakter smluv o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.), mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smluv spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu smluv shledává jejich neplatnost z následujících důvodů. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

5. V daném případě došlo při uzavírání shora uvedených smluv k ujednání, které se týká povinností žalované zaplatit žalobci s úvěrovou částkou i další částky, které byly ve smlouvách specifikovány jako úroky, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek, byl sjednán úrok při roční úrokové sazbě 23,72%. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, jedná se o úrok vyššího charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu výši 4,46% ročně, při smlouvách s fixací úrokové sazby na dobu jednoho roku až pěti let činila 11,31% ročně, a to k datu uzavření smlouvy A, v případě smlouvy B se jednalo o sazby 4,55% a 11,82% ročně. Sjednaná úroková sazba tyto obvyklé úroky výrazně přesahuje a lze konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků jsou smlouvy z tohoto důvodu neplatné. Navíc v případě každé ze smluv jsou dle názoru soudu v povinnostech žalované skryté další úroky, žalovaná se zavázala v případě smlouvy A při úvěrové částce 10 000 Kč zaplatit mimo úroků i další částku 6 000 Kč na uvedených poplatcích, tedy dalších 60% úvěrové částky, stejně tak v případě smlouvy B se při úvěrové částce 20 000 Kč zavázala zaplatit kromě úroků dalších 12 000 Kč, opět představujících 60% úvěrové částky. Veškeré tyto povinnosti žalované v celkovém souhrnu způsobují dle názoru soudu zjevnou nevyváženost úvěrových smluv. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smluv o úvěru zakotvil shora uvedené poplatky, v rámci těchto poplatků již byl shora konstatován v rozporu s dobrými mravy sjednaný úrok, v rámci těchto poplatků pak dále soud konstatuje, že administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smlouvy a jednoduchost a rychlost vyplnění smlouvy by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost tohoto poplatku, stejně jako poplatku za hotovostní inkaso, když v současné době při možnosti mít za minimálních nákladů účet u peněžního ústavu a realizovat zdarma splátky formou trvalých příkazů se jedná o neúměrné finanční zatížení úvěrované osoby. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Je tedy zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smluv, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná smlouvy v popsané podobě uzavřela.4 5 C 60/2026Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. jsou shora uvedené smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celým smlouvám, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smluv vždy jeden celek.

6. Za této situace při konstatování neplatnosti smluv má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalované provedenými platbami nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatných smluv získala. Na základě smlouvy A získala žalovaná od žalobce částku 10 000 Kč, žalobci zaplatila 6 000 Kč, na základě smlouvy B získala od žalobce 20 000 Kč a vrátila mu již 19 500 Kč. Za této situace tedy při konstatování absolutní neplatnosti smluv a konstatování nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení soud ukládá žalované povinnost zaplatit žalobci částky ve výších 4 000 Kč a 500 Kč, k těmto částkám soud neváže žádné úroky z prodlení, protože pokud žalobce žalovanou vyzval k zaplacení částek dle uvedených smluv, odeslal žalované takovou výzvu na adresu , adresa, , což není adresa bydliště žalované a nejedná se ani o adresu žalované uvedenou ve smlouvách A či B. Z tohoto důvodu tedy soud ve zbývajícím rozsahu návrh žalobce zamítl.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byla žalovaná ve věci úspěšná z více jak 50% předmětu řízení, měla by tedy mít právo na náhradu příslušné části jí vzniklých nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žalovaná takové právo nemá.