6 C 8/2019

Plný text

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Jírů a přísedících Stanislavy Dvořákové a Milady Houškové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen anonymizováno jméno jméno , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , IČO podnikatel se sídlem adresa žalovaného zastoupen anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o náhradu škody,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 040,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky ve výši 62 960,96 Kč, v této části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově soudní poplatek ve výši 1 152 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2 6 C 8/2019 1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 156 571,85 Kč. Tato částka představuje neoprávněnou srážku mzdy ve výši 5 000 Kč, dále za náhradu mzdy ve výši 77 208,32 Kč za pracovní dny od 24. 5. do 28. 8., 6. 9., od 25. do 27. 9., od 1. 10. do 31. 10., 1., 2. a 5. 11. a od 8. do 9. 11., [datum], nevyplacenou mzdu za odpracované dny od 29. – [datum], 3. - [datum], [datum], 6. – [datum], 13. - [datum], 19. – [datum] v celkové výši 11 625,85 Kč, náhradu mzdy za dny pracovního klidu, tedy za dny [datum], [datum] a [datum] v celkové výši 2 284,56 Kč, náhradu mzdy za čerpanou dovolenou od 7. 9. do [datum] ve výši 8 376 Kč, náhradu mzdy ve výši 60 % za prvních 14 dní pracovní neschopnosti, která začala v listopadu [rok], ve výši 6 812 Kč, náhradu mzdy za dva měsíce výpovědní doby s ohledem na okamžité zrušení pracovního poměru ve výši 32 610 Kč, náhradu mzdy za 6 dnů nevyčerpané dovolené ve výši 4 500 Kč, náhradu škody vzniklé účelným nepravdivým vyplněním příspěvku na bydlení ve výši 6 984 Kč, neuhrazené stravné za srpen, září a listopad [rok] ve výši 1 170 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného pracoval jako řidič nákladního vozidla na základě dohody o provedení práce ze dne [datum], ze dne [datum] a pracovní smlouvy ze dne [datum]. Mzda byla sjednána ve výši 16 500 Kč. Dne [datum] se stala dopravní nehoda a od [datum] mu zaměstnavatel nařídil neplacené volno. V průběhu trvání pracovního poměru dne [datum] u [územní celek] se při vyhýbání protijedoucího vozidla snažil uhnout vpravo a utrhla se s ním krajnice, spadl do příkopu. Policie mu sdělila, že automobil již nemá platnou STK. S pracovním volnem, které mu nařídil zaměstnavatel od [datum], nesouhlasil. Za měsíc červen [rok] mu zaměstnavatel neoprávněně srazil 5 000 Kč za poškození vozidla ze dne [datum], i když škoda byla žalovanému uhrazena pojišťovnou. Od [datum] až do srpna [rok] nechodil do práce, pravidelně se chodil informovat do ČAD, jak oprava jeho vozidla pokračuje. Jezdil tři dny v srpnu a čtyři dny v září. Dne [datum] čelo palety prasklo, auto bylo zase nepojízdné až do listopadu. V roce [rok] mu také nebyla vyplacena řádná dovolená v době od 7. do 21. září, tedy 11 dnů. Za měsíce srpen, září a listopad [rok] mu rovněž nebylo vyplaceno cestovné v souvislosti s výkonem práce. Vzhledem k tomu, že mu žalovaný neuhradil mzdu a cestovné za měsíc srpen, září a listopad [rok], ukončil pracovní poměr u žalované okamžitým zrušením. Z tohoto důvodu požaduje vyplacení trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Žalovaný nepravdivě vyplňoval formuláře k příspěvku na bydlení, když neuváděl správný čtvrtletní příjem. V souvislosti s tím došlo ke snížení doplatku na bydlení, který za uvedené období činí 6 984 Kč.

2. Žalovaný nároky uplatněné žalobcem související s případnou neplatností okamžitého zrušení pracovního poměru uznal ve výši 26 878 Kč, dále nároky související s náhradou mzdy za dny 29. – [datum], 3., 5. a [datum]. [příjmení] jiné žalobce uvedl, že vykonával přidělenou práci s vozidlem ve dnech 29. – [datum] a 3, 5. a [datum]. Mzdu za měsíc srpen [rok] obdržel, mzda za měsíc září žalobci vyplacena nebyla. Žalobci vznikl nárok na 8 dní dovolené za rok [rok], vyčerpal 12 dnů volna, z toho 8 dnů nárokované dovolené a 4 dny neplacené volno. Náhrada mzdy za 8 dnů dovolené mu proplacena nebyla. Celkem by měl tedy žalobce obdržet částku 6 839 Kč jako mzdu za měsíc září [rok] a náhradu mzdy za 8 dní dovolené. Za listopad [rok] odpracoval pouze 7 dnů, konkrétně 6., 7., 14., 15., 16., 19. a [datum]. Mzda ve výši 5 796 Kč mu proplacena nebyla. Neproplacené nemocenské dávky od [datum] do [datum] za listopad [rok] činí 1 582 Kč, za měsíc prosinec [rok] pak 633 Kč, celkem tedy 2 215 Kč. Okamžité zrušení pracovního poměru mu nebylo doručeno, proto s výplatou trojnásobku průměrného výdělku nesouhlasil. Žalovaný vůči těmto nárokům žalobce učinil zápočet náhrady škody za zlomení hydraulického čela, která mu vznikla tím, že žalobce nesprávně naložil palety, a to ve výši 28 950 Kč. Dále požadoval náhradu škody na vozidle [registrační značka], která mu vznikla dne [datum] v důsledku nehody, kterou způsobil žalobce, ve výši 60 980 Kč, a škody, která vznikla na vozidle dne [datum], kdy překročením povolené zátěže vozidla došlo k ulomení hydraulického 3 6 C 8/2019 čela a tím vznikla škoda ve výši 11 616 Kč, a náhrady škody za nevrácený mobil ve výši 2 561 Kč O poškození vozidel v tyto dny není mezi účastníky sporu.

3. Okresní soud v Pelhřimově po provedeném dokazování v rozsudku ze dne 19. 5. 2021 čj. 6 C 8/2019-210 dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného, učiněné dopisem žalobce ze dne [datum], je platné a pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil dne [datum]. Dále stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 146 983 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu o zaplacení další částky ve výši 9 589 Kč, pokud jde o nároky na náhradu mzdy za den [datum] ve výši 2 605 Kč, a nesprávně vyplňované údaje v žádosti na příspěvek na bydlení ve výši 6 984 Kč, zamítl.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, když pravomocné je rozhodnutí v části zamítnutí návrhu pro zaplacení částky 9 589 Kč, která, jak výše uvedeno, představuje náhradu mzdy za den [datum] a stravné ve výši 2 605 Kč a náhradu škody za nesprávně vyplňované údaje o příspěvku na bydlení ve výši 6 984 Kč Krajský soud se totožnil s názorem okresního soudu ohledně platnosti rozvázání pracovního poměru žalobce u žalovaného. Předmětem žaloby zůstal žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 146 904,85 Kč a zápočet žalovaného za škodu způsobenou žalobcem ve výši 104 107 Kč. K jednotlivým žalobcem uplatněným nárokům zaujal krajský soud stanoviska, kterými je okresní soud vázán.

5. Pokud jde o žalobcem požadovanou náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce za dvouměsíční výpovědní dobu (§ 51odst. 1 zákoníku práce) po ukončení pracovního poměru, který skončil okamžitým zrušením ke dni [datum], předmětný nárok soudy obou stupňů shledaly za oprávněný, proto žalobci náleží z tohoto titulu částka 32 610 Kč, výše nebyla žalovaným zpochybněna.

6. Dalším nárokem žalobce je zaplacení částky 77 208,32 Kč, a to za pracovní dny od 24. 5. do 28. 8., 6. 9., od 25. do 27. 9., od 1. 10. do 31. 10., 1. a 2. 11., 8. a 9. 11. a [datum]. Není pochyb o tom, že dne [datum] bylo v důsledku dopravní nehody vozidlo žalobce, s nímž vykonával práci, poškozeno a jeho oprava trvala do [datum]. Žalovaný tvrdí, že v tomto období byla mezi účastníky uzavřena dohoda o tom, že žalobce bude čerpat po dobu opravy vozidla neplacené volno. Žádný písemný doklad o tom však nebyl pořízen. Toto tvrzení žalovaného je podporováno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], administrativní pracovnice žalovaného, která dne [datum] u jednání soudu uvedla, že byla v květnu [rok] přítomna u jednání mezi účastníky (což žalobce nezpochybňuje), a potvrdila, že mezi účastníky bylo ústně ujednáno, že žalobce zůstane po dobu opravy vozidla doma a žalovaný za něho bude odvádět zákonné odvody. Odvod na zdravotní pojištění žalovaný následně prováděl (a podle daňových předpisů musel provést), neboť vyměřovací základ za celý kalendářní měsíc nepřesáhl částku 15 200 Kč, což je minimální mzda pro rok [rok]. Svědek [jméno] [příjmení], vedoucí střediska logistiky v [obec], uvedl, že žalovaný ho informoval o tom, že [celé jméno žalobce] nastoupí až po opravě vozidla, u žádného jednání účastníků týkajícího se pracovního vztahu nebyl přítomen. Přestože tento svědek měl zprostředkované informace od žalovaného, jeho výpověď koresponduje s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení]. Byť je tato svědkyně v příbuzenském poměru vůči žalovanému, byla poučena ve smyslu ust. § 126 o.s.ř. a soud nemá důvod pochybovat o její věrohodnosti. Pokud žalobce tvrdí, že nepřistoupil k ukončení pracovního poměru z důvodu„ svého věku, neboť by špatně sháněl práci“, nečinil žádné kroky k finančnímu zajištění např. tím, že by požadoval po žalovaném např. přidělování práce nebo náhradu mzdy. Toto jeho tvrzení soud považuje za účelové, neboť žalobce následně v lednu [rok], tedy o téměř rok starší, přistoupil k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením z důvodu nevyplacené mzdy. Je pak logické, že se nedomáhal svých nároků právě proto, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o neplaceném 4 6 C 8/2019 volnu. Soud proto uzavírá, že žalovaný prokázal, že v období od 24. 5. do [datum] žalobce čerpal neplacené volno, tudíž nemá nárok na náhradu mzdy. Proto mu náhrada mzdy ve výši 54 778,56 Kč nepřísluší. Pokud jde o náhradu mzdy za dny 25. 9. – 27. 9., od 1. 10. do 31. 10, 1. 11., [číslo], 8. a 9. 11. a [datum], žalovaný tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o neplaceném volnu poté, co dne [datum] došlo k poškození hydraulického čela vozidla, jež žalobce používal k planění pracovních úkolů (IVECO EURO CARGO, [registrační značka]). V tomto případě nebyla dohoda o neplaceném volnu uzavřená mezi účastníky prokázána, proto žalobci náleží náhrada mzdy za předmětné období ve výši 22 429,76 Kč, když výše částky nebyla žalovaným nikterak zpochybněna.

7. Náhrada mzdy za odpracované dny 29. - 31. 8., 3. - 5. 9., 24. 9., 6. - 7. 11., 13. – 16. 11., 19. - 20. 11. byla žalovaným vyjma dnů [datum] a [datum] (pravomocně zamítnuto rozsudkem soudu ze dne [datum]) uznána. Mzda za den [datum] ve výši 750 Kč nebyla žalobci přiznána, když nebylo prokázáno, že v tento den plnil pracovní úkoly pro žalovaného. Tvrzení žalobce o tom, že pracoval jako závozník s řidičem [příjmení], odporuje pracovní výkaz tohoto řidiče, založený ve spise jako čl. 283, v němž v den [datum] není uvedeno, že by pracovní cesta byla vykonána se závozníkem (oproti některým jiným dnům). Vzhledem k uvedenému žalobci náleží částka 8 270,85 Kč.

8. Žalobce netvrdí, že by mu ve dnech 5. 7., 6. 7. a [datum] byla přidělovaná práce. Vychází ze skutečnosti, že tyto dny pracovního klidu vycházely v roce [rok] na pracovní dny. Podle pracovní smlouvy je žalobce odměňován měsíční mzdou bez ohledu na to, kolik má kalendářní měsíc pracovních dnů. Za svátky tedy nepřísluší žalobci náhrada mzdy. Soud proto uzavírá v souladu s právním názorem odvolacího soudu, že pokud se žalobce domáhá náhrady mzdy ve výši 2 284 Kč za tyto dny, je v této části dle § 115 odst. 3 zákoníku práce nedůvodná.

9. Nárok na náhradu mzdy za pracovní neschopnost žalobce v období od [datum] do [datum] není žalovaným zpochybňován, není zpochybňována ani jeho výše, proto byl žalobci podle § 192 zákoníku práce ve výši 6 812, 40 Kč přiznán.

10. Žalobce pracoval u žalovaného v období od [datum] do [datum]. Mezi účastníky není sporné, že žalobci vznikl podle § 212 odst. 1 zákoníku práce účinného v roce [rok] nárok na dovolenou, jejíž výměra dle § 213 odst. 1 zákoníku práce účinného v roce [rok] činila 4 týdny v kalendářním roce. Dovolená se dle § 223 zákoníku práce krátí za prvních 100 zameškaných dnů. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že v období od [datum] do [datum] nebyla prokázaná dohoda účastníků o neplaceném volnu, soud uzavírá, že žalobce čerpal dovolenou od [datum] do [datum], a tato mu nebyla proplacena. Její výše vychází z průměrného výdělku za 2. kalendářní čtvrtletí roku [rok] – 21 271,68 Kč, za 11 dnů vyčerpané dovolené žalobci přísluší částka 8 376,72 Kč. Protože do určení délky dovolené a vznik práva na ni jsou rozhodující doby, které se počítají jako výkon práce, tj. skutečný výkon práce, doba čerpání náhradního volna, porucha zařízení apod., měl žalobce nárok za období od vzniku pracovního poměru od [datum] do doby ukončení pracovního poměru do [datum], nárok na dovolenou na dalších 6 dnů, kterou nevyčerpal. V důsledku toho mu náleží náhrada za nevyčerpanou dovolenou ve výši 4 500 Kč.

11. Pokud jde o neoprávněnou srážku ze mzdy ve výši 5 000 Kč, tato částka, jak vyplývá z výplatní pásky, nebyla žalobci sražena ze mzdy. Z příjmového dokladu bez uvedení čísla (čl. 11) datovaného dnem [datum] bylo zjištěno, že žalobce složil do pokladny žalovaného částku 5 000 Kč jako částečnou úhradu škody na vozidle. Žalovaný tvrdí, že se jedná o částečnou úhradu škody na vozidle způsobené dne [datum]. S ohledem na časovou návaznost od dopisu pojišťovny ze dne [datum] a následným plněním žalobce dne [datum] lze uzavřít, že žalobce se částečně podílel na náhradě škody, za kterou, jak níže uvedeno, žalobce odpovídá. 5 6 C 8/2019 12. Nárok žalobce na neuhrazené stravné za 15 pracovních dnů (měsíc srpen, září a listopad [rok]), žalobce byl, vyjma dnů 4. 9. a 13. 11, v práci a byl vyslán na pracovní cestu, což vyplývá ze záznamů o době řízení vozidla [anonymizováno] [číslo], když veškeré pracovní cesty trvaly nejméně 5 hodin a byly realizovány v Jihočeském kraji a částečně v Kraji [obec]. Proto má žalobce dle § 163 odst. 1 zákoníku práce nárok na stravné za 13 dnů, které podle v té době účinného zákoníku práce činilo 78 Kč denně. Žalobce má z tohoto titulu nárok na zaplacení celkové částky 1 014 Kč.

13. Žalovaný vůči těmto nárokům žalobce učinil zápočet na náhradu škody za zlomení hydraulického čela, která mu vznikla tím, že žalobce nesprávně naložil palety, a to ve výši 28 950 Kč. Dále požaduje náhradu škody na vozidle [registrační značka], která mu vznikla dne [datum] v důsledku nehody, kterou způsobil žalobce, ve výši 60 980 Kč, a škody, která vznikla na vozidle dne [datum], kdy překročením povolené zátěže vozidla došlo k ulomení hydraulického čela a tím vznikla škoda ve výši 11 616 Kč, a náhrady škody za nevrácený mobil ve výši 2 561 Kč O poškození vozidel v tyto dny není mezi účastníky sporu.

14. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu dle § 250 odst. 1 zákoníku práce musí být splněny tyto předpoklady: vznik škody, porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nebo úmyslné jednání proti pravidlům slušnosti a občanského soužití, příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti zaměstnancem nebo úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití a vznikem škody, a zavinění zaměstnance. Pokud má zaměstnanec ve smyslu citovaného ustanovení odpovídat, musí být splněny všechny předpoklady uvedené v § 250 zákoníku práce.

15. Škoda je majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného. Zaměstnavateli náleží vždy náhrada skutečné škody, byla-li však škoda zaměstnancem způsobena úmyslně, může zaměstnavatel požadovat náhradu i jiné škody. V tomto konkrétním případě je nepochybné, že v době, kdy jednotlivé škody vznikly, řídil konkrétní vozidla žalobce.

16. Pokud jde o škodu, kterou měl žalobce způsobit dne [datum], ve výši 28 950 Kč, a škodu vzniklou dne [datum] ve výši 11 616 Kč, z provedeného dokazování nevyplývá, že by v obou případech byl žalobce řádně proškolen o tom, jakým způsobem má nakládat palety a jakým způsobem má manipulovat s hydraulickým čelem a s jakou zátěží. Protože žalobce jako zaměstnanec nebyl řádně seznámen žalovaným jako zaměstnavatelem o způsobu práce se zařízením, které mu bylo svěřeno k výkonu práce, není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu, a to porušení povinností při plnění pracovních úkolů. Proto žalovanému náhrada škody za tyto škodné události nepřísluší.

17. Mezi účastníky není pochyb o tom, což je dokládáno i spisem Policie ČR, OO [obec] sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], že žalobce dne [datum] havaroval s vozidlem tovární značky IVECO CARGO [registrační značka]. Žalobce nezpochybňuje vznik škody, neprokázal však příčinu vzniku této škody. Žalovaným uplatněná výše škody odpovídá dopisu pojišťovny ze dne [datum] (čl. 120), v němž pojišťovna uvádí obvyklou cenu vozidla bez DPH ve výši 96 000 Kč, kterou žalobce nikterak nezpochybnil. Žalovaný obdržel pojistné plnění ve výši 58 396 Kč. Z kupní smlouvy ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný za prodej vozidla obdržel částku 48 400 Kč s DPH, což je 40 000 Kč bez DPH. Celková částka činí 98 396 Kč, po odečtení opravy 38 525 Kč a s připočtením poloviny pojišťovnou odečtené spoluúčasti 5 000 Kč, činí výše škody 64 871 Kč. Pokud žalovaný uplatňuje nárok na náhradu škody ve výši 60 980 Kč, je v této části oprávněný. 6 6 C 8/2019 18. Nárok na náhradu škody za nevrácený mobilní telefon v důsledku sankce za porušení smluvních podmínek s mobilním operátorem ve výši 2 561 Kč soud nepovažuje za oprávněný, neboť žalovaný mohl činit kroky, na základě kterých by dodržel podmínky smlouvy s mobilním operátorem (zablokování [příjmení] karty, koupě nového mobilního telefonu). Pokud tyto kroky neučinil, nemůže se s úspěchem domáhat náhrady škody, jež spočívá v pokutě mobilního operátora za předčasné ukončení smlouvy.

19. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 84 013,73 Kč je důvodný. Po započtení žalovaným uplatněné náhrady škody ve výši 60 980 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výroku I. tohoto rozsudku uvedenou, když ve zbývající části uplatněného žalobcem nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalovanému byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. přiznanou částku zaplatit žalobci do tří dnů poté, co toto rozhodnutí nabyde právní moci.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

21. Žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku, proto ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích byla poplatková povinnost z přiznané částky stanovena žalovanému. Soudní poplatek ve výši 1 152 Kč je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů poté, co toto rozhodnutí nabude právní moci, na účet níže podepsaného soudu.