10 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované naposledy bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 12 667,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 976,16 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6 691,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 667,63 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení a ohledně úroku ve výši 18 % ročně z částky 12 667,63 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Písku na náhradě nákladů řízení státu částku 329,94 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ustanovenému opatrovníkovi žalované , Jméno advokáta B, , advokátovi se sídlem , adresa, , se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalované v tomto řízení ve výši 5 850 Kč, která mu bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 12 667,63 Kč s úrokem ve výši 18 % ročně z částky 12 667,63 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 667,63 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále též jen „banka“) uzavřela se žalovanou dne 13. 4. 2016 smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, a následně dne 6. 11. 2019 smlouvu/návrh o kontokorentním úvěru č. , hodnota, , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč k tomuto běžnému účtu žalované. K akceptaci návrhu bankou došlo dne 11. 11. 2019. Za čerpání kontokorentního úvěru se žalovaná ve smlouvě zavázala hradit poplatky dle smlouvy a sazebníku a úrok ve výši 18 % ročně. Žalovaná se dále v smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr průběžně formou odepsání peněžních prostředků z jejího účtu a za tímto účelem zajistit na účtu dostatečný zůstatek a nepřekročit poskytnutou výši úvěrového rámce. Jelikož žalovaná tyto povinnosti porušila, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný, od smlouvy ke dni 17. 3. 2023 odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 667,63 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 7 966,07 Kč (24. 1. 2022 výběr z bankomatu 4 766,07 Kč + 12. 4. 2022 odchozí zahraniční platba 800 Kč + 6. 6. 2022 odchozí zahraniční platba 800 Kč + 6. 9. 2022 odchozí zahraniční platba 800 Kč + 12. 1. 2023 odchozí zahraniční platba 800 Kč), z poplatků ve výši 2 388 Kč (poplatek za balíček služeb 199 Kč za 12 měsíců v období od 28. 1. 2022 do 27. 2. 2023), z debetního úroku ve výši 1 044,90 Kč za dobu od 31. 1. 2022 do 31. 3. 2023 a ze sankčního úroku ve výši 1 268,66 Kč za dobu od 31. 1. 2022 do 31. 3. 2023. Sankční úrok byl dle žalobkyně sjednán v čl. IV. smlouvy o úvěru ve výši 18 % ročně. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru žalobkyně tvrdí, že požadované a získané osobní údaje a další informace o poměrech žalované byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a oproti informacím získaným z veřejných a interních registrů (SOLUS, NRKI, BRKI - bez negativního výsledku). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru sdělila, že je zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem 21 500 Kč měsíčně, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, žije v pronájmu a její celkové měsíční výdaje jsou 8 000 Kč. Jelikož žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, byla upomínkami a předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023 vyzvána k úhradě dlužné částky, přesto dlužná částka nebyla uhrazena. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně doplnila, že žalovaná se ocitla poprvé v prodlení již ke dni 31. 12. 2019.

2. Soudem ustanovený opatrovník žalované nárok žalobkyně neuznal ani zčásti, namítl promlčení pohledávky a neplatnost uzavřené smlouvy s ohledem na sjednanou výši RPSN 90,64 %. Rovněž tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně se nedostatečně zabývala úvěruschopností žalované před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru.

3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb uzavřené dne 13. 4. 2016 mezi , právnická osoba, a žalovanou včetně produktových obchodních podmínek a podmínek slevového programu , hodnota, soud zjistil, že na základě ní byl žalované zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Na smlouvě je podpis žalované.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , hodnota, , hodnota, ze dne 6. 11. 2019 a z akceptace návrhu ze dne 11. 11. 2029 včetně obecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro úvěry, sazebníku odměn za poskytování bankovních služeb a informací o spotřebitelském úvěru vyplývá, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byl sjednán kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč na účtu č. , č. účtu, . Úrok byl sjednán ve výši 18 % ročně s tím, že je splatný měsíčně. Vedle úroku se žalovaná zavázala hradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru a dále měsíční poplatky za správu a vedení úvěru a za vedení účtu dle sazebníku ve výši 199 Kč. RPSN dle smlouvy činí 90,64 % ročně. Úvěr se splácí průběžně vkladem ve prospěch účtu. Žalovaná se dále zavázala zajistit na účtu stanovený kreditní obrat (aspoň 50 % z výše úvěru v každém tříměsíčním období). Pro případ neuhrazení splatného dluhu banka byla oprávněna odstoupit od smlouvy a stanovit okamžitou splatnost celého úvěru. Na návrhu je podpis žalované.

5. Ze zesplatnění kontokorentního úvěru a odstoupení od smlouvy o vedení účtů ze dne 14. 3. 2023, který byl žalované doručován jak na adresu , adresa, , tak na adresu , adresa, , tak na adresu , adresa, včetně poštovního podacího archu se podává, že banka prohlásila kontokorentní úvěr za splatný ke dni 17. 3. 2023, a to z důvodu překročení povolení výše úvěrového rámce a marného uplynutí lhůty uhrazení splatné pohledávky banky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 12 667,63 Kč nejpozději do 4. 4. 2023.

6. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 13. 4. 2016 do 31. 3. 2023 soud zjistil pohyb finančních prostředků na účtu žalované, počáteční a konečné zůstatky na účtu za jednotlivé měsíce, způsob čerpání a splácení kontokorentního úvěru a výši příjmů a výdajů žalované. Z výpisů vyplývá, že ke dni 30. 4. 2021 byl konečný zůstatek na účtu -3 079,02 Kč a že v květnu 2021 byla na účet připsána částka 41 100 Kč, z níž byl tento záporný zůstatek uhrazen. Z výpisů z účtu soud dále zjistil, že ke dni 31. 12. 2021 byl konečný zůstatek na účtu -17,74 Kč. Dne 24. 1. 2022 byl z účtu uskutečněn výběr ve výši 4 900 Kč (žalobkyně nárokuje jen úhradu částky 4 766,07 Kč). Ve dnech 12. 4. 2022, 6. 6. 2022, 6. 9. 2022 a 12. 1. 2022 byly z účtu uskutečněny výběry vždy ve výši 800 Kč. Od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2023 jiné výběry uskutečněny nebyly. Od července 2021 do 31. 3. 2023 na účtu nebyly žádné příjmy. Od listopadu 2019 do 31. 12. 2021 byly z účtu strženy poplatky ve výši 796 Kč, sankční úroky ve výši 11,95 Kč a debetní úroky ve výši 1 181,96 Kč (celkem částka 1 989,91 Kč). Od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2023 byly z účtu strženy poplatky ve výši 2 388 Kč, sankční úroky ve výši 1 268,66 Kč a debetní úroky ve výši 1 044,90 Kč (celkem částka 4 701,56 Kč). Z výpisu z tohoto účtu za srpen 2019 vyplývá počáteční zůstatek -193,57 Kč, konečný zůstatek 60,03 Kč, výše příjmů 20 457 Kč a výše výdajů 20 203,40 Kč. Z výpisu z účtu za září 2019 vyplývá počáteční zůstatek 60,03 Kč, konečný zůstatek 98,33 Kč, výše příjmů 15 406 Kč a výše výdajů 15 367,70 Kč. Z výpisu z předmětného účtu za říjen 2019 vyplývá počáteční zůstatek 98,33 Kč, konečný zůstatek 254,62 Kč, výše příjmů 21 421 Kč a výše výdajů 21 264,71 Kč. Z výpisu z účtu za listopad 2019 vyplývá počáteční zůstatek 254,62 Kč, konečný zůstatek -4 969,15 Kč, výše příjmů 21 404 Kč a výše výdajů 26 627,77 Kč. Jediným příjem za všechny čtyři uvedené měsíce byla mzda od , právnická osoba, Rovněž za měsíce předcházející srpnu 2019 jsou příjmy a výdaje vyrovnané a na účtu je většinou záporný zůstatek.

7. Z náhledů do registrů se podává, že žalovaná v registru SOLUS nebyla nalezena a dle registru CCB ji byla jedna žádost o úvěr ze dne 2. 4. 2019 odmítnuta.

8. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru - kontokorentu ze dne 6. 11. 2019 včetně poučení o zpracování údajů v úvěrových registrech a doplnění žádosti soud zjistil, že žalovaná dne 6. 11. 2019 uvedla, že je svobodná a bezdětná, žije v nájmu, je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 21 500 Kč a její výdaje činí 8 000 Kč měsíčně.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023 ze dne 28. 6. 2023 včetně dohody o úhradě úplaty, seznamu postoupených pohledávek a výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak vyplývá ze třech oznámení o postoupení pohledávky banky ze dne 3. 7. 2023 včetně poštovních podacích archů ze dne 20. 7. 2023.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 10. 2023 včetně podacího lístku ze dne 9. 10. 2023 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 21. 10. 2023.

11. Dle sdělení OSSZ , adresa, a Úřadu práce , adresa, žalovaná není evidována v registru pojištěnců, v registru zaměstnavatelů, v registru osob samostatně výdělečně činných ani v evidenci uchazečů o zaměstnání.

12. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 11. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě v období od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2023 poskytla žalované částky 4 766,07 Kč (dne 24. 1. 2022) a 4 x 800 Kč (dne 12. 4. 2022, dne 6. 6. 2022, dne 6. 9. 2022 a dne 12. 1. 2023). Žalovaná na úhradu těchto částek nesplatila ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 3. 7. 2023.

13. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 11. 11. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že požadované a získané osobní údaje a další informace o poměrech žalované byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a oproti informacím získaným z veřejných a interních registrů (SOLUS, NRKI, BRKI - bez negativního výsledku). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru sdělila, že je zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem 21 500 Kč měsíčně, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, žije v pronájmu a její celkové měsíční výdaje jsou 8 000 Kč. Soud podotýká, že i přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a nepředložila důkazy k jejich prokázání ohledně zjištění a ověření výše výdajů žalované 8 000 Kč.

22. Žalobkyně jako doklady, z nichž její právní předchůdkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované, označila a předložila výpisy z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za měsíce srpen až listopad 2019. Z těchto výpisů je evidentní, že celkové příjmy žalované za toto období činily 78 688 Kč a celkové výdaje žalované za toto období činily 83 463,58 Kč. Výdaje žalované tak převyšovaly její příjmy. Nadto byl na účtu buď záporný zůstatek nebo velmi nízký zůstatek (v řádu desetikorun). Rovněž za měsíce předcházející srpnu 2019 jsou příjmy a výdaje žalované vyrovnané a na účtu je většinou záporný zůstatek, jak vyplývá z výpisů z účtu předložených rovněž žalobkyní.

23. Lze uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalované, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalované buď převyšují její příjmy nebo jsou s nimi v rovnováze, že žalovaná nemá žádné úspory a že tedy žalovaná není schopna řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalované ověřila výši jejích příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalované a ne se spolehnout na pouhé sdělení žalované, popř. je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalované měla k dispozici). Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 7 966,07 Kč (4 766,07 Kč + 4 x 800 Kč) a žalovaná nesplatila žádnou částku, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 7 966,07 Kč, od kterého je však třeba odečíst částku 1 989,91 Kč, která představuje součet poplatků, sankčních úroků a debetních úroků, které byly strženy z účtu žalované za období od listopadu 2019 do 31. 12. 2021. Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit pouze částku 5 976,16 Kč. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pohledávka není promlčena vzhledem k tomu, že částka 7 966,07 Kč byla žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta až v období od 24. 1. 2022 do 12. 1. 2023.

25. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, je neznámého pobytu a žalobkyně ani opatrovník žalované současné poměry žalované neznají, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 5 976,16 Kč ve splátkách po 250 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalované a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně požadovala po žalované úhradu částky 12 667,63 Kč, soud žalobkyni vyhověl ohledně částky 5 976,16 Kč a ohledně částky 6 691,47 Kč byla úspěšná žalovaná, když ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla ve sporu úspěšná v rozsahu 47,18 % a žalovaná v rozsahu 52,82 %. Soud proto po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalované stanovil, že žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 5,64 %. Jelikož však žalovaná se řízení aktivně neúčastnila, nečinila žádné úkony, žádné náklady řízení jí nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Podle § 140 odst. 2 první věta před středníkem o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Soudem ustanovený opatrovník žalované , Jméno advokáta B, učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky MS č. 177/996 Sb., advokátní tarif (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 20. 8. 2024 a účast na jednání soudu dne 10. 12. 2024 a dne 21. 1. 2025). Opatrovník žalované si za provedené úkony vyúčtoval odměnu ve výši 1 000 Kč za 3 úkony provedené v roce 2024 a 1 500 Kč za 1 úkon provedený v roce 2025 v souvislosti s novelou advokátního tarifu. Opatrovníkovi žalované byla dále přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 1 350 Kč (300 Kč za jeden úkon právní služby x 3 (za úkony učiněné v roce 2024) a 450 Kč za jeden úkon právní služby x 1 (za úkon učiněný v roce 2025)). Celkem náleží opatrovníkovi žalované , Jméno advokáta B, na odměně a náhradě hotových výdajů částka 5 850 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Písku na jeho účet, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

29. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Jelikož žalované byla přisouzena náhrada nákladů řízení ve výši 5,64 %, je povinna hradit náklady státu, které jsou představovány odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, žalobkyně, a to ve výši 5,64 %. Soud proto ve výroku IV. tohoto rozsudku uložil povinnost žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 329,94 Kč, když tato částka odpovídá 5,64 % z částky 5 850 Kč, která byla přiznána ustanovenému opatrovníkovi žalovaného , Jméno advokáta B, jako odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalované v tomto řízení výrokem V. tohoto rozsudku.