10 C 55/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Větrovskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 550 EUR měsíčně od 1. 4. 2018 do 30. 8. 2020, částkou ve výši 600 EUR měsíčně od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2020 a částkou ve výši 700 EUR měsíčně od 1. 1. 2021 se splatností vždy nejpozději do 15. dne v měsíci předem, tím se mění ve výroku o výživném rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 24. 10. 2011 č. j. 1 P 187/2000-274 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2012 č. j. 5 Co 916/2012-405.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 4. 2018 do 15. 9. 2022 ve výši 12 530 EUR, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 520 EUR splatných vždy do každého 15. dne v měsíci spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v rozsahu nároku na zvýšení výživného o dalších 100 EUR měsíčně za dobu od 1. 4. 2018 do 31. 12. 2018, o dalších 120 EUR měsíčně za dobu od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, o dalších 140 EUR měsíčně od 1. 1. 2020 do 30. 8. 2020, o dalších 90 EUR měsíčně od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2020, o dalších 10 EUR měsíčně od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 a o dalších 80 EUR měsíčně od 1. 1. 2022, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 98 620 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou změněnou se souhlasem soudu domáhal proti žalovanému zvýšení výživného od 1. 4. 2018 na částku 650 EUR měsíčně, od 1. 1. 2019 na částku 670 EUR měsíčně, od 1. 1. 2020 na částku 690 EUR měsíčně, od 1. 1. 2021 na částku 710 EUR měsíčně a od 1. 1. 2022 na částku 780 EUR měsíčně a zaplacení nedoplatku na výživném za období od 1. 4. 2018 do rozhodnutí soudu s odůvodněním, že žalobce je synem žalovaného a o výživném bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2012 č. j. 5 Co 916/2012-405, kterým byla stanovena žalovanému povinnost platit žalobci výživné od 1. 11. 2011 ve výši 380 EUR měsíčně. Od té doby se změnily poměry obou účastníků, žalobci se zvýšily výdaje, žalovanému příjmy a došlo ke zlepšení jeho majetkových poměrů. Dne 25. 8. 2015 se žalovaný písemně zavázal před [název] [anonymizována čtyři slova] v Německu hradit žalobci na jeho výživu částku 420 EUR měsíčně od 1. 7. 2015 do 19. 8. 2017, přičemž dle německého právního řádu jeho majetkovým poměrům odpovídala částka 512 EUR, která byla ve výši 92 EUR hrazena z německého státního příspěvku na dítě (Kindergeld). Od září 2017 hradí žalovaný výživné pouze ve výši 250 EUR měsíčně, které nepostačuje k úhradě oprávněných potřeb žalobce a neodpovídá majetkovým poměrům žalovaného, žalobce musel vymáhat výživné exekučně. Žalobce není schopen se sám živit, nemá vlastní příjem ani majetek, z něhož by mohly plynout příjmy, při studiu na vysoké škole si přivydělával příležitostnými brigádami. Po dokončení Střední průmyslové školy [anonymizováno] v [obec] studuje tříletý bakalářský obor vodní hospodářství na [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] univerzity v [obec] a hodlá pokračovat v magisterském studiu. V době posledního rozhodování o výživném činily průměrné měsíční výdaje žalobce 4 726 Kč, v období let 2016 až 2020, kdy studoval střední školu, činily 9 420 Kč, od září 2020 žalobce nastoupil na vysokou školu, čímž se navýšily jeho průměrné měsíční výdaje na částku 13 264 Kč. Od září 2021 se navýšily náklady žalobce na částku 15 281 Kč a od dubna 2022 na částku 23 457 Kč. Žalobce uvedené výdaje podrobně rozepsal ve svých podáních s tím, že nezahrnují běžné náklady na stravu, drogerii, volnočasové aktivity, kadeřníka apod. Mezi odůvodněné potřeby žalobce patří i tvorba úspor dle § 917 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalobce má nárok na zásadně shodnou životní úroveň jako žalovaný a toto hledisko má přednost před uspokojováním odůvodněných potřeb žalobce (§ 915 o.z.). Dne 25. 6. 2020 se matka žalobce zavázala před [název] [anonymizována dvě slova] od 1. 7. 2020 plnit svou vyživovací povinnost vůči žalobci ve výši 481 EUR měsíčně, která dle německých právních předpisů odpovídá majetkovým poměrům, možnostem a schopnostem matky. Fakticky však matka hradí veškeré výdaje žalobce přesahující výživné hrazené žalovaným ve výši 250 EUR, poskytuje mu též dary, což žalovaný nikdy nečinil. Do roku 2020 vykonávala matka žalobce závislou činnost, s ohledem na omezení pracovního uplatnění způsobené invaliditou a při šíření nemoci COVID byla z práce propuštěna. Nyní pobírá invalidní důchod a podporu v nezaměstnanosti. Žalobce potvrdil, že účastníci nikdy neudržovali žádné kontakty, žalovaný byl z těchto důvodů zbaven rodičovské odpovědnosti vůči žalobci rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2015 č. j. 5 Co 1469/2014-747. Z výplatních pásek žalovaného za období od 2/ 2016 do 1/ 2017 vyplývá, že pracoval jako zaměstnanec v [název] [anonymizována dvě slova], v květnu 2016 byl zařazen v platové třídě LD/13/8 a v lednu 2017 poklesl na platovou třídu LD/14/8, když platové ohodnocení ve třídě s vyšším číslem je nižší než ve třídě s nižším číslem. Z výplatních pásek přitom vyplývá, že žalovaný měl od 1. 1. 2018 postoupit do platové třídy s vyšším ohodnocením LD/12/8 a takto by se měl jeho příjem zvyšovat každé dva roky. Do rozsahu výživného je také třeba promítnout okolnosti spojené se studiem žalovaného, jež byly vzaty v potaz při určení rozsahu jeho vyživovací povinnosti v roce 2012. Matka žalobce již tehdy poukazovala na to, že žalovaný je tzv. věčným studentem, když nepřetržitě a prakticky bez finančního efektu studoval již od roku 1982, nejprve právo a francouzský jazyk neúspěšně, od roku 2001 český jazyk, dějiny a slavistiku ve [obec] bakalářský program, který měl končit v roce 2006, avšak bakalářský titul žalovaný získal až v roce 2009 a pokračoval v magisterském studiu a rozhodl se vzít si roční studijní volno na dokončení studia, čímž se vzdal možnosti výrazně vyššího příjmu a po tu dobu hradil žalobci snížené výživné o 130 EUR. Investice žalobce do vzdělání žalovaného by se měla projevit výrazným zvýšením vyživovací povinnosti žalovaného ve prospěch žalobce. Ke studiu žalovaného doplnil, že v září 2001 zahájil navazující magisterské studium, které bylo zohledněno rakouským soudem ve výši výživného do října 2010. Žalovaný magisterské studium nedokončil, část zkoušek mu byla uznána na bakalářský titul. Vyšší vzdělání se projevilo v listopadu 2011 na výši platu žalovaného, když byl zařazen do platové třídy LD13. Následně se žalovanému snížila platová třída a v současné době je nižší, než kdyby nestudoval vůbec. Současně je třeba přihlédnout ke 2 rokům studijního volna, které se nezapočítává do doby nárokovaného zvýšení platu. Oprávněné očekávání žalobce ohledně navýšení platu žalovaného naplněno nebylo. Z těchto důvodů žalobce požadoval stanovit výživné z potencionálního příjmu žalovaného. Za spravedlivé žalobce považoval výživné v rozsahu 25 % čistého příjmu žalovaného, když je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný měl mít již tabulkově vyšší příjem, má nárok na 13. a 14. plat, dále je třeba zohlednit rozdílnou životní úroveň v Rakousku, kde žije žalovaný, a v České republice, kde žije žalobce. Žalovaný byl vyzván k dobrovolnému zvýšení výživného, což odmítl. Dále žalobce doplnil, že o něj žalovaný od narození nejevil ani minimální zájem a původně tvrdil, že není jeho otcem. Osobně se nikdy nezajímal o jeho úspěch či výsledky, neposílal mu přání k narozeninám ani dárky k Vánocům. Jeho dlouhodobé závažné zanedbávání rodičovských povinností bylo důvodem zbavení rodičovské odpovědnosti žalovaného. Na tomto stavu hlubokého nezájmu se nic nezměnilo. Žalovaný ho nekontaktuje, ačkoli mu byly prostřednictvím právních zástupců opakovaně zasílány studijní výsledky žalobce, sám zapříčinil, že k němu žalobce nemá žádný bližší vztah. Žalovaným namítaný rozpor s dobrými mravy za této situace nedává smysl. Žalobce dále zdůraznil, že náklady na dojíždění do zaměstnání by se žalovanému neměly zohledňovat při stanovení výživného, neboť neměl důvod ke stěhování do [obec] [anonymizováno] a dojíždění do zaměstnání 150 km denně, když celou dobu studoval a pracoval v [obec] a pak se rozhodl přestěhovat do nadstandardního nájemního bytu 3+1, v němž žije sám. Přestěhování žalovaného do [obec] [anonymizováno] není ekonomicky racionálním a obhajitelným rozhodnutím. Žalobce požadoval zvýšit výživné vždy od začátku kalendářního roku s ohledem na každoroční navyšování příjmů žalovaného. Při stanovení životní úrovně však nelze vycházet ze statistických ukazatelů dle průměrného statistického respondenta a životní úroveň se neměří cenovou úrovní spotřeby domácností. Je nesporné, že životní úroveň v České republice je nižší než v Rakousku, ale je daná především příjmem, od něhož se odvíjí spotřební zvyklosti a možnost tvorby úspor. Jestliže žalobce má mít stejnou životní úroveň jako žalovaný, nemůže mít jeho pobyt a tamní cenová a životní úroveň na stanovení výživného vliv, navíc žalobce uspokojuje své potřeby důvodně v [obec], kde je v rámci České republiky nejvyšší cenová hladina. Ani žalovaný není průměrný statistický respondent, jeho výdělky jsou vyšší než výdělkové možnosti průměrného statistického respondenta (českého i rakouského). Tvrzení žalovaného, že nemá majetek je v rozporu s jeho dlouhodobou možností tvorby úspor, kromě toho částka, kterou uvádí na pojištění domácnosti ve výši 16,08 EUR, je dvojnásobek běžné částky a odpovídá pojistné sumě na majetek v hodnotě cca 150 000 EUR. Žalovaný začal platit na výživném pouze 250 EUR měsíčně, neboť se domníval, že exekuční titul zanikl. Žalobce tak musel podat návrh na exekuci v Rakousku, proti níž se žalovaný neúspěšně odvolal. Tato situace se opakovala již potřetí, když žalovaný dobrovolně neplnil z rozsudku rakouského soudu z roku 2006 ani z rozsudku českého soudu z roku 2012, byť u těchto soudů tvrdil, že má úspory na nedoplatky výživného. Nyní tvrdí, že je nemajetný a na odvolání v exekuci si musel půjčit od své matky. V dubnu 2022 se žalobce přestěhoval do nájemního bytu v [obec], který sdílí s přítelkyní s nájemným ve výši 11 000 Kč a zálohami na služby ve výši 3 500 Kč, z celkové částky hradí žalobce polovinu ve výši 7 250 Kč měsíčně. Naturální plnění od mateřské babičky (bydlení a strava o víkendech a prázdninách) již není poskytováno a došlo k omezení nákladů na dojíždění. Jelikož byt byl nezařízený, žalobce jej musel vybavit použitým nábytkem a elektronikou ze svého pokoje u matky, vybavení kuchyně ho stálo 3 646 Kč. Žalobce uhradil 900 Kč za úřední překlad usnesení rakouského zemského soudu o odvolání žalovaného proti exekuci dluhu na výživném, aby bylo možné pokračovat v řízení, které bylo přerušeno kvůli pochybnostem žalovaného o vykonatelnosti českého rozsudku z roku 2012.

2. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného zpětně a nad 500 EUR s odůvodněním, že žalobce jako vysokoškolský student, který žije v [obec], příp. v [obec] u mateřské babičky má možnost si přivydělat na brigádách, jak je zcela běžné. Náklady žalobce nesporoval s tím, že je nutné vidět je v českých cenových relacích. Žalovaný uvedl, že hradí žalobci dobrovolně výživné ve výši 250 EUR měsíčně, neboť od jeho zletilosti pozbyl předchozí exekuční titul účinnosti a vykonatelnosti. Podotkl, že jej žalobce nikdy neoslovil přímo a nesdělil mu své studijní výsledky. Vnitřně nesouhlasí se zbavení rodičovské odpovědnosti bez práva na styk se žalobcem. Namítl, že zvýšení výživného brání rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 o. z., když děti mají ctít své rodiče, avšak žalovaný nedodržuje ani základní slušnost ve smyslu § 857 o.z. Žalobce jej bere pouze jako živitele, který je povinen mu zajistit nejen standardní podmínky pro studium, ale postarat se mu i o budoucí bydlení formou výživného. Žalobce nikdy nehledal cestu pro normální komunikaci, pouze prostřednictvím právních zástupců. Žalovaný pracuje v [anonymizována čtyři slova], je svobodný a má jednu vyživovací povinnost. V roce 2021 dosahoval vyšších výdělků vzhledem k vyššímu vytížení a práci v krizovém režimu Covidu. Nemá žádný větší majetek, z něhož by bylo možné mít finanční prospěch, bydlí v [obec] [anonymizováno], kde pomáhá své matce, která je vyššího věku, má běžné vybavení bytu, denně dojíždí do práce autem. Následně doplnil, že cestovní náhrady a příspěvky uvedené ve výplatních páskách nejsou součástí jeho čistého příjmu, ale náhradou skutečně vynaložených nákladů na jízdné. Při stanovení výživného je nutné přihlédnout k rozdílným životním nákladům v České republice a Rakousku, které při stejném objemu peněz zajistí v každé zemi jinou životní úroveň. Cenová hladina v Rakousku je v průměru o více než 30 % vyšší než v České republice, a proto by soud pro zachování principu totožné životní úrovně měl vycházet ze sníženého příjmu žalovaného s ohledem na rozdíl v poměru kupní síly. Žalovaného průměrné měsíční životní náklady se pohybují okolo 2 050 EUR bez započtení hrazeného výživného. Potvrdil, že žalobce proti němu zahájil v Rakousku exekuci pro dlužné výživné za období září 2017 až listopad 2021 ve výši 130 EUR měsíčně na základě rozsudku českého soudu z roku 2012, čímž mu byla zablokována mzda a je mu vyplácena pouze nezabavitelná minimální část, čímž nemá možnost výživné dobrovolně zvýšit. V únoru a březnu 2022 nebylo ze mzdy nic strháváno, neboť probíhalo odvolací řízení v exekuci. Třináctý a čtrnáctý plat má každý rok rozložen do výplat za měsíce březen, červen, září a prosinec, které jsou vyšší a další plat nedostává. V roce 2022 bylo žalovanému navíc za únor vyplaceno zpětně daňové zvýhodnění související s jeho prací v krizovém štábu v rámci pandemie. Listinu sepsanou v Německu o změně titulu pro placení výživného z roku 2015 považoval za dvoustranný právní úkon, neboť za žalobce vystupoval úřad pro děti, mládež a rodinu, a tato nahradila rozsudek českého soudu, protože v té době žil žalobce v Německu. Dále uvedl, že pouhé zapsání žalobce ke studiu neznamená, že je u něho splněna podmínka soustavné přípravy na budoucí povolání nutná pro nárok na výživné. Doplnil k námitkám žalobce ohledně obývání velkého bytu a možnosti snížení jeho životních nákladů, kdyby si pronajal menší byt, že nájemné odpovídá běžným nájmům za podstatně menší byty v dané lokalitě, jeho náklady na bydlení nelze považovat za nepřiměřené, když běžné nájmy bytů v [obec] [anonymizováno] jsou podstatně vyšší.

3. Jelikož žalovaný žije v Rakousku, jehož je státním občanem, a žalobce žije v České republice, jejímž je státním občanem, soud se nejprve zabýval tím, zda je dána jeho příslušnost k projednání a rozhodnutí věci a dospěl k závěru, že vyplývá z Článku 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen nařízení), neboť k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech je příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Podle Článku 15 se právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností v členských státech, které jsou vázány Haagským protokolem ze dne 23. listopadu 2007, o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, určuje v souladu s uvedeným protokolem. Podle Článku 3 Haagského protokolu se vyživovací povinnost řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. Jelikož žalobce má bydliště v České republice, aplikoval soud hmotné právo České republiky.

4. Z Listiny o změně titulu pro placení výživného ze dne 25. 8. 2015 reg. č. 0313/15 vyplývá, že žalovaný uznal, že výživné bylo stanoveno pro dobu od 1. 7. 2015 do 19. 8. 2017 měsíčně ve výši 420 EUR (státní příspěvek na dítě byl poměrně započítán).

5. Z výpisu z účtu žalobce za období 29. 12. 2020 - 25. 2. 2021 vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobci 250 EUR měsíčně.

6. Z potvrzení o studiu na střední škole ze dne 9. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobce ke dni 19. 6. 2020 ukončil úspěšným vykonáním maturitní zkoušky čtyřleté prezenční studium oboru stavebnictví na Střední průmyslové škole [anonymizováno] v [obec], studoval vždy řádně a žádný ročník neopakoval.

7. Z rozhodnutí o přijetí ke studiu ze dne 22. 6. 2020 ve spojení s potvrzeními o studiu bylo zjištěno, že žalobce byl přijat ke studiu studijního programu vodní hospodářství, bakalářský typ studia, prezenční forma na Fakultě [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] univerzity v [obec] od akademického roku 2020 2021, přičemž byl studentem v akademickém roce 2020 2021 a 2021 2022, když se jednalo o aktivní studium v období 8. 7. 2020 - 26. 9. 2021 a v období 27. 9. 2021 - 27. 9. 2022.

8. Z vybraných pohybů na účtu č. [bankovní účet] u [zkratka] matky žalobce [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že z účtu byla inkasována v období od 16. 1. 2018 do 16. 3. 2020 měsíčně částka v rozmezí 2 055 Kč - 2 924 Kč střední školou za ubytování žalobce a dne 29. 12. 2020 byla poukázána na účet č. [bankovní účet] částka 32 400 Kč s poznámkou [jméno] [anonymizováno] [rok].

9. Ze smlouvy o ubytování ze dne 22. 9. 2020 uzavřené mezi Českou [anonymizováno] univerzitou v [obec] a žalobcem ve spojení s ceníkem kolejného a plateb souvisejících s kolejným bylo zjištěno, že žalobci bylo poskytnuto jedno ubytovací lůžko s příslušenstvím v pokoji budovy koleje za účelem přechodného ubytování na dobu od 22. 9. 2020 do 2. 7. 2021 za částku 125 Kč za noc, když žalobce se zavázal platit ubytovateli cenu a poplatky dle ceníku.

10. Z jídelníčku v menze [zkratka] za období 15. 2. 2021 - 19. 2. 2021 byly zjištěny ceny obědů, průměrně ve výši 49,30 Kč za jedno hlavní jídlo.

11. Ze smlouvy o [anonymizováno] spoření pro občana ČR ze dne 27. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o stavebním spoření, v níž se zavázal platit měsíčně 2 700 Kč.

12. Z tabulek nazvaných nárůst průměrných pravidelných měsíčních výdajů žalobce bylo zjištěno, že v roce 2011 činily dle žalobce 4 726 Kč, v letech 2016 - 2020 činily 9 420 Kč, od září 2020 činily 13 264 Kč, od září 2021 činily 15 281 a od dubna 2022 činily 23 457 Kč.

13. Z listiny o zavázání se k výživnému ze dne 25. 6. 2020 reg. č. 0633/ 2020 bylo zjištěno, že matka žalobce [jméno] [příjmení] se zavázala hradit žalobci od 1. 7. 2020 výživné ve výši 481 EUR měsíčně.

14. Z výplatní pásky žalovaného za květen 2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl zařazen v platové třídě LD/13/8 a částka k výplatě činila 2 255,89 EUR, z výplatní pásky za červen 2016 vyplývá, že žalovaný byl zařazen v platové třídě LD/14/8 a částka k výplatě činila 3 199,53 EUR. Dle obou výplatních pásek je další nárokované zvýšení 1. 1. 2018.

15. Z tabulek platových tříd pro zemské služební poměry v letech 2018 - 2022 bylo zjištěno, že plat ve 14. platové třídě 9. stupeň se zvýšil z částky 3 117,3 EUR na částku 3 430,5 EUR a ve 13. platové třídě 9. stupeň se zvýšil z částky 3 342,5 EUR na částku 3 676,4 EUR.

16. Do tabulky přehled předpokládaných hrubých příjmů žalovaného od května 2016 do února 2021 a odhad vývoje pro rok 2024 žalobce zpracoval navýšení příjmu žalovaného se zohledněním a bez zohlednění snížení platu s přihlédnutím k platovému postupu dle zákona. Z tabulek výpočet čistého příjmu za rok 2014 a 2016 a tabulky souhrn předpokládaného vývoje příjmů žalovaného 2018 - 2024 a tomu odpovídající výživné bylo zjištěno, že žalobce výpočtem stanovil průměrný čistý plat žalovaného za roky 2014 a 2016, který mu byl vyplácen průměrně ve výši 82 % z hrubého příjmu, čímž následně dospěl ke stanovení výživného v roce 2018 ve výši 690 EUR, v roce 2019 ve výši 710 EUR, v roce 2020 ve výši 720 EUR, v roce 2021 ve výši 750 EUR a v roce 2024 ve výši 830 EUR.

17. Z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke zvýšení výživného.

18. Z tabulky přehled příjmů matky žalobce leden 2018 - červen 2021 ve spojení s oznámením České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 4. 2018, 3. 1. 2019, 3. 1. 2020, 6. 1. 2021, potvrzením o zaplacení daně z příjmů za rok 2018, 2019, 2020, dokladem o poskytnuté podpoře v nezaměstnanosti Spolkové agentury pro zaměstnanost ze dne 27. 2. 2021, schvalovacím rozhodnutím ze dne 31. 3. 2020 a pozměňovacím rozhodnutím ze dne 5. 11. 2020 bylo prokázáno, že průměrný měsíční příjem matky žalobce v roce 2018 činil 14 796 Kč a byl tvořen příjmem podléhajícím dani z příjmu a invalidním důchodem, v roce 2019 činil 22 384 Kč a byl tvořen příjmem podléhajícím dani z příjmu a invalidním důchodem, v roce 2020 činil 13 983 Kč a byl tvořen příjmem podléhajícím dani z příjmu, invalidním důchodem a podporou v nezaměstnanosti, v roce 2021 činil 13 388 Kč a byl tvořen invalidním důchodem a podporou v nezaměstnanosti.

19. Z odpovědi žalovaného ze dne 11. 5. 2012 ke styku s tehdy nezletilým žalobcem v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 1 P 187/2000 bylo zjištěno, že žalovaný písemně sdělil prostřednictvím právního zástupce, že v mezidobí od vyhlášení rozsudku neprovedl, ani nezmocnil právního zástupce provést konkrétní kroky k navázání vztahu s tehdy nezletilým žalobcem. Pokus o písemný kontakt i nadále bere v úvahu, ale hodlá se o tuto formu kontaktu pokusit, až bude žalobce starší a bude si schopen udělat názor na situaci mezi rodiči.

20. Z výplatních pásek žalovaného za období leden 2018 - srpen 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl zařazen od 1. 1. 2018 do platové třídy LD/14/9 a od 1. 1. 2021 do platové třídy LD/14/10, když postupně docházelo ke zvyšování platu žalovaného. Dále bylo zjištěno, že žalovaný pobíral po celou dobu od zaměstnavatele příspěvek na dojíždění, paušál pro pendlery, dále mu je poskytována daňová sleva v souvislosti s dojížděním do zaměstnání a příspěvek na důchod, od prosince 2021 s výjimkou února a března 2022 mu byly z platu prováděny srážky z důvodu nařízení exekuce.

21. Z dopisu žalobce ze dne 26. 9. 2021 adresovaného žalovanému ve spojení kopii obálky listovní zásilky a potvrzením o studiu vyplývá, že žalobce zaslal dne 27. 9. 2021 žalovanému potvrzení o svém studiu na Fakultě [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] univerzity v [obec] v akademickém roce 2021 2022, když žalovaný potvrdil, že dopis dostal.

22. Z tabulek 2 varianty základu pro výpočet návrhu na výživné vyplývá, že žalobce zpracoval za období 2018 až 2025 skutečně dosažený a předpokládaný příjem žalovaného, kdyby ke snížení platu v roce 2016 nedošlo, když při výpočtu vycházel z výživného v rozsahu 22 %.

23. Z výpisů transakcí z účtů žalobce vedených u [název] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce provedl platby kartou v období od 7. 9. 2020 do 11. 6. 2021 měsíčně a dne 11. 10. 2021 v rozsahu od 3 695 Kč do 7 000 Kč České zemědělské univerzitě.

24. Ze smlouvy o ubytování ze dne 20. 8. 2021 uzavřené mezi Českou [anonymizováno] univerzitou v [obec] a žalobcem bylo zjištěno, že žalobce si sjednal přechodné ubytování na koleji univerzity na dobu od 20. 9. 2021 do 1. 7. 2022 za 125 Kč za noc, zavázal se platit cenu a poplatky dle ceníku. Ze smlouvy o ubytování ze dne 26. 9. 2021 uzavřené mezi týmiž smluvními stranami bylo zjištěno, že žalobce si sjednal přechodné ubytování na koleji univerzity na dobu od 26. 9. 2021 do 7. 4. 2022 za 130 Kč za noc, zavázal se platit cenu a poplatky dle ceníku.

25. Z tabulky životní náklady prosinec 2021 ve spojení s výpisem z účtu žalovaného za prosinec 2021, tabulkou - seznamem některých měsíčních plateb, fakturou na pojištění vozidla žalovaného, listinami k pojištění domácnosti a odpovědnosti žalovaného, vyúčtováním elektřiny za období od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, vyčíslení záloh za elektřinu a sdělení o navýšení záloh o 15 %, fakturou za nákup dálniční známky, lékárničky a provedení technické kontroly, účtenek za nákup pneumatik a účtenek za zubní ošetření žalovaného vyplývá, že žalovaný vyčíslil své náklady za prosinec 2021 v celkové výši 2 319,03 EUR včetně výživného na žalobce ve výši 250 EUR.

26. Z tabulky srovnání cenové hladiny jednotlivých zemí Evropské unie vyplývá, že v roce 2019 byla v Rakousku vyšší cenová hladina než v České republice.

27. Z předpisů nákladů za byt vyplývá, že žalovaný měl předepsáno platit za byt od 1. 1. 2020 celkem částku 588,15 EUR měsíčně a od 1. 1. 2022 celkem částku 610,10 EUR měsíčně.

28. Z inzerátů pronájmů bytů z 30. 6. 2022 v [obec] [anonymizováno] vyplývá, že nabídky nájmů bytů se pohybovaly od 501,95 EUR do 1 100 EUR.

29. Z rozhodnutí Zemského soudu ve Welsu č. j. 22 R 2/22h vyplývá, že nebylo vyhověno odvolání žalovaného proti exekučnímu rozhodnutí, kterým soud první instance povolil dne 22. 11. 2021 podle požadavku žalobce exekuci z důvodu neuhrazeného výživného.

30. Z grafu životní úrovně jednotlivých zemí Evropské unie ve spojení s daty z EUROSTATU týkajících se HDP na obyvatele PPS a spotřebních výdajů domácností v jednotlivých letech a grafu vývoje v Rakousku vyplývá, jakým způsobem se určuje životní úroveň v jednotlivých zemích EU, když uvedeným postupem byla zjištěna o 30 % nižší životní úroveň v České republice než v Rakousku.

31. Z tabulky regionální parity kupních sil v jednotlivých krajích České republiky v procentních bodech vyplývá, že hlavní město Praha má nejvyšší hodnotu oproti ostatním krajům.

32. Z tabulky měsíční výdaje žalovaného za rok 2021 vyplývá, že žalobce rozdělil výdaje tvrzené žalovaným do kategorií a provedl jejich korekci.

33. Z nájemní smlouvy k bytu [číslo] ze dne 1. 4. 2022 v [adresa] ulici [číslo], [PSČ] [obec a číslo] ve spojení s evidenčním listem platným od 1. 4. 2022 a výpisy z účtu žalobce ze dne 27. 4. 2022 a 26. 5. 2022 vyplývá, že žalobce je od 1. 4. 2022 spolužijící osobou s nájemcem předmětného bytu, nájemné činí 11 000 Kč měsíčně a zálohy na služby 1 300 Kč měsíčně. Smlouva byla sjednána na dobu určitou od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2023 a žalovaný hradí ½ plateb ve výši 6 150 Kč. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 5. 4. 2022 ve spojení s předpisem záloh na elektřinu, výpisem z účtu žalobce ze dne 2. 5. 2022 a 1. 6. 2022 vyplývá, že do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo], byt [číslo] byla na základě smlouvy dodávána elektřina, za kterou platí žalobce zálohy ve výši 1 200 Kč. Ze smlouvy o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel-domácnost [číslo] uzavřené žalobcem dne 5. 4. 2022 ve spojení se smlouvou o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 5. 4. 2022, oznámením o výši záloh a výpisem z účtu žalobce ze dne [datum] a 6. 6. 2022 vyplývá, že do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo], byt [číslo] byl na základě smlouvy dodáván zemní plyn, za který platí žalobce zálohy ve výši 1 000 Kč. Z účtenky za nákup v IKEA vyplývá platba za nákup vybavení domácnosti ve výši 7 292 Kč.

34. Z faktury č. 55/ 2022 ze dne 6. 4. 2022 ve spojení s výpisem z účtu žalobce ze dne 14. 4. 2022 vyplývá, že žalobce uhradil částku 715,32 EUR za vyjádření k odvolání žalovaného proti nařízení exekuce.

35. Ze studijního listu z univerzity ve [obec] byl zjištěn průběh studia žalovaného od roku 2001 do roku 2011.

36. Z faktury č. 22007 ve spojení s potvrzením o odchozí platbě [právnická osoba] bylo zjištěno, že za úřední překlad rozhodnutí Zemského soudu ve Welsu byla žalobci vyúčtována částka 900 Kč se splatností dne 19. 4. 2022, kterou žalobce uhradil dne 14. 4. 2022.

37. Ze spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 1P 187/2000 byl proveden důkaz rozsudkem zdejšího soudu č. j. 1P 187/2000-274 ze dne 24. 10. 2011 ve spojení s protokolem o jednání před odvolacím soudem ze dne 22. 6. 2022 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5Co 916/2012-404 ze dne 22. 6. 2022, kterým bylo naposledy rozhodováno o výživném žalovaného vůči žalobci, které mu bylo mimo jiné stanoveno od 1. 11. 2011 ve výši 380 EUR měsíčně. Žalovaný před odvolacím soudem při jednání uvedl, že po studijním volnu mu bylo od 1. 11. 2011 přislíbeno zařazení do vyšší platové třídy po zkušební lhůtě, k čemuž došlo v březnu 2012 zpětně od 1. 11. 2011. Na současné zařazení je dostačující jeho bakalářské vzdělání, když po získání magisterského vzdělání by se měl posunout do vyšší třídy, k tomu má všechny zkoušky, chybí mu pouze diplomová práce. Předpokládal, že odejde pracovník, na jehož místo byl zaškolován. Pracoval v Linci a od listopadu 2011 ve Welsu. Dále byl proveden důkaz rozsudkem zdejšího soudu č. j. 1P 187/2000-685 ze dne 17. 3. 2014 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 1469/2014-747 ze dne 11. 2. 2015, kterým byl žalovaný zbaven rodičovské odpovědnosti ve vztahu k žalobci z důvodu závažných zanedbávání rodičovských práv a povinností.

38. Z potvrzení o dani z příjmu žalovaného za rok 2018 vyplývá přeplatek ve výši 359 EUR a za rok 2019 nedoplatek ve výši 91 EUR.

39. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že magisterské studium nedokončil, ačkoli byl před dokončením, studium bylo pouze ve Vídni, kde jej zrušili. Nevlastní žádné nemovitosti ani akcie, pouze motorové vozidlo BMW. Žije sám v [obec] [anonymizováno], pracuje v Linci na plný úvazek. Přestěhoval se z [příjmení] do [obec] [anonymizováno], protože od roku 1999 to byl středobod jeho života, měl zde dlouhá léta přítelkyni, je zde členem spolku a má finančně výhodné bydlení, v Linci nenavázal bližší kontakty. Předpokládal, že zde bude mít i pracovní příležitost, protože [název] [anonymizováno] měl převzít [název] [anonymizováno] s pobočkou v [obec] [anonymizováno], ale k tomu nakonec nedošlo. Nejdříve pracoval v Linci, potom ve Welsu a do Lince jezdil přespávat. V zaměstnání však došlo ke konfliktu, mezi hejtmanem a jinými pracovníky, což vedlo k tomu, že někteří byli přeloženi, pro žalovaného to bylo neúnosné, a proto změnil pracovní místo a na vlastní žádost odešel pracovat do [název] [anonymizováno] v Linci, čímž došlo ke změně platové třídy a snížení platu. Od roku 2016 tak dojíždí za zaměstnáním do Lince, pobírá příspěvek od zaměstnavatele na dojíždění, který mu však nestačí, když vezme v úvahu i opotřebení vozidla. V době pandemie pracoval v krizovém štábu, a proto měl vyšší příjem a následně byla tato činnost i daňově zvýhodněna. Potvrdil, že někdy podával od roku 2018 daňová přiznání s tím, že nyní je nepodává, protože to pro něho není finančně výhodné. Má pojištěný byt, domácnost a auto, jeho pojištění jsou levná. Výdaje žalobce nezpochybnil. Platí od jeho zletilosti výživné ve výši 250 EUR na základě doporučení svého rakouského právního zástupce, což je odpovídající částka podle německého práva, neboť byl přesvědčen, že žalobce žije v Německu, přičemž žalobce nikdy nekontaktoval.

40. Soud zamítl pro nadbytečnost důkaz německou právní úpravu týkající se jednostranného stanovení výživného žalovaným, vyjádření soudního znalce z oboru statistika [titul] [jméno] [příjmení] [jméno], výpis z katastru nemovitostí v Rakousku, potvrzení finančních úřadů k výdělkům žalobce i žalovaného, účastnický výslech žalobce a odvolání proti nařízení exekuce v Rakousku, na nichž žalobce netrval. Dále důkazy navržené v podání žalobce podaného po koncentraci řízení z důvodu jejich opožděnosti.

41. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce je synem žalovaného, o výživném bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 24. 10. 2011 č. j. 1 P 187/2000-274 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2012 č. j. 5 Co 916/2012-405 a bylo stanoveno od 1. 11. 2011 ve výši 380 EUR měsíčně. V té době byl žalobce nezletilý, navštěvoval druhý stupeň základní školy, žil s matkou, která se přestěhovala do Německa, kde pobírala podporu ve výši 5 016 Kč první tři měsíce a od 2. 4. 2012 byla zaměstnána s příjmem 1 800 EUR hrubého měsíčně. Náklady žalobce na společné bydlení matka vyčíslila na 3 800 Kč do 4 700 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného od listopadu 2011 do května 2012 činil 2 092 EUR s tím, že mu byla v období 11/ 2010 - 10/ 2011 zaměstnavatelem poskytnuta vzdělávací dovolená, po jejímž návratu byl přeložen k [název] [anonymizována čtyři slova], kde byl přeřazen do platové třídy LD 13 s vyšším příjmem na základě dosaženého bakalářského vzdělání. Do zaměstnání dojížděl 35 km, od zaměstnavatele pobíral příspěvek na dojíždění ve výši 23,50 EUR měsíčně, nájemné za byt činilo postupně 447 EUR až 474 EUR. Dne 25. 8. 2015 se písemně zavázal před Úřadem zemské rady země Berchtesgaden v Německu hradit žalobci na výživném částku 420 EUR měsíčně od 1. 7. 2015 do 19. 8. 2017, které hradil, když dalších 92 EUR bylo placeno z německého státního příspěvku na dítě. Od září 2017 hradí žalobci výživné ve výši 250 EUR měsíčně. S ohledem na neplnění vyživovací povinnosti žalovaným v plném rozsahu dle shora uvedeného rozsudku, zahájil žalobce proti žalovanému v Rakousku exekuci, čímž došlo k blokaci platu žalovaného. Žalobce od posledního rozhodování o výživném vystudoval Střední průmyslovou školu [anonymizováno] v [obec] a nastoupil na Fakultu [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] univerzity v [obec], kterou stále studuje. Výdaje souvisí s jeho věkem, studiem, bydlením v místě studia, když tyto žalobce shrnul do tabulky nazvané nárůst průměrných pravidelných měsíčních výdajů žalobce, které dle něho v letech 2016 - 2020 činily 9 420 Kč, od září 2020 činily 13 264 Kč, od září 2021 činily 15 281 a od dubna 2022 činily 23 457 Kč. Žalovaný žalobcem uvedené výdaje nesporoval. Matka žalobce se zavázala dne 25. 6. 2020 k hrazení výživného žalobci od 1. 7. 2020 ve výši 481 EUR měsíčně. Její průměrný čistý měsíční příjem v roce 2018 činil 14 796 Kč a byl tvořen příjmem podléhajícím dani z příjmu a invalidním důchodem, v roce 2019 činil 22 384 Kč a byl tvořen příjmem podléhajícím dani z příjmu a invalidním důchodem, v roce 2020 činil 13 983 Kč a byl tvořen příjmem podléhajícím dani z příjmu, invalidním důchodem a podporou v nezaměstnanosti, v roce 2021 činil 13 388 Kč a byl tvořen invalidním důchodem a podporou v nezaměstnanosti. Žalovaný se v roce 2016 na vlastní žádost nechal přeřadit z Welsu do Lince, kde pracuje v [název] [anonymizováno] a došlo ke snížení jeho příjmu a přestěhoval se do [obec] [anonymizováno], odkud do zaměstnání dojížděl 100 km. Žalovaný dosáhl v roce 2018 čistého příjmu celkem ve výši 32 354 EUR, v roce 2019 ve výši 33 096 EUR, v roce 2020 ve výši 34 032 EUR, v roce 2021 ve výši 40 916 EUR a za 8 měsíců roku 2022 celkem ve výši 24 498,66 EUR.

42. Podle § 910 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

43. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

44. Podle § 913 odst. 1, 2 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, případně zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

45. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

46. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

47. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

48. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, když od posledního rozhodování soudu o výživném se poměry žalobce změnily s ohledem na jeho věk a skutečnost, že studoval postupně střední a vysokou školu. Mezi účastníky byly nesporné výdaje žalobce, které činily v roce 2018 - 2020 částku 9 420 Kč, od září 2020 částku 13 264 Kč, od září 2021 částku 15 281 a od dubna 2022 částku 23 457 Kč. Žalovaný po celou dobu za níž je stanoveno výživné žil v [obec] [anonymizováno], kde má pronajatý byt, v němž žije sám a jeho náklady na bydlení v roce 2021 představovaly částku 588,15 EUR, v roce 2022 částku 610,10 EUR, dále hradí pojištění bytu a odpovědnosti ve výši 16,36 EUR měsíčně a má náklady spojené s dojížděním do zaměstnání v [název] [anonymizováno] v Linci, na které mu přispívá zaměstnavatel. Jelikož došlo k podstatné změně poměrů u obou účastníků soud od 1. 4. 2018 výživné zvýšil, další podstatná změna poměrů dle názoru soudu nastala od [datum], kdy žalobce zahájil studium vysoké školy a od [datum], kdy došlo k podstatnému nevýšení příjmu žalovaného. Námitka žalovaného ohledně rozporu s dobrými mravy není důvodná. Při stanovení výživného soud vyšel z celkového dosaženého příjmu za příslušný kalendářní rok, k němuž vždy přičetl sražený odborářský příspěvek, konzumaci v podnikové prodejně a příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění, který je žalovanému vyplácen zvlášť a odečetl příspěvek na dojíždění a daňovou slevu na dojíždění. Tímto výpočtem soud stanovil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v roce 2018 na částku 2 685,8 EUR, v roce 2019 na částku 2 780,12 EUR při zohlednění přeplatku na dani, v roce 2020 na částku 2 822,39 při zohlednění nedoplatku na dani, v roce 2021 na částku 3 440,36 EUR. Za 8 měsíců roku 2022 byl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 3 090,33 EUR. Jelikož se jedná pouze o část kalendářního roku, nebylo soudem posouzeno jako změna poměrů. Pokud se jedná o požadavek žalobce, aby výživné bylo stanoveno z potenciálních příjmů, kterých by žalovaný dosáhl, kdyby nestudoval a nezměnil zaměstnání, soud tomuto nepřisvědčil, neboť okolnosti, že žalovaný magisterské studium v minulosti nedokončil a v roce 2016 změnil zaměstnání a pracuje v Linci, do něhož musí dojíždět, neboť se přestěhoval do [obec] [anonymizováno], kde žije jeho matka, nelze nyní s časovým odstupem zohledňovat při zvýšení výživného. Soud neshledal důvodný požadavek žalobce na nezohlednění nákladů na dojíždění, neboť žalovaný se přestěhoval již v roce 2016. Pokud se týká zvýšení výživného, soud vzal v úvahu rozdílnou životní úroveň mezi Českou republikou a Rakouskem a výživné stanovil v rozsahu 20 % - 21 % průměrného čistého příjmu žalovaného. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud při zohlednění hlediska, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, když toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte podle § 163 o.s.ř. ve spojení s § 911 o.z. uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 550 EUR měsíčně od 1. 4. 2018 do 30. 8. 2020, částkou ve výši 600 EUR měsíčně od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2020 a částkou ve výši 700 EUR měsíčně od 1. 1. 2021 se splatností vždy nejpozději do 15. dne v měsíci předem, čímž se mění ve výroku o výživném rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 24. 10. 2011 č. j. 1 P 187/2000-274 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2012 č. j. 5 Co 916/2012-405 (výrok I.).

49. Dlužné výživné za období od 1. 4. 2018 do 15. 9. 2022, kdy bylo ve věci rozhodnuto ve výši 12 530 EUR (29 měsíců x 170 EUR + 4 měsíce x 220 EUR + 21 měsíců x 320 EUR) uložil soud žalovanému hradit s ohledem na výši částky ve splátkách po 520 EUR spolu s běžným výživným (výrok II.).

50. Pokud se žalobce domáhal zvýšení výživného o další částky specifikované ve výroku III. vždy od 1. 1. kalendářního roku s odkazem na skutečnost, že platu žalovaného se od tohoto data vždy zvýší, soud konstatuje, že pouze podstatná změna poměrů může mít vliv na výši výživného, kterou soud v každém zvýšení platu žalovaného neshledal. Současně soud nepřisvědčil požadavku žalobce, že by mělo být výživné stanoveno z potenciálních příjmů žalovaného, a proto neposkytoval žalobci poučení dle § 118a o.s.ř. a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

51. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce byl úspěšný v rozsahu 73 % a žalovaný v rozsahu 27 %. Soud po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu stanovil, že žalobci přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 % Náklady řízení žalobce tvoří odměna advokáta za 9 úkonů právní služby po 10 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne 28. 7. 2021, 18. 2. 2022, 31. 5. 2022, účast na jednání před soudem dne 18. 10. 2021 (2 úkony), 13. 1. 2022) podle § 7 bod 6, § 8 odst. 2, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), když tarifní hodnota činila 484 728,30 Kč - rozdíl mezi výživným stanoveným ve výši 380 EUR a požadovaným zvýšením za období 5 let (18 540 EUR x 26, 145 Kč) a 6 úkonů právní služby po 10 380 Kč (písemné vyjádření ze dne 14. 6. 2022, 26. 7. 2022, účast na jednání před soudem dne 16. 6. 2022 (3 úkony), 8. 9. 2022) podle § 7 bod 6, § 8 odst. 2, § 11 odst. 1 advokátního tarifu, když tarifní hodnota činila 512 180,55 Kč - rozdíl mezi stanoveným výživným ve výši 380 EUR a požadovaným zvýšením za období 5 let při zohlednění rozšíření žaloby dne 14. 6. 2022 od 1. 1. 2022 (19 590 EUR x 26, 154 Kč), náhrada hotových výdajů za 15 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné ve výši 12 518,51 Kč za 4 cesty z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne 18. 10. 2021, 13. 1. 2022, 16. 6. 2022 a 8. 9. 2022 osobním automobilem Mazda CX-5, [registrační značka] se spotřebou pro kombinovaný provoz ve výši 7,1 l benzínu 95 na 100 km a celkem ujeté vzdálenosti 1 700 km (4 x 425 km) podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas v rozsahu 48 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a náklady za překlad rozhodnutí Zemského soudu ve Welsu ve výši 900 Kč Celkem náklady řízení žalobce činily 214 390,59 Kč, z toho 46 % představuje částku 98 620 Kč, kterou je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok IV.). Soud nepřiznal žalobci odměnu za písemné vyjádření ze dne 11. 5. 2021, neboť jím doplňoval skutečnosti a důkazy, které měly být uvedeny již v žalobě.