12 C 172/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 68 808 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 426,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení z částky 1 426,61 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně nároku na zaplacení částky 67 382,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení z částky 56 491,39 Kč spolu s úrokem ve výši 55,99 % ročně z částky 50 598,52 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 201 974 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalované domáhal žalobou zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi žalobcem, jako věřitelem, který byl a je oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 26. 11. 2018. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalované došlo dne 27. 11. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 72,84 % p. a. splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 7 013 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena pouze částka ve výši 105 195 Kč a to v 15 měsíčních splátkách po 7 013 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 23. 4. 2020. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 499 Kč. Konkrétně žalobce takto uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky č. 16, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Dle bodu 6. 2 smlouvy uplatňuje žalobce právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení těchto nákladů u splátek č. 15 a 16, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 20 splatné dne 20. 7. 2020. K datu 23. 9. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 57 019,15 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 57 019,15 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 50 598,52 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 420,63 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 499 Kč s příslušenstvím; c) náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 57 019,15 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 10 890,82 Kč; d) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru z částky 50 598,52 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 55,99 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobci neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že úvěr vyčerpala. Z důvodu pracovní neschopnosti se dostala do situace, kdy neměla žádné prostředky.

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovanou dne 26. 11. 2018 ve spojení s oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne 28. 11. 2018, s předsmluvním formulářem ze dne 26. 11. 2018, s prohlášením klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, soud zjistil, že žalobce se žalovanou se dohodli na tom, že žalobce poskytne žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, celková částka k zaplacení měla činit 168 312 Kč, ujednáno bylo 24 splátek s výší splátek 7 013 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, a dále výše zápůjční úrokové sazby 72,84 %. V čl. 6 byla pro případ prodlení se zaplacením kterékoliv splátky delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku po splatnosti. Dle bodu 6.2 byla pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 15 dní sjednáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky delšího než 65 dnů bylo v čl. 6 sjednáno, že automaticky dojde ke zesplatnění dosud nesplatné závazky. Účastníci si ujednali v čl. 6 smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Součástí Oznámení žalobce o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2018 ve spojení s dodejkou ze dne 29. 11.2018, ve kterém žalobce informoval o akceptaci návrhu žalované na uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] je splátkový kalendář.

5. Z žádosti ze dne 17. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o odložení dvou splátek ve výši 7 013 Kč z důvodu změny rodinné situace.

6. Z dopisu ze dne 18. 12. 2019 a ze dne 29. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobce na žádost žalované odložil splácení a zaslal žalované nový splátkový kalendář. Z upraveného splátkového kalendáře (po provedeném odkladu splátek) ke smlouvě [číslo] ze dne 18. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobce provedl odklad původní splátky č. 13 a po dobu odkladu, tj. od 21. 11. 2019 do 20. 12. 2019 neběžel úrok za poskytnutí úvěru. upraveného splátkového kalendáře (po provedeném odkladu splátek) ke smlouvě [číslo] ze dne 29. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobce provedl odklad původní splátky č. 17, 18., 19 a po dobu odkladu, tj. od 21. 3. 2020 do 20. 6. 2020 neběžel úrok za poskytnutí úvěru.

7. Z formuláře hodnocení klienta (mj. příjem žalované 27 500 Kč měsíčně), výpisu z bankovního výpisu žalované za období od 1. 9. 2018 do 23. 11. 2018, pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání ze dne 17. 9. 2018, výplatního lístku za září, říjen 2018, Ověření v registru [příjmení], Ověření v registru NRKI, přičemž z těchto listin vyplývá, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění.

8. K výši obvyklého úroku z úvěru soud provedl důkaz Odborným vyjádřením ze dne 25. 10. 2018 Mgr. [jméno] [příjmení], Ph. D., [příjmení]. Soud měl k dispozici stejně tak i Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek.

9. Z Dokladu o vyplacení úvěru tj. z otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobce prokazující vyplacení úvěru vyplývá, že žalobce poukázal žalované částku 100 000 Kč dne 27. 11. 2018 na účet č. [bankovní účet].

10. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 4. 2020, 20. 8. 2020 a 21. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení splátky 16. a 17., č. 20, 21. a 22. s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení a upozornil na možnost zesplatnění úvěru 11. Z Karty klienta žalované je mj. patrné, že žalovaná uhradila celkem částku 105 195 Kč.

12. Z oznámení ze dne 23. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobce ke dni 23. 9. 2020 zesplatnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzval žalovanou k uhrazení částky 57 918 Kč.

13. Podle předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2021, zasílané žalované dne 21. 4. 2021 dle podacího archu, byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 57 918 Kč s příslušenstvím odpovídajícím žalobnímu nároku popsanému v odstavci č. 1 odůvodnění shora, a to do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy.

14. Soud z provedeného dokazování dovodil následující skutkový stav. Žalobce se žalovanou se dohodli na tom, že žalobce poskytne žalované částku 100 000 Kč s celkovým počtem splátek 24 a výší splátky 7 013 Kč měsíčně na základě smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalovanou dne 26. 11. 2018, přičemž byla sjednána pro případ prodlení se zaplacením kterékoliv splátky delší než 15 dnů náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ prodlení se zaplacením kterékoliv splátky delší než 30 dnů a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, zesplatnění nastane v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky delší než 65 dnů (viz odstavec č. 4 odůvodnění shora), a to poté, co zjišťoval žalobce úvěruschopnost žalované. Žalobce poukázal žalované částku 100 000 Kč na bankovní účet. Žalovaná následně uhradila na splátkách částku v celkové výši 105 195 Kč, když po uplynutí 65 dnů po splatnosti 20. splátky, k níž došlo dne 20. 7. 2020, automaticky nastalo zesplatnění úvěru dne 23. 9. 2020.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 580 odst. 2 o. z. je neplatné právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

20. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště, nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

21. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., podle níž se dohodli na výši úvěru 100 000 Kč, jenž byl žalované poukázán dne 28. 11. 2018, který měla žalovaná zaplatit v celkem 24 splátkách. Žalovaná uhradila pouze 105 195 Kč, a protože došlo k prodlení žalované se zaplacením 20. splátky, nastalo zesplatnění úvěru včetně úroků a smluvních pokut ke dni 23. 9. 2020. Úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři. Soud považuje sjednanou smlouvu za platnou, neboť předmětné úroky byly sjednány jasným a srozumitelným způsobem v části A) smlouvy tak, že činí 72,84 % ročně a nejde tak o zakázané ujednání ve smyslu § 1813 o. z., k němuž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolal. Přesto předmětné ujednání nemůže požívat právní ochrany, a to pro rozpor s dobrými mravy, podle něhož přezkum přiměřenosti vymezení předmětu plnění a ceny je omezen (§ 1813), přezkum souladu takových ujednání s dobrými mravy nikoliv. Ustanovení § 580 odst. 1 o. z. plní dobré mravy funkci krajního korektivu platnosti právních jednání, přičemž následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 o. z. neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 o. z. je třeba dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlížet z úřední povinnosti. (viz též rozhodnutí z 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Co se týče sjednaného úroku ve výši 72,84 % ročně za poskytnutí úvěru, soud s ohledem na skutečnosti obecně známé a veřejně dostupné, a to statistické údaje shromažďované Českou národní bankou v databázi ARAD, z nichž vyplývá, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy o úvěru přibližně 8,29 %, dovodil, že sjednaná výše úroku 72,84 % mnohonásobně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami. Takové ujednání o výši úrokové sazby soud považuje v případě spotřebitelského úvěru za nepřiměřené. Soud poukazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Cdo 236/2005, a na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 22 Co 330/2018-121 ze dne 12. 7. 2018. Argumentaci žalobce smluvní volností stran ve smyslu § 1725 o. z., § 3 odst. 2 písm. d) o. z. a povinností dodržovat smluvní ujednání dle § 4 odst. 1 o. z., odkazem na ustanovení § 574 o. z., stejně jako nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11 a ustanovením § 1813 o. z. a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 46 Icm 2408/2017, 16 VSOL 656/2018 ze dne 4. 10. 2018 a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 8 Co 36/2018 neshledal soud přiléhavou. Pokud jde o odůvodnění nároku na úroky z úvěru žalobce ustanovením § 577 o. z. a § 2395 o. z., podle něhož„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“, a rovněž na § 1802 o. z., podle kterého„ Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.“, má soud za to, že žalovaná úrok za poskytnutí úvěru platit musí. S ohledem na shora uvedené soud posoudil ujednání o smluvním úroku jako natolik nepřiměřené, že odporuje dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. a § 588 o. z., a proto dovodil, že je absolutně neplatné. Není možné použít ustanovení § 577 o. z., neboť soud dospěl k závěru, že ujednání úroku ve výši 72,84 % ročně je pro rozpor s dobrými mravy nepřiměřené a tzn. absolutně neplatné dle § 588 o. z. Protože však úvěr je koncipován jako závazek, jehož základním pojmovým znakem je úrok, soud vyšel z výše obvyklého úroku 8,29 % ročně dle databáze [příjmení] a dospěl dle kalkulačky na internetových stránkách [webová adresa] k výši nové jistiny viz následující tabulka: Výše pravidelné splátky:;
Kč; Úroková míra:;
%; Počet splátek:;
; Výše úvěru:;
Kč; Celkem zaplaceno:;
Kč; Celkem zaplaceno na úrocích:;
Kč; <b>Splátkový kalendář:</b> [příjmení]; Splátka v roce v pořadí č.; Počáteční stav; Úrok; Úmor; Konečný stav 1; 1; 100000; 691; 6322; 93678 1; 2; 93678; 647; 6366; 87312 1; 3; 87312; 603; 6410; 80902 1; 4; 80902; 559; 6454; 74448 1; 5; 74448; 514; 6499; 67949 1; 6; 67949; 469; 6544; 61405 1; 7; 61405; 424; 6589; 54816 1; 8; 54816; 379; 6634; 48182 1; 9; 48182; 333; 6680; 41502 1; 10; 41502; 287; 6726; 34776 1; 11; 34776; 240; 6773; 28003 1; 12; 28003; 193; 6820; 21183 2; 1; 21183; 146; 6867; 14316 2; 2; 14316; 99; 6914; 7402 2; 3; 7402; 51; 6962; 440 2; 4; 440; 3; 440; 0 22. Do zesplatnění byla tedy žalovaná povinna uhradit navíc splátku č.

16. Úrok připadající na splátku č. 16 činí dle nového splátkového kalendáře 3 Kč. Tato částka se k okamžiku zesplatnění stala součástí tzv. nové jistiny úvěru, a to dle čl. 6 smlouvy. Nová jistina úvěru tak k okamžiku zesplatnění činila 443 Kč (440 Kč + 3 Kč). (Žalovaná do data zesplatnění na svůj dluh uhradila částku 105 195 Kč). Žalobkyně má dále dle čl. 6 smlouvy nárok na náklady upomínání v celkové výši 400 Kč (splátka č. 15 + 16 prodlení 15 dní). Žalobkyně má dále dle čl. 6 smlouvy nárok na náklady upomínání v celkové výši 499 Kč (splátka č. 16 prodlení 30 dní) a na smluvní pokutu dle čl. 6 5 smlouvy ve výši 0,1 % p. d. z nové jistiny. Žalobkyně smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy požadovala za období 1. 11. 2020 do 10. 5. 2021, a to ve výši 10 890,82 Kč. Vzhledem k tomu, že požadovaná výše smluvní pokuty vycházela z nové jistiny úvěru, tvořené též neplatně sjednaný úrokem, přistoupil soud i v případě této smluvní pokuty k jejímu přepočtu dle nového splátkového kalendáře. Nová jistina ke dni zesplatnění (dle nového splátkového kalendáře) činila 443 Kč a proto z této částky byla vypočtena smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. za období od 1. 11. 2020 do 10. 5. 2021. Dle výpočtu soudu tak smluvní pokuta dle čl. 6 smlouvy činí pouze 84,61 Kč.

23. S ohledem na zde uvedené výpočty, zohledňující zákonnou výši úrokové sazby, soud žalobě jako důvodné vyhověl podle § 2395 a § 2048 o. z. pouze co do částky 1 426,61 Kč O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, a to s ohledem na shora uvedený závěr soudu ohledně absolutní neplatnosti sjednaného úroku a tedy částečné neplatnosti smlouvy o úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byl ve sporu úspěšný v rozsahu 98 % a žalobce v rozsahu 2 %. Soud proto po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu stanovil, že žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 96 %. Žádné náklady jí ovšem nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.