12 C 224/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou v právní věci žalobkyně a): Jméno žalobkyně A , narozena Datum narození žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A adresa Adresa žalobkyně A zastoupeného advokátem: Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A žalobkyně b): Jméno žalobkyně B , arozený datum bytem Adresa žalobkyně B adresa Adresa žalobkyně B adresa Adresa žalobkyně B proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupenému advokátem: Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyň a žalovaného k pozemkům parc. č. stav. , číslo parcely, , jehož součástí je stavba, parc. č. , číslo parcely, a parc. č. , číslo parcely, zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a tyto nemovitosti se přikazují do podílového spoluvlastnictví žalobkyň o velikosti podílu 11/16 pro žalobkyni a) a 5/16 pro žalobkyni b).

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému společně a nerozdílně částku ve výši 2 332 720 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Písku na náhradě nákladů zálohovaných státem částku ve výši 3 654 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Písku na náhradě nákladů zálohovaných státem částku ve výši 3 654 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci a), b) se žalobou ze dne 26. 8. 2022 domáhají zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemkům parc. č. stav. , číslo parcely, , jehož součástí je stavba, parc. č. , číslo parcely, a parc. č. , číslo parcely, zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovitosti“). Podíl žalobců a), b) na nemovitostech je ½ ve společném jmění manželů a 1/8 je podíl žalobce b), takže podíl žalovaného činí 3/8 na nemovitostech. Žalovaný koupil podíl v exekutorské dražbě, k nemovitostem tak nemá žádný vztah, zatímco žalobci a), b) užívají nemovitosti k trvalému bydlení. Realitní kancelář oslovená žalovaným vyčíslila hodnotu nemovitostí na 5 500 000 Kč. Proto žalobci a), b) navrhují zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a jejich přikázání do vlastnictví žalobců a), b). Žalobci dne 27. 9. 2022 chtějí ustanovit znalce ke zjištění ceny obvyklé nemovitostí.

2. Žalovaný uvedl ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2022, že nemovité věci jsou reálně dělitelné. Prakticky se jedná o dva řadové domy, jak ostatně uvádí kvaziposudek žalobců. Domy sice nelze rozdělit na dvě čp., nicméně právně lze dům rozdělit na bytové jednotky. Takový způsob vypořádání má přednost před ostatními způsoby vypořádání, žalovaný má o vlastnictví oddělené věci zájem a je připraven a schopen případný cenový rozdíl mezi nově vzniklými jednotkami uhradit. K rozdělení není třeba žádných stavebních úprav, domy mají oddělené vstupy, nejsou stavebně propojené, nemají žádné společné prostory a takto byly tyto dva prostory po dlouhá léta zcela odděleně užívány, vč. přilehlých zahrad. K ostatní okolnosti zmiňované v žalobě nejsou pro věc rozhodující, uváděná cena zdaleka neodpovídá realitě, předložený posudek není pro soudní řízení použitelný. Žalovaný požadoval dne 21. 3. 2023 ocenění podílu na nemovitostech o velikosti 3/8. Žalovaný doplnil dne 18. 9. 2024, že žalovaný z doposud provedených a dále zamýšlených důkazů dovozuje, že soud hodlá žalující straně vyhovět v navrhovaném způsobu vypořádání, a to zrušení spoluvlastnictví a přikázání straně žalující za náhradu. Žalovaný s tímto postupem nesouhlasí, neboť takový postup nemá oporu ani v zákoně, ani v současné judikatuře a ani v doposud provedeném dokazování. Podle zákona má při vypořádání spoluvlastnictví přednost dělení věci. To je v tomto případě možné. Vyslechnutý znalec ve svém znaleckém posudku potvrdil, že nemovitost je dělitelná na dvě bytové jednotky, neboť takto byla takto dlouhou dobu spoluužívána rodinami dvou bratrů , jméno FO, . Obě jednotky (poloviny) mají úplně oddělené vstupy z ulice, nejsou ve vnitřním prostoru nijak propojeny a nejsou proto nutné jakékoli stavební úpravy. Žalovaný si je vědom, že nelze rozdělit na dvě samostatné stavby, nicméně to samo o sobě dělení na dvě jednotky nebrání, naopak judikatura NS takový způsob dělení považuje za rovnocenné řešení pro účely vypořádání. Žalovaná se tímto návrhem nedomáhá žádné násilného nebo nevhodného dělení s potřebou stavebních úprav, ale pouze požaduje právně stanovit a vymezit současný, dlouho existující a využívaný stav, když současná dispozice dvěma jednotkám již odpovídá. Žalovaná proto s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby znalkyně při doplnění svého znaleckého posudku rovněž ocenila tyto dvě jednotky. Žalovaná poukazuje na to, že znalkyně ve své výpovědi a ve znaleckém posudku vymezila ještě dvě garáže, nicméně tyto části domu lze právně přičlenit k jednotlivým jednotkám, podle toho, jak je funkčně přístupnější do té které části stavby a jak byla vždy užívána. Nechť tedy znalkyně hodnotu těchto garáží zohlední v hodnotě přilehlé jednotky. Dále je nutné, aby znalkyně zaměřila veškeré prostory stavby a zanesla je to schématu. Žalovaná proto navrhuje, aby znalkyně rovněž odpověděla na tyto otázky: jaká je hodnota obou jednotek, přičemž nechť cenu jednotky napravo (při pohledu z ulice) určí spolu s přilehlou garáží a cenu jednotky nalevo (při pohledu z ulice) určí spolu s přilehlou garáží moto kolo, jaká je podlahová výměra obou jednotek.

3. Ze seznamu nemovitostí je patrné, že nemovitosti: pozemky parc. č. stav. , číslo parcely, , jehož součástí je stavba, parc. č. , číslo parcely, a parc. č. , číslo parcely, , zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a), b) ve společném jmění manželů o velikosti podílu ½, žalobce b) o velikosti podílu 1/8 a žalovaného o velikosti podílu 3/8.

4. Z posudku ceny obvyklé , právnická osoba, . ze dne 20. 5. 2022 je 5 500 000 Kč s tím, že jde o dva domy, dvougenerační rodinný dům a dům na zahradě.

5. Ze znaleckého posudku č. 4496/47/23 ze dne 2. 2. 2023 ve znění dodatku ze dne 10. 4. 2022 , tituly před jménem, , právnická osoba, soud zjistil, že posuzovala cenu obvyklou rodinného domu původního a přístavby a nástavby se samostatným vchodem. Dům by bylo možné rozdělit na bytové jednotky, přičemž by bylo potřeba udělat prohlášení vlastníka domu a určit velikost podílu na společných částech domu, přičemž u obou jednotek je předpoklad rekonstrukce. Cena obvyklá nemovitostí jako celku činí 6 800 000 Kč a podíl o velikosti 3/8 činí 2 250 000 Kč.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 13. 3. 2024 je patrné, že vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. stav. , číslo parcely, , jehož součástí je stavba čp. , číslo parcely, , pozemku parc. č. , číslo parcely, a pozemku parc. č. , číslo parcely, vše v k. ú. , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jsou žalovaný o velikosti podílu 3/8, žalobkyně a) o velikosti podílu ½ a žalobkyně b) o velikosti podílu 1/8 (dále též jen „nemovitosti“).

7. Z usnesení č. j. 12 D 562/2023-50 z 29. 2. 2024 vyplývá mj., že dědici po zůstaviteli, tj. původním žalobci a) , jméno FO, , jsou žalobkyně a) a žalobkyně b), včetně spoluvlastnického podílu na nemovitostech, zapsaných na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , o velikosti 1/8 a ½.

8. Z úmrtního listu Městského úřadu v , adresa, z 30. 8. 2023, vedeného v knize úmrtí matričního úřadu v Písku ve sv. , Anonymizováno, , roč. , Anonymizováno, , str. , Anonymizováno, a poř. č. , hodnota, , je zřejmé, že , jméno FO, zemřel dne 23. 8. 2023.

9. Z výslechu znalkyně , tituly před jménem, , právnická osoba, dne 9. 8. 2023 soud zjistil, že reálně rozdělit nemovitosti nelze tak, aby odpovídaly podílům spoluvlastníků, ale pokud jde o prohlášení vlastníka budovy, bylo by možné rozdělit nemovitosti na bytové jednotky. Pak už by byly posuzovány samostatně bytové jednotky a nebytové prostory, přičemž ta varianta rozdělení těch nebytových prostor není pouze jedna, je jich více. Záleželo by na způsobu užívání těchto nebytových prostor a na tom, jestli byly součástí užívání tedy spolu s tou jednou jednotkou nebo s oběma jednotkami a v jakém poměru, musela by se vyřešit situace ohledně podílů na pozemku pod budovou a zohlednit, že jedna jednotka je vybavena lépe a druhá by vyžadovala větší rekonstrukční zákrok. Posuzovaný dům rozdělit prohlášením vlastníka budovy na bytové jednotky lze, ale nepůjde dle zkušeností znalkyně o šťastné řešení vzhledem k tomu, že účastníci jsou cizími subjekty, nikoliv rodinou. Ocenit nemovitosti cenou obvyklou, tj. v tržní ceně, po rozdělení by bylo možné, ale bylo by náročnější vyhledávat nějaké referenční objekty tak, aby odpovídaly rozděleným nemovitostem a způsobu jejich užívání po rozdělení. Znalkyně může ocenit bytové jednotky již před rozdělením, pokud by nebylo třeba stavebních úprav s tím, že pozemek pod budovou musí odpovídat těm podílům, které by byly stanoveny, přičemž zadní pozemek by mohl být užíván pouze jedním spoluvlastníkem anebo více spoluvlastníky, a to v poměru, který by si účastníci stanovili. Nebytové prostory, označené ve znaleckém posudku jako garáže, tj. prostory v přístavbě, tak tyto neodpovídají dnešním parametrům pro garáž, a pokud jde o druhý prostor, jde o prostor užívaný jako komora, není průchozí s tou další garáží a je to prostor, který určitě by nebylo možné použít jako garáž pro parkování auta. Ke způsobu užívání nemovitosti lze uvést, že rodinný dům má původní část, která není téměř vůbec rekonstruována a měla jen nízkou střechu a byla přízemní a měla vstup a dvě okna, a nelze ji momentálně užívat okamžitě bez dalších úprav, a přístavba, resp. nadzemní podlaží či jakási nástavba na ten původní dům, která přesahuje nad tu původní část jedním pokojem, ta je užívána k bydlení, byla ještě nastavena a je samostatně přístupná, a zčásti nad jednu „garáž“. V mezidobí se přistavěly dva prostory, a to prostory, nazvané garážemi, byť nejsou možné užívat obě jako garáže.

10. Z přehledu účtu žalobkyně u , právnická osoba, . je patrné, že ke dni 19. 9. 2024 je zůstatek na účtu 2 850 364,63 Kč.

11. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 14. 11. 2024 , tituly před jménem, , právnická osoba, soud zjistil, že obvyklá aktuální cena nemovitostí jako celku činí 7 050 000 Kč a podíl o velikosti 3/8 činí 2 332 720 Kč.

12. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně a), žalobkyně b) a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to o velikosti podílů ½, 1/8 a 3/8 (odst. č. 6. odůvodnění shora), přičemž cena obvyklá těchto nemovitostí je 7 050 000 Kč a cena obvyklá podílu o velikosti 3/8 činí 2 332 720 Kč (odst. č. 11. odůvodnění shora). Původním vlastníkem podílu o velikosti 1/8 byl otec žalobkyně b), který byl i manželem žalobkyně a) (odst. č. 3., 7. a 8. odůvodnění shora). Znalkyně se též zabývala možností rozdělit nemovitosti a učinila závěr, že dům by bylo možné rozdělit na bytové jednotky, přičemž by bylo potřeba udělat prohlášení vlastníka domu a určit velikost podílu na společných částech domu, přičemž u obou jednotek je předpoklad rekonstrukce (odst. č. 5. odůvodnění shora). Při svém výslechu znalkyně uvedla, že rozdělit nemovitosti nelze tak, aby odpovídaly podílům spoluvlastníků, ale pokud jde o prohlášení vlastníka budovy, bylo by možné rozdělit nemovitosti na bytové jednotky, současně by však bylo nutné rozdělit nebytové prostory a určit poměr podílů na společných částech budovy a pozemku, což by předpokládalo zohlednit způsob užívání vzhledem na více možností a bylo by třeba vzít též v úvahu, že jedna jednotka je vybavena lépe a druhá by vyžadovala větší rekonstrukční zákrok. (odst. č. 9. odůvodnění shora). Ze zprávy realitní kanceláře ze dne 22. 5. 2022 vyplývá, že jde o dva domy, dvougenerační rodinný dům a dům na zahradě (odst. č. 4. odůvodnění shora), avšak dle znalkyně lze uvést ke způsobu užívání nemovitosti, že rodinný dům má původní část, která není téměř vůbec rekonstruována a měla jen nízkou střechu a byla přízemní a měla vstup a dvě okna, a nelze ji momentálně užívat okamžitě bez dalších úprav, a přístavba, resp. nadzemní podlaží či jakási nástavba na ten původní dům, která přesahuje nad tu původní část jedním pokojem, ta je užívána k bydlení, byla ještě nastavena a je samostatně přístupná, a zčásti nad jednu „garáž“. V mezidobí se přistavěly dva prostory, a to prostory, nazvané garážemi, byť nejsou možné užívat obě jako garáže (odst. č. 9. odůvodnění shora). Žalobkyně b) doložila, že disponuje zůstatkem na účtu ve výši 2 850 364,63 Kč ke dni 19. 9. 2024 (odst. č. 10. odůvodnění shora).

13. Soud zamítl provedení důkazu výslechem znalkyně k námitkám, že nemovitosti použité ke zjištění ceny obvyklé nejsou srovnatelnými, neboť znalkyně již vyslechnuta byla dne 9. 8. 2023 k původnímu znaleckému posudku, při jehož realizaci použila stejný postup a tento nebyl žalovaným rozporován, a současně výše ceny obvyklé 7 050 000 Kč ke dni 14. 11. 2024 odpovídá ceně obvyklé posudku původního 6 800 000 Kč ze dne 2. 2. 2023. Námitky žalovaného proto soud nepovažoval za důvodné a výše uvedený důkaz pro nadbytečnost neprovedl.

14. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

15. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Podle § 1142 odst. 2 o. z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

16. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

18. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

19. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že žalobkyně a) a žalobkyně b) jako spoluvlastnice nemovitostí o velikosti podílů ½ a 1/8 navrhují zrušit podílové spoluvlastnictví se žalovaným, který je spoluvlastníkem nemovitostí o velikosti podílu 3/8, a vypořádat jej přikázáním podílu žalovaného do podílového spoluvlastnictví žalobkyň oproti vyplacení vypořádacího podílu, přičemž žalovaný navrhuje rozdělení nemovitostí na bytové jednotky. Soud není vázán účastníky navrženým způsobem vypořádání (sp. zn. 22 Cdo 559/2004), může také rozhodnout o přiměřené náhradě v jiné výši, než účastníci navrhují, proto navržená změna způsobu vypořádání v průběhu řízení je pouze vyjádřením procesního stanoviska účastníka, nikoliv změnou žaloby, obdobně navrhne-li žalovaný jiný způsob vypořádání než žalobce, nejde o vzájemný návrh, ale o součást procesní obrany žalovaného. Současně však soud nemůže provést vypořádání spoluvlastnictví způsobem jiným než v zákoně uvedeným a soud je povinen postupovat v zákonem stanovené posloupnosti způsobů vypořádání. Soud učinil závěr, že účastníci jako spoluvlastníci nechtějí setrvat v podílovém spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 o. z. , ale na způsobu vypořádání se nedohodli, proto o něm musí rozhodnut soud dle § 1143 o. z. Soud se nejprve zabýval ve smyslu § 1147 o. z., zda je možné rozdělit nemovitosti dle kritérií ustanovení § 1144 o. z. a dospěl k tomu, že jde v dané věci o situaci, kdy podle znalkyně lze vyloučit možnost rozdělení nemovitostí podle velikosti podílů ½, 1/8 a 3/8, tzn. že není „dobře možné“ funkčně rozdělit nemovitosti tak, aby sloužili k uspokojování potřeb bydlení všech spoluvlastníků. Znalkyně současně uvedla, že lze rozdělit nemovitosti tak, že dům bude rozdělen na bytové jednotky, bude určen poměr podílů na společných částech budovy a pozemku pod domem, a bude třeba zohlednit, že jedna jednotka je vybavena lépe a druhá by vyžadovala větší rekonstrukční zákrok, a dále bude nutné určit způsob využití nebytových prostor, nazvaných „garážemi“, postavených na přilehlých pozemcích, což by mohlo být problematické s ohledem na více možností v závislosti na způsobu užívání. Judikatura nepovažuje rozdělení na jednotky za reálné rozdělení nemovitosti (sp. zn. 22 Cdo 2474/2006), pro se soud zabýval možností vypořádat spoluvlastnictví rozdělením domu na bytové jednotky. Žalovaný navrhoval, aby soud pořídil znalecký posudek ke zjištění, jaká je hodnota obou jednotek, přičemž znalkyně má určit cenu jednotky napravo (při pohledu z ulice) spolu s přilehlou garáží a cenu jednotky nalevo (při pohledu z ulice) spolu s přilehlou garáží moto kolo, jaká je podlahová výměra obou jednotek tak, jak navrhoval žalovaný. Soud však považoval takové znalecké zkoumání za nadbytečné, neboť v dané věci podali žalobu žalobkyně a) a právní předchůdce žalobkyně b), kterým byl manžel žalobkyně a), přičemž navrhovali, aby soud rozhodl tak, že přikáže nemovitosti do jejich výlučného vlastnictví, tj. do jejich společného jmění manželů. Poté, co v důsledku úmrtí právního předchůdce žalobkyně b) došlo k jejímu právnímu nástupnictví, se stali účastníky řízení žalobkyně a) s podílem ½ na předmětných nemovitostech, žalobkyně b) s podílem o velikosti 1/8 a žalovaný s podílem o velikosti 3/8. Pokud by soud zvažoval rozdělení nemovitostí na bytové jednotky jako další způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, pak tento způsob vypořádání není použitelný v dané věci, neboť bytové jednotky se samostatným vchodem jsou sice v nemovitostech dvě, jak vyplynulo z provedeného dokazování, popsaného v odst. č. 12. odůvodnění shora, a současně platí, že rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích, ale v předmětné věci jsou spoluvlastníci tři. Nelze tak učinit závěr, že předmětné nemovitosti lze rozdělit na bytové jednotky tak, aby bylo respektováno vlastnické právo všech spoluvlastníků k této nemovitosti. Jinak řečeno má soud za to, že přestože dle znalkyně rozdělení nemovitostí je možné, ale nikoliv podle podílů, ale rozdělením na dvě bytové jednotky, které mají samostatný vchod, i když nejsou ve stejně způsobilém stavu k užívání, nemůže být předmětná nemovitost rozdělena ve smyslu § 1144 o. z. tak, aby žalobkyně a), žalobkyně b) a žalovaný, tj. všichni tři spoluvlastníci, mohli užívat nemovitost k určitému účelu dle § 1142 odst. 1 o. z., tedy k bydlení ve dvou bytových jednotkách, které by rozdělením nemovitostí vznikly, a to každý samostatně. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že žalobkyně navrhují přikázat nemovitosti do podílového spoluvlastnictví obou žalobkyň, neboť jednotlivé způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví posuzuje soud samostatně. Soud se proto nezabýval ani kritériem snížení ceny rozdělených částí nemovitostí pro nadbytečnost.

20. V případě, že soud učinil závěr o nemožnosti rozdělit nemovitosti účastníků, popsaný v odst. č. 18. odůvodnění shora, soud ve smyslu § 1147 o. z. vyhověl návrhu žalobkyň o způsobu vypořádání a přikázal nemovitosti do podílového spoluvlastnictví žalobkyň, neboť tím bude zachován způsob užití věci, kterým je bydlení, když v předmětné nemovitosti jsou dvě bytové jednotky a žalobkyně a) je matkou žalobkyně b), a to při respektování původních spoluvlastnických podílů, ½ žalobkyně a) + ½ ze 3/8 žalovaného, tj. 11/16, a 1/8 žalobkyně b) + ½ ze 3/8 žalovaného, tj. 5/16. Žalobkyně a) a b) souhlasili s tímto přikázáním do podílového spoluvlastnictví, a pokud jde o solventnost, žalobkyně b) doložila, že disponuje hotovostí 2 850 364,63 Kč, když výše vypořádacího podílu podle znaleckého posudku, který byl aktualizován po uplynutí jednoho roku od vypracování původního posudku, činí 2 332 720 Kč, přičemž znalkyně správně vyšla z podílu ceny, za kterou by bylo reálně možno prodat celou věc (sp. zn. 22 Cdo 2908/2015). Soud proto uložil žalobkyním jako povinným společně a nerozdílně dle § 1127 o. z., podle něhož jsou spoluvlastníci oprávněni a povinni z právního jednání týkajícího se společně věci společně a nerozdílně, aby uhradili žalovanému jako přiměřenou náhradu částku 2 332 720 Kč dle § 1147 o. z., a to do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku dle § 160 o. s. ř. (výrok I. a II. rozsudku shora)

21. Nad rámec odůvodnění lze rovněž uvést, že za další důvod nemožnosti rozdělení nemovitostí lze obecně považovat skutečnost, když účastníci mají mezi sebou spory, a to v podobě konkrétních neshod mezi spoluvlastníky takové intenzity, která by bránila rozdělení bytu na jednotky (judikát sp. zn. 22 Cdo 355/2012 a obdobně sp. zn. 22 Cdo 269/2024, sp. zn. 22 Cdo 399/2024, sp. zn. 22 Cdo 3059/2018 a sp. zn. 22 Cdo 559/2004, podle něhož při úvahách o vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu jeho rozdělením na jednotky je třeba přihlédnout i k okolnostem dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. K takovému rozdělení soud přistoupí pouze v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 obč. zák). V dané věci sice žádná taková okolnost nevyšla v průběhu dokazování najevo, avšak sama skutečnost, že žalovaný je právnickou osobou a z podstaty definované v § 20 o. z. („Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná.“) tak nebude moci užívat nemovitost k bydlení sám, mohl by však bytovou jednotku pronajmout a nelze tak vyloučit případné spory žalobkyně a) a b) s nájemci, byť by je řešil jako spoluvlastník žalovaný. I tento důvod soud považuje za důvod, pro který není možné za vhodný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků považovat rozdělení věci.

22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 o. s. ř. ve smyslu závěrů sjednocujícího stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st 59/23, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (výrok III. rozsudku shora)

23. Žalovanému a žalobkyním bylo uloženo zaplatit dle § 148 o. s. ř. na nákladech zálohovaných státem částku za neuhrazenou část znalečného, když znalečné v celkové výši 16 308 Kč bylo uhrazeno ze zálohy 10 000 Kč zaplacené účastníky každým jednou polovinou, a zbývá uhradit částku ve výši 6 308 Kč, tj. 3 654 Kč žalobkyním, které jsou povinny společně nerozdílně, a 3 654 Kč žalovanému. (výrok IV. a V. shora)