12 C 394/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Špeldové a přísedících Jiřiny Pospíšilové a Mgr. Petry Schacherlové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 96 879 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně proti žalovanému ze dne 26. 11. 2024 o zaplacení částky 96 879 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 26. 11. 2024 zaplacení částky 96 879 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána jako řidička od 1. 3. 2024. Na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 12. 2023, když žalovaný podniká jako fyzická osoba, IČO , IČO, . Kvůli uzavření pracovní smlouvy dala žalobkyně výpověď v předchozím zaměstnání. Poslední komunikace se žalovaným proběhla kromě předžalobní výzvy 29. 2. 2024. Žalobkyně opakovaně upozorňuje na to, že jí nebyl umožněn řádný výkon práce, přestože § 38 odst. 1, písm. a) zák. práce stanoví, že „Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci, mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Žalovaný přesto svou povinnost nerespektoval, práci nepřiděloval, i přes upozornění žalobkyně. Žalobně upozornila žalovaného ve smyslu § 208 zák. práce, že „nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.“ Tuto výzvu však žalovaný nepřevzal. Žalobkyně podle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce zrušila pracovní poměr podle ustanovení § 56 zák. práce pro neplacení náhrady mzdy za měsíce březen a duben 2024, když v březnu 2024 uplynula lhůta stanovená § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalovanému doručeno 23. 5. 2024, když nebyl dostižen a 4. 6. 2024 se vrátila zásilka odesílateli. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu mzdy z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zák. práce a dále náhradu mzdy v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance z důvodu, že žalovaný nevyplatil náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí období splatnosti ve smyslu § 56 zák. práce. Dle pracovní smlouvy činila výše měsíční hrubé mzdy 28 000 Kč. Při výpočtu použila žalobkyně pravděpodobný výdělek ve smyslu § 355 zák. práce, který uvádí, že „Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl. Přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.“ Náhradu mzdy z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele požaduje žalobkyně uhradit za období od 1. 3. 2024 do 14. 4. 2024, včetně, neboť 15. 4. 2024 nastoupila žalobkyně k novému zaměstnavateli. Jde tedy o celý měsíc březen 2024 a přibližně polovinu měsíce dubna 2024. V této době byla žalobkyně připravena konat práci dle pracovní smlouvy a žalovaný nesplnil svoji povinnost příslušnou práci přidělovat. Za měsíc březen požaduje žalobkyně náhradu mzdy ve výši 28 000 Kč a za část měsíce dubnu 2024 od 1. 4. 2004 do 14. 4. 2004 při 10 osmihodinových směnách, tj. za 80 hodin částku 12 879,20 Kč, což je 160,99 krát 80, pravděpodobný hodinový výdělek činí nejméně 28 000 Kč, a to 40x4,348 je 160,99 Kč. Když hodnota 4,348 znamená průměrný počet týdnů v měsíci a hodnota 40 stanovenou týdenní pracovní dobu. Žalobkyně se proto domáhá částky 40 879 Kč jako součtu částek 28 000 Kč+12 879,20 Kč. Podle § 56 odst. 2 zák. práce platí, že „Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.“ Doba, která odpovídá délce výpovědní doby činí v daném případě dva měsíce. Podle § 67 odst. 3 zák. práce platí, že průměrným výdělkem je průměrný měsíční výdělek. S ohledem na to, že neodpracovala žalobkyně žádný den, je opět nutné použít pravděpodobně výdělek, který by určitě nebyl nižší než ten, který byl sjednán z pracovní smlouvy ve výši 28 000 Kč. Proto se žalobkyně domáhá dluhu na náhradě mzdy ve smyslu § 56 odst. 2 zák. práce ve výši 56 000 Kč jako částky dvakrát 28 000 Kč. Proto se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 96 879 Kč podle § 56 odst. 2 zák. práce. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, aby uhradil náhradu mzdy, tj. 96 879 Kč, sníženou případně o odvedenou daň z příjmu a zákonem stanovené odvody na zdravotně a sociální pojištění, a to nejpozději do sedmi dnů. Žalobci si předžalobní výzvu převzal a odmítl plnit nárok žalobkyně, přičemž tvrdil, že k uzavření pracovní smlouvy nedošlo. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je poveden zaplatit žalobkyni částku 96 879 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 1. 9. 2004 do zaplacení, a to do tří dnů ode právní moci tohoto rozsudku, a náklady řízení. Žalobkyně žalobu z 26. 11. 2024 doplnila 1. 4. 2025 a 30. 1. 2025, a to dotazem, v jaké fázi je řízení ve věci.

2. Žalobkyně doplnila 29. 5. 2025 vyjádření, když uvádí, že u uzavírání pracovní smlouvy s její osobou byl přítomen svědek , jméno FO, , přítel žalobkyně, jehož výslech navrhuje, korespondenční adresa , adresa, , trvale , adresa, Dále navrhuje důkaz výslechem svědka , jméno FO, , bytem , adresa, , který byl přítomen komunikaci, kdy žalobkyně a žalovaný řešili na depu pracovní záležitosti a z okolností mu musela být zřejmá vůle obou stran uzavřít pracovní smlouvu. Žalobkyně též předkládá kopii komunikace na platformě whatsapp mezi žalovaným a , jméno FO, . Doplnila, že pracovala na pozici skladníků konkurenční firmy DPD a věděla, o jakou práci se jedná a nemusela být zaučována, ani nemusela být práce vysvětlována. Přítel žalobkyně , jméno FO, byl ten, který byl přesvědčen žalovaným, aby přešli oba k němu, neboť potřeboval zkušené lidi. U samotného vypsání smlouvy nebyla přítomna žalobkyně, ale pouze , jméno FO, , který byl též podveden žalovaným, jenž u něj měl též nastoupit. Žalobkyni byla smlouva dovozena vypsaná, připravená pouze k podpisu. Smlouva byla ručně vyplňována , jméno FO, . Žalovaný ji pouze podepsal. Žalovaný žalobkyni o pracovní smlouvu nepožádal, pokud by tak učinil, smlouvu by mu předložila. Podepsání smlouvy na konci roku 2023 bylo iniciováno ze strany žalobkyně, neboť to brali jako pojistku jistého navázání po ukončení pracovní smlouvy u předchozího zaměstnavatele po skončení výpovědní lhůty. Ústně bylo několikrát zmíněno, že žalobkyně nemá řidičský průkaz, a že může tedy jezdit pouze jako závozník pro nemocnou přítelkyni žalovaného, aby se nenamáhala. Jeden by řídil a druhý doručoval zásilky. Žalobkyně nevěděla o tom, že skončil definitivně podnikatelskou činnost žalovaný 15. 4. 2022.

3. Žalobkyně doplnila dne 4. 6. 2025, že nebyla a není držitelkou řidičského oprávnění, mohla by si ho udělat, ale k ničemu ho nepotřebuje, a že ústně bylo dohodnuto, že bude spolujezdec.

4. Z vyjádření žalovaného ze dne 12. 5. 2025 je zřejmé, že žalovaný nárok žalobkyně neuznává, co do důvodu i výše. Považuje je za zcela zcestný a v rozporu s dobrými mravy a zásadami slušného chování. Se žalobkyní žádnou pracovní smlouvu nikdy neuzavřel. Jednali o možnosti uzavřít pracovní smlouvu, ale ve zcela obecné rovině, kdy žalobkyně spíše popisovaly, jak práce probíhá, co by bylo náplň práce, pokud by byla jeho zaměstnancem, ale uzavření pracovního poměru nikdy nedošlo. Žalobkyně soudu předložila zfalšovanou smlouvu, žádnou pracovní smlouvu žalovaný nikdy neuzavřel. Jezdila pro něj na zkoušku v jednom z jeho vozidel jako spolujezdec, když vozidlo neřídila, aby si práci případně vyzkoušela, viděla, jak práce probíhá. V tomto vozidle se však nacházely pracovní smlouvy, které byly částečně nevyplněné, ale byly podepsané žalovaným. Smlouva proto není vyplněna určitě žalovaným, může však být jím podepsána. Jedině tak se mohla dostat žalobkyně k pracovním smlouvám. Veškeré pracovní záležitosti se zaměstnanci řeší pro žalovaného účetní, proto navrhuje k prokázání toho, že se nejedná o vyplněné údaje žalovaným, žalovaný znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Žalobkyně žalovanému nepředložila pracovní smlouvu, kterou argumentuje, přestože o ni žádal. Vždy, když podepisoval pracovní smlouvu, tak žalovaný předal jedno vyhotovení své účetní. Žalovaný připouští, že mohl poskytnout žalobkyni vzor pracovní smlouvy, který měl sloužit k tomu, aby žalobkyně měla představu, jakou pracovní smlouvy se zaměstnanci uzavírá. Pokud mělo dojít k uzavření pracovní smlouvy od 1. 3. 2024, jednalo se o období, kdy žalovaný nenabíral nové zaměstnance, neboť bylo tzv. po sezóně. Největší nápor práce pro přepravu věcí je v období před Vánoci, od října a většinou do konce ledna. Pak dochází k útlumu zakázek a připravovaného zboží je podstatně méně. V té době žalovaný věděl, že jeho podnikatelská činnost spěje ke konci, že dojde k ukončení činnosti z jeho strany. Pracovní smlouva měla být uzavřena už dne 27. 12. 2023, v době, kdy ještě žalobkyně neměla řidičské oprávnění, avšak na dobu práce mělo dojít až 1. 3. 2024. V prosinci 2023 žalovaný sháněl brigádníky, ale nebylo na místě, aby čekal až do března, kdy není v této práci sezóna. K 15. 4. 2022 žalovaný navíc ukončil podnikatelskou činnost a to definitivně. Nebylo možné uzavřít pracovní smlouvu i z toho důvodu, že neměla řidičské oprávnění. Žalovaný tedy pracovní poměr se žalobkyní uzavřít nechtěl, což může prokázat svědeckou výpovědí jednoho z bývalých zaměstnanců. Žalovaný uvádí, že je nemístné požadovat po něm zaplacení hrubé mzdy, na kterou by neměla nárok žalobkyně ani jako zaměstnanec, když zaměstnanci se vyplácí pouze čistá mzda, to znamená hrubá mzda snížená o zákonné odvody na dani z příjmu a na poplatcích sociálního a zdravotního pojištění. Nárok žalobkyně totiž není opodstatněný, proto navrhuje žalovaný, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že v průběhu doby, kdy měl trvat pracovní poměr žalobkyně u žalovaného nebyla žalovaným žalobkyni přidělována žádná práce.

6. Soud měl k dispozici záznam komunikace přes zprávy mezi žalobkyní a žalovaným, ze které vyplývá, že dopis si měl žalovaný vyzvednout 7. 10. 2024, na což reaguje žalovaný, že žádnou smlouvu nepodepisovali, ani účetní žádnou smlouvu nemá. Zkouška a smlouva jsou rozdílné věci. Soudního řízení se neobává. Žalobkyně reaguje, že smlouvu má schovanou, a že na její výzvy nereagoval. Podobné jednání se stalo prý ze strany žalovaného vícekrát dle zjištění žalobkyně. Žalobkyně považuje smlouvu za platnou.

7. Z výzvy k vyjádření ohledně nenaplnění pracovní smlouvy, která není datována, je patrné, že žalobkyně vyzývá žalovaného k vyjádření o neumožnění nástupu k výkonu práce v sídle , adresa, s adresou , adresa, , když podpis smlouvy proběhl dne 27. 12. 2023 a nástup k výkonu práce měl být dne 1. 3. 2024, k němuž nedošlo kvůli vyjádření dne 29. 2. 2024 přes telefon, že nástup není umožněn. Domáhá se tedy naplnění výkonu práce dle platné smlouvy potvrzené podpisy a prosí o odpověď na adresu , adresa, , do 18. 3. 2024. A pokud tak nebude učiněno, bude muset nahlásit porušení pracovní smlouvy.

8. Z výzvy k přidělování práce podle pracovní smlouvy a poskytnutí náhrady mzdy ze dne 8. 4. 2024 vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení náhrady mzdy podle § 208 zák. práce z titulu překážky v práci na straně zaměstnavatele, a to od 1. 3. 2024 až do umožnění výkonu práce. Upozornila též na možnost neposkytnutí náhrady za dopuštění se přestupku na úseku náhrad ve smyslu § 14 zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce s tím, že se případně obrátí na soud, neboť na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 12. 2023 jí nebyla přidělována řádně práce od 1. 3. 2004.

9. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 16. 5. 2024 ze strany zaměstnance pro dluh na náhradě mzdy ve smyslu § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce vyplývá, že žalobkyně žalovanému sdělila, že pro nerespektování povinnosti přidělovat práci žalobkyni jako své zaměstnankyně na základě pracovní smlouvy ze 27. 12. 2023 od 1. 3. 2024 jim přiděloval práci a z toho důvodu jí ani neplatil náhradu mzdy z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zák. práce a nereagoval ani na snahu o komunikaci. Proto žalobkyně využila práva podle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce a zrušila okamžitě pracovní poměr podle § 56 zák. práce pro dluh na náhradě mzdy za měsíce březen a duben 2024, a dále požádala o poskytnutí náhrady mzdy podle § 56 odst. 2 zák. práce, § 208 zák. práce. Pokud nebude její požadavek splněn, obrátí se na soud.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného jako zaměstnankyně na základě pracovní smlouvy z dne 27. 12. 2023 k zaplacení částky 96 879 Kč do sedmi dnů, a to na dlužné náhradě mzdy ve smyslu § 56 zák. práce a dlužné náhrady mzdy dle § 208 zák. práce, jinak se obrátí na soud.

11. Z pracovní smlouvy ze dne. 27. 12. 2023 vyplývá, že žalobkyně a žalovaný, který je označen jako , adresa, , IČ , IČO, , a telefonem , číslo, , bez názvu zaměstnavatele, uzavřeli pracovní smlouvu s pracovní dobou 40 hodin týdně v rozsahu pět dní týdně a měsíční mzdy ve výši 28 000 Kč, pro žalobkyni na pracovní pozici „řidič“, počínaje 1. 3. 2024 s místem výkonu práce , adresa, , přičemž doba nástupu práce přeškrtnuta, původně od 1.

3. či 1. 4. 2023. V odst. 3.2 je mj. závazek zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle této pracovní smlouvy a poskytovat mu za vykonanou práci mzdu. Smlouva je předtištěna a je ohledně údajů o účastnících smlouvy, druhu práce, dne nástupu do práce, výše mzdy a délky zkušební doby a rozsahu pracovní doby vyplněna ručně psaným písmem.

12. Soud má k podací lístky, a to ze 7. 3. 2024, 8. 4. 2024, 4. 10. 2020, 24. 5. 2024 od žalobkyně žalovanému. Soud má k dispozici i dodejku žalované z 13. 3. 2024, ze 7. 10. 2024, a dále detail zásilky, která byla předána 20. 5. 2024 a vrácena 4. 6. 2024.

13. Soud měl k dispozici komunikaci na platformě Whatsapp, ze které není zřejmé, kdo s kým komunikuje a obsahem je komunikace o nabídce práce, dále je zřejmá kopie občanského průkazu , jméno FO, a řidičského průkazu , jméno FO, a průkazu VZP , jméno FO, a dále kopie občanského průkazu , Jméno žalobkyně, průkazu VZP , Jméno žalobkyně, . Komunikace je z 18. 11. 2023, 21. 12. 2023, 22. 12. 2023, a z 25. 10. 2023, 22. 12. 2023, 6. 11. 2023, 17. 11. 2023, 20. 11. 2023, 29. 12. 2023, 20. 11. 2023, 18. 11. 2023 a 29. 12. 2023.

14. Soud měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného, uzavřenou dne 1. 11. 2023 s , jméno FO, , když z ní mj. vyplývá, že smlouva je sepsána na počítači a jsou v ní označeni účastníci, jménem a adresou.

15. Ze živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný, označený jako , Jméno žalovaného, , , adresa, , IČ , IČO, , ukončil poslední živnostenskou činnost ke dni 7. 10. 2024.

16. Soud zamítl pro nadbytečnost provedení důkazů, navržených účastníky, a to především svědeckými výslechy , jméno FO, , , jméno FO, , bývalého zaměstnance žalovaného a znaleckým posudkem v oboru písmoznalectví pro nadbytečnost, když k posouzení existence pracovního poměru mezi účastníky v roce 2024 postačovala zjištění z dosud provedeného dokazování.

17. Z provedeného dokazování soud dovodil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný měli dne 27. 12. 2023 uzavřít pracovní smlouvu počínaje dnem 1. 3. 2024 s místem výkonu práce „, adresa, “ a sjednaným druhem práce „řidič“, když tato smlouva neobsahuje označení zaměstnavatele názvem či jménem a je ohledně údajů o účastnících smlouvy, druhu práce, dne nástupu do práce, výše mzdy a délky zkušební doby a rozsahu pracovní doby vyplněna ručním písmem (odst. č. 11. odůvodnění shora), přičemž z pracovní smlouvy žalovaného s , jméno FO, je patrné, že smlouva je sepsána na počítači a jsou v ní označeni účastníci, jménem a adresou (odst. č. 14. odůvodnění shora), a dle tvrzení žalobkyně ze 4. 6. 2025 tato nebyla a není držitelkou řidičského oprávnění, což žalobkyně odůvodnila tím, že měla pracovat na pozici „spolujezdec“ (odst. č. 3. odůvodnění shora). Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k přidělování práce výzvou, která není datována (odst. č. 7. odůvodnění shora) a dopisem ze dne 8. 4. 2024 (odst. č. 8. odůvodnění shora), a poté zaslala žalovanému dne 16. 5. 2024 okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce z důvodu nepřidělování práce a výzvou k náhradě mzdy dle § 208 zák. práce (odst. 9. a 12. odůvodnění shora). Z komunikace SMS zprávami (odst. č. 6. odůvodnění shora) a komunikace na platformě Whatsapp mezi účastníky, předložené žalobkyní (odst. č. 13. odůvodnění shora) vyplývá mj., že žalovaný dne 7. 10. 2024 popřel uzavření jakékoliv pracovní smlouvy, a že zkouška je něco jiného než smlouva. Dne 4. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 96 879 Kč (odst. č. 10. a 12. odůvodnění shora). Mezi účastníky bylo nesporné, že v průběhu doby, kdy měl trvat pracovní poměr žalobkyně u žalovaného nebyla žalovaným žalobkyni přidělována žádná práce (odst. č. 5. odůvodnění shora).

18. Podle § 34 odst. 1 zák. práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Podle § 34 odst. 2 zák. práce pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

19. Podle § 4 zák. práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

20. Podle § 546 o. z. právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit21. Podle § 564 zák. práce vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

22. Podle § 582 odst. 1 zák. práce není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. Podle § 582 odst. 2 zák. práce není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dána pasivní legitimace žalovaného, když ke dni podání žaloby žalobkyní dne 26. 11. 2024 žalovaný již nedisponoval žádným živnostenským oprávněním, neboť poslední zaniklo dne 7. 10. 2024, a dospěl k závěru, že tato legitimace je dána, neboť žalovaný byl podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., avšak podnikal jako fyzická osoba, což dle názoru soudu nevylučuje možnost žalobkyně domáhat se po něm jako po fyzické osobě nároku z pracovního poměru i v době, kdy již nepodniká, neboť zaměstnavatelem dle § 7 zák. práce může být i osoba nepodnikající.

25. Na základě prokázaného skutkového stavu se soud zabýval tím, zda došlo k uzavření pracovní smlouvy mezi účastníky, a tudíž ke vzniku pracovního poměru ve smyslu § 34 odst. 2 zák. práce, to znamená, zda došlo k uzavření písemné pracovní smlouvy. Žalobkyně předložila listinu, kde chyběl projev vůle zaměstnavatele směřující ke vzniku pracovního poměru, neboť přestože smlouva je opatřena podpisy „zaměstnavatele“ a „zaměstnance“, není v ní nikde žalovaný identifikován tak, aby nebyl zaměnitelným, když ve „smlouvě“ není označen názvem ani jménem a příjmením, je uvedeno pouze IČ a adresa, zatímco v žalobě je žalovaný označen jen jako fyzická osoba, tj. bez IČ. Už z těchto závěrů lze dovodit, že pracovní smlouva mezi účastníky jako jejich dvoustranné právní jednání nemohla být písemně uzavřena a pracovní poměr mezi účastníky tak nevznikl, neboť nebyla ze strany účastníků projevena vůle stran ve smyslu § 4 zák. práce a § 546 o. z. Podstatnými náležitostmi písemné pracovní smlouvy jsou dle § 34 odst. 1 zák. práce druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. I v případě řádného označení účastníků by tak písemná pracovní smlouva, předložená žalobkyní a datovaná dne 27. 12. 2023, byla neplatnou, neboť druh práce, který byl sjednán na pozici „řidič“ je v rozporu s tvrzením žalobkyně, že nebyla a není držitelkou řidičského oprávnění. Žalobkyně tak totiž v době sepisování pracovní smlouvy dne 27. 12. 2023, ani v době následné až do okamžitého zrušení pracovního poměru v květnu 2024, neměla způsobilost pracovat jako „řidič“ a ujednání o druhu práce je tak ujednáním absolutně neplatným pro nemožnost plnění dle § 4 zák. práce a § 588 o. z. Argumentace žalobkyně, že bylo ústně dohodnuto, že bude pracovat „fakticky“ na pozici „spolujezdec“ je nedůvodné a bezpředmětné, neboť i kdyby taková ústní dohoda byla prokázána, pak by nemohla změnit písemné ujednání smlouvy, neboť písemná smlouva nemůže být měněna smlouvou ústní dle § 4 zák. práce a § 564 o. z. Jestliže tedy nebyla dodržena písemná forma pracovní smlouvy, přinejmenším ohledně sjednání druhu práce jako podstatné náležitosti pracovní smlouvy dle § 34 odst. 1 zák. práce, pak pracovní smlouva předložená žalobkyní je neplatná. Takový nedostatek formy by však bylo možné podle § 582 o. z. smluvními stranami „dodatečně zhojit“, tj. kdykoliv později dát svému původnímu ústnímu ujednání písemnou formu, k čemuž ale nedošlo, když ve smlouvě ze dne 27. 12. 2023 je uveden druh práce „řidič“, nikoliv „spolujezdec“, jak tvrdila žalobkyně. Navíc nebylo prokázáno, že šlo o oboustranné ústní ujednání účastníků, neboť žalovaný popíral jakoukoliv dohodu bez ohledu na formu. Předmětnou pracovní smlouvu by tak i při řádném označení účastníků bylo nutné považovat za neplatnou i z toho důvodu, že sice platí, že jestliže pracovní smlouva nebyla uzavřena písemně, není možné se její neplatnosti dovolat, pokud už bylo započato s plněním, tj. pokud už zaměstnanec začal dohodnutou práci vykonávat, ale z nesporného tvrzení účastníků je zřejmé, že žalobkyni žádná práce přidělována ze strany žalovaného nebyla, nebylo tak nikdy započato s plněním. Se všemi těmito závěry není v rozporu ani tvrzení žalovaného, že žalobkyně s ním jezdila jako spolujezdec na zkoušku jako potenciální zájemce o podobnou práci, a že při té příležitosti mohla získat předtisk předběžně žalovaným podepsané smlouvy. S ohledem na vše výše uvedené úvahy a z nich plynoucí závěry soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je patrné z výroku I. rozsudku, neboť pokud nevznikl pracovní poměr dle § 36 a § 34 zák. práce, pak nemohlo dojít k okamžitému zrušení tohoto pracovního poměru dle § 56 zák. práce ani ke vzniku nároku žalobkyně na náhradu mzdy pro překážky v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zák. práce.

26. S ohledem na odůvodnění v odst. 25. shora soud konstatuje, že neposkytoval žalobkyni poučení dle § 118a o.s.ř., neboť absolutní neplatnost pracovní smlouvy dle § 34 odst. 1 zák. práce a § 4 zák. práce a § 546 o. z. ani absolutní neplatnost smlouvy dle § 4 zák. práce a § 588 o. z. nelze zhojit.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 o.s.ř. dle zásady úspěchu ve věci, když ve věci byl procesně úspěšný žalovaný, ten však žádné náklady neuplatňoval. Proto soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku shora).