3 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 39 806 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 533,70 Kč a úroku ve výši 3,17 % ročně z částky 29 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 10 806 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 821,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 857,38 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 085 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení celkové částky 39 806 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 1. 12. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr vyhodnocením a ověřením informací získaných od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 10 806 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 437 Kč (úroková sazba byla podle žalobkyně sjednána ve výši 18,17 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 869 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 3 401 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 1. 12. 2022. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, z titulu smlouvy zaplatila pouze částku 1 000 Kč. Žalobkyně vůči žalované nárokuje zaplacení částky 39 806 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 29 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 10 806 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 27. 9. 2023. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 27. 9. 2023 pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. V rámci písemného podání ze dne 9. 5. 2024 žalobkyně vzala v návaznosti na výzvu soudu a s odkazem na novelu zákona č. 186/2020 Sb. žalobu částečně zpět co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 533,70 Kč a dále úroku ve výši 3,17 % ročně jdoucího z částky 29 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. K další výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 14. 6. 2024 doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovanou byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 1. 12. 2021 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně pracovní smlouvou a výpis z bankovního účtu. V insolvenčním rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že příjem žalované činí 19 833 Kč, přičemž žalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti, úvěruschopnost žalované tak byla shledána dostatečnou.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 1. 7. 2024 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 17. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 1. 12. 2021 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč; žalovaná se oproti tomu smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a poplatky v celkové výši 10 806 Kč (z toho částka 7 437 Kč připadá na smluvní úrok, částka 1 500 Kč na poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a částka 1 869 Kč na doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení), t. j. celkem částku 40 806 Kč, ve 12 měsíčních splátkách po 3 401 Kč (poslední splátka byla stanovena ve výši 3 395 Kč), přičemž první splátkové období počalo běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 43 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 64,96 %.

7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalované činí 19 833 Kč, externí splátky podle žadatelky činí 10 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Žalovaná podle svého sdělení žije v domácnosti s rodiči, je svobodná a nemá vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy uzavření dne 1. 12. 2020.

8. Podle Tabulky umoření zpracované dne 2. 10. 2023 zaplatila žalovaná z titulu úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, dne 21. 12. 2021 částku 1 000 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2023 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 písemně oznámeno.

10. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky.

11. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 1. 12. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč; žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a poplatky v celkové výši 10 806 Kč, t. j. celkem částku 40 806 Kč, ve formě 12 měsíčních splátek. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 43 % ročně. Žalovaná zaplatila z titulu smlouvy pouze částku 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 25. 9. 2023, žalované bylo postoupení pohledávky následně písemně oznámeno. Dne 15. 2. 2024 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

12. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s procesním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil, a to podle § 96 odst. 2 o. s. ř., podle kterého je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlas žalované přitom soud nezjišťoval, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

14. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Žalovaná deklarovala žalobkyni své měsíční příjmy ze zaměstnaneckého poměru (přibližně 20 000 Kč), dále deklarovala svoje celkové měsíční výdaje (externí splátky 10 000 Kč, další výdaje 2 000 Kč). Soud nemá k dispozici jediný důkaz (zřejmě vyjma pracovní smlouvy, kterou žalovaná před podpisem úvěrové smlouvy předložila) nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních příjmů a reálných výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Ve vztahu k výdajové situaci žalované vycházela ze zjevně nereálných údajů, které jí sdělila žalovaná (jako jednotlivec není možné mít výdaje v měsíční výši pouze 2 000 Kč), aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila částku 1 000 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

16. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistiny odpovídající možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace platí pro splnění povinnosti žalovanou základní pariční lhůta stanovená § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok III. rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu přibližně 75 %, neúspěšná v rozsahu přibližně 25 %, neboť rozsudkem přiznána částka činí 29 000 Kč bez příslušenství namísto žalobkyní nárokované částky 39 806 Kč bez příslušenství. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % (75 % - 25 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 písm. b) bod 3. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 1 800 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 991 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 4 196 Kč, z nichž 50 % činí 2 085 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit podle §149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Je nutno doplnit, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemnými podáními ze dne 9. 5. 2024 a ze dne 14. 6. 2024, neboť v rámci předmětných podání žalobkyně pouze k výzvě soudu korigovala obsah žaloby z důvodu na její straně, případně doplňovala skutečnosti a důkazy, které měla a mohla uvést již v samotné žalobě.