3 C 124/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 155 321 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku v celkové výši 1 969,02 Kč, úroku ve výši 5,94 % ročně z částky 43 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 5,79 % ročně z částky 27 182,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 5,88 % ročně z částky 15 982,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 600 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 76 721 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 16 996,49 Kč, kapitalizovaného úroku v celkové výši 9 563,81 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z celkové částky 86 164,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z celkové částky 43 164,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 155 321 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se žalovaným uzavřela dne 4. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva 1“), dne 13. 4. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva 2“) a dne 25. 2. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva 3“). Na základě smlouvy 1 byla žalovanému poskytnuta částka 43 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 41 935 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 539 Kč. Žalovaný z titulu smlouvy neuhradil ničeho. Na základě smlouvy 2 pak byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 17 079 Kč v 15 měsíčních splátkách po 3 139 Kč. Žalovaný podle této smlouvy uhradil pouze částku 6 400 Kč. Na základě smlouvy 3 byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky v celkové výši 21 963 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 749 Kč, uhradil však pouze částku 8 000 Kč. Pohledávky z uvedených smluv byly postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně ve prospěch žalobkyně. Žalovaný ani přes opakované výzvy dlužné částky neuhradil.

2. Písemným podáním ze dne 12. 7. 2024 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku v celkové výši 1 969,02 Kč, úroku ve výši 5,94 % ročně z částky 43 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 5,79 % ročně z částky 27 182,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 5,88 % ročně z částky 15 982,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a řízení se aktivně neúčastnil. K ústním jednáním nařízeným na den 4. 9. 2024 a na den 7. 10. 2024 se bez omluvy nedostavil ani nepožádal o jejich odročení, ačkoli byl k těmto jednáním řádně a včas předvolán.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze smlouvy 1 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 43 000 Kč tak, že částka 20 813 Kč bude použita na splacení zůstatku dlužné částky ze smlouvy č. , číslo, a částka 22 187 Kč bude vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený žalovaným v záhlaví smlouvy. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 38 839 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 539 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 100,05 %.

6. Ze Zákaznické karty ke smlouvě 1 bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí na ubytovně. Ke svému zaměstnání žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako operátor skladu u společnosti , právnická osoba, Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 19 984 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaný specifikoval následujícími položkami: 8 155 Kč interní splátky PF a 2 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny povolení k pobytu, pracovní smlouva a potvrzení o příjmu.

7. Z Tabulky umoření ke smlouvě 1 bylo zjištěno, že žalovaný z titulu smlouvy neuhradil ničeho.

8. Ze smlouvy 2 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému vyplacením na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený žalovaným v záhlaví smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 079 Kč v 15 měsíčních splátkách po 3 139 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 106,90 %.

9. Ze Zákaznické karty ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí na ubytovně. Ke svému zaměstnání žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako operátor skladu u společnosti , právnická osoba, Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 20 224 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaný specifikoval následujícími položkami: 5 016 Kč interní splátky PF a 1 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny povolení k pobytu, pracovní smlouva a potvrzení o příjmu.

10. Z Tabulky umoření ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaný z titulu předmětné smlouvy uhradil celkem částku 6 400 Kč.

11. Ze smlouvy 3 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 2. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 20 000 Kč vyplacením na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený žalovaným v záhlaví smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18 867 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 749 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 105,29 %.

12. Ze Zákaznické karty ke smlouvě 3 bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí na ubytovně. Ke svému zaměstnání žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako operátor skladu u společnosti , právnická osoba, K příjmové a výdajové stránce žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 18 280 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaný specifikoval následujícími položkami: 3 267 Kč interní splátky PF a 2 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, má bankovní účet a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny povolení k pobytu, pracovní smlouva a potvrzení o příjmu.

13. Z Tabulky umoření ke smlouvě 3 bylo zjištěno, že žalovaný z titulu předmětné smlouvy uhradil celkem částku 8 000 Kč.

14. Z Pracovní smlouvy ze dne 4. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 4. 4. 2019 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na pozici operátor skladu. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou - po dobu dočasného přidělení k výkonu práce k uživateli , právnická osoba15. Z dokladů o průměrném výdělku bylo zjištěno že v období od 02/2021 do 04/2021 činil průměrný čistý příjem žalovaného 20 187 Kč měsíčně, v období od 11/2020 do 01/2021 činil průměrný čistý příjem žalovaného 19 299 Kč měsíčně a v období od 12/2020 do 02/2021 částku 19 644 Kč měsíčně.

16. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s její přílohou, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 a podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv byly postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně ve prospěch žalobkyně, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dopisem ze dne 29. 9. 2023 odeslaným dne 27. 10. 2023.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.

18. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným 3 smlouvy o spotřebitelských úvěrech, na základě kterých byla žalovanému poskytnuta celkem částka 93 000 Kč. Žalovaný se v případě každé ze smluv zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smluv ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadované úvěry, přičemž při posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů (ve všech třech případech byly příjmy žalovaného ověřeny prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o průměrném výdělku za příslušné období). Ze žádostí o spotřebitelský úvěr bylo též zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádostí o spotřebitelský úvěr uzavřeny s právní předchůdkyní žalobkyně jiné smlouvy o zápůjčce/spotřebitelském úvěru. Žalovaný na smlouvu 1 neuhradil ničeho, na smlouvu 2 uhradil částku 6 400 Kč a na smlouvu 3 uhradil částku 8 000 Kč. Pohledávky za žalovaným ze všech 3 smluv byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023, přičemž postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.

19. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s procesním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil, a to podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlas žalovaného přitom soud nezjišťoval, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě je možné vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smluv zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelských úvěrů ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které současně ověřila. Žalovaný deklaroval právní předchůdkyni žalobkyně své měsíční příjmy ze zaměstnaneckého poměru (vždy přibližně 20 000 Kč) a dále deklaroval svoje celkové měsíční výdaje (externí splátky ve výši 8 155 Kč/5 016 Kč/3 267 Kč a další výdaje ve výši 2 000 Kč/1 000 Kč). Žalobkyně prokázala, že k ověření tvrzených měsíčních příjmů žalovaného měla její právní předchůdkyně k dispozici kopii pracovní smlouvy a doklad o průměrném výdělku za období předcházející uzavření příslušné smlouvy. Takový postup lze považovat za dostatečný. Nicméně v případě tvrzených měsíčních výdajů žalovaného nepředložila žalobkyně žádné relevantní důkazy k tomu, aby prokázala, že její právní předchůdkyně výdaje před uzavřením smluv jakkoli ověřovala. K tomu je nutno dodat, že ve vztahu k výdajové situaci žalovaného bylo vycházeno ze zjevně nereálných údajů sdělených žalovaným. Jako jednotlivec není možné mít výdaje v měsíční výši pouze 2 000 Kč, natož 1 000 Kč, když tato částka se nepohybuje ani na úrovni částky životního minima jednotlivce. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale co do měsíčních výdajů žalovaného ho de facto neprovedla vůbec. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření všech dotčených smluv o spotřebitelském úvěru v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost těchto smluv ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelských úvěrů v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla v souvislosti s neplatnými smlouvami poskytnuta celkem částka 93 000 Kč (43 000 Kč + 30 000 Kč + 20 000 Kč), přičemž žalovaný vrátil celkem částku 14 400 Kč (6 400 Kč + 8 000 Kč), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 600 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

23. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistiny odpovídající možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace platí pro splnění povinnosti žalovaným základní pariční lhůta stanovená § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok III. rozsudku).

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně i žalovaný byli ve věci procesně úspěšní každý v rozsahu přibližně jedné poloviny, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.