3 C 159/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno celé jméno žalovaného sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 5. 6. 2014, č. j. 1 P 44/2000-186, se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen s účinky od 1. 9. 2019 platit žalobkyni výživné ve výši 3 600 Kč měsíčně se splatností vždy do 15. dne daného kalendářního měsíce k rukám žalobkyně. II. [Anonymizovaný odstavec.] změněno rozsudkem Krajkého soudu v Českých Budějovicích čj. 8 Co 255/2023-117 ze dne 13.4.2023 a opravným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 8 Co 255/2023-127 ze dne 17. 5. 2023

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému (svému otci) zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno částkou 1 600 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 5. 6. 2014, č. j. 1 P 44/2000-186. Podání žaloby odůvodnila žalobkyně tím, že až do jejích 14 let se výživné zvyšovalo pouze dvakrát vždy o pouhých 200 Kč měsíčně. Od narození žalobkyně žalovaný nad rámec výživného ničeho dalšího neposkytoval. Naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2014, kdy žalobkyně navštěvovala 8. třídu základní školy, nyní bude studovat 3. ročník [anonymizováno] fakulty [anonymizována dvě slova] v Praze. Potřeby žalobkyně se tak výrazně zvýšily, žalovaný navíc již řadu let nemá další vyživovací povinnost. Pravidelné měsíční výdaje žalobkyně činí přibližně 11 800 Kč (z toho jízdné 3 300 Kč, stravné 3 300 Kč, učební pomůcky 1 000 Kč, kapesné 2 200 Kč, ostatní – oblečení, kultura, hygienické potřeby 2 000 Kč), kromě toho je žalobkyně s ohledem na svůj zdravotní stav nucena hradit jednou za dva roky brýle v ceně 10 000 Kč a pořizovala jednorázově rovnátka v ceně 101 990 Kč. Veškeré náklady žalobkyně nad rámec stanoveného výživného a stipendia ve výši 460 Kč měsíčně hradí matka žalobkyně. Žalobkyně konkrétně navrhla zvýšit výživné placené žalovaným z částky 1 600 Kč měsíčně na částku 6 600 Kč měsíčně s účinky od 1. 9. 2019.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a v písemném vyjádření ze dne 8. 8. 2022 navrhoval její zamítnutí. Zdůraznil, že je od 12. 4. 2020 ve starobním důchodu, v té souvislosti pobírá částku 8 576 Kč, jiné příjmy nemá. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu totiž není schopen si k důchodu přivydělávat. V současné době bydlí u svojí dcery [jméno], které přispívá na energie a bydlení částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný si není schopen zajistit samostatné bydlení, nevlastní žádný hodnotný majetek vyjma osobního automobilu zn. Seat starého 17 let, na léky připlácí měsíčně částkou asi 400 Kč měsíčně. Uplatnění nároku žalobkyní na zpětné zvýšení výživného pak lze podle žalovaného označit za velice nemorální.

3. Po prvním jednání konaném ve věci dne 21. 9. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, když nově navrhovala zvýšení výživného pouze na částku 3 600 Kč měsíčně s účinky od 1. 9. 2019, přičemž souhlasila se splácením dlužného výživného ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

4. Usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 3 C 159/2022-55, tak soud v návaznosti na obsah zpětvzetí žaloby rozhodl o zastavení řízení v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zvýšení výživného o částku 3 000 Kč měsíčně s účinky od 1. 9. 2019.

5. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

6. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 5. 6. 2014, č. j. 1 P 44/2000-186, bylo rozhodnuto o změně rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 20. 7. 2005, č. j. 1 P 44/2001-31, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 6 Co 2354/2005-46, tak, že s účinky od 1. 9. 2013 bylo žalovanému zvýšeno výživné placené žalobkyni z částky 1 400 Kč na částku 1 600 Kč měsíčně se zachováním dosavadních podmínek splatnosti. Podle odůvodnění rozsudku bylo při rozhodování soudu vycházeno ze zjištění, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, dlouhodobě nepracuje, nepobírá žádný důchod a není veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, podle jeho vyjádření ho živí jeho matka a starší dcera. Žalovaný je vyučený jako mechanik šicích strojů, v roce 2009 utrpěl úraz ramene, nemůže vykonávat těžkou fyzickou práci, nicméně zdravotní omezení žalovaného není natolik závažné, aby nemohl vykonávat práci v oboru, ve kterém je vyučen. Proto soud vycházel z potenciálního příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně.

7. Z Dokladu o studiu vystaveného dne 29. 6. 2022 je zjištěno, že žalobkyně byla v akademickém roce 2021 2022 studentkou magisterského studijního programu Právo a právní věda v prezenční formě.

8. Fakturou vystavenou dne 12. 1. 2022 společností Svět rovnátek s.r.o. byla žalobkyni vyúčtována cena rovnátek Invisalign Comprehensive ve výši 101 990 Kč se splatností dne 19. 1. 2022.

9. Z potvrzení společnosti Svět rovnátek s.r.o. ze dne 29. 9. 2022 je soudem zjištěno, že uvedená společnost inkasovala v souvislosti s ortodontickou léčbou žalobkyně dne 17. 1. 2022 částku 9 000 Kč a dne 6. 4. 2022 částku 82 990 Kč.

10. Podle Zakázkové karty ze dne 27. 9. 2021 uhradila uvedeného dne žalobkyně částku 8 100 Kč v souvislosti s nákupem brýlí.

11. Podle rozhodnutí ČSSZ ze dne 13. 2. 2020 byl žalovanému s účinky od 12. 4. 2020 přiznán starobní důchod ve výši 7 195 Kč, přičemž jeho výše vychází z osobního vyměřovacího základu 12 274 Kč zjištěnému za roky 1986 – 2019. Podle připojeného přehledu byl žalovaný zaměstnán v období let 1986 – 1995, následně byl evidován jako OSVČ do roku 2009.

12. Podle potvrzení ČSSZ ze dne 3. 8. 2022 činí aktuální výše starobního důchodu žalovaného částku 8 576 Kč měsíčně.

13. Z fotodokumentace předložené žalobkyní a získané z internetových stránek bylo zjištěno, že žalovaný se zúčastnil motokrosových závodů ve dnech 4. 9. 2009, 17. 10. 2010, 22. 10. 2016, 23. 9. 2018 a 7. 9. 2021.

14. Podle potvrzení zaměstnavatele [anonymizováno], s. p., ze dne 27. 9. 2022 činil průměrný měsíční čistý příjem matky žalobkyně za období od října 2019 do prosince 2020 částku 18 667 Kč, za měsíce leden až březen 2021 částku 15 805 Kč, v měsíci říjnu 2021 pak matce žalobkyně byla vyplacena mzda ve výši 64 595 Kč.

15. Z potvrzení OSSZ Písek ze dne 5. 10. 2022 je zjištěno, že za období od 11. 3. 2021 do 8. 10. 2021 bylo matce žalobkyně vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění celkem 104 834 Kč.

16. Podle potvrzení Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště [obec], ze dne 14. 10. 2022 je matka žalobkyně vedena jako uchazečka o zaměstnání v období od 13. 10. 2021, přičemž podpora v nezaměstnanosti jí byla vyplácena od 13. 1. 2022 do 12. 9. 2022.

17. Z Detailního přehledu plateb uchazeče vystaveného Úřadem práce České republiky, kontaktní pracoviště [obec], téhož dne soud zjistil, že matce žalobkyně bylo za období od ledna do září 2022 vyplaceno na podpoře v nezaměstnanosti celkem 80 047 Kč.

18. Žalovaný předložil soudu Česné prohlášení podepsané dne 5. 10. 2022 [jméno] [příjmení] [příjmení], narozenou [datum], podle něhož má žalovaný bydlet v domě dotyčné a přispívat této na bydlení a praní prádla částkou 2 500 Kč měsíčně.

19. Podle účtenek předložených žalovaným tento zakoupil v lékárně Dr. Max dne 14. 12. 2021 léčiva v ceně 632 Kč, dne 8. 3. 2022 v ceně 303 Kč a dne 17. 6. 2022 l v ceně 394 Kč.

20. Z lékařských zpráv ze dne 19. 7. 2008 a 3. 9. 2008 je zjištěno, že žalovaný utrpěl úraz (fraktura klíčku) po pádu ze žebříku.

21. Podle Lékařské zprávy praktické lékařky [titul] [příjmení] ze dne 27. 9. 2022 trpí žalovaný opakovanými záchvaty dny a hypertenzí.

22. Z Propouštěcí zprávy [nemocnice] ze dne 29. 12. 2020 a lékařských zpráv [titul] [příjmení] ze dne 26. 2. 2021 a 16. 3. 2021 je zjištěno, že po pádu na motorce dne 4. 10. 2020 utrpěl žalovaný zlomeninu dvou žeber, poranění menisku levého kolene a krvácení do mozku, přičemž dne 21. 12. 2020 podstoupil operaci. Již zcela bez obtíží byl žalovaný při kontrole dne 16. 3. 2021.

23. Při ústním jednání konaném dne 8. 12. 2022 soud provedl účastnické výslechy žalobkyně i žalovaného.

24. Žalobkyně vypověděla, že její situace je od roku 2019 v podstatě stejná. Bydlí se svojí matkou v bytě ve vlastnictví matky na adrese [adresa žalobkyně], přičemž za bydlení se platí měsíčně částka 4 000 Kč. Žalobkyně na bydlení nepřispívá, protože nemám žádné příjmy vyjma příjmu z letních brigád (necelých 20 000 Kč). Matka žalobkyně pracovala na [obec] [anonymizováno], v lednu 2021 však dlouhodobě onemocněla a poté dostala výpověď pro nadbytečnost. Zaevidovala se jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce, podpora jí byla vyplácena do října letošního roku, nyní jsou jí vypláceny již pouze sociální dávky (příspěvek na bydlení, doplatek do životního minima, žalobkyně pak pobírá příspěvek na dítě). Celkem tak má domácnost k dispozici příjem asi 10 000 Kč měsíčně, náklady na studium žalobkyně se tak hradí z úspor. Žalobkyně sama žádný majetek nevlastní, od roku 2019 studovala na [anonymizováno] fakultě v [obec], následně v roce 2020 přestoupila na [anonymizováno] fakultu [anonymizována dvě slova] v [obec], kde nyní studuje třetí ročník. Pravidelné měsíční výdaje žalobkyně činí asi 12 500 Kč, zásadní položky tvoří dojíždění (3 300 Kč měsíčně) a strava (3 300 Kč). Co se týká nestandardních výdajů žalobkyně, kvůli škole musel být zakoupen počítač, měnilo se staré zařízení pokoje žalobkyně. Žalobkyně potřebuje jednou ročně nové brýle, neboť její oční vada se stále zhoršuje (cena brýlí je zpravidla 5 – 8 000 Kč). Jednorázově byla žalobkyni pořízena rovnátka v ceně 90 000 Kč, která byla doporučena lékařkou. Žalobkyně žádné koníčky spojené se zásadními výdaji nemá, navštěvuje kino, divadlo, knihovnu. V dané chvíli dluh na výživném není.

25. Žalovaný pak ve své výpovědi uvedl, že po celou rozhodnou dobu od roku 2019 žije v rodinném domě svojí dcery [jméno], narozené 1990, na adrese [obec a číslo]. Tento dům obdržela dcera žalovaného darem od matky žalovaného z důvodu, že žalovaný měl nemanželský poměr, z něhož se narodila žalobkyně, proto byl dům převeden přímo na dceru žalovaného [jméno]. Matka žalovaného se se žalovaným kvůli narození žalobkyně dlouho nebavila, usmířili se až těsně před její smrtí. Co se týká nákladů žalovaného na bydlení, voda je ze studny, za otop se platí ročně částka asi 40 000 Kč, zálohy na elektřinu činí asi 2 500 Kč měsíčně, celkové náklady na bydlení se tak vejdou do 100 000 Kč ročně. Žalovaný na provoz domu přispívá měsíční částkou 2 500 Kč, ne vždy ale s penězi vyjde. Od 12. dubna 2020 nastoupil žalovaný do starobního důchodu, původně mu byl vyplácen důchod přes 7 400 Kč měsíčně, nyní asi 8 500 Kč měsíčně. Dříve žalovaný podnikal, tedy nakupoval a prodával různé věci, s podnikáním ale přestal už asi před deseti lety. Žalovaný není schopen říct, jakých příjmů z podnikání dosahoval. Žalovaný je vyučený jako strojní zámečník, pracoval v [anonymizováno] [obec], odkud byl propuštěn v roce 1994 pro nadbytečnost. Je možné, že by žalovaného zaměstnali v totožné profesi jinde, ale žalovaný chtěl zkusit podnikat, bohužel to moc nešlo. Po skončení podnikání žalovaný víceméně přežíval, občas si přivydělal brigádně, ale trpěl psychickými problémy, každou chvíli nějak stonal, takže stálý příjem v podstatě neměl a živila jej dcera [jméno]. Dcera žalovaného [jméno] je momentálně na mateřské dovolené, předtím pracovala jako adiktoložka s příjmem asi 35 000 Kč měsíčně. Do starobního důchodu žalovaný nastoupil v dubnu 2020, jedná se o starobní důchod předčasný, jinak by odcházel do řádného důchodu někdy v roce 2024 nebo 2025. Žalovaný využil toho, že může jít do předčasného důchodu, neboť je to výhodné. Žalovaný má pouze jednu vyživovací povinnost k žalobkyni, žádné sociální dávky nikdy nepobíral, styděl se pro ně chodit, na výživném žádný dluh není. Žalovaný nemá žádné koníčky, topí se v depresích, dříve mu pouze občas synovec půjčil motorku. V roce 2008 žalovaný upadl ze žebříku, měl zlomeninu ramene a žeber, dodnes má omezenou hybnost ramene. Měl problémy s kotníkem, to byly víceméně drobnosti. Další velký úraz se stal žalovanému v roce 2020, kdy spadl z mopedu. Utrpěl krvácení do mozku, měl zlomená žebra, v prosinci 2020 musel na operaci. Žalovaný užívá léky na vysoký tlak a na dnu, měsíčně v té souvislosti vynakládá pravidelně částku 350 Kč, k tomu nakupuji různé masti, občas léky na žlučník, na bolesti zad a podobně. Jinak žádné nestandardní výdaje žalovaný nemá. V podstatě nežije, pouze dožívá. Žádný majetek žalovaný nevlastní, má k dispozici osobní automobil značky Seat z roku 2004.

26. K dotazům žalobkyně žalovaný doplnil, že před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala dcera žalovaného [jméno] v [obec] - [anonymizováno] v pomocné internátní škole, dceřin manžel pracuje v [obec]. Je pravda, že dcera s manželem mají dům i v [obec] - [anonymizováno], bydlí tedy střídavě tam i ve [obec]. Matka žalovaného, která zemřela v srpnu 2022, bydlela společně s ostatními ve [obec], poslední rok a půl byla víceméně po nemocnicích. Se žalovaným se předtím roky nebavila. Žalovaný potvrdil, že v rámci své podnikatelské činnosti dovážel auta ze zahraničí, rozhodně ale z toho neměl milionové zisky. Pokud to někde říkal, dělal si legraci. Není pravda, že se žalovaný v roce 2008, kdy utrpěl úraz pádem ze žebříku, účastnil nějakých motocyklových závodů, neboť je třeba si uvědomit, že ne všechno, co je na internetu, je pravda.

27. K doplňujícím dotazům soudce týkajícím se rozporů ve výpovědi žalovaný uvedl, že ohledně soužití s manželem dcery [jméno] v jedné domácnosti nehovořil původně proto, že si nemůže vzpomenout úplně na všechno, tím spíše, pokud dceřina svatba proběhl teprve letos či minulý rok, což také neví přesně a musel by se podívat.

28. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že ohledně vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 5. 6. 2014, č. j. 1 P 44/2000-186, jímž bylo výživné s účinky od 1. 9. 2013 zvýšeno z částky 1 400 Kč na částku 1 600 Kč měsíčně. Při rozhodování soudu bylo tehdy přihlédnuto ke dvěma vyživovacím povinnostem žalovaného i ke zjištění, že žalovaný dlouhodobě nepracuje, nepobírá žádné dávky, živí ho matka a starší dcera. Vzhledem k tomu, že zdravotní omezení žalovaného není natolik závažné, aby nemohl vykonávat práci v oboru, ve kterém je vyučen, bylo vycházeno z potenciálního příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč čistého měsíčně. V současné době je zjištěno, že již řadu let zletilá žalobkyně bydlí ve společné domácnosti s matkou, které na bydlení nepřispívá, neboť vyjma letních brigád nemá žádný vlastní příjem. Žalobkyně nastoupla v roce 2019 na [anonymizováno] fakultu [anonymizováno] v [obec], nyní studuje třetí ročník [anonymizována tři slova] v [obec]. Pravidelně měsíční výdaje žalobkyně činí dle shodného prohlášení účastníků přes 11 000 Kč (nejvyšší položky přitom tvoří cestovné a stravné). Mimořádné výdaje žalobkyně jsou tvořeny zejména náklady na pořízení brýlí a rovnátek (za rovnátka žalobkyně vynaložila v první polovině roku 2022 částku přibližně 90 000 Kč). Matka žalobkyně byla zaměstnaná do října 2021 u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], kde se její pravidelný průměrný měsíční čistý příjem blížil částce 20 000 Kč měsíčně, přičemž v průběhu kalendářního roku 2021 byla dlouhodobě práce neschopná (na nemocenském bylo matce žalobkyně vyplaceno celkem 104 834 Kč) Od října 2021 doposud je matka žalobkyně evidovaná jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce, přičemž podpora v nezaměstnanosti jí byla vyplácena do září 2022 (vyplaceno celkem 80 047 Kč). Náklady žalobkyně hradí matka ze svých úspor. Žalovaný má v současné době již pouze jednu vyživovací povinnosti k žalované, je vyučený strojním zámečníkem, těsně po vyučení pracoval jako mechanik šicích strojů. Přibližně před 30 lety začal podnikat jako OSVČ, přičemž není schopen uvést, jakých dosahoval příjmů. Podnikání žalovaný ukončil podle přehledu zpracovaného ČSSZ v roce 2009, podle vlastního vyjádření pak následně žádných stabilních příjmů nedosahoval, rovněž nepobíral žádné sociální dávky (protože se dle vlastního vyjádření styděl pro ně chodit), živily jej dcera [jméno] a matka (toto tvrzení žalovaný uvedl v řízení o zvýšení výživného probíhajícím v roce 2014; pozn. soudu: v probíhajícím řízení žalovaný uvedl, že se se svojí matkou až do doby těsně před jejím úmrtím letošního roku nebavil). Soudu nejsou známy žádné zdravotní překážky, které by žalovanému bránily ve výkonu práce, neboť z lékařských zpráv předložených žalovaným vyplývá pouze tolik, že trpí dnou a vysokým krevním tlakem (náklady na léky činí v dané souvislosti asi 350 Kč měsíčně), a že v roce 2008 a 2020 utrpěl úrazy (pád ze žebříku, pád z motorky). Minimálně do roku 2021 se žalovaný aktivně účastnil závodů v motokrosu. V dubnu 2020 žalovaný nastoupil do předčasného starobního důchodu, byl mu přiznán starobní důchod ve výši 7 195 Kč (osobní vyměřovací základ za roky 1986 – 2019 činil 12 274 Kč), po valorizaci tento momentálně činí 8 576 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí v rodinném domě svojí dcery [jméno] ve [obec], podle vlastního korigovaného vyjádření žalovaného společně s dcerou a jejím manželem, kterým má přispívat na bydlení částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný nemá žádné nestandardní výdaje, stanovené výživné žalobkyni platí, nicméně jinak se na úhradě životních potřeb žalobkyně nikterak nepodílí.

29. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

30. S ohledem na obsah výše citovaného ust. § 163 o. s. ř. musel soud nezbytně zkoumat, zda od posledního rozhodování ohledně stanovení výše výživného placeného ve prospěch žalobkyně žalovaným, tj. od června 2014, kdy bylo naposledy o výživném rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2014, č. j. 1 P 44/2000-186, nastala podstatná změna okolností, které jsou rozhodující pro zvýšení částky výživného placeného žalovaným. Na základě skutkových zjištění učiněných v rámci provedeného dokazování pak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba na zvýšení výživného je důvodná, a to v celém rozsahu. Soud totiž nemá žádných pochybností o tom, že od posledního rozhodování soudu o výživném došlo k podstatné změně poměrů. V roce 2014 bylo o výši výživného rozhodováno za situace, kdy žalobkyně dosahovala věku přibližně 14 let, oproti tomu nyní žalobkyně již před několika lety dosáhla zletilosti, je studentkou vysoké školy v [obec]. Je zřejmé, že již jen s ohledem na značnou dobu, která uplynula od poslední úpravy výše výživného, musely nutně podstatným způsobem vzrůst materiální potřeby žalobkyně a náklady spojené s její výživou. Na základě shodného prohlášení účastníků je zjištěno, že odůvodněné pravidelné měsíční výdaje žalobkyně se pohybují v částce převyšující 10 000 Kč, nemluvě o výdajích jednorázových či mimořádných, které jsou spojeny se zdravotním stavem žalobkyně (brýle, rovnátka). Změna poměrů na straně žalobkyně v podobě zvýšení jejích odůvodněných potřeb je pak nepochybně důvodem pro zvýšení výživného placeného žalovaným. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně sice dosahuje nahodilého příjmu z letních brigád, nicméně podstatnou část jejích výdajů nese matka žalobkyně (kromě stipendia a stávajícího výživného placeného žalovaným v částce 1 600 Kč měsíčně). Současně je prokázáno, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni nadále trvá, neboť žalobkyně se prezenčním studiem na vysoké škole soustavně připravuje na budoucí povolání, tedy je splněn předpoklad stanovený § 911 o. z. Ve vztahu k žalovanému pak bylo soudem zjištěno, že tento má již pouze 1 vyživovací povinnost, od roku 2020 se nachází na základě vlastního rozhodnutí v předčasném starobním důchodu, v dané souvislosti je mu v současné době vyplácen důchod ve výši přibližně 8 500 Kč měsíčně. Obecně lze k osobě žalovaného uvést, že tento zcela zjevně záměrně a dlouhodobě zkresluje svoji reálnou životní úroveň a příjmovou situaci. Uvádí rozporná tvrzení ohledně členů žijících společně s ním v domácnosti, stejně tak tvrdí, že jej de facto od roku 2009, kdy ukončil podnikatelskou činnost, živí starší dcera (potažmo matka, se kterou se přitom současně nebavil), neustále zdůrazňuje dva úrazy z let 2008 a 2020, byť žádná zásadní objektivní zdravotní omezení ve vztahu k výkonu práce zjevně nemá, když je mimo jiné schopen účastnit se pravidelně závodů v motokrosu. Je tak zcela namístě aplikovat ust. § 913 odst. 2 o. z., podle kterého je třeba zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Pokud by totiž žalovaný v období od roku 2009 vykonával řádně zaměstnání v oboru, ve kterém se vyučil, či jakékoli jiné zaměstnání, a dosahoval tak adekvátních příjmů, byla by v současné době výše jeho starobního důchodu podstatně vyšší. Není přitom důvod pochybovat o tom, že bylo v možnostech žalovaného dosahovat takových příjmů, aby výše jeho starobního důchodu dosahovala průměrné výše (tato činila u mužů v roce 2019 částku 14 807 Kč, v roce 2020 částku 15 898 Kč, v roce 2021 částku 16 938 Kč, v červnu 2022 pak částku 18 919 Kč, v případě předčasného důchodu pak 17 114 Kč měsíčně). Pokud tedy soud vychází z potenciálního příjmu žalovaného ve výši průměrného starobního důchodu, dospěl k závěru, že je namístě žalobě v celém rozsahu vyhovět a výživné placené žalovaným zvýšit z částky 1 600 Kč na částku 3 600 Kč měsíčně, a to v souladu se žalobním návrhem se zpětnou účinností ke dni 1. 9. 2019, jak umožňuje v souvislosti se zvýšením výživného pro dítě ust. § 922 odst. 1 o. z., když je zřejmé, že podstatné okolnosti svědčící pro zvýšení výživného byly nepochybně dány již k uvedenému dni.

31. Zpětným zvýšením výživného vznikl žalovanému na výživném dluh za období od 1. 9. 2019 do 14. 12. 2022 v celkové výši 78 000 Kč (2 000 Kč x celkem 39 měsíců - bez prosince 2022, u něhož ke dni rozhodování soudu nenastala splatnost). Soud uložil žalovanému zaplatit dlužné výživné podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách po 1 000 Kč, když co se týká výše měsíční splátky vycházel z návrhu žalobkyně v daném směru.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud zohlednil, že žaloba byla původně uplatněna na zvýšení výživného o částku 5 000 Kč měsíčně, následně vzata zpět z důvodu přičitatelnému žalobkyni co do zvýšení o částku 3 000 Kč měsíčně, ve zbytku bylo žalobě vyhověno. Lze tak uzavřít, že oba účastníci měli v řízení úspěch obdobný, proto soud náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.

33. Toto řízení nepodléhá poplatkové povinnosti (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).