3 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce a žalobkyně , PSČ obec b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce a žalobkyně , PSČ obec oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o žalobě z rušené držby

I. Žalovaný je povinen zdržet se rušení držby žalobců, a to držby práva na čerpání vody ze studny, která je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a dále držby vlastnického práva ke stavbě – vodovodní přípojce napojené na tuto studnu, přičemž toto rušení spočívá v odstranění uvedené vodovodní přípojky.

II. Žalovaný je povinen uvést vodovodní přípojku specifikovanou ve výroku I. tohoto usnesení v předešlý stav, kdy nebyla odejmuta a umožňovala žalobcům čerpat vodu ze studny, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 23. 6. 2023 se žalobci vůči žalovanému domáhali povinnosti zdržet se rušení držby práva. Podání žaloby odůvodnili tím, že mají právo na čerpání a užívání vody ze studny, která je součástí pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], jehož výlučným vlastníkem je žalovaný, a dále vlastnické právo ke stavbě – vodovodní přípojce k této studni. Vodovodní přípojka je příslušenstvím nemovité věci hlavní, kterou je stavba domu [adresa] ve vlastnictví žalobkyně. [adresa] přitom stojí na pozemku parc. č. st. [číslo], [katastrální uzemí], který se nachází ve spoluvlastnictví obou žalobců (manželů). Žalobkyně je dále kromě toho výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] to podílem o velikosti ideálních [číslo] k celku. Pozemky žalobců a žalovaného spolu sousedí. Oba žalobci jako manželé fakticky společně žijí v domě [adresa]. Původně všechny dotčené pozemky tvořily jeden funkční celek. K hospodaření na těchto pozemcích sloužila studna, která byla dle pamětníků zbudována okolo roku 1918 [adresa], v němž žijí žalobci, byl vybudován v roce 1966, kolem roku 2010 došlo k rozdělení pozemků do dnešní podoby, kdy pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [číslo] koupil žalovaný, přičemž pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [číslo] i s domem [adresa] dále obývají a užívají žalobci. Společné užívání studny současně žalobci i žalovaným zůstalo zachováno, dům žalovaného a dům žalobců měl ke studni každý svou vlastní přípojku. Žalovaný v roce 2010 souhlasil s tím, že žalobkyně může odebírat a užívat vodu ze studny nacházející se na jeho pozemku, o čemž svědčí čestné prohlášení ze dne 19. 6. 2010 podepsané žalovaným. Dne 17. 5. 2023 žalobce zjistil, že v domě [adresa] přestala téct voda. Žalovaný k tomu uvedl, že se rozhodl žalobcům přípoj vody ze studny odpojit. Poškození přípojky zadokumentovala Policie ČR, kterou žalobce na místo téhož dne přivolal. Žalovaný přípojku bez vědomí žalobců vyjmul ze studny a odnesl jí do své garáže, v důsledku poškození přípojky tak zůstal dům žalobců bez funkčního napojení na studnu. Obdobná situace nastala již v roce 2019, kdy žalovaný prořízl plášť plastového potrubí. Žalovaný svým jednáním svémocně ruší ode dne 17. 5. 2023 oprávněnou držbu práva žalobců na vodu, konkrétně držbu práva čerpání vody ze studny a držbu vodovodní přípojky ve vlastnictví žalobců. V důsledku jednání žalovaného nemá dům žalobců zajištěn přívod vody ze studny. Žalobci navrhli, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení držby práva žalobců na čerpání vody ze studny a dále držby vlastnického práva ke stavbě vodovodní přípojky, a dále, aby žalovanému uložil povinnost uvést vodovodní přípojku v předešlý stav 2. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

3. Z Čestného prohlášení podepsaného dne 19. 6. 2010 žalobkyní, žalovaným a pamětnicí p. [příjmení] je zjištěno, že žalovaný deklaroval právo žalobkyně odebírat a užívat vodu ze studny, která se nachází na parcele [číslo]. Jedná se o kamennou studnu postavenou okolo roku 1918.

4. Z Úředního záznamu sepsaného dne 19. 5. 2023 Policií ČR, OO [obec], je zjištěno, že téhož dne oznámil žalobce odcizení vodovodního potrubí na pozemku domu [adresa] v obci [název ]. Hlídka přivolaná na místo vyslechla žalobce, od něhož zjistila, že vodovodní trubku, která přivádí vodu ze studny nacházející se na pozemku žalovaného, měl podle vlastního vyjádření ze studny vyhodit žalovaný. Žalovaný uvedenou skutečnost potvrdil, přičemž uvedl, že ho vytáčelo, když on vodou šetří a žalobce, který má svou vlastní studnu, si napouští bazén. Vodovodní trubka byla následně policejní hlídkou nalezena u stodoly žalovaného. K úřednímu záznamu byla připojena i zpracovaná fotodokumentace.

5. Z Úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 19. 5. 2023 soud zjistil, že podle žalobce oba domy [adresa] a [adresa] historicky stály na stejném pozemku a využívaly vodu ze společné studny, kdy ke každému domu vedla vlastní přípojka. Asi před 12 lety došlo k rozdělení nemovitostí s příbuznými, přičemž následně byl dům [adresa] prodán žalovanému. Společné užívání studny, která se nachází na pozemku žalovaného, zůstalo zachované, což bylo stvrzeno podpisy na smlouvě. Asi po 5 letech se začaly v soužití sousedů objevovat problémy. Dne 16. 5. 2023 žalobce zjistil problémy s čerpadlem, dne 17. 5. 2023 mu pak bylo žalovaným sděleno, že vodovodní trubku ze studny vyhodil. Již v minulosti bylo poškození trubky žalovaným řešeno, kdy žalovaný musel uvést věc do původního stavu.

6. Z Úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 5. 2023 soud zjistil, že i podle žalovaného byly historicky oba sousedící domy ve vlastnictví jedné rodiny, přičemž do obou objektů byla tažena voda ze studně. Žalovaný dříve vycházel se žalobcem dobře, proto mu po koupi domu [adresa] dovolil odebírat vodu ze studny i nadále, o čemž byla sepsána dohoda. Postupně vznikly mezi žalobcem a žalovaným spory. Dne 17. 5. 2023 žalovaný vyndal trubku, aby zabránil žalobci dále čerpat vodu, tuto odnesl do stodoly. Žalovanému vadí, že žalobce odebírá vodu po kubíkách, plní si bazény. žalovaný hodlá svůj dům prodat, noví vlastníci pak žalobce nenechají vodu odebírat vůbec.

7. Z vyrozumění PČR, OO [obec], ze dne 31. 5. 2023 je zjištěno, že celá záležitost byla uvedeného dne podle § 74 odst. 2 zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, oznámena k projednání příslušnému správnímu orgánu.

8. Podle dalšího úředního záznamu Policie ČR, OO [obec], ze dne 7. 6. 2023, měl žalovaný podle svého vyjádření vodovodní trubku žalobci vrátit, což žalobce následně potvrdil.

9. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 988 odst. 1 o. z. lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Podle § 1003 o. z. není držbu nikdo oprávněn svémocně rušit; kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Podle § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) musí ve věci žaloby na ochranu rušené držby žalobce prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

10. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedených listinných důkazů vyplývá, že žalobcům svědčí držba práva na čerpání vody ze studny nacházející se na sousedním pozemku žalovaného, přičemž se jedná o právo převoditelné na třetí osobu. V daném směru lze odkázat na vyjádření samotného žalovaného, který při podání vysvětlení na policii potvrdil, že mezi žalobci a jím existuje dohoda, na jejímž základě mohou žalobci čerpat vodu ze studny nacházející se na pozemku žalovaného. Z vyjádření obou dotčených stran pak rovněž vyplývá, že až do 17. 5. 2023 bylo čerpání vody ze studny oběma sousedícími nemovitosti dlouhodobě respektovaným a pokojným stavem, kterému je namístě přiznat sodní ochranu. Obdobně pak z provedených důkazů vyplývá, že žalobci jsou držiteli vlastnického práva k vodovodní přípojce nainstalované ve studni nacházející se na pozemku žalovaného, jakož i fakt, že do uvedeného práva bylo zasaženo žalovaným, což opět vyplývá z vysvětlení podaných jak žalobcem, tak žalovaným na Policii ČR.

11. Podle ustanovení § 1003 o. z. je podmínkou pro vyhovění žalobě z rušené držby jednak poslední držba žalobcem a jednak její svémocné rušení žalovaným. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, přičemž při poskytování právní ochrany v rámci řízení podle § 1003 o. z. soud nezkoumá právní otázky. Úkolem soudu je pouze prozatímně poskytnout ve zjednodušeném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného stavu. Soud tedy při rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby nezkoumá právní vztahy, nezjišťuje, zda se jedná o držbu podle občanského zákoníku řádnou, poctivou nebo pravou, ale vychází pouze z faktického pokojného stavu. Žaloba podle § 176 a následujících o. s. ř. směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a jeho navrácení. Nejde o žalobu o právu, ale o žalobu o faktickém stavu. Jelikož žalobci doložili, že jsou držiteli práva k nemovitosti a že žalovaný jejich držbu porušil tím, že demontoval vodovodní přípojku ze studny, soud žalobě na ochranu rušené držby vyhověl, když je možno současně konstatovat, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené § 1008 o. z. Obdobně pak soud vyhověl žalobě i v otázce navrácení situace na místě v předešlý pokojný stav, což vyplývá ze shora citovaného ust. § 1003 o. z., a výrokem II. tohoto usnesení uložil žalovanému povinnost uvést vodovodní přípojku žalobců v předešlý stav, kdy umožňovala žalobcům čerpat vodu ze studny, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

12. V otázce náhrady nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a současně podle § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobci sice v konkrétním případě byli ve věci zcela úspěšní, současně však nedoložili, že by před podáním žaloby žalovaného ke splnění jeho povinnosti odstranit závadný stav jakkoli vyzvali. Soud se nedomnívá, že v daném případě byly splněny podmínky stanovené ust. § 142a odst. 2 o. s. ř. (kdy soud může náhradu nákladů řízení žalobci přiznat i v případě, kdy tento předžalobní výzvu žalovanému nezašle), či že se jedná o natolik neodkladnou záležitost, která vylučuje zaslání alespoň neformální výzvy (byť s kratší než sedmidenní lhůtou) před podáním žaloby. Současně není zřejmé, zda by žalovaný případné předžalobní výzvě zcela určitě nevyhověl a tato by tak byla bezpředmětnou. Proto bylo rozhodnuto soudem tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.