3 C 18/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 50 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 750 Kč v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2024, s tím, že v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky, a to i částečně, se stává okamžitě splatnou celá pohledávka žalobkyně včetně jejího příslušenství.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 26 350 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 100 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 50 100 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 18. 4. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč, který měl být splacen dne 26. 6. 2023. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky www., internetové stránky, , kde se žalovaný zaregistroval a zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po zaslání konkrétního návrhu smlouvy žalobkyní žalovaný tento akceptoval kódem zaslaným formou SMS. K vyplacení úvěru došlo dne 18. 4. 2023, odpovídající finanční částka byla zaslána na účet označený žalovaným. Žalovaný z titulu smlouvy nezaplatil žalobkyni ničeho, žalobkyně tak nárokuje vůči žalovanému celkovou pohledávku ve výši 50 100 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 28 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně nárokuje příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky jdoucího od 26. 4. 2023 do zaplacení. V případě, že soud neuzná nárok žalobkyně z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, navrhuje žalobkyně, aby soud nárok v části týkající se jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Dne 25. 10. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, dlužná částka zaplacena nebyla.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V písemném vyjádření doručeném soudu dne 22. 3. 2024 k žalobě uvedl, že se žalobkyní neuzavřel úvěrovou smlouvu jako podnikatel, když i samotná smlouva má klasickou charakteristiku krátkodobého úvěru uzavřeného se spotřebitelem. Žalovaný nesplňuje znaky definující podnikatele, v době uzavření smlouvy byl zaměstnán, veškeré jeho příjmy pochází ze závislé činnosti, což vyplývá i z připojených daňových přiznání za roky 2022 a 2023 a z pracovní smlouvy. Žalovaný vystupoval pod identifikačním číslem podnikající fyzické osoby z důvodu předchozích nekalých obchodních praktik poskytovatelů krátkodobých úvěrů, kteří osobě ve zjevné finanční tísni nabídnou úvěr pouze za podmínky, že si žadatel o úvěr založí živnost a smlouvu uzavře jako „podnikatel“. Z toho důvodu si ostatně živnost formálně založil i žalovaný. V důsledku uvedeného se na osobu žadatele o úvěr neaplikují pravidla pro ochranu spotřebitele, čímž poskytovatel úvěru zneužívá svoje silnější postavení. Jestliže však žalovaný fakticky nevykonával žádnou podnikatelskou činnost, zákonná charakteristika spotřebitele a pravidla s tím spojená se na něj vztahují. Žalovaný pak namítá, že před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně v dostatečném rozsahu zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z toho důvodu se jedná o smlouvu absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 28 000 Kč se zohledněním platby žalovaného ve výši 4 250 Kč. V možnostech žalovaného pak je s ohledem na několik exekučních řízení probíhajících proti jeho osobě zaplatit žalobkyni nevrácenou část jistiny v měsíčních splátkách po 500 Kč. I pokud by se soud neztotožnil s argumentací žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť žalovanému byl poskytnutý úvěr ve výši 28 000 Kč, na který je vázána celá řada poplatků (mimo jiné poplatek ve výši 1 % jistiny úvěru denně, celkem požadováno 19 600 Kč, či smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč). Proto žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby co do částky 26 350 Kč.

3. K výzvě soudu ze dne 26. 3. 2024 žalobkyně v písemném podání ze dne 23. 4. 2024 doplnila, že poskytuje úvěry jednotlivým podnikatelům bez jakéhokoli nátlaku. Žalovaný při sjednávání úvěrové smlouvy lhal, nyní se domáhá posouzení smlouvy jako spotřebitelského úvěru. Z dostupného registru ekonomických subjektů vyplývá, že žalovaný je podnikatelem od 17. 1. 2022, neboť má zapsáno hned několik živností. Co se týká navrhovaného rozložení splátek, není jejich výše pro žalobkyni akceptovatelnou, když podle jejího názoru by i v souladu se soudní praxí měla být úhrada dluhu rozložena maximálně do 24 měsíců. Žalobkyně podala na žalovaného v souvislosti s jeho jednáním při uzavření smlouvy trestní oznámení, navrhla současně přerušení probíhajícího občanskoprávního sporu. K otázce dílčí úhrady dluhu žalovaným se žalobkyně nikterak nevyjádřila, a to ani po opakované výzvě soudu v daném směru ze dne 24. 4. 2024.

4. Usnesením ze dne 24. 4. 2024, č. j. 3 C 18/2024-47, soud zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do pravomocného skončení trestního řízení o prošetřování trestního oznámení žalobkyně ze dne 23. 4. 2024, když podle názoru soudu nebyly splněny podmínky předpokládané ust. § 109 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Ústní jednání konané ve věci dne 13. 5. 2024 proběhlo za neúčasti žalobkyně. Žalovaný v rámci ústního jednání doplnil, že doposud byla jeho jediným příjmem mzda vyplácená zaměstnavatelem , právnická osoba, , nicméně aktuálně pracovněprávní vztah ukončil a začíná podnikat jako OSVČ v oboru pomocné stavební práce. Jeho aktuální příjmy nejsou prozatím jakkoli prokazatelné.

6. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

7. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, datované dnem 18. 4. 2023, která byla podepsaná žalovaným formou kódu SMS verifikace, je zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobkyně www., internetové stránky, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému vystupujícímu jako podnikající fyzická osoba nebankovní podnikatelský úvěr ve výši 28 000 Kč. Podle bodu 2.4 smlouvy byl úvěr stranami sjednán výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného. Žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru do 70 dnů ode dne čerpání úvěru a dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení. Žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobkyni v 5 splátkách po 9 520 Kč celkovou částku 47 600 Kč, splatnost poslední splátky přitom byla sjednána dnem 26. 6. 2023. V případě prodlení více než 90 dnů se podle bodu 5.3 smlouvy poplatek za poskytnutí úvěru snižuje na 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru.

8. Z listiny označené jako „, Anonymizováno, “ je zjištěno, že na účet žalobkyně byla žalovaným zaslána z účtu č. , tel. číslo, částka 1 Kč. V souvislosti s ověřením totožnosti žalovaného při uzavřením smlouvy měl soud k dispozici rovněž fotokopii občanského průkazu žalovaného předloženou žalobkyní.

9. Z Potvrzení o provedené platbě je zjištěno, že dne 18. 4. 2023 byla žalobkyní zaslána na účet č. , č. účtu, částka 28 000 Kč.

10. Ze sdělení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .s., ze dne 4. 3. 2024 pak je zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, přičemž na uvedený účet byla dne 18. 4. 2023 přijata platba ve výši 28 000 Kč.

11. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 10. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení celkové částky 73 308,16 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 15 826,80 Kč ve lhůtě 3 dnů, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18. 4. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána podle připojeného podacího lístku téhož dne.

12. Podle Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 předloženého žalovaným tvořila výlučný příjem žalovaného mzda vyplacená zaměstnavatelem v celkové roční výši 329 487 Kč, vypočtená daň činila 18 540 Kč. Podle Přílohy č. 1 daňového přiznání žalovaný zahájil ke dni 17. 1. 2022 samostatnou činnost, v souvislosti s ní však neměl žádné příjmy ani výdaje, nedisponoval žádným hmotným majetkem, peněžními prostředky, zásobami, pohledávkami nebo ostatním majetkem.

13. Podle Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 tvořila výlučný příjem žalovaného mzda vyplacená zaměstnavatelem , právnická osoba, ., v celkové roční výši 372 982 Kč, daň činila částku 25 095 Kč.

14. Z detailu platby (screenshot displeje mobilního telefonu) ze dne 20. 4. 2023 je zjištěno, že žalovaný zaplatil ve prospěch „, Anonymizováno, , právnická osoba, .“ částku 4 250 Kč.

15. Podle Výpisu z centrální evidence exekucí jsou ke dni 21. 3. 2024 ve vztahu k osobě žalovaného vedena celkem 4 exekuční řízení.

16. Podle výplatní pásky za měsíc únor 2024 činila čistá měsíční mzda žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, ., částku 19 313 Kč, ze mzdy byly provedeny srážky (výkon rozhodnutí) ve výši 4 788 Kč.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalovaným prostřednictvím svých webových stránek dne 18. 4. 2023 Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému vystupujícímu při uzavírání smlouvy jako podnikající fyzická osoba nebankovní úvěr ve výši 28 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, nikoli však jeho úvěruschopnost. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni úvěr do 70 dnů včetně poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 19 600 Kč ve formě 5 splátek, celková výše plnění žalovaného z titulu smlouvy tak činila 47 600 Kč. Žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil, z titulu smlouvy uhradil pouze dne 20. 4. 2023 částku 4 250 Kč. Žalovaný v době uzavření smlouvy nevyvíjel žádnou činnost jako podnikající fyzická osoba (OSVČ), jeho výlučný příjem byl tvořen jak v kalendářním roce 2022, tak v roce 2023, pouze mzdou vyplacenou zaměstnavatelem , právnická osoba, ., ve výši přibližně 310 000 Kč, resp. 350 000 Kč ročně. Proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení, ze mzdy tak bylo žalovanému v měsíci únoru 2024 exekučně strženo přibližně necelých 5 000 Kč.

18. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 583 odst. 1 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 586 odst. 1, 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba; nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1, 2 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Žalobě bylo možno vyhovět pouze částečně. V prvé řadě se soud při svém rozhodování musel nutně zabývat otázkou, zda úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky řízení dne 18. 4. 2023 podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, či nikoli, tedy zda byla v konkrétním případě naplněna zákonná definice pojmu spotřebitelský úvěr, kterým se podle ust. § 2 odst. 1 citovaného zákona rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Na základě skutkových zjištění soud učinil závěr, že v daném případě se o spotřebitelský úvěr jedná, neboť i když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako podnikající fyzická osoba, podnikatelem fakticky nebyl. Z předložených daňových přiznání žalovaného za roky 2022 a 2023 totiž jednoznačně vyplývá, že žalovaný žádnou samostatně výdělečnou činnost v rozhodném období nevyvíjel, jeho jediným příjmem byla mzda vyplácená zaměstnavatelem , právnická osoba, . Jestliže žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy nejednal v rámci své podnikatelské činnosti (neboť tuto ani nevyvíjel), byl spotřebitelem definovaným ust. § 419 o. z., když je třeba zdůraznit, že pro posouzení charakteru smlouvy je rozhodující skutečná povaha zakládaného vztahu a jeho vazba na činnost fyzické osoby (zde žalovaného), nikoli proklamativní prohlášení uvedená v samotné smlouvě.

20. Dále je možno uvést, že pokud žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako podnikající fyzická osoba, k čemuž využil svého platného živnostenského oprávnění, byť si současně musel být vědom, že při uzavírání smlouvy jako podnikatel nejedná, nepochybně uvedl žalobkyni v omyl. Jedná se přitom podle názoru soudu o omyl týkající se rozhodující skutečnosti ve smyslu § 583 odst. 1 o. z., neboť v případě, pokud by byla žalobkyni známa skutečnost, že žalovaný při uzavření smlouvy jedná z pozice spotřebitele, s vysokou pravděpodobností by k uzavření smlouvy ze strany žalobkyně nedošlo, aniž by byla s kladným výsledkem zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Jelikož však žalobkyně ve vztahu k omylu vyvolaného žalovaným nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, považuje soud z hlediska možného jednání v omylu úvěrovou smlouvu za platnou (jedná se o relativní neplatnost, viz shora citované ust. § 586 o. z.).

21. Vzhledem k tomu, že jak je konstatována výše, úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel však soud z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy způsobené nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. Jestliže žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost (byť tomu mohlo být z důvodu omylu) a jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ve vztahu k žalovanému nezkoumala jeho úvěruschopnost, je namístě konstatovat absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud pouze pro úplnost podotýká, že žalobkyni nemohl poskytnout v daném směru poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se neúčastnila ústních jednání konaných ve věci.

22. V souladu s výše citovaným ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok pouze na vrácení zůstatku dlužné jistiny spotřebitelského úvěru. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s neplatnou smlouvou částku 28 000 Kč. Současně má soud na základě předloženého potvrzení o odeslané platbě za prokázané, že žalovaný z titulu neplatné smlouvy zaplatil žalobkyni dne 20. 4. 2023 částku 4 250 Kč (nutno podotknout, že žalobkyně se ve vztahu k existenci předmětné platby žalovaného ani přes opakovanou výzvu soudu nebyla schopna vyjádřit, tedy její existenci nikterak nevyvrátila). Z toho důvodu soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 23 750 Kč odpovídající rozdílu mezi částkou žalobkyní poskytnutou a částkou žalovaným vrácenou (28 000 Kč – 4 250 Kč). Jiné případné nároky (smluvní pokuty, různé poplatky apod.) žalobkyně nemůže s odkazem na citované ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat. Stejně tak se nemůže žalobkyně domáhat ani úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky, neboť splatnost jistiny poskytnuté z titulu neplatné smlouvy je stanovena teprve tímto rozhodnutím soud (v daném směru se jedná o konstitutivní rozhodnutí).

23. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V dané věci žalovaný navrhoval zaplacení jistiny ve splátkách po 500 Kč měsíčně, s čímž však žalobkyně nesouhlasila, když uvedla, že v souladu se soudní praxí by měla být úhrada dluhu rozložena maximálně do 24 měsíců. Soud tedy musel s ohledem na existenci sporu mezi účastníky řízení určit dobu pro vrácení dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 2 spotřebitelského zákona, a to podle možností žalovaného a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalovaného a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Po zhodnocení možností a aktuální situace majetkové a příjmové žalovaného dospěl soud k závěru, že vzhledem k výši dosavadních příjmů žalovaného (zaměstnavatelem vyplácená mzda ve výši přibližně, tel. číslo, 000 Kč ročně) a s přihlédnutím k probíhajícím několika exekučním řízením ve vztahu k žalovanému se jeví přiměřené stanovit žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku žalobkyni v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a to počínaje měsícem červen 2024 a pod ztrátou výhody splátek.

24. Co do zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

25. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by nebyla konstatována absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy z důvodu nedodržení postupu stanoveného § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyní, bylo by zcela namístě konstatovat absolutní neplatnost předmětné smlouvy z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 588 o. z., a to s ohledem na výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru (úroku).

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl úspěch obou stran z procesního hlediska obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.