3 C 196/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně adresa Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného adresa Adresa žalovaného o vypořádání společného jmění manželů

I. Z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje - pozemek č. st. číslo – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, č. p. adresa, bydlení, - pozemek č. parc. číslo – zahrada, nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. číslo pro obec adresa a katastrální území adresa.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 3 875 138 Kč do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací nespotřebovaná část zálohy složené žalobkyní na náklady důkazu ve výši 547 Kč.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 23. 6. 2025 se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů. Podle žaloby bylo manželství účastníků uzavřeno dne 20. 7. 2018 a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 2. 2025, č. j. 10 C 21/2024 – 30, pravomocným dne 28. 3. 2025. V souvislosti s ukončením manželství navrhuje žalobkyně vypořádat zaniklé společné jmění manželů. Společné jmění manželů je podle žalobkyně tvořeno aktivem v podobě nemovitých věcí – pozemku parc. č. st. číslo a pozemku parc. č. číslo, jehož součástí je budova č. p. adresa, vše katastrální území adresa, které jsou zatíženy věcným břemenem užívání zřízeným ve prospěch oprávněných rodičů žalobkyně. Pasivum společného jmění pak představoval dluh vzniklý na základě Smlouvy o úvěru č. 012680252R ze dne 11. 7. 2020 uzavřené se společností právnická osoba., na základě níž byl účastníkům poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč. Tento úvěr byl žalobkyní předčasně splacen dne 9. 4. 2025, kdy žalobkyně uhradila ze svých výlučných prostředků částku 389 907,05 Kč, přičemž tuto skutečnost žalobkyně navrhuje zohlednit při vypořádání SJM. Podle žalobkyně jsou splněny podmínky pro významnou disparitu vypořádacích podílů v její prospěch, neboť žalobkyně se výhradně zasloužila o nabytí výše uvedených nemovitostí do SJM (dne 25. 8. 2022 na naléhání žalovaného rozšířila společné jmění manželů o předmětné nemovité věci). Naopak žalovaný byl před uzavřením manželství v úpadku, insolvenční řízení vůči jeho osobě bylo skončeno usnesením Krajského soudu v adresa ze dne 19. 7. 2022, č. j. číslo. V průběhu probíhajícího řízení o rozvod manželství začal žalovaný podle žalobkyně vytvářet dluhy, které ohrožují i nemovitosti patřící do společného jmění manželů. Žalobkyně zjistila, že u Okresního soudu v Písku je vedeno řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem ve spoluvlastnictví účastníků, přičemž oprávněným je společnost právnická osoba Žalobkyně namítla neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a dotčenou společností, k jejímuž uzavření nikdy neudělila souhlas. Obdobně žalovaný uzavřel další úvěrovou smlouvu se společností právnická osoba, i v tomto případě žalobkyně postupovala stejným způsobem a sdělila oprávněnému nesouhlas s právním jednáním žalovaného a namítla neplatnost smlouvy. Podle žalobkyně dluhy vzniklé v důsledku jednání žalovaného by neměly zatěžovat její majetek, naopak podle závěru Nejvyššího soudu prezentovaného v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, finanční prostředky, které žalovaný na základě obou úvěrových smluv získal, jsou součástí SJM. Proto žalobkyně navrhuje, aby byla vypořádána částka 287 500 Kč získaná žalovaným na základě smlouvy se společností právnická osoba a částka 62 000 Kč získaná žalovaným od společnosti právnická osoba, a to navzdory tomu, že dluhy vůči těmto společnostem do SJM nepatří. Žalobkyně konkrétně navrhla, aby soud přikázal společné nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně, avšak pouze za předpokladu, že bude současně rozhodnuto o výrazné disparitě vypořádacích podílů ve prospěch žalobkyně (2/3 : 1/3), eventuálně aby byly nemovité věci přikázány do podílového spoluvlastnictví účastníků řízení, s tím, že spoluvlastnický podíl žalobkyně bude větší než podíl žalovaného.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že s přikázáním společných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně by souhlasil pouze za podmínky vyplacení částky 7 000 000 Kč. Zmínil, že také platil úvěr, kupoval „kraviny“, vedl údržbu nemovitostí. Dluhy žalovaný podle svého vyjádření nadělat nechtěl, ale musel zaplatit pokutu za dopravní nehodu a škodu způsobenou v té souvislosti, vedle toho musel žalobkyni platit alimenty, půjčky a podobně. Jinak se žalovaný v průběhu řízení omezil na opakované verbální útoky vůči žalobkyni, písemné vyjádření s vlastním subjektivním popisem soužití se žalobkyní předložil soudu teprve po koncentraci řízení v rámci ústního jednání konaného ve věci dne 2. 3. 2026.

3. Na základě jednotlivých provedených důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

4. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2024, č. j. 1 Nc 2311/2024 – 23, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2024, byla schválena dohoda rodičů, na základě níž byly nezletilé děti jméno FO a jméno FO pro dobu před rozvodem i po rozvodu manželství rodičů svěřeny do péče žalobkyně.

5. Dalším rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 2. 2025, č. j. 10 C 21/2024 – 30, pravomocným dne 28. 3. 2025, bylo rozvedeno manželství žalobkyně a žalovaného, které bylo uzavřeno dne 20. 7. 2018.

6. Podle Výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, ke dni 4. 6. 2025 jsou žalobkyně a žalovaný na listu vlastnictví č. číslo evidováni jako spoluvlastníci (SJ) parcely č. st. číslo, jejíž součástí je stavba adresa adresa, a dále parcely č. číslo, obě nemovitosti kat. území a obec adresa, přičemž jejich spoluvlastnické právo k nemovitostem bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě Smlouvy o rozšíření SJ ze dne 25. 8. 2022 s právními účinky k témuž dni. V části C listu výpisu je zapsáno věcné břemeno užívání zatěžující nemovitosti, které bylo zřízeno ve prospěch jméno FO a jméno FO. V části D listu vlastnictví je dále zapsána poznámka o podání návrhu na zřízení exekutorského zástavního práva dne 22. 4. 2025 ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO IČO, a na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva dne 30. 4. 2025 ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO IČO. Kromě toho jsou v příslušné části výpisu evidovány poznámky o zahájení dvou exekucí vedených proti žalovanému soudními exekutory tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, a tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem 7. Z Darovací smlouvy uzavřené dne 25. 5. 2020 je zjištěno, že žalobkyně nabyla výlučné vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. číslo, kat. území adresa, darem od jméno FO a jméno FO, přičemž současně došlo ke zřízení věcného břemene užívání ve prospěch dárců spočívajícího v právu doživotního výlučného a bezplatného užívání části domu č. p. adresa, pozemku parc. č. st. číslo a pozemku parc. č. číslo, vše katastrální území adresa.

8. Podle Notářského zápisu sepsaného dne 25. 8. 2022 pod sp. zn. NZ 105/2022 notářkou tituly před jménem jméno FO žalobkyně a žalovaný rozšířili rozsah společného jmění manželů o nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalobkyně, které jsou zapsané na listu vlastnictví č. číslo, kat. území adresa.

9. Podle Smlouvy o úvěru č. 012680252R uzavřené dne 11. 7. 2020 mezi společností právnická osoba., na straně jedné a žalobkyní na straně druhé ve spojení se Žádostí o poskytnutí úvěru a s Předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru byl žalobkyni poskytnut bezúčelový úvěr do celkové výše úvěrového limitu 800 000 Kč, který měl být splacen formou 96 měsíčních splátek po 10 884 Kč (splatnost poslední splátky úvěru dne 19. 7. 2028).

10. Z Potvrzení o provedení transakce vystaveného společností právnická osoba., dne 21. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaplatila dne 9. 4. 2025 z účtu č. č. účtu mimořádnou splátku úvěru ve výši 389 907,05 Kč.

11. Podle Smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 3. 2025 mezi společností právnická osoba na straně jedné a žalovaným na straně druhé byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 287 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve formě 72 měsíčních splátek po 9 000 Kč počínaje měsícem duben 2025.

12. Podle Notářského zápisu sepsaného pod sp. zn. NZ 191/2025 dne 3. 4. 2025 notářkou tituly před jménem jméno FO uznal žalovaný co do důvodu a výše dluh vyplývající mu ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 3. 2025 se společností právnická osoba v celkové výši 648 000 Kč včetně příslušenství, přičemž současně svolil k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu.

13. Podle dalšího Notářského zápisu sepsaného dne 2. 4. 2025 pod sp. zn. NZ 1301/2025 notářem tituly před jménem jméno FO prohlásil žalovaný, že dne 25. 3. 2025 uzavřel Smlouvu o podnikatelském úvěru se společností právnická osoba, na základě níž mu byl poskytnutý podnikatelský úvěr v celkové výši 62 000 Kč, z toho částka 50 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného a částka 12 000 Kč jako poplatek za uzavření smlouvy, přičemž žalovaný se současně zavázal splatit poskytnutou jistinu úvěru včetně příslušenství a dalších poplatků v týdenních splátkách po 878,90 Kč počínaje dnem 4. 4. 2025 a konče dnem 29. 1. 2027. Žalovaný současně uznal co do důvodu a výše existenci dluhu vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy, přičemž dále svolil k vykonatelnosti předmětného notářského zápisu.

14. Dopisem ze dne 4. 6. 2025 označeným jako „Sdělení nesouhlasu s právním jednáním bývalého manžela, námitka neplatnosti právního jednání“ žalobkyně projevila vůči společnosti právnická osoba nesouhlas se vznikem jakéhokoli dluhu vůči svojí osobě, přičemž vzhledem k jednání žalovaného bez souhlasu žalobkyně namítla neplatnost takového právního jednání. Podle připojené doručenky bylo sdělení doručeno uvedené společnosti téhož dne. Obdobně pak žalobkyně vyrozuměla totožným dopisem ze dne 4. 6. 2025 i společnost právnická osoba, které bylo sdělení o nesouhlasu se vznikem dluhu a námitce neplatnosti uzavřené smlouvy doručeno rovněž dne 4. 6. 2025.

15. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 29. 4. 2025, č. j. spisová značka, informoval Exekutorský úřad adresa, tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, žalovaného ohledně zahájení exekučního řízení oprávněným adresa pro částku 37 417 Kč podle příkazu č. j. číslo jednací ze dne 11. 11. 2024.

16. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 29. 4. 2025, č. j. spisová značka, informoval Exekutorský úřad adresa, tituly před jménem jméno FO, LL.M, žalovaného ohledně zahájení exekučního řízení oprávněnou právnická osoba pro částku 13 952 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného výkazu nedoplatků č. j. číslo jednací-1 ze dne 18. 11. 2024.

17. Z e-mailové komunikace, která proběhla mezi žalobkyní a žalovaným v období měsíce srpna 2025, soud zjistil, že žalovaný v obsáhlé konverzaci žalobkyni velmi vulgárním a hrubým způsobem napadá a uráží (označuje jí postupně např. jako „hovado, píču, zmrda, mršinu, blba, zasranýho zloděje, mrdku, krypla, svini, kundu“ atd.). Ve zprávě ze dne 26. 8. 2025 pak žalobkyni i vyhrožuje fyzickým napadením („napalim ti takovou bombu ze se nezvednes ty kokote“, „půjdu ti po rypaku“, „….varuju te !! Jen jednou predemnou !! A uz se nepoznáš !!“.

18. Ve věci byl dále zpracován dne 15. 11. 2025 tituly před jménem adresa, soudní znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí, znalecký posudek č. položky 5006/189/25, podle něhož činí obvyklá cena nemovitých věcí z LV číslo v k. ú. adresa ke dni 15. 11. 2025 částku 12 560 000 Kč, přičemž obvyklá cena nemovitostí bez zohlednění věcného břemene činí 15 436 600 Kč (věcné břemeno užívání tak snižuje hodnotu nemovitostí o 2 879 132 Kč).

19. Soudní znalkyně byla soudem vyslechnuta ve vztahu ke zpracovanému znaleckému posudku. Uvedla, že její posudek má v obecné rovině dvě části. V první části je uvedena cena tzv. zjištěná, která vychází z cen stanovených pro každý rok Ministerstvem financí, ve druhé části je pak uvedena cena zjištěná tzv. porovnávacím způsobem, kdy je cena stanovená srovnáním s minimálně třemi dalšími vzorky co nejbližšími konkrétní nemovitosti. Hodnotí se otázka místa, velikosti, vybavení nemovitosti, dochází k úpravě koeficienty. Znalkyně vždy vychází z cen podle realizovaných smluv, které byly vloženy do příslušného katastru nemovitostí, nikoli cen nabídkových. V daném případě vycházela znalkyně z porovnání s celkem čtyřmi vzorky, které se zprůměrovaly. Znalkyně v daném případě přistoupila k využití koeficientů z důvodu zásadního hendikepu dotčených nemovitostí, kterými jsou věcná břemena váznoucí na těchto nemovitostech. Nemovitost nemůže mít plnou hodnotu, pokud je její část je užívána osobami oprávněnými z věcných břemen. Co se týká hodnoty věcného břemene, ta se počítá složitějším vzorečkem, vychází například z věku dožití oprávněných osob, z výše nájemného, roli pak hraje i konkrétní rozsah zatížení nemovitosti věcným břemenem. Po zadání veličin je dán výsledek, o jakou částku se hodnota nemovitosti snižuje. Nemovitosti znalkyně viděla osobně kromě bytu užívaného žalovaným, který byl zamčený, byl jí znám rozsah realizovaných oprav, měla k dispozici kompletní projektovou dokumentaci.

20. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20. 7. 2018 a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 2. 2025, č. j. 10 C 21/2024 – 30, s účinky ke dni 28. 3. 2025. Ke dni zániku manželství bylo společné jmění účastníků řízení tvořeno nemovitostmi zapsanými na listu vlastnictví č. číslo, kat. území a obec adresa, konkrétně parcelou č. st. číslo, jejíž součástí je stavba adresa adresa, a dále parcelou č. číslo. Vlastníkem uvedených nemovitostí byla původně výlučně žalobkyně, který tyto nabyla bezúplatně Darovací smlouvou uzavřenou dne 25. 5. 2020 s Jiřím a jméno FO, v jejichž prospěch bylo současně zřízeno věcné břemene doživotního bezplatného užívání části domu č. p. adresa a přilehlého pozemku parc. č. číslo. Spoluvlastnické právo obou bývalých manželů k nemovitostem pak bylo založeno v důsledku rozšíření rozsahu společného jmění manželů, k němuž došlo ve formě notářského zápisu sepsaného pod sp. zn. NZ 105/2022 notářkou tituly před jménem jméno FO dne 25. 8. 2022. Obvyklá cena nemovitých věcí v režimu zaniklého společného jmění činí podle zpracovaného znaleckého posudku ke dni 15. 11. 2025 po zohlednění věcných břemen váznoucích na nemovitostech částku 12 560 000 Kč. Pasivum společného jmění pak bylo ke dni zániku manželství tvořeno zůstatkem úvěru poskytnutého žalobkyni za trvání manželství na základě Smlouvy o úvěru č. 012680252R uzavřené dne 11. 7. 2020 s právnická osoba. Předmětný úvěr byl bezprostředně po zániku manželství dne 9. 4. 2025 doplacen z výlučných prostředků žalobkyně mimořádnou splátkou ve výši 389 907,05 Kč. V období mezi vyhlášením rozsudku a právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků řízení, konkrétně ve dnech 7. 3. 2025 a 25. 3. 2025, uzavřel žalovaný dvě úvěrové smlouvy, na jejichž základě mu byla ze strany společnosti právnická osoba poskytnuta úvěrová částka 287 500 Kč a ze strany společnosti právnická osoba úvěrová částka 50 000 Kč (z celkové výše podnikatelského úvěru 62 000 Kč byla částka 12 000 Kč započtena na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru), přičemž existenci dluhu uznal žalovaný ve formě notářských zápisů se svolením k přímé vykonatelnosti dne 2. 4. 2025, resp. dne 3. 4. 2025. Žalobkyně se ve vztahu k oběma úvěrovým smlouvám dopisy adresovanými poskytovatelům úvěru dne 4. 6. 2025 dovolala jejich neplatnosti, neboť k daným právním jednáním neudělila žalovanému souhlas. Rovněž má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení panuje mimořádně napjatý a negativní vztah, kdy ze strany žalovaného dochází k opakovanému hrubě urážlivému a vulgárnímu napadání žalobkyně, žalovaný dokonce vyhrožuje žalobkyni fyzickým napadením a újmou na zdraví.

21. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. Podle § 709 odst. 1 o. z. je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle § 710 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Podle § 712 o. z. není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě o spoluvlastnictví. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.

22. Ve vztahu k jednotlivým položkám likvidovaného zaniklého společného jmění účastníků lze uvést níže uvedené skutečnosti:

23. V případě nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. číslo pro kat. území a obec adresa není žádných pochybností, že tyto tvoří na základě smlouvy žalobkyně a žalovaného ohledně rozšíření rozsahu společného jmění v zákonném manželském majetkovém režimu uzavřené ve formě notářského zápisu dne 25. 8. 2022 součást zaniklého společného jmění účastníků řízení (§ 716 a násl. o. z.). S poukazem na shora citované ustanovení § 712 o. z. soud při vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem postupoval v souladu s ust. § 1144 o. z. a ust. § 1147 o. z. a zkoumal, zda v konkrétním případě připadá v úvahu rozdělení nemovitých věcí (primárně včetně případného vymezení samostatných bytových jednotek ve společné budově), jejich přikázání do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků se současným stanovením přiměřené náhrady či zda není jiné možnosti než nařídit prodej společných nemovitostí ve veřejné dražbě. Co se týká možnosti reálného rozdělení nemovitostí (ať již vymezením bytových jednotek či vertikálním rozdělením budovy č. p. adresa), je třeba zdůraznit, že soud se vůbec nezabýval otázkou možného stavebně – technického řešení takového postupu. Důvodem je soudem zjištěný mimořádně negativní vztah mezi účastníky řízení, který reálné rozdělení nemovitostí v konkrétním případě vylučuje. Soud má k dispozici e-mailovou komunikaci, v rámci níž žalovaný pro soud až nepochopitelně hrubým a primitivním způsobem žalobkyni vulgárně napadá a uráží, dokonce jí opakovaně vyhrožuje fyzickým napadením. I z chování žalovaného při jednotlivých soudních jednáních pak je zřejmé, že se jedná o dlouhodobou silnou averzi, kdy žalovaný v podstatě není schopen ve věcné rovině komunikovat se žalobkyní. Z důvodu neakceptovatelného chování při soudním jednání byla žalovanému usnesením ze dne 17. 12. 2025, č. j. 3 C 196/2025 – 93, soudem uložena i pořádková pokuta, urážky žalobkyně označením za „parchanta“ se však žalovaný znovu dopustil i na dalším jednání soudu dne 2. 3. 2026. Je v podstatě jisté, že pokud by účastníci zůstali společně bydlet v budově č. p. adresa, byť ve stavebně - technicky oddělených částech či samostatných bytových jednotkách, nebo pokud by účastníci nadále spoluvlastnili pozemek č. číslo tvořící funkční celek s budovou, docházelo by ke vzniku častých konfliktních situací i v budoucnu, což by vyvolalo další vzájemné spory. V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1438/2014, podle něhož rozdělení budovy na bytové jednotky má přednost před jinými způsoby vypořádání, tomuto způsobu vypořádání však mohou bránit různé okolnosti, pro které může soud rozhodnout o jiném způsobu vypořádání (spočívající např. ve výši věcně odůvodněných nákladů spojených se stavebními úpravami, stavební nemožností takových úprav, ale i v konfliktních vztazích mezi spoluvlastníky). Při posuzování otázky, zda je rozdělení věci dobře možné, tedy nelze vycházet jen z technického či právního hlediska, ale je třeba přihlédnout i k dalšímu možnému soužití účastníků v jednom domě. K rozdělení na bytové jednotky soud přistoupí pouze v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní, resp. jejich konflikty se pohybují v úrovni únosné míry. V konkrétní věci dospěl soud k závěru, že hloubka konfliktu dlouhodobě přetrvávajícího mezi účastníky (bývalými manželi) vylučuje budoucí rozumné soužití obou v rámci jedné nemovitosti včetně efektivní správy této nemovitosti. Vzhledem k prezentovanému závěru soud rozhodl ohledně přikázání společných nemovitostí do výlučného vlastnictví jednoho z dosavadních spoluvlastníků, a to s ohledem na zjištěné okolnosti do výlučného vlastnictví žalobkyně. Za zmíněné konkrétní okolnostmi považuje soud v daném případě skutečnost, že a) žalobkyně projevila souhlas s nabytím nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, b) žalobkyně byla před uzavřením dohody o rozšíření rozsahu SJ v roce 2022 výlučným vlastníkem nemovitostí, c) dotčené nemovitosti jsou zatíženy věcným břemenem doživotního bezplatného užívání zřízeným ve prospěch rodičů žalobkyně, d) žalobkyně na základě rozsudku opatrovnického oddělení zdejšího soudu pečuje o nezletilé děti účastníků, e) společné nemovitosti jsou ohroženy exekucemi vedenými proti žalovanému, f) za iniciátora současných konfliktů a verbálního napadání mezi účastníky lze označit žalovaného (k písmenu f) viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3250/2020, podle něhož není vyloučeno, aby při rozhodování o způsobu vypořádání spoluvlastnictví soud přihlédl i k tomu, kdo je odpovědný za konflikty mezi účastníky, pokud to z obsahu spisu zcela jasně vyplývá).

24. Dalším výrokem rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému celkovou částku 3 875 138 Kč. Při stanovení částky placené z titulu vypořádání zaniklého společného jmění vycházel soud ze zjištění, že obvyklá cena společných nemovitostí žalobkyně a žalovaného zapsaných na listu vlastnictví č. číslo, kat. území adresa, činí podle zpracovaného znaleckého posudku po zohlednění věcných břemen užívání váznoucích na nemovitostech částku 12 560 000 Kč. Je třeba podotknout, že soudní znalkyně v rámci závěrů písemného znaleckého posudku i v rámci výpovědi podané na ústním jednání dne 2. 3. 2026 logicky a srozumitelně vysvětlila způsob stanovení obvyklé ceny nemovitostí, soud proto nemá žádný důvod o obvyklé ceně stanovené znaleckým posudkem jakkoli pochybovat, když je nutno podotknout, že ani účastníci proti závěrům znalkyně nevznesly žádné věcné námitky, kterými by se soud musel dále zabývat. Podle výše citovaného ust. § 742 odst. 1 o. z. platí obecné pravidlo, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. V dané věci se však soud k návrhu žalobkyně při vypořádání nemovitostí náležících do zaniklého společného jmění z důvodu konkrétních okolností věci odklonil od obecné zásady rovnosti podílů obou bývalých manželů a přistoupil k tzv. disparitě podílů ve prospěch žalobkyně, a to na základě principu zásluhovosti a v poměru 2/3 hodnoty nemovitostí žalobkyně (odpovídající 66,67 % hodnoty a částce 8 377 520 Kč) ku 1/3 hodnoty nemovitostí žalovaný (odpovídající 33,33 % hodnoty a částce 4 182 480 Kč). Princip zásluhovosti je založen na aplikaci ust. § 742 odst. 1 písm. f) o. z., podle kterého se při rozhodování o vypořádání společného jmění přihlédne k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Je bez jakékoli pochybnosti prokázáno, že o nabytí de facto jediného zásadního aktiva vypořádávaného společného jmění se zasloužila výlučně žalobkyně, která dohodou uzavřenou se žalovaným v roce 2022 rozšířila rozsah společného jmění o dotčené nemovitosti, jejichž byla do té doby jediným vlastníkem. Přitom je třeba důsledně odlišovat institut rozšíření společného jmění na straně jedné a investici (vnos) z výlučného majetku do majetku společného na straně druhé - rozšíření společného jmění není vnosem. Není však vyloučeno, aby obsah dohody o rozšíření společného jmění a podmínky, za kterých k němu došlo, promítl soud v řízení o vypořádání společného jmění do úvahy o zachování rovnosti podílů obou manželů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 629/2012). Jestliže se o nabytí nemovitostí vysoké majetkové hodnoty do společného jmění zasloužila výlučně žalobkyně, přičemž žalovaným nebyly do okamžiku koncentrace řízení tvrzeny žádné skutečnosti, které by takový závěr jakkoli zpochybňovaly, bylo zcela namístě přistoupit k výše uvedené disparitě podílů účastníků řízení při vypořádání společných nemovitostí.

25. Výše vypořádacího podílu žalovaného odpovídající částce 4 182 480 Kč byla soudem ponížena o částku 194 954 Kč, která odpovídá ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. jedné polovině finančních prostředků, jež žalobkyně prokazatelně vynaložila ze svého výhradního majetku na majetek společný (tedy se jedná o jednu polovinu vnosu žalobkyně do společného jmění). Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyně po zániku manželství dne 9. 4. 2025 ze svých výlučných prostředků uhradila na společný dluh účastníků vzniklý za trvání manželství vůči právnická osoba., z titulu Smlouvy o úvěru č. 012680252R ze dne 11. 7. 2020 částku 389 907,05 Kč. V dané souvislosti je nutno poznamenat, že žalovaný do koncentrace řízení nikterak nezpochybňoval skutečnost, že dluh vzniklý na základě úvěrové smlouvy uzavřené samotnou žalobkyní za trvání manželství byl dluhem společným, ani skutečnost, že předmětný úvěr byl po zániku manželství doplacen z výlučných prostředků žalobkyně.

26. Soud ponížil hodnotu vypořádacího podílu žalovaného o další částku 112 388 Kč, která odpovídá 1/3 částek (33,3 %) získaných žalovaným na základě úvěrových smluv uzavřených v období po vyhlášení rozsudku o rozvodu manželství účastníků a před právní mocí tohoto rozsudku, konkrétně ve dnech 7. 3. 2025 a 25. 3. 2025, kdy byla žalovanému ze strany společnosti právnická osoba poskytnuta úvěrová částka 287 500 Kč a ze strany společnosti právnická osoba úvěrová částka 50 000 Kč; celkem tak bylo žalovanému poskytnuto 337 500 Kč. V dané souvislosti je nepochybné, že se jedná o dluhy převzaté žalovaným stále ještě za trvání manželství bez souhlasu žalobkyně, aniž by se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny (viz vyjádření žalovaného v daném směru), tedy dluhy vyplývající z uvedených úvěrových smluv nejsou součástí zaniklého společného jmění. Oproti tomu však majetkové hodnoty získané jedním z manželů na základě závazku mimo společné jmění se součástí společného jmění stávají (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020). Shrnuto, dluhy vyplývající žalovanému z obou úvěrových smluv uzavřených v měsíci březnu 2025 jsou výlučnými dluhy žalovaného, nicméně finanční prostředky v celkové výši 337 500 Kč, které byly žalovanému na základě smluv poskytnuty, se staly součástí společného jmění. Soud obdobně jako tomu bylo v případě vypořádání hodnoty společných nemovitostí i v případě finančních prostředků, o jejichž nabytí se zasloužil výlučně žalovaný, který je z úvěrových smluv výlučně zavázán, přistoupil se zohledněním principu zásluhovosti k disparitě podílů tentokrát ve prospěch žalovaného, a to v poměru 2/3 hodnoty vypořádávaných finančních prostředků žalovaný (odpovídající 66,7 % a částce 225 112 Kč) ku 1/3 hodnoty finančních prostředků žalobkyně (odpovídající 33,3 % a částce 112 388 Kč). Nutno poznamenat, že zohlednění specifičnosti vzniklé situace ve formě disparity podílů citované rozhodnutí Nejvyššího soudu umožňuje.

27. Žalobkyni tak byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl celkem 3 875 138 Kč (4 182 480 Kč – 194 954 Kč – 112 388 Kč), a to ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v délce 60 dnů. Delší lhůta pro splnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím byla zvolena na základě žádosti žalované, která ještě před vyplacením vypořádacího podílu žalovanému bude nucena uhradit za žalovaného veškeré dluhy váznoucí na dosud společných nemovitostech účastníků.

28. Je třeba doplnit, že soud neprovedl některé další navržené důkazy. Žalobkyně navrhla provedení důkazu Smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 9. 4. 2025 s jméno FO teprve po koncentraci řízení při ústním jednání dne 2. 3. 2026, tedy opožděně, navíc za situace, kdy žalovaný do okamžiku koncentrace řízení nikterak nerozporoval původ finančních prostředků, které žalobkyně použila na doplacení společného úvěru. Žalovaný pak do okamžiku koncentrace řízení žádné konkrétní důkazní návrhy neučinil, pokud zmiňuje některé důkazní návrhy ve značně neurčité formě v písemném podání předloženém soudu rovněž teprve dne 2. 3. 2026, považuje soud tyto důkazní návrhy rovněž za opožděné, aniž by se dále zabýval jejich důvodností.

29. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodováno s přihlédnutím ke skutečnosti, že řízení o vypořádání společného jmění má povahu tzv. iudicii duplicis, tedy není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). S odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st 59/23, je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 LPS, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Soud v daném případě neshledal zvláštní důvody, pro které by se měl odchýlit od obecného východiska při rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to i z důvodu, že zjištěné specifické okolnosti věci podle svého názoru dostatečným způsobem promítl při stanovení disparity podílů. Proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

30. Výrokem IV. rozsudku rozhodl soud o vrácení nespotřebované části zálohy složené žalobkyní na náklady důkazu výslechem soudní znalkyně. Žalobkyně složila na náklady důkazu zálohu 3 000 Kč, usnesením soudu ze dne 9. 3. 2026, č. j. 3 C 196/2025 -114, bylo soudní znalkyni přiznáno znalečné ve výši 2 453 Kč; žalobkyni tak bude po pravomocném skončení řízení vrácena částka 547 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.