3 C 204/2022

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , PSČ okres zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, které jsou zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, které jsou zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], ve veřejné dražbě, s tím, že výtěžek dražby bude mezi žalobce a žalovanou rozdělen rovným dílem.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Písku náklady řízení, které zálohově platil stát, ve výši 4 400 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 10. 8. 2022 se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, které jsou zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres]. Mimo jiné uvedl, že spoluvlastnický podíl žalobce i žalované, která je sestřenici žalobce, k nemovitostem činí shodně ideální ½. Žalobce nemovitosti nikdy neužíval, tyto naopak podle názoru žalobce neoprávněně užívají od března 2022 výlučně rodiče žalované. Mezi spoluvlastníky probíhala komunikace ohledně vyřešení situace, kdy žalobce nemá zájem na dalším setrvání ve spoluvlastnickém vztahu. K dohodě však nedošlo, neboť žalovaná nereagovala na poslední nabídku žalobce, na jejímž základě by se stala výlučnou vlastnicí nemovitostí za úplatu ve výši 2 500 000 Kč. Žalobce navrhoval, aby dotčené nemovitosti byly po zrušení spoluvlastnictví přikázány do výlučného vlastnictví žalované, neboť sám žalobce nemá zájem na přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví, a současně, aby žalované bylo soudem uloženo vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 2 500 000 Kč, která odpovídá obvyklé ceně.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 12. 9. 2022 k žalobě uvedla, že nesporuje nárok žalobce na zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Zdůraznila, že její rodiče užívali nemovitosti se souhlasem původních vlastníků – prarodičů žalobce a žalované [jméno] a [celé jméno žalobce], o něž po celou dobu pečovali. Mezi spoluvlastníky proběhla vzájemná komunikace, tito se však nebyli schopni shodnout na výši vypořádacího podílu, který by měl být vyplacen žalobci. Žalovaná je ochotna přijmout nemovitosti do svého výlučného vlastnictví za vypořádací podíl ve výši 1 500 000 Kč, když je třeba zohlednit existenci věcného břemene váznoucího na nemovitostech ve prospěch babičky [jméno] [příjmení] a dále i investice do nemovitostí realizované ze strany rodičů žalované.

3. S ohledem na závěry znaleckého posudku, který byl ve věci soudem zadán ve vztahu ke stanovení obvyklé ceny dotčených nemovitostí, žalovaná v rámci podání ze dne 25. 5. 2023 uvedla, že při znaleckým posudkem stanovené ceně nemá zájem na přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví.

4. Při ústních jednáních konaných ve věci dne 5. 6. 2023 a 26. 7. 2023 obě strany shodně uvedly, že nepřipadá v úvahu reálné rozdělení nemovitostí, aniž by současně nedošlo k podstatnému snížení jejich hodnoty, a současně, že ani jeden ze spoluvlastníků nemá zájem na přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví.

5. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

6. Spoluvlastnické právo žalobce a žalované k předmětu vypořádání je zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 10. 8. 2022, konkrétně z listu vlastnictví [číslo] [územní celek], [katastrální uzemí], okres [okres] podle něhož spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, činí v případě žalobce i žalované ideální 1/2. K tíži nemovitostí je zřízeno věcné břemeno užívání pro oprávněné [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] (druhý oprávněný dne 18. 5. 2022 zemřel).

7. Z korespondence právních zástupců účastníků je zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 7. 4. 2022 k vyklizení nemovitostí rodiči žalované nejpozději do 30. 4. 2022 a současně k řešení otázky úhrady za užívání nemovitostí dotyčnými za období posledních 3 roků. Dne 10. 4. 2022 pak naopak právní zástupce žalované vyzval žalobce ke zdržení se znepřístupňování nemovitostí a instalace záznamového zařízení v nemovitosti bez souhlasu žalované. Současně navrhl řešení vzniklé situace zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s jejich přikázáním do vlastnictví žalované, a to za úplatu odpovídající obvyklé ceně. Dne 28. 4. 2022 informoval žalobce žalovanou o svém záměru nemovitosti prodat třetí osobě za částku 3 650 000 Kč, přičemž v případě zájmu žalované by tuto při prodeji svého podílu upřednostnil. V reakci ze dne 3. 5. 2022 žalovaná nabídla žalobci převod vlastního podílu na žalobce za totožnou výši úplaty, když současně zpochybnila žalobcem deklarovanou hodnotu nemovitostí. Dalšími zprávami ze dne 8. 6. 2022 a 30. 6. 2022 pak žalobce mimo jiné nabídl žalované prodej svého spoluvlastnického podílu za cenu 2 500 000 Kč.

8. Podle odborného vyjádření Realitní kanceláře [právnická osoba], ze dne 26. 9. 2022 činí obvyklá cena nemovitostí tvořících předmět vypořádání částku 5 300 000 Kč.

9. Ze znaleckého posudku zpracovaného dne 17. 2. 2023 pod [číslo] [titul] [celé jméno znalce], soudním znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, je zjištěno, že obvyklá cena dotčených nemovitostí činí bez zohlednění věcného břemeno užívání částku 4 890 000 Kč, se zohledněním věcného břemene pak 4 025 000 Kč.

10. Po provedeném dokazování má soud má za prokázané, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. St. 187 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, které jsou zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], přičemž výše spoluvlastnického podílu každého z obou spoluvlastníků činí ideální 1/2. Aktuální obvyklá cena nemovitostí činí se zohledněním existence věcného břemene užívání zřízeného ve prospěch [jméno] [příjmení], které momentálně není oprávněnou užíváno, částku 4 025 000 Kč, bez tohoto věcného břemene pak 4 890 000 Kč. Žalobce nemá zájem na dalším setrvání ve spoluvlastnickém vztahu. Na základě shodného prohlášení obou spoluvlastníků má soud za prokázané, že v konkrétním případě nepřipadá v úvahu reálné rozdělení nemovitostí, aniž by současně nedošlo k podstatnému snížení jejich hodnoty, a dále, že ani jeden ze spoluvlastníků nemá zájem na přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví 11. Vzájemné vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Při rozhodování soud aplikoval zejména níže citovaná ustanovení zákona:

12. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

13. Vzhledem k obsahu výše citovaných zákonných ustanovení rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku ohledně zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované ve vztahu k dotčeným nemovitostem. Je zjištěno, že žalobce nadále nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat, proto jej nelze k tomuto nutit. Žalovaná po celou dobu řízení uváděla, že je se zrušením spoluvlastnictví z důvodu postoje žalobce srozuměna, když až do zpracování znaleckého posudku požadovala nemovitosti přikázat do svého výlučného vlastnictví. V závěrečném návrhu právní zástupce žalované oproti tomu uvedl, že žalovaná se zrušením spoluvlastnictví primárně nesouhlasí. Jestliže však žalovaná současně neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily proti zrušení spoluvlastnictví, ani nenavrhla soudu odklad zrušení spoluvlastnictví, nemá soud jinou možnost než rozhodnout o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované.

14. Jestliže soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví, musel zároveň rozhodnout o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 věta druhá o. z.). Zákon preferuje jako primární způsob vypořádání reálné rozdělení společné věci, nicméně v konkrétním případě je vzhledem k nespornému prohlášení spoluvlastníků zjištěno, že společné věci (nemovitosti) není možno reálně rozdělit tak, aniž by se tím současně podstatně snížila jejich hodnota. Za situace, kdy ani jeden ze spoluvlastníků neměl zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, musel soud rozhodnout o jejich prodeji ve veřejné dražbě (výrok II. rozsudku).

15. Při rozhodování ohledně náhrady nákladů řízení vzniklých účastníkům řízení si je soud vědom, že na rozhodnutí o nákladech řízení v daném typu soudního řízení není možno mechanicky aplikovat ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, aniž by současně dostatečně nebyly vzaty v potaz individuální okolnosti daného případu. V konkrétním případě tak soud rozhodl podle ust. § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, v obecné rovině o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků řízení. Je možno uvést, že nezbytnost řešení sporu soudní cestou vznikla z důvodu odlišných představ spoluvlastníků co se týká výše vypořádacího podílu, který by měl být vyplacen žalobci ze strany žalované. Žalobce nárokoval vyplacení částky 2 500 000 Kč, žalovaná nabízela vypořádání ve výši 1 500 000 Kč. Jestliže znalec stanovil obvyklou cenu nemovitostí se zohledněním existence věcného břemene užívání zřízeného ve prospěch [jméno] [příjmení], které však není oprávněnou fakticky využíváno, na částku 4 025 000 Kč, bez tohoto věcného břemene pak na částku 4 890 000 Kč, stanovil by soud výší vypořádacího podílu přibližně mezi těmito dvěma částkami právě vzhledem ke skutečnosti, že věcné břemeno fakticky nemovitosti nezatěžuje. Ani jeden ze spoluvlastníků by tak nedosáhl jím požadované výše vypořádacího podílu a nelze tak hovořit o úspěchu či neúspěchu některé ze stran sporu. Soud však oproti tomu zohlednil ve smyslu ust. §147 odst. 1 o. s. ř. důvody vzniku nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku, které leží na straně žalované minimálně stejně jako na straně žalobce. Bylo by nespravedlivé, aby žalobce nesl celé náklady na zpracování znaleckého posudku, pokud vzhledem k následnému postoji žalované (zapříčiněnému znaleckým závěrem o výši obvyklé ceny nemovitostí) vznikly tyto náklady pro účely probíhajícího soudního řízení de facto zbytečně. Z toho důvodu rozhodl soud ohledně dílčí částečné separaci nákladů řízení spojených se zpracováním znaleckého posudku tak, aby každá ze stran nesla tyto jednou polovinou, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 800 Kč (žalobce zálohově hradil částku 6 000 Kč, celkové náklady znaleckého posudku činily 10 400 Kč, jedna polovina nákladů tak činí 5 200 Kč).

16. V návaznosti na výše uvedené rozhodl soud výrokem IV. rozsudku o uložení povinnosti žalované, u níž nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, platit státem zálohované náklady řízení, a to s odkazem na ust. § 148 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu v podobě přiznaného znalečného činí v daném případě celkovou částku 10 400 Kč (viz usnesení ze dne 23. 2. 2023, č. j. 3 C 204/2022-109), na záloze na provedení důkazů pak bylo státem od žalobce inkasováno 6 000 Kč (záloha byla žalobcem složena dne 20. 10. 2022). Rozdíl mezi výší nákladů vynaložených státem a výší zálohy složené žalobcem tak činí částku 4 400 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Písku podle § 160 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.