3 C 219/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice advokátkou sídlem adresa o zaplacení 26 817 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 8 317 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 817 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 155 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 26 817 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 21. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 500 Kč. Smlouva byla uzavřena poté, co se žalovaný zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www., internetové stránky, , čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po zaslání žádosti o poskytnutí úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr v požadované výši (k tomuto tvrzení žalobkyně výslovně nenavrhuje žádné důkazy) a následně prostřednictvím webového rozhraní zaslala žalovanému úvěrovou smlouvu, kterou žalovaný akceptoval odesláním verifikačního kódu , hodnota, ve formě sms zprávy nahrazující podpis smlouvy. Po uzavření smlouvy byl žalovanému dne 21. 11. 2023 poskytnut úvěr ve výši 18 500 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr nejpozději do 31. 1. 2024, neuhradil však doposud ničeho. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje zaplacení částky 26 817 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 500 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 769,60 Kč a z úroku ve výši 547,40 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 1. 2. 2024 do zaplacení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje ze Smluv o postoupení pohledávek uzavřených dne 5. 3. 2025. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 6. 4. 2025.

2. Usnesením ze dne 21. 8. 2025, č. j. 3 C 219/2025 - 12, ustanovil soud žalovanému z důvodu neznámého pobytu procesní opatrovnicí advokátku , Jméno opatrovnice, .

3. Opatrovnice žalovaného v rámci ústního jednání konaného ve věci dne 24. 9. 2025 k věci uvedla, že považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2023 za absolutně neplatnou z důvodu rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když podle opatrovnice je zcela zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti stanovené zákonem a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Opatrovnice současně nezpochybnila, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na vrácení poskytnuté jistiny úvěru.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 21. 11. 2023 prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně „www., internetové stránky, “ smlouvu, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 18 500 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se naopak zavázal poskytnutý úvěr splatit do 21. 12. 2023, přičemž pro případ překročení doby splatnosti se žalovaný dále zavázal zaplatit úrok ve výši 36 % ročně (nad rámec fixního úroku ve výši 547,40 Kč) a poplatek ve výši 7 769,60 Kč, RPSN v takém případě činí 9 056,61 %. Dodatkem ke smlouvě ze dne 11. 1. 2024 pak byla mezi stranami sjednána nová splatnost úvěru dnem 31. 1. 2024 s úrokovou sazbou 36 % denně.

6. Podle Potvrzení o provedení transakce vystaveného , právnická osoba, ., dne 31. 3. 2025 byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 11. 2023 poukázána platba ve výši 18 500 Kč na účet č. , č. účtu, , přičemž majitelem předmětného bankovního účtu je podle sdělení téže banky ze dne 29. 8. 2025 žalovaný, který platbu na účet podle připojeného částečného výpisu dne 21. 11. 2023 přijal.

7. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému ve prospěch žalobkyně. Postoupení pohledávky bylo podle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025 a podacího lístku z téhož dne žalovanému písemně oznámeno, přičemž současně byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 21. 11. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě téhož dne žalovanému poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 18 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Naopak za prokázané soud nemá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jakýmkoli způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 pak byla pohledávka vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 4. 2025 obsahujícím současně předžalobní výzvu.

9. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédl k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V konkrétním případě žalobkyně sice v obecné rovině uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustrace žalovaného v dostupných registrech, nicméně nepředložila soudu jediný důkaz, na jehož základě by bylo možno dovodit, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného způsobem předvídaným zákonem reálně došlo. Za takové situace nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti stanovené jí zákonem a jednal v přímém v rozporu s obsahem výše citovaného ust. §86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 18 500 Kč, přičemž žalovaný nevrátil ničeho, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni právě částku 18 500 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuty apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

12. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká doba pro vrácení jistiny odpovídá možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace soud stanovil povinnost žalovaného uhradit vzniklý dluh ve formě měsíčních splátek po 1 000 Kč, přičemž takovou výši měsíční splátky považuje za přiměřenou, a to s poukazem na celkovou dobu splácení dlužné částky (18 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu přibližně 70 %, neúspěšná v rozsahu přibližně 30 %, neboť rozsudkem přiznána částka činí 18 500 Kč bez příslušenství namísto žalobkyní původně nárokované částky 26 817 Kč bez příslušenství. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 1 500 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 315 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 073 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 2 888 Kč, z nichž 40 % činí 1 155 Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.