3 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 48 954,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 875,76 Kč v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných až do úplného zaplacení vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 078,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 236,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 346,40 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení celkové částky 48 954,14 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 27. 7. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský revolvingový úvěr. Žalovaná při uzavření smlouvy čerpala účelovou část úvěru ve výši 12 500 Kč, počínaje dnem 15. 8. 2021 se zavázala platit měsíční splátky úvěru ve výši 302 Kč, celkem měla zaplatit žalobkyni částku 21 744 Kč. Původní úvěrový limit ve výši 20 000 Kč byl v návaznosti na projev vůle žalované následně žalobkyní navýšen na částku 50 000 Kč, v souvislosti s tím žalovaná dále čerpala dne 8. 8. 2022 neúčelovou část úvěru ve výši 38 369 Kč, kterou se zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z čerpané úvěrové částky včetně příslušenství. Účelová část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně, neúčelová část úvěru pak sazbou 29,9 % ročně. Před uzavřením samotné smlouvy přitom žalobkyně na základě dostatečných informací posoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovanou žalobkyně konfrontovala s výstupy z celé řady registrů. Žalobkyně zjistila, že žalovaná dosahuje příjmu ve výši 14 000 Kč měsíčně, tedy je schopná splácet úvěr. Podle žalobkyně se přitom odborná veřejnost shoduje na závěru, že výdaje žadatele o úvěr je přiměřené posuzovat na základě statistických modelů. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, celkově zaplatila žalobkyni na základě smlouvy pouze částku 8 043,24 Kč. Dne 3. 3. 2023 proto žalobkyně zaslala žalované dopis, jímž celou pohledávku nejpozději ke dni 13. 3. 2023 zesplatnila. Žalobkyně vůči žalované nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 48 346,40 Kč, dlužných smluvních poplatků ve výši 607,74 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 28. 2. 2023 částkou 5 236,11 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 48 346,40 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. I přes svůj počáteční procesní postoj učinila v průběhu ústního jednání dne 17. 6. 2026 nesporným, že jí ze strany žalobkyně na základě úvěrové smlouvy byl postupně poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 500 Kč (účelová část) a následně dne 8. 8. 2022 ve výši 38 369 Kč (neúčelová část), celkem tedy 50 869 Kč. Žalovaná však namítla, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za situace, kdy žalovaná dosahovala měsíčního příjmu od 14 000 Kč do 17 000 Kč, přičemž vynakládala částku 8 000 Kč měsíčně na bydlení a hradila další náklady a závazky. Dne 27. 7. 2022 (tedy před navýšením úvěrové částky dne 8. 8. 2022) uzavřela žalovaná další úvěrovou smlouvu s jiným věřitelem, na základě níž čerpala úvěrovou částku ve výši 100 000 Kč, což žalobkyně vůbec neověřila. Navíc žalovaná namítla i promlčení pohledávky uplatněné žalobou. K výzvě soudu žalovaná dne 1. 6. 2026 doplnila, že její měsíční příjem činí za normální situace přibližně 20 000 Kč měsíčně čistého, nyní se však dlouhodobě nacházela v pracovní neschopnosti. Žalovaná platí za bydlení včetně elektřiny měsíčně částku 9 212 Kč, dále splácí na základě pravomocnému rozsudku soudu jinému věřiteli částku 2 000 Kč měsíčně. V možnostech žalované je v důsledku uvedeného splácet dlužnou částku ve splátkách ve výši maximálně 1 000 Kč měsíčně.

3. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , obchodních podmínek žalobkyně a Sazebníku žalobkyně účinného od 1. 1. 2023 je zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 7. 2021 smlouvu, na základě níž se zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do úvěrového limitu 20 000 Kč, přičemž první účelovou část úvěru ve výši 12 500 Kč se zavázala poskytnout žalované v souvislosti s nákupem „Relaxačního zboží“ od obchodníka , právnická osoba, Žalovaná se oproti tomu smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem v celkové výši 21 744 Kč v 72 měsíčních splátkách po 302 Kč počínaje dnem 15. 8. 2021. Podle smlouvy vycházela žalobkyně při uzavření smlouvy z informací poskytnutých žalovanou, podle nichž čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání činí 14 000 Kč a nájemné placené žalovanou činí 6 500 Kč měsíčně.

5. Podle nedatované Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, . žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou ověřila totožnost žalované z občanského průkazu, dále provedla s negativním výsledkem lustraci žalované v registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno z deklarovaného příjmu žalované ve výši 14 000 Kč měsíčně čistého a deklarovaného nájemného ve výši 6 500 Kč měsíčně, přičemž ve zprávě není uvedeno, z jakého zdroje ke zjištění příjmů a výdajů došlo (není zaškrtnuta žádná možnost). Výsledkem posouzení úvěruschopnosti je závěr, že žalovaná je vzhledem k rozdílu měsíčních příjmů a výdajů ve výši 7 500 Kč schopná úvěr splácet.

6. Podle Výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, činila ke dni 31. 7. 2022 úvěrová částka k dalšímu možnému čerpání 8 369,51 Kč. Soud měl rovněž k dispozici nedatovaný dopis, jímž žalobkyně zaslala žalované k dalšímu využití platební kartu „, název, “ s platností do 11/24.

7. Podle interní historie žádostí došlo ke dni 8. 8. 2022 k navýšení úvěrového limitu podle smlouvy č. , hodnota, z částky 20 000 Kč na částku 50 000 Kč, přičemž téhož dne bylo schváleno poskytnutí další úvěrové částky 38 369 Kč žalované.

8. Z částečných výpisů z účtu žalobkyně a z Oznámení o odchozích platbách je zjištěno, že dne 27. 7. 2021 žalobkyně odeslala částku 12 500 Kč na účet č. , č. účtu, a dne 8. 8. 2022 částku 38 369 Kč na účet č. , č. účtu, .

9. Podle Přehledu transakcí byly splátky úvěru za období 8-12/2021 placeny žalovanou z účtu č. , č. účtu, . Předmětný účet byl podle sdělení , právnická osoba, ., veden v období od 23. 9. 2019 do 7. 7. 2023 ve prospěch žalované jako jediného vlastníka a disponenta.

10. Listinou označenou jako Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 1. 3. 2023 žalobkyně odstoupila od smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , přičemž současně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky v celkové výši 55 082,51 Kč. Výše dlužné částky odpovídá připojenému výpočtu žalobkyně ke dni 28. 2. 2023 včetně úroku a smluvních pokut. Odstoupení od smlouvy bylo žalované odesláno podle připojeného podacího archu dne 3. 3. 2023.

11. Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 14. 11. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 20. 11. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky.

12. Rozsudkem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 3 C 228/2025 - 79, uložil Okresní soudu v Písku žalované povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, ., částku 73 906,26 Kč s příslušenstvím, a to ve formě měsíčních splátek po 1 000 Kč a počínaje měsícem červenec 2026 po 2 000 Kč, přičemž předmětem sporu byl nárok uplatněný žalobkyní z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , název, – uzavřené dne 27. 7. 2022, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně (výše každé z 96 měsíčních splátek úvěru činila 2 866,34 Kč).

13. Ze Mzdového zařazení ze dne 2. 1. 2026 je soudem zjištěno, že žalovaná je u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , zaměstnána na úvazek 30 hodin týdně se mzdou stanovenou ve výši 135 Kč za hodinu.

14. Měsíční čistý příjem žalované vyplacený zaměstnavatelem činil podle předložených výplatních pásek v červnu 2025 částku 22 075 Kč, v červenci 2025 částku 22 205 Kč, v srpnu 2025 částku 19 870 Kč, v listopadu 2025 částku 22 031 Kč, v prosinci 2025 částku 16 463 Kč, v lednu a únoru 2026 částku 0 Kč (odpracováno 0 hodin z důvodu nemoci), v březnu 2026 částku 6 152 Kč a v dubnu 2026 částku 6 562 Kč.

15. Podle Nájemní smlouvy uzavřené dne 6. 3. 2026 mezi žalovanou a , právnická osoba, a Evidenčního listu ke smlouvě platí žalovaná v souvislosti s nájemním bydlením částku 8 092 Kč měsíčně.

16. Podle Platebního dokladu SIPO za měsíc 6/2025 platí žalovaná dále zálohy na elektřinu ve výši 1 120 Kč a poplatky , právnická osoba, a , právnická osoba, v celkové výši 205 Kč měsíčně.

17. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 7. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr až do úvěrového limitu 20 000 Kč. První účelovou část úvěru ve výši 12 500 Kč žalobkyně poskytla žalované v souvislosti s nákupem relaxačního zboží od obchodníka , právnická osoba, ., dne 27. 7. 2021 Žalovaná se smlouvou zavázala splatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem v celkové výši 21 744 Kč počínaje dnem 15. 8. 2021 v celkem , hodnota, měsíčních splátkách po 302 Kč. Při uzavření smlouvy žalobkyně vycházela při ověřování úvěruschopnosti žalované z informací poskytnutých samotnou žalovanou (čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 14 000 Kč, nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně), které neověřovala. Ke dni 8. 8. 2022 došlo k navýšení úvěrového limitu z částky 20 000 Kč na částku 50 000 Kč, přičemž téhož dne byla žalované poskytnuta další úvěrová částka 38 369 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná zaplatila z titulu úvěrové smlouvy postupně celkovou částku 8 043,24 Kč. Dopisem ze dne 1. 3. 2023 žalobkyně odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru, současně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky. Dne 20. 11. 2025 byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní výzva.

18. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí doba 3 roky. Podle § 638 odst. 1 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

19. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě je možno žalobě vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti účastníky uzavřené úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně konfrontovala s výstupy z celé řady registrů. Takový závěr soud však učinit nemohl. Z předložené nedatované Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, ., která popisuje postup žalobkyně a informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, vyplývá, že žalovaná deklarovala žalobkyni před uzavřením smlouvy své měsíční příjmy částkou 14 000 Kč měsíčně a náklady na nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně. Z dokumentu však již není zřejmé, zda a jakým způsobem došlo k ověření žalobkyní tvrzených příjmů a výdajů došlo. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně reálných dlouhodobých příjmů žalované, jakož i reálných výdajů žalované. Totéž pak platí o situaci předcházející zásadnímu navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč v měsíci srpnu 2022, kdy žalobkyně opět neprokázala, že k ověření úvěruschopnosti žalované jakýmkoli způsobem došlo. Pokud by žalobkyně postupovala v souladu se zákonem, musela by před navýšením úvěrového limitu dne 8. 8. 2022 zjistit, že krátce předtím žalovaná čerpala jiný spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč (který následně rovněž nesplácela). Žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Příjmovou situaci žalované neověřovala, při stanovení výdajů žalované pracovala se statistickým modelem, který žádným způsobem nereflektuje konkrétní situaci žalované. Žalobkyně jednala při uzavření smlouvy i při změně úvěrové smlouvy spočívající se zásadním navýšení úvěru v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 50 869 (12 500 Kč + 38 369 Kč), přičemž žalovaná podle tvrzení samotné žalobkyně vrátila částku 8 043,24 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 825,76 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, zákonný úrok z prodlení apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnuté jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci bylo zjištěno, že žalovaná momentálně žije sama v nájemním bydlení, přičemž v dané souvislosti platí měsíčně částku přibližně 9 500 Kč (včetně poplatků a zálohy na elektřinu). Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 22. 10. 2025, č. j. 3 C 228/2025 - 79, bylo žalované dále uloženo splácet dalšímu věřiteli celkovou částku 73 906,26 Kč s příslušenstvím ve formě měsíčních splátek počínaje měsícem červenec 2026 ve výši 2 000 Kč. Příjem žalované se za normální situace pohybuje kolem 20 000 Kč měsíčně čistého, nicméně přibližně v období posledního půlroku byl tento podstatně nižší z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti žalované. S přihlédnutím k dalším nezbytným a pravidelným výdajům žalované (nákup potravin, ošacení apod.) dospěl soud k závěru, že je namístě stanovit výši měsíčních splátek hrazených žalovanou ve výši 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, když stanovení splátek vyšších aktuální situace žalované znemožňuje. K úhradě celé dlužné částky tak dojde v horizontu přibližně 3,5 roku, což je doba podle soudu stále ještě akceptovatelná.

22. Pro úplnost soud doplňuje, že neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou v průběhu řízení žalovanou. Byť bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklo z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy objektivně již ke dni 27. 7. 2021, resp. 8. 8. 2022, a k podání žaloby došlo teprve dne 30. 12. 2025, je třeba zdůraznit, že v případě promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení je namístě zohlednit další podmínky ve smyslu výše citovaného ust. § 621 o. z., podle něhož počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnuje vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je pak rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná. Pro začátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje skutečná (prokázaná), a nikoli jen předpokládaná vědomost oprávněného (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3149/2022). Promlčecí doba tak v konkrétním případě počala běžet teprve v okamžiku, kdy žalobkyně musela nabýt povědomí ohledně absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy, tedy ne dříve než v průběhu tohoto soudního řízení (výzva soudu v daném směru ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. byla učiněna v průběhu ústního jednání dne 4. 3. 2026).

23. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě žalobkyně nárokovala žalobou pohledávku včetně příslušenství (nález ÚS ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) v celkové výši 74 750 Kč (z toho 48 954,14 Kč jistina, 5 236,11 Kč kapitalizovaný úrok, 20 561 Kč zákonný úrok z prodlení ke dni podání žaloby), přiznána jí pak byla částka 42 875,76 Kč, míra úspěchu žalobkyně tak činí 57 %, míra neúspěchu 43 %. V důsledku uvedeného je možno konstatovat, že úspěch obou účastníků ve sporu byl obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.