3 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 102 796,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 906,26 Kč v pravidelných měsíčních splátkách splatných do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku ve výši 1 000 Kč měsíčně a dále počínaje kalendářním měsícem červenec 2026 ve výši 2 000 Kč měsíčně.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 28 889,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 515,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 806,26 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 93 912,15 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 102 796,15 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení celkové částky 102 796,15 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 27. 7. 2022 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , název, půjčka, na základě které poskytla žalované neúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná povinnosti vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy řádně neplnila, v důsledku opakovaného prodlení žalované proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 10. 2024. Žalobkyně vůči žalované nárokuje zaplacení částky 102 796,15 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 93 912,15 Kč a z dlužných poplatků ve výši 8 884 Kč. Kromě toho se žalobkyně domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 19. 2. 2025 pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem odeslaným dne 11. 3. 2025. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem odeslaný dne 3. 6. 2025.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, v rámci písemného vyjádření ze dne 24. 7. 2025 namítla, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před uzavřením smlouvy řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Příjem žalované se v době uzavření smlouvy pohyboval mezi 15 – 17 000 Kč měsíčně, přitom žalovaná již měla další závazky, za bydlení platila 8 000 Kč měsíčně, kromě toho měla další výdaje. Žalovaná nebyla schopná reálně vyhodnotit svoji situaci, právní předchůdkyně žalobkyně neměla žalované úvěr poskytnout. Z toho důvodu má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny úvěru se zohledněním realizovaných plateb žalované.

3. K výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 18. 8. 2025 doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť přiměřeně k povaze úvěru vycházela z relevantních vnitřních i vnějších zdrojů, provedla lustrace žalované v příslušných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Zákon přitom umožňuje, aby k posouzení úvěruschopnosti došlo i využitím automatizovaných modelů. Právní předchůdkyně žalobkyně v konkrétním případě vycházela z informace poskytnuté žalovanou, že je od 1. 10. 2020 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., kde dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 15 203 Kč, má vlastní bydlení, je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, celkový příjem domácnosti dosahuje 25 000 Kč. Příjem žalované byl ověřen z výpisu z běžného účtu žalované. Výdaje žalované pak právní předchůdkyně určila odhadem na základě historických dat u ČSÚ, rovněž bylo zjištěno, že žalovaná má závazky s celkovou výší měsíčních plátek 603 Kč. Do výdajů žalované byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima a částka normativních výdajů na bydlení. Po vyhodnocení získaných informací tak žalovaná byla shledána schopnou splácet úvěr v celkové výši 100 000 Kč s měsíčními splátkami 2 036,46 Kč. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná z titulu úvěrové smlouvy postupně zaplatila celkovou částku 26 093,74 Kč. Soudu byl současně předložen podrobný výpočet dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků i výpočet smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 11. 10. 2024 (den zesplatnění úvěru) částkou 23 515,13 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 31. 10. 2024 částkou 2 806,25 Kč.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Žádosti o úvěr ze dne 27. 7. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření úvěrové smlouvy se žalovanou disponovala informacemi, že žalovaná je rozvedená, bydlí v pronajatém bytě nebo domě, nemá žádnou vyživovací povinnost, čistý měsíční příjem žalované u zaměstnavatele , právnická osoba, . za období posledních 3 měsíců činí 15 203 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalované pak 25 000 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Informace poskytnuté žalovanou ohledně výše příjmu byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z běžného účtu žalované.

6. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , název, půjčka je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 27. 7. 2022 smlouvu, na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč; žalovaná se oproti tomu smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a pojištěním počínaje dnem 15. 8. 2022 v celkem 96 měsíčních plátkách po 2 260,46 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,05 % ročně, RPSN činila 21,58%, celková částka zaplacená žalovanou za celou dobu trvání smlouvy pak činila 194 672,91 Kč. Součástí úvěrové smlouvy pak byly Všeobecné produktové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně účinné od 1. 8. 2019 a Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 18. 4. 2019, které měl soud rovněž k dispozici.

7. Upomínkami ze dne 21. 4. 2023 a ze dne 22. 6. 2023 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek úvěru (ke dni 21. 4. 2023 ve výši 2 673,54 Kč, ke dni 22. 6. 2023 ve výši 2 866,34 Kč).

8. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 12. 10. 2024 informovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou ohledně zesplatnění úvěru ke dni 11. 10. 2024, přičemž současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 129 117,51 Kč nejpozději do 29. 10. 2024. Podle připojeného podacího archu bylo předmětné oznámení žalované odesláno dne 15. 10. 2024.

9. Podle Výpisu z úvěrového účtu ke dni 19. 2. 2025 a Platební historie ke dni 10. 2. 2025 činí dlužná částka z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou celkem 129 117,51 Kč.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek (strana 8), Dohodou o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 a Potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 19. 2. 2025 byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené dne 27. 7. 2022 ve prospěch žalobkyně s účinky ke dni 19. 2. 2025.

11. Postoupení pohledávky bylo podle listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025 a podacího lístku ze dne 11. 3. 2025 žalované písemně oznámeno.

12. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 140 647,26 Kč nejpozději do 18. 6. 2025.

13. Podle Výpisů z běžného účtu žalované za období březen – červen 2022 činila průměrná měsíční čistá mzda žalované vyplacená zaměstnavatelem , právnická osoba, za dané období částku 15 562 Kč.

14. Podle Výplatních pásek předložených žalovanou činila průměrná čistá měsíční mzda žalované za období 3-8/2025 částku 18 225 Kč, vedle toho byl žalované vyplácen stravenkový paušál v rozmezí od 1 107 Kč do 2 337 Kč měsíčně15. Z Nájemní smlouvy uzavřené dne 6. 3. 2025 mezi žalovanou a , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaná je aktuálně nájemkyní a výlučnou uživatelkou obecního bytu na adrese , adresa, , se sjednaným nájemným stanoveným Evidenčním listem platným od 1. 3. 2025 ve výši 8 092 Kč měsíčně. Podle připojeného platebního dokladu SIPO za červen 2025 pak žalovaná platí nad rámec nájemného dále poplatky ČT a ČRo v měsíční výši 205 Kč a zálohy na elektřinu v měsíční výši 1 120 Kč.

16. Usnesením ze dne 13. 2. 2025, č. j. 12 C 387/2024 – 35, schválil Okresní soud v Písku smír žalobkyně a žalované, na základě kterého se žalovaná zavázala splácet žalobkyni počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru dlužnou částku v celkové výši 15 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, a to z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 19. 8. 2022. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 3. 2025.

17. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 27. 7. 2022 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , název, půjčka, na základě které žalované poskytnula bezhotovostní úvěr ve výši 100 000 Kč. Z důvodu porušení smluvních podmínek žalovanou přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 10. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná zaplatila z titulu úvěrové smlouvy postupně celkovou částku 26 093,74 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 17. 2. 2025, žalované bylo postoupení následně písemně oznámeno. Dne 3. 6. 2025 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Dále je prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za období březen – srpen 2025 činil přibližně 20 000 Kč, žalovaná žije sama v nájemním bytě na adrese , adresa, , přičemž v souvislosti s nájemním bydlením vynakládá měsíčně celkovou částku přibližně 9 500 Kč.

18. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. Z předložené žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 27. 7. 2022, která obsahuje informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, vyplývá, že žalovaná deklarovala právní předchůdkyni žalobkyni své měsíční příjmy částkou 15 203 Kč, příjmy domácnosti částkou 25 000 Kč, dále deklarovala měsíční náklady na bydlení částkou 3 000 Kč. Podle obsahu žádosti právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalované z běžného účtu žalované. Soud však nemá k dispozici jediný důkaz svědčící o tom, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně reálných příjmů celé domácnosti žalované (tyto tvrzeny ve výši 25 000 Kč, současně nezjištěno nic o osobách spolužijících se žalovanou) a reálných výdajů žalované (uvedeny pouze náklady na nájemní bydlení ve zcela nereálné výši 3 000 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Příjmovou situaci domácnosti neověřovala, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela při zjevně nereálných údajích tvrzených žalovanou z automatického modelu, aniž by ověřila reálnou výši výdajů žalované z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřených smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 100 000 Kč, přičemž žalovaná podle tvrzení samotné žalobkyně vrátila částku 26 093,74 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 73 906,26 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat. Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

21. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem ke zjištěné aktuální osobní a majetkové situaci žalované, které je osobou s příjmem ve výši přibližně 20 000 Kč měsíčně a s náklady na bydlení ve výši přibližně ½ příjmu, považuje soud s přihlédnutím k dalším nezbytným výdajům žalované (ošacení, jídlo a další) i další platební povinnosti žalované stanovené usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 2. 2025 za přiměřené stanovit žalované povinnost k úhradě dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně a po doplacení souběžně hrazeného dluhu žalobkyni (červen 2026) ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

22. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl procesní úspěch obou účastníků řízení při zohlednění příslušenství uplatněné pohledávky) ve sporu obdobný. Žalobkyně nárokovala žalobou zaplacení celkové částky 129 117,51 Kč (z toho částka 102 796,15 Kč jistina úvěru a poplatky, částka 23 515,13 Kč kapitalizovaný úrok, částka 2 806,23 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení) a dalšího příslušenství v podobě úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 93 912,51 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 102 796,15 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, přiznána jí však tímto rozsudkem byla pouze částka 73 906,26 Kč. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.