3 C 25/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 76 829 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 665 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 21 164 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 773,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 187,72 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 73 421 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 75 951 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 982 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 76 829 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 14. 8. 2024 uzavřela se žalovaným Úvěrovou smlouvu č. , číslo, , na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 73 999 Kč za účelem nákupu zboží u prodejce, přičemž částka odpovídající výši úvěru byla zaslána přímo na účet prodejce. Před uzavřením smlouvy přitom žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre žalovaného posoudili příjmy a výdaje žalovaného se zohledněním dalších podstatných ukazatelů (věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení), též nahlédli do externích úvěrových registrů. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve formě 60 měsíčních splátek ve výši 2 162 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně, žalobkyni zaplatil pouze částku 18 334 Kč, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 30. 6. 2025. V souvislosti s prodlením nárokuje žalobkyně vůči žalovanému smluvní sankce ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 900 Kč. Celková pohledávka žalobkyně činí aktuálně 76 829 Kč, kromě této požaduje žalobkyně přiznat i příslušenství pohledávky v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 5. 1. 2026. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

2. Usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. 3 C 25/2026 - 18, vyzval soud žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného způsobem uvedeným v žalobě (resp. že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.).

3. V rámci písemného podání ze dne 5. 3. 2026 žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu v obecné rovině podrobně odkázala na judikaturu v dané oblasti. V konkrétním případě pak žalovaný v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že je důchodce, dále uvedl další údaje v Matričním listu klienta, přičemž pravdivost údajů stvrdil svým podpisem. Žalobce považoval s ohledem na výši úvěru a měsíční splátky tvrzení žalovaného za dostatečná, kontrolu provedl lustrací žalovaného v externích registrech, neměl důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení a splnil podmínky zákona, tedy postupoval s odbornou péčí. Nelze opomenout, že žalovaný zaplatit podle úvěrové smlouvy částku 18 334 Kč, tedy v okamžiku uzavření smlouvy byl zjevně bonitní.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a řízení se aktivně neúčastnil. K ústnímu jednání nařízenému na den 1. 4. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 16. 3. 2026. Vzhledem k tomu bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti žalovaného.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Z Úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne 14. 8. 2024 ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a Splátkovým kalendářem č. smlouvy , číslo, je zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byl sjednán účelový spotřebitelský úvěr ve výši 73 999 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému za účelem nákupu zboží „Yaris“ od prodávajícího , právnická osoba, Žalovaný se naopak zavázal poskytnutý úvěr splácet ve formě 60 měsíčních splátek po 2 162 Kč počínaje měsícem září 2024. Sjednaná úroková sazba činila 24,84 %, RPSN činila 27,9 %, celková částka hrazená žalovaným pak za dobu trvání úvěrového vztahu činila 129 720 Kč. Soud měl v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou rovněž k dispozici i Úvěrové podmínky žalobkyně platné od 1. 7. 2022, které podrobně upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (uzavření smlouvy, účel a poskytnutí úvěru, splácení úvěru a další).

7. Podle listiny „Kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy č. , číslo, “ vyčíslila žalobkyně celkovou výši dluhu žalovaného ke dni 30. 6. 2025 částkou 76 699 Kč.

8. Podle „Výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, “ žalobkyně evidovala ke dni 5. 1. 2026 z titulu předmětné úvěrové smlouvy vůči žalovanému dluh v celkové výši 87 790,40 Kč.

9. Z listiny „Saldokonto úvěrové smlouvy č. , číslo, ke dni 30. 6. 2025“ je soudem zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu smlouvy celkovou částku 18 334 Kč, přičemž do delšího prodlení se splácením se dostal již v případě druhé splátky úvěru.

10. Podle Matričního listu klienta ze dne 14. 8. 2024 žalovaný svým podpisem potvrdil, že je důchodce s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 700 Kč, přičemž čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti žalovaného činí 16 800 Kč. Žalovaný má obývat vlastní dům /byt, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost. Pravidelné výdaje domácnosti žalovaného na bydlení činí podle prohlášení 1 500 Kč měsíčně, ostatní pravidelné výdaje domácnosti částku 1 000 Kč měsíčně.

11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dále žalobkyně připojila nedatované Potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracované oddělením řízení rizik. Potvrzení shrnuje údaje uvedené žalovaným v Matričním listu, dále deklaruje provedení negativních lustrací v systémech CEE, NRKI, ISIR, SOLUS, TELCO a MVCR dne 14. 8. 2024, přičemž lustrace v NRKI bez jakéhokoli uvedeného údaje („Úvěrová zpráva“) byla soudu rovněž předložena. Žalobkyně předložila soudu výpočet „MLS“, kde kalkuluje s příjmem tvrzeným žalovaným a dále částkami životního minima žalovaného i členů jeho domácnosti a normativních nákladů na bydlení.

12. Z Výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne 30. 6. 2025 včetně podacího archu ze dne 1. 7. 2025 je soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení celého úvěru z důvodu jeho zesplatnění.

13. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 8. 12. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 9. 12. 2025 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení částky 86 444,48 Kč nejpozději do 15. 12. 2025.

14. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne14. 8. 2024 Úvěrovou smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě žalovanému poskytla účelový spotřebitelský úvěr ve výši 73 999 Kč za účelem nákupu zboží od prodávajícího , právnická osoba, převodem na účet prodávajícího. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve formě 60 měsíčních splátek počínaje měsícem září 2024. Sjednaná úroková sazba činila 24,84 %, RPSN činila 27,9 %. Žalovaný nesplácel úvěr řádně, v důsledku porušení smlouvy žalovaným žalobkyně úvěr zesplatnila, před podáním žaloby pak opakovaně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

15. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud totiž musel z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je třeba odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného. Žalovaný deklaroval žalobkyni své příjmy jako důchodce, dále deklaroval celkové příjmy domácnosti. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti podle vlastního výpočtu vycházela z obecně stanovených částek životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany žalobkyně došlo k ověření informací tvrzených žalovaným tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních příjmů a reálných výdajů žalovaného i jeho domácnosti. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale víceméně de facto vůbec. V příjmové oblasti vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů, v případě výdajů pak vycházela z obecně stanovených částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, aniž by ověřila reálné výdaje domácnosti žalovaného, který tyto deklaroval ve zcela zjevně nereálné výši 2 500 Kč měsíčně (včetně nákladů na bydlení). Žalobkyně jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, důsledkem čehož je namístě konstatovat absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s neplatnou smlouvou částku 73 999 Kč, přičemž žalovaný vrátil žalobkyni částku 18 334, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 665 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

18. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká doba pro vrácení jistiny odpovídá možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace soud stanovil povinnost žalovanému uhradit jistinu dluhu ve formě měsíčních splátek po 2 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž takovou výši měsíční splátky považuje za přiměřenou s ohledem na celkovou dobu splácení dlužné částky (28 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení.

19. Co do zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu přibližně 63 %, neúspěšná v rozsahu přibližně 37 %, neboť rozsudkem přiznána částka činí 55 665 Kč bez příslušenství namísto žalobkyní nárokované částky 76 829 Kč s příslušenstvím v kapitalizované výši 10 961,40 Kč (celkem 87 790,40 Kč). Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25 %. Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 16 720 Kč za 4 úkony právní služby po 4 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání dne 1. 4. 2026) podle § 7 bod 5. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovným ve výši 784 Kč za cestu z , adresa, do , adresa, a zpět k ústnímu jednání dne 1. 4. 2026 osobním automobilem reg. zn. , SPZ, , s průměrnou spotřebou 4,4 l nafty na 100 km při ujeté vzdálenosti celkem 106 km, vyhláškové ceně nafty 34,10 Kč / 1 litr a základní náhradě 5,90 Kč / 1 km, náhradou za ztrátu času cestou k jednání dne 1. 4. 2026 ve výši 600 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z celkové částky 19 904 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 180 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 842 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 27 926 Kč, z nichž 25 % činí 6 982 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Je nutno doplnit, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 2. 2. 2026 a ze dne 5. 3. 2026, neboť v rámci těchto podání žalobkyně pouze k výzvám soudu doplňovala skutečnosti a důkazy, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě. Nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady, které by mohla úspěšně nárokovat vůči žalovanému.