3 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 106 646,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 56 646,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 666,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve 4 958,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 106 646,20 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 24. 8. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnocením a ověřením informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 60 115 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč (úroková sazba byla podle žalobkyně sjednána ve výši 15 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 410 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 5 244 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 24. 5. 2024. Žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, z titulu smlouvy nezaplatil ničeho. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje zaplacení částky 106 646,20 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 56 646,20 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 21. 10. 2024. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, na základě níž nabyla od své právní předchůdkyně s účinky k témuž dni pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. K výzvě soudu žalobkyně následně v písemném podání ze dne 5. 9. 2025 podrobně doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 24. 8. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ (konkrétně výměrou důchodu a výměrou další sociální podpory). V insolvenčním rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že měsíční příjem žalovaného jako invalidního důchodce činí 15 595 Kč, přičemž žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti a nemá další úvěry, tedy úvěruschopnost žalovaného byla shledána dostatečnou.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a řízení se aktivně neúčastnil. K ústnímu jednání nařízenému na den 24. 9. 2025 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 8. 9. 2025.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 24. 8. 2022 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč; žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 60 115 Kč, t. j. celkem částku 110 115 Kč, ve 21 měsíčních splátkách po 5 244 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 134,42 %.

6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 8. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 15 595 Kč (invalidní důchod) a jeho odhadované běžné měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Žalovaný podle svého prohlášení žije v nájemním bydlení, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je. Informace poskytnuté žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z „Výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ze dne 27. 6. 2022“.

7. Podle Tabulky umoření zpracované dne 25. 10. 2024 nezaplatil žalovaný z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ničeho.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 21. 10. 2024 a podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 žalovanému písemně oznámeno.

9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 12. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky.

10. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 24. 8. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 50 000 Kč. Při uzavření smlouvy vycházela právní předchůdkyně žalobkyně co se týká příjmu žalovaného z jím předložené listiny – aktuální výměry důchodu, ve vztahu k pravidelným nákladům žalovaného pak žádné listiny od žalovaného k dispozici neměla. Žalovaný nezaplatil z titulu smlouvy ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni smlouvou ze dne 21. 10. 2024, žalovanému bylo postoupení pohledávky následně písemně oznámeno. Dne 31. 12. 2024 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

11. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. Z předložené Zákaznické karty, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, vyplývá, že žalovaný deklaroval právní předchůdkyni žalobkyně své měsíční příjmy, dále deklaroval svoje celkové měsíční výdaje částkou 5 000 Kč. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovaným tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně reálných výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Příjmovou situaci žalovaného jako invalidního důchodce sice ověřila, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela ze zjevně nereálných údajů, které jí sdělil žalovaný (jako jednotlivec bydlící v nájemním bydlení není možné mít v současné době celkové výdaje v měsíční výši pouze 5 000 Kč), aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla v souvislosti s neplatnými smlouvami poskytnuta celková částka 50 000 Kč, přičemž žalovaný nevrátil ničeho, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, pojistné apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

14. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistin odpovídající možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace stanovil soud výši měsíčních splátek s přihlédnutím k výši původně sjednaných splátek úvěru i s přihlédnutím k celkové době splácení dluhu (necelý 1 rok). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto konstitutivním soudním rozhodnutím, které nově žalovanému stanovuje povinnost k plnění včetně její lhůty.

15. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl z procesního hlediska ve sporu převážně úspěšným žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti s vedením řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.