3 C 265/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 85 007,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 25 007,93 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 007,93 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 606 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 85 007,93 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, 29413575 (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 16. 8. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , internetové stránky, , kde vyplnil registrační formulář a zvolil výši požadovaného úvěru. Po uzavření smlouvy byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr nejpozději do 17. 12. 2024, neuhradil však doposud ničeho. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje zaplacení částky 85 007,93 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč a smluvního úroku ve výši 25 007,93 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 18. 12. 2024 do zaplacení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 12. 12. 2024. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 18. 1. 2025.

2. K výzvě soudu ze dne 17. 9. 2025 žalobkyně v rámci písemného podání ze dne 21. 10. 2025 doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to nahlédnutím do příslušných databází (Solus, CNCB, CBCB, CEE, ISIR, NRKI, BRKI), rovněž pak bylo vycházeno z prohlášení žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, řízení se aktivně neúčastnil.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 16. 8. 2024 prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr zaplatit ve formě 12 měsíčních splátek po 8 520,26, celkem tak mě podle smlouvy zaplatit částku 102 243,12 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 112 % ročně, RPSN činila 191,8%. Soud měl rovněž k dispozici Obchodní podmínky , právnická osoba, účinné od 29. 8. 2019, které tvořily nedílnou součást úvěrové smlouvy a podrobně upravovaly podmínky úvěru.

6. Podle výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně uhradil žalovaný v souvislosti s uzavřením smlouvy dne 14. 8. 2024 částku 0,01 Kč, dne 16. 8. 2024 pak právní předchůdkyně žalobkyně odeslala platbu 60 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod var. symbolem , var. symbol, .

7. Podle sdělení , právnická osoba, ., ze dne 18. 9 2025 byla na účet č. , č. účtu, dne 16. 8. 2024 připsána platba právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 60 000 Kč, přičemž majitelem a disponentem předmětného bankovního účtu je podle sdělení banky od doby založení účtu žalovaný.

8. Dopisem ze dne 17. 12. 2024 označeným jako Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu došlo k zesplatnění celého úvěru k uvedenému dni.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně jejího dodatku č. 1 z téhož dne a včetně seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně ve prospěch žalobkyně.

10. Postoupení pohledávky bylo podle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne žalovanému písemně oznámeno, téhož dne byl žalovaný současně vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 16. 8. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se žalovaným Smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , na jejímž základě téhož dne žalovanému poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Naopak za prokázané soud nemá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jakýmkoli způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 pak byla pohledávka vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2025. Dne 18. 1. 2025 byla žalovanému současně odeslána předžalobní výzva.

12. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédl k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V konkrétním případě žalobkyně sice v obecné rovině uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustrace žalovaného v dostupných registrech, nicméně nepředložila soudu jediný důkaz, na jehož základě by bylo možno dovodit, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného způsobem předvídaným zákonem reálně došlo. Za takové situace nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti stanovené jí zákonem a jednal v přímém v rozporu s obsahem výše citovaného ust. §86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 60 000 Kč, přičemž žalovaný nevrátil ničeho, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni právě částku 60 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuty apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

15. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká doba pro vrácení jistiny odpovídá možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace soud stanovil povinnost žalovaného uhradit vzniklý dluh ve formě měsíčních splátek po 4 000 Kč, přičemž takovou výši měsíční splátky považuje za přiměřenou, a to s poukazem na celkovou dobu splácení dlužné částky (15 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

16. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu přibližně 70 %, neúspěšná v rozsahu přibližně 30 %, neboť rozsudkem přiznána částka činí 60 000 Kč bez příslušenství namísto žalobkyní původně nárokované částky 85 007,93 Kč bez příslušenství. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40%. Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 13 620 Kč za 3 úkony právní služby po 4 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) podle § 7 bod 5. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 14 970 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 143,70 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 401 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 21 514,70 Kč, z nichž 40 % činí 8 606 Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 21. 10. 2025, neboť tímto podáním žalobkyně pouze k výzvě soudu doplňovala skutečnosti, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě. Nejedná se tak o náklady účelně vynaložené.