3 C 276/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno FO občan Rumunska bytem adresa o zaplacení 68 072 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 100 Kč v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 37 972 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 979,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 719,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 938,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 40 938,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 68 072 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnocením a ověřením informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 37 972 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 214 Kč (úroková sazba byla podle žalobkyně sjednána ve výši 18,24 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 710 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 8 710 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 13. 1. 2023. Žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, z titulu smlouvy zaplatil pouze částku 19 900 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje zaplacení částky 68 072 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 40 938,07 Kč a z dlužných poplatků ve výši 27 133,93 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 27. 9. 2023. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 27. 9. 2023 pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. K výzvě soudu ze dne 30. 10. 2024 žalobkyně v podání ze dne 3. 11. 2024 doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 13. 1. 20212 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. V insolvenčním rejstříku bylo dále ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že příjem žalovaného z podnikání činí 61 981 Kč, přičemž žalovaný nemá žádné jiné úvěry či zápůjčky u jiné společnosti, úvěruschopnost žalovaného tak byla shledána dostatečnou.

3. Žalovaný v rámci ústního jednání konaného ve věci dne 18. 12. 2024 uvedl, že smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel. Požádal o umožnění úhrady dluhu ve splátkách, a to vzhledem k tomu, že jiným subjektům dluží řádově statisíce korun a již podal návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči svojí osobě. Je schopen platit žalobkyni splátku v maximální měsíční výši 1 500 Kč.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2022 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 50 000 Kč; žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a poplatky v celkové výši 36 424 Kč (z toho částka 26 214 Kč připadá na smluvní úrok, částka 1 500 Kč na poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a částka 8 710 Kč na doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení) a společně s pojištěním ve výši 1 548, t. j. celkem částku 87 972 Kč, ve 12 měsíčních splátkách po 7 331 Kč, přičemž první splátkové období počalo běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 139,16 %.

7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vycházela z informací, že žalovaný je OSVČ (výroba, obchod a služby), čistý měsíční příjem žalovaného činí 61 981 Kč, žalovaný nemá žádný další úvěr, jeho odhadované měsíční výdaje činí 15 000 Kč. Žalovaný podle svého sdělení žije v nájemním bydlení, je svobodný. Informace poskytnuté žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z dokumentu „FA 11, 12/2021“.

8. Podle Tabulky umoření zpracované dne 2. 10. 2023 zaplatil žalovaný z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, celkovou částku 19 900 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 písemně oznámeno.

10. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky.

11. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 13. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 50 000 Kč; žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 37 972 Kč, t. j. celkem částku 87 972 Kč, ve formě 12 měsíčních splátek. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 86 % ročně. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z deklarovaných příjmů žalovaného ve výši 61 981 Kč čistého měsíčně a odhadovaných výdajů žalovaného ve výši 15 000 Kč měsíčně, příjmy přitom ověřila z faktur vystavených žalovaným za období měsíců listopad a prosinec 2021. Žalovaný zaplatil z titulu smlouvy částku 19 900 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023, žalovanému bylo postoupení pohledávky následně písemně oznámeno. Dne 15. 2. 2024 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem Rumunska, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalovaného se nachází v České republice. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české.

13. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které současně ověřila. Žalovaný deklaroval žalobkyni svůj čistý měsíční příjem z podnikatelské činnosti ve výši 61 981 Kč, dále deklaroval odhadem svoje celkové měsíční výdaje částkou 15 000 Kč. Není prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovaným tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních příjmů a reálných výdajů žalovaného. Podle obsahu Zákaznické karty ze dne 13. 1. 2022 ověřila právní předchůdkyně žalobkyně příjem žalovaného z předložených faktur za období posledních 2 měsíců (z vystavených faktur za období 2 měsíců podle názoru soudu v žádném případě nelze dovodit čistý příjem žalovaného z podnikatelské činnosti), deklarované výdaje žalovaného pak neověřila vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, vycházela z neověřených údajů, které jí sdělil žalovaný, aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 50 000 Kč, přičemž žalovaný vrátil žalobkyni (její právní předchůdkyni) částku 19 900 Kč, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 100 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

16. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se neúčastnila ústního jednání a nemohla tedy být ze strany soudu poučena ohledně její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v daném směru, vycházel soud při stanovení přiměřené doby ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z tvrzení samotného žalovaného, který deklaroval možnost vrátit žalobkyni dlužnou částku v měsíčních splátkách v maximální výši 1 500 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 100 Kč v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Pro úplnost je namístě doplnit, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byli oba účastníci z procesního hlediska úspěšní obdobně (žalobkyně v rozsahu 44 %, žalovaný v rozsahu 56 %), proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.