3 C 286/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované adresa zastoupená opatrovníkem právnická osoba sídlem adresa adresa o zaplacení 62 628,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 37 306,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 2 756,20 Kč, kapitalizovaného úroku v celkové výši 2 708,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 986,51 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 27 664,92 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku zaplaceném na základě nesprávné výzvy soudu ve výši 66 Kč.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 62 628,01 Kč (obsahující kapitalizovaný úrok ve výši 1 321,59 Kč) s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 3. 1. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 25 776 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 3. 3. 2024. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila, dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 27 664,92 Kč, úrok ve výši 1 321,59 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 600 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 560,92 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 628,57 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 22. 4. 2024, a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ve výši 12 582,01 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 29. 5. 2024 pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. V písemném podání ze dne 5. 2. 2025 žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovanou byly zaznamenány do Žádosti o úvěr ze dne 3. 1. 2023 a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že měsíční příjem žalované jako starobní důchodkyně činí 16 142 Kč, měsíční výdaje pak činí 6 360 Kč, přičemž žalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti a bydlí u rodičů. Úvěruschopnost žalované tak byla shledána dostatečnou. Z titulu smlouvy pak žalovaná uhradila postupně celkem 6 000 Kč.

3. Opatrovník žalované k žalobě uvedl, že žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti, od 17. 7. 2024 je umístěná v , právnická osoba, . Náklady na pobyt žalované ve specializovaném zařízení jsou tak vysoké, že opatrovník nemá k dispozici finanční prostředky na zaplacení dlužné částky. Z toho důvodu ani nemá význam, aby bylo žalované umožněno hradit vzniklý dluh ve splátkách.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 3. 1. 2023 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč; žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru a dále zaplatit částku 25 776 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradou za inkaso plateb úvěru v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 5 400 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3984 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně, RPSN pak činila 272,44 %.

6. Ze Žádosti o úvěr ze dne 3. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalované činí 16 142 Kč (starobní důchod), měsíční výdaje pak činí 6 360 Kč (z toho částka 1 500 Kč náklady na bydlení a energie, částka 4 860 Kč ostatní výdaje). Žalovaná podle svého sdělení bydlí u rodičů, je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z výměry důchodu, který byl ze strany žalobkyně soudu předložen.

7. Podle transakční historie ke smlouvě zaplatila žalovaná z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku 6 000 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek a Potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024 byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo podle listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2024 žalované písemně oznámeno.

9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 9. 2024 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky.

10. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 Nc 1508/2023-54, pravomocného dne 10. 5. 2024, je zjištěno, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilá samostatně právní jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života.

11. Podle Smlouvy o poskytování služby sociální péče uzavřené dne 17. 7. 2024 je žalovaná od uvedeného data umístěna v , právnická osoba, se zvláštním režimem.

12. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 3. 1. 2023 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč; žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru a dále zaplatit částku 25 776 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 522 Kč, a dalšími poplatky, a to formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Při uzavření smlouvy vycházela žalobkyně co se týká příjmu žalované z jím předložené listiny – výměry důchodu, ve vztahu k pravidelným výdajům žalované pak žádné listiny od žalované k dispozici neměla. Žalovaná zaplatila z titulu smlouvy částku 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 20. 5. 2024, žalované bylo postoupení pohledávky následně písemně oznámeno. Dne 11. 9. 2024 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 Nc 1508/2023-54, omezena ve svéprávnosti, v současné době je umístěna ve specializovaném zařízení.

13. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelských úvěrů ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. V předložené žádosti o úvěr, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, žalovaná deklarovala žalobkyni své měsíční příjmy, dále deklarovala svoje celkové měsíční výdaje odhadovanou částkou 6 360 Kč. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních příjmů a reálných výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Příjmovou situaci domácnosti neověřovala, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná (žalovaná ve věku 74 let má mít náklady na bydlení u svých rodičů v měsíční výši 1 500 Kč), aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila částku 6 000 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuta apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

16. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnuté jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistin odpovídající možnostem žalované, když opatrovník žalované uvedl, že s ohledem na výši nákladů hrazených v souvislosti s pobytem žalované ve specializovaném zařízení není v možnostech žalované (opatrovníka) platit vzniklý dluh ani v minimálních splátkách. Za takové situace soud o stanovení splátek vůbec neuvažoval, neboť takové rozhodnutí by postrádalo dalšího významu, a uložil žalované zaplatit dlužnou částku v základní pariční lhůtě stanovené § 160 o. s. ř.

17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku). Pro úplnost soud doplňuje, že se v daném případě nezabýval otázkou způsobilosti žalované k právnímu jednání spočívajícímu v uzavření úvěrové smlouvy přibližně 15 měsíců před vydáním rozsudku o omezení svéprávnosti žalované, a to s ohledem na hospodárnost řízení, když je zřejmé, že i v případě konstatované nezpůsobilosti žalované by byl výsledek tohoto soudního řízení stejný (soud by musel zadávat zpracování znaleckého posudku v daném směru).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla převážně mírně procesně úspěšná žalovaná, která však náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

19. Výrokem IV. rozsudku rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku zaplaceném na základě usnesení soudu ze dne 25. 11. 2024, č. j. 3 C 286/2024–17, ve výši 66 Kč, a to z důvodu, že soudní poplatek z předmětu řízení ve výši 61 306,42 Kč (bez příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku) činí správně pouze 3 066 Kč a nikoli žalobkyní uhrazenou částku 3 132 Kč.