3 C 295/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky a žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 091,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 655 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 23 436,84 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 091,84 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 50 091,84 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 28. 3. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 78,08 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách, přičemž konečná splatnost měla nastat dne 21. 3. 2028. Dne 28. 3. 2024 byl rovněž uzavřen Dodatek č. , hodnota, smlouvy, podle kterého došlo k uzavření úvěrové smlouvy a dodatku prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, která za tím účelem předložila fotokopii osobního dokladu, doklady o příjmu (výplatní listy či případně výpisy z bankovního účtu) a další doklady požadované žalobkyní, které jsou nezbytné pro posouzení správnosti a úplnosti poskytnutých údajů. Rovněž byla provedena lustrace žalované v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně, z titulu smlouvy zaplatila pouze částku 17 345 Kč, z toho důvodu přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 2. 12. 2024. Žalobkyně tak vůči žalované nárokuje zaplacení celkové částky 50 091,84 Kč (z toho částka 26 655 Kč jistina úvěru, částka 23 436,84 Kč kapitalizovaný smluvní úrok), kromě toho se domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 3. 12. 2024 do zaplacení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 5. 4. 2025.

2. V rámci písemného podání ze dne 20. 1. 2026 žalobkyně k výzvě soudu ze dne 9. 12. 2025 popsala průběh ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, když v podstatě zopakovala obecná tvrzení obsažená v žalobě. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji (rozdíl mezi nimi musí činit 10 %, které se současně musí rovnat alespoň životnímu minimu). V konkrétním případě žalovaná podle listiny Hodnocení klienta deklarovala příjmy ve výši 14 996 Kč měsíčně a výdaje ve výši 9 481 Kč měsíčně.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 25. 2. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 5. 2. 2026. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastnic řízení.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2024 ve spojení s Dodatkem č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2024, Předsmluvním formulářem ze dne 28. 3. 2024 a ve spojení s Oznámením o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 4. 2024 (obsahujícího současně jako přílohu splátkový kalendář) bylo soudem zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a na základě akceptovaného návrhu žalované uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu podle části A) smlouvy zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 144 432 Kč formou 48 měsíčních splátek po 3 429 Kč (včetně pojištění) splatných vždy do 21. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 78,08 % p. a., a to jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru, RPSN činila 113,07 %. Podle bodu 6.1 smlouvy vzniká právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč v případě, pokud se žalovaná ocitne v období do zesplatnění úvěru v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů. Podle bodu 6.2 smlouvy vzniká právní předchůdkyni žalobkyně vůči žalované dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 15 dnů. Podle bodu 6.3 smlouvy je pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů sjednáno automatické zesplatnění úvěru, přičemž podle bodu 6.4 smlouvy se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky stávají v okamžiku zesplatnění úvěru součástí „nové jistiny úvěru“, která je splatnou v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.5 smlouvy v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení.

6. Podle Potvrzení o provedení operace připsání na vrub zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dne 19. 3. 2024 verifikační platbu ve výši 1 Kč.

7. Z Dokladu o vyplacení úvěru ze dne 28. 3. 2024 – výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalované byla sjednaná úvěrová částka ve výši 44 000 Kč vyplacena dne 28. 3. 2024 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , který byl žalovanou jako platební místo označen v návrhu smlouvy.

8. Podle sdělení , právnická osoba, . ze dne 15. 12. 2025 a ze dne 26. 1. 2026 byla na účet ve vlastnictví žalované, č. účtu: , č. účtu, , dne 2. 4. 2024 připsána částka 44 000 Kč zaslaná z účtu žalobkyně.

9. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2024 je zjištěno, že při poskytnutí úvěru bylo právní předchůdkyní žalobkyně kalkulováno s čistým měsíčním příjmem žalované ve výši 14 996 Kč a s jejími měsíčními výdaji ve výši 9 481 Kč (součet životního minima a nákladů na bydlení). Žalovaná je podle svého prohlášení rozvedená, u současného zaměstnavatele zaměstnána od března 2020. Žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalované dále soudu předložila kopii dokladu totožnosti žalované (občanský průkaz), Potvrzení o provedení transakce ze dne 15. 12. 2023, 17. 1. 2024, 19. 2. 2024 a 18. 3. 2024 (prokazující výši mzdy vyplacené žalované za období 11/2023 – 2/2024, negativní lustraci žalované v registru SOLUS ke dni 22. 3. 2024 a výpis z NRKI ke dni 27. 3. 2024 (dluh po splatnosti ve výši 15 833 Kč).

10. Podle Oznámení ze dne 2. 12. 2024 informovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou o automatickém zesplatnění úvěru podle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, k danému dni.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 ve spojení s Přílohou č. 1 smlouvy (Seznam postoupených pohledávek) a Společným prohlášením ze dne 14. 3. 2025 byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývajících z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 5. 4. 2025 a podacího lístku z téhož žalované písemně oznámeno.

12. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky podle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, v celkové výši 77 633,08 Kč.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela na základě akceptovaného návrhu ze dne 28. 3. 2024 se žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalované téhož dne poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 44 000 Kč. Při poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo právní předchůdkyní žalobkyně ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované kalkulováno s čistým měsíčním příjmem žalované ve výši 14 996 Kč a s jejími měsíčními výdaji ve výši 9 481 Kč (stanovenými jako součet životního minima a nákladů na bydlení). Žalovaná se smluvně zavázala v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit žalobkyni celkovou částku 144 432 Kč, a to ve formě 48 měsíčních splátek počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úroková sazba úvěru byla smlouvou dohodnuta ve výši 78,08 % ročně. Z titulu smlouvy zaplatila žalovaná celkovou částku 17 345 Kč. V důsledku porušení povinností vyplývajících ze smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně avizovala žalované Oznámením ze dne 2. 12. 2024 informaci o automatickém zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 12. 2. 2025, žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dne 5. 4. 2025 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

14. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Co se týká příjmové situace žalobkyně, měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici částečné výpisy z účtu žalované prokazující výši mzdy vyplacené žalované za období posledních 4 měsíců před uzavřením smlouvy. Soud nepovažuje toto relativně krátké období za dostatečně reprezentativní, aby bylo možno učinit zjistit pravidelnou výši příjmu žalované. V konkrétním případě pak soud navíc nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních reálných výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Ve vztahu k výdajové situaci žalované vycházela ze součtu tabulkově stanovené výše životního minima jednotlivce a nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč, aniž by tyto jakkoli ověřila z objektivních podkladů ve vztahu k žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v souvislosti s nezkoumáním reálných výdajů žalované v rozporu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 44 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila částku 17 345 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 655 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuty apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

17. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká doba pro vrácení jistiny odpovídá možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace soud stanovil povinnost žalované uhradit vzniklý dluh ve formě měsíčních splátek a pod ztrátou výhody splátek po 1 500 Kč, přičemž takovou výši měsíční splátky považuje za přiměřenou, a to s poukazem na celkovou dobu splácení dlužné částky (přibližně 18 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

18. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl procesní úspěch obou stran ve sporu přibližně obdobný (nárokováno zaplacení celkové částky 50 091,84 Kč s příslušenstvím, rozsudkem přiznáno 26 655 Kč bez příslušenství). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.