3 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného občan Bulharska bytem Adresa žalovaného o zaplacení 72 382,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 180 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 29 202,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 807,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 133,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 180 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 43 180 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 72 382,02 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 27. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnocením a ověřením informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 31 732 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 589 Kč (úroková sazba byla podle žalobkyně sjednána ve výši 18,24 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 095 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 6 811 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 27. 1. 2023. Žalovaný povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, z titulu smlouvy zaplatil pouze částku 6 820 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje zaplacení částky 72 382,02 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 43 180 Kč a z dlužných poplatků ve výši 29 202,02 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 27. 9. 2023. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, na základě níž nabyla od své právní předchůdkyně s účinky ke dni 27. 9. 2023 pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. V rámci písemného podání ze dne 12. 6. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení části příslušenství pohledávky; ohledně částečného zastavení řízení rozhodl soud usnesením ze dne 18. 6. 2024.

3. K další výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 27. 1. 2025 podrobně doplnila, že právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí z ust. § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 27. 1. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ (konkrétně z pracovní smlouvy a výplatních pásek). V insolvenčním rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že měsíční příjem žalovaného činí 34 933 Kč, přičemž žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti a nemá další úvěry, tedy úvěruschopnost žalovaného tak byla shledána dostatečnou.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 24. 3. 2025 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 17. 2. 2025.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 27. 1. 2022 smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč (z toho částka 12 992 Kč použita na refinancování dřívějšího úvěru, částka 37 008 Kč vyplacena žalovanému); žalovaný se oproti tomu smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 31 732 Kč, t. j. celkem částku 81 732 Kč, ve 12 měsíčních splátkách po 6 811 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 104,28 %. Podle listiny Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 27. 1. 2022 využil žalovaný v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy možnost přistoupit ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2019.

7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 34 933 Kč, jeho běžné měsíční výdaje kromě interních plátek ve výši 3 793 Kč činí 3 000 Kč. Žalovaný podle svého prohlášení žije jako osoba „spolubydlící“, je svobodný, zaměstnaný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za období 11, 12/2021.

8. Podle Tabulky umoření zpracované dne 2. 10. 2023 zaplatil žalovaný z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, částku 6 820 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávek vyplývajících z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 žalovanému písemně oznámeno.

10. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky.

11. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 27. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 50 000 Kč. Při uzavření smlouvy vycházela žalobkyně co se týká příjmu žalovaného z jím předložených listin – pracovní smlouvy a výplatních pásků, ve vztahu k pravidelným nákladům žalovaného pak žádné listiny od žalovaného k dispozici neměla. Žalovaný zaplatil z titulu smlouvy částku 6 820 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023, žalovanému bylo postoupení pohledávky následně písemně oznámeno. Dne 2. 4. 2024 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je občanem Bulharska, musel se soud nutně zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a dále otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je v dané věci určena Článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť aktuální bydliště žalovaného se nachází v České republice. Rozhodným hmotným právem, podle něhož se řídí vztahy mezi účastníky řízení, je pak podle Článku 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, právo české.

13. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. Z předložené Zákaznické karty, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, vyplývá, že žalovaný deklaroval právní předchůdkyni žalobkyně své měsíční příjmy, dále deklaroval svoje celkové měsíční výdaje (kromě splátek úvěrů) částkou 3 000 Kč. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovaným tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně reálných výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Příjmovou situaci domácnosti ověřovala pouze za období 2 měsíců, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela ze zjevně nereálných údajů, které jí sdělil žalovaný (jako jednotlivec není možné mít v současné době výdaje v měsíční výši pouze 3 000 Kč), aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla v souvislosti s neplatnými smlouvami poskytnuta celková částka 50 000 Kč, přičemž žalovaný vrátil částku 6 820 Kč, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 180 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, pojistné apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

16. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistin odpovídající možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace stanovil soud výši měsíčních splátek s přihlédnutím k výši původně sjednaných splátek úvěru i s přihlédnutím k celkové době splácení dluhu (přibližně 1 rok). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto konstitutivním soudním rozhodnutím, které nově žalovanému stanovuje povinnost k plnění včetně její lhůty.

17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl procesní úspěch obou stran ve sporu po zohlednění žalobou nárokovaného kapitalizovaného příslušenství pohledávky přibližně obdobný (původně nárokováno zaplacení celkové částky včetně kapitalizovaného příslušenství 85 506,12 Kč, rozsudkem přiznáno 43 180 Kč). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.