3 C 315/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o zaplacení 29 655 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 14 655 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 655 Kč. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 12. 5. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované téhož dne úvěr na dobu neurčitou, a to bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná se zavázala platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, jistinu úvěru pak mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně , webové stránky, Žalovaná se registrovala zadáním svých osobních údajů, čímž zahájila proces zřízení uživatelského účtu. K dokončení registrace zadala v žádosti o úvěr verifikační SMS kód, který jí žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, v registračním formuláři. Zadáním verifikačního kódu žalovaná potvrdila vůli být smlouvou vázána. Ověření totožnosti před poskytnutím úvěru prokázala žalovaná fotokopií svého dokladu totožnosti a ověřovací platbou ve výši 1 Kč. Úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále z výpisů z bankovního účtu či případně z výplatních listů poskytnutých žalovanou k ověření výše jejího příjmu. Žalovaná se dostala do prodlení, proto byla v upomínce ze dne 11. 11. 2023 informována o zesplatnění úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty za období od 15. 11. 2023 do 14. 6. 2025 (odeslání předžalobní výzvy), jejíž kapitalizovaná výše činí 8 655 Kč. Nárokovanou částku tvoří nezaplacená jistina úvěru ve výši 15 000 Kč, smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru ve výši 6 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 8 655 Kč, příslušenství pak tvoří zákonný úrok z prodlení jdoucí od 15. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoli jí byla dne 14. 6. 2025 odeslána předžalobní výzva. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Usnesením ze dne 18. 12. 2025, č. j. 3 C 315/2025 - 13, vyzval soud mimo jiné žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalované.

3. Žalobkyně ve svém písemném podání ze dne 4. 2. 2026 v návaznosti na výzvu soudu ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti v obecné rovině zopakovala tvrzení obsažená v žalobě, odkázala na předložené výpisy z běžného účtu žalované za období od února do května 2023, z nichž ověřila příjem žalované.

4. Žalovaná se řízení se aktivně neúčastnila, pouze se stejně jako žalobkyně omluvila z účasti na ústním jednání konaném ve věci dne 16. 2. 2026. Vzhledem k tomu bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastnic řízení.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 5. 2023 je zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované bezhotovostní neúčelový úvěr na dobu neurčitou až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala platit žalobkyni měsíčně úrok ve výši 40 % jistiny úvěru, jistina mohla být splacena kdykoli, RPSN činila 5 528,46 %.

7. Podle výpisu z účtu žalobkyně ze dne 12. 5. 2023 byla daného dne poukázána platba ve výši 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod var. symbolem , var. symbol, .

8. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 23. 12. 2025 je soudem zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, přičemž na tento účet byla připsána dne 12. 5. 2023 částka 15 000 Kč zaslaná žalobkyní. Nutno poznamenat, že kromě této částky byly na účet žalované podle sdělení banky jen za období od 1. 5. 2023 do 12. 5. 2023 připsány od jiných poskytovatelů úvěrů pod stejným variabilním symbolem další 3 úvěrové částky v celkové výši 21 700 Kč.

9. Podle Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2023 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění celého poskytnutého úvěru ke dni 11. 11. 2023, současně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 43 973 Kč.

10. Žalobkyně dále soudu předložila k prokázání ověření totožnosti žalované kopii občanského a řidičského průkazu žalované.

11. Soud měl rovněž k dispozici výpisy z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od 11. 2. 2023 do 10. 5. 2023, na jejichž základě měla žalobkyně dospět ke kladnému hodnocení úvěruschopnosti žalované. Prostým náhledem na obsah jednotlivých výpisů z běžného účtu žalované je však možno naopak konstatovat, že veškeré příjmy žalované (které jsou z nemalé části tvořeny úvěry poskytnutými různými společnostmi) byly žalovanou zcela spotřebovány řadově stovkami nákupů v rámci internetových sázek a her.

12. V rámci Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení celkové částky 50 888,83 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 12 777 Kč ve lhůtě 3 dnů, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 5. 2023. Výzva byla žalované odeslána podle připojeného podacího lístku téhož dne.

13. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek dne 12. 5. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované téhož dne bezhotovostním převodem na dobu neurčitou úvěrovou částku 15 000 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala platit žalobkyni měsíčně úrok ve výši 40 % jistiny úvěru, RPSN činila 5 528,46 %. Žalovaná nezaplatila z titulu smlouvy žalobkyni ničeho. Dne 14. 6. 2025 byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní výzva.

14. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že provedla ověření příjmů z bankovních výpisů získaných od žalované, současně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích. Soud však nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany žalobkyně došlo k reálnému zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně jejích konkrétních příjmů a výdajů. Žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Soud ani nemá za prokázané, že žalobkyně provedla lustrace ve veřejných registrech, jak uvádí. Pokud by žalobkyně zkoumala obsah výpisů běžného účtu žalované alespoň v rozsahu, jak učinil soud, nikdy by nemohla žalované jakýkoli úvěr poskytnout. Žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v souvislosti v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaná nevrátila ničeho, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni právě částku 15 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuty apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

17. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká doba pro vrácení jistiny odpovídá možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace soud stanovil povinnost žalované uhradit vzniklý dluh ve formě měsíčních splátek po 1 000 Kč, přičemž takovou výši měsíční splátky považuje za přiměřenou s ohledem na celkovou dobu splácení dlužné částky (15 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

18. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byly obě strany procesně úspěšné v obdobném rozsahu, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.