3 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta a žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 51 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných až do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 500 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 692 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 51 500 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 18. 12. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr vyhodnocením a ověřením informací získaných od žalované, které byly zaznamenány do Zákaznické karty žalované. Výše ověřeného příjmu žalované přitom činila 13 322 Kč měsíčně. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny úvěru i poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, z titulu smlouvy nezaplatila ničeho. Žalobkyně tak vůči žalované nárokuje zaplacení částky 51 500 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč a z dlužného poplatku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 10. 9. 2023 (poslední splátka úvěru byla sjednaná na den 9. 9. 2023) do zaplacení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 14. 2. 2024.

2. V rámci písemného podání ze dne 3. 3. 2025 žalobkyně podrobně popsala průběh ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, když uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích. Samotnou úvěruschopnost pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji (rozdíl mezi nimi musí činit 10 %, které se současně musí rovnat alespoň životnímu minimu). V konkrétním případě žalovaná deklarovala příjmy ve výši 13 322 Kč měsíčně a výdaje ve výši 2 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 15. 3. 2025 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 6. 2. 2025. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2021 včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, Standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 12. 2021 a Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 18. 12. 2021 je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 50 000 Kč; žalovaná se oproti tomu smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a poplatky v celkové výši 29 240 Kč (z toho částka 22 000 Kč připadá na smluvní úrok, částka 1 500 Kč na poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, částka 5 740 Kč na doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení) a dále částku 2 709 Kč celkem na doplňkové pojištění, t. j. celkem částku 81 949 Kč, ve 21 měsíčních splátkách po 3 903 Kč (poslední splátka byla stanovena ve výši 3 889 Kč), přičemž první splátkové období počalo běžet dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 43 % ročně jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 56,52 %.

6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalované činí 13 322 Kč, její odhadované měsíční výdaje pak činí 2 000 Kč. Žalovaná podle svého sdělení žije v domácnosti s rodiči, je vdaná a nemá vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek za období 10-11/2021.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované podle listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 14. 2. 2024 písemně oznámeno, přičemž téhož dne byla žalované právním zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva.

8. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 18. 12. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 50 000 Kč; žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem, poplatky a pojistným v celkové výši 31 949 Kč, t. j. celkem částku 81 949 Kč, ve formě 21 měsíčních splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 43 % ročně, RPSN činila 56,52%. Žalovaná nezaplatila z titulu smlouvy ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 25. 1. 2024, žalované bylo postoupení pohledávky následně písemně oznámeno. Dne 14. 2. 2024 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

9. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Žalovaná deklarovala žalobkyni své měsíční příjmy ze zaměstnaneckého poměru (přibližně 13 300 Kč), dále deklarovala svoje celkové měsíční výdaje (2 000 Kč). Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních reálných výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Ve vztahu k výdajové situaci žalované vycházela ze zjevně nereálných údajů, které jí sdělila žalovaná (jako jednotlivec není možné mít výdaje v měsíční výši pouze 2 000 Kč), aniž by tyto jakkoli ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v souvislosti s nezkoumáním reálných výdajů žalované v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 50 000 Kč, přičemž žalovaná nevrátila ničeho, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni právě částku 50 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuty apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

12. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká doba pro vrácení jistiny odpovídá možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace soud stanovil povinnost žalované uhradit vzniklý dluh ve formě měsíčních splátek po 4 000 Kč, přičemž takovou výši měsíční splátky považuje za přiměřenou, a to s poukazem na původně smluvně sjednanou výši splátky úvěru, jakož i celkovou dobu splácení dlužné částky (přibližně 12 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byla žalobkyně procesně neúspěšná pouze v nepatrné části (co do částky 1 500 Kč s příslušenstvím), proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 9 540 Kč za 3 úkony právní služby po 3 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) podle § 7 bod 5. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 10 440 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 192 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 060 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 14 692 Kč, jejich náhradu je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Je nutno doplnit, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 28. 2. 2025, neboť v rámci předmětného podání žalobkyně pouze k výzvě soudu doplňovala tvrzení a důkazy, které měla a mohla uvést již v samotné žalobě.