3 C 33/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , tituly za jménem . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20 825 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 17. 7. 2023 do 1. 8. 2023 ve výši 98,63 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 825 Kč, kapitalizovaného zákonnému úroku z prodlení ve výši 38,29 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 825 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 914 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 20 825 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 25. 1. 2023 uzavřela se žalovaným distančním způsobem - prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., právnická osoba, - Úvěrovou smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem částku 15 000 Kč. Při uzavření smlouvy přitom žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného splácet, provedla lustraci v systémech NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalovaného rovněž podrobila credit scoringu, kdy posoudila příjmy a výdaje žalovaného se zohledněním dalších podstatných ukazatelů (věk, rodinný stav, jiné úvěry). Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve formě 24 měsíčních splátek, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, úvěru stanoveného pevnou částkou 735 Kč vynášeného vyjma splátek č. 1 a 9 – 24 a poplatků za expres výplatu a za tzv. Bezpečnou splátku. Žalovaný však z titulu smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho. V souvislosti s prodlením účtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč. Smlouva byla ukončena zesplatněním ke dni 19. 5. 2023. Celková pohledávka žalobkyně sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, úroku ve výši 2 205 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

2. Usnesením ze dne 19. 2. 2024, č. j. 3 C 33/2024-16, vyzval soud žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání žalobních tvrzení, že smlouva o úvěru byla uzavřena (tj. že byl dodržen kontraktační proces), že žalobkyně ověřila úvěruschopnost způsobem uvedeným v žalobě (resp. že při sjednávání smlouvy o úvěru postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb.), a že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč.

3. V rámci písemného podání ze dne 28. 2. 2024 žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu odkázala na obsah dokumentů Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta a Karta klienta., které podrobně zachycují průběh procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V konkrétním případě bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč měsíčně, příjmu domácnosti žalovaného ve výši 70 000 Kč a minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti (tyto byly vyšší než výdaje deklarované žalovaným), přičemž limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného tak činil 18 975 Kč a domácnosti žalovaného částku 41 174 Kč. Co se týká uzavření úvěrové smlouvy, k tomuto došlo prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně „Správce financí“, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Uzavření smlouvy je podmíněno registrací a přístupem do Správce financí, který umožňuje jednoduchou správu smluv a ověření totožnosti žadatele o úvěr. Po registraci a ověření totožnosti žadatele dochází k samotnému elektronickému uzavření smlouvy, kdy probíhá opětovná verifikace osoby žadatele. Projev vůle žadatele o úvěr je stvrzen SMS kódem zaslaným předtím na verifikované telefonní číslo. Smluvní pokuty byly žalovanému účtovány v souvislosti s prodlením hrazení první až třetí úvěrové splátky, nárok žalobkyně na placení účelně vynaložených nákladů pak vyplývá z dokumentu „Parametry a podmínky úvěru“.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a řízení se aktivně neúčastnil. K ústnímu jednání nařízenému na den 18. 3. 2024 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 7. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Z Úvěrové smlouvy č. , hodnota, (ID žádosti , číslo, ) ze dne 25. 1. 2023 ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebníkem platným od 4. 1. 2019 je zjištěno, že mezi účastníky byl distančním způsobem sjednán bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se naopak zavázal poskytnutý úvěr splácet ve formě 24 měsíčních splátek, a to včetně úroku a sjednaných poplatků. RPSN činila 49,10 %, celková částka hrazená žalovaným bez doplňkových služeb pak 20 640 Kč. K podpisu smlouvy žalovaným došlo v 18.39 hodin zadáním sms kódu vygenerovaným žalobkyní a zaslaným žalovanému na jím uvedené telefonní číslo, přičemž tato vyplývá i z připojeného printscreenu SMS kódu ID komunikace , číslo, .

7. Listinou označenou jako Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 1. 8. 2023 žalobkyně deklaruje ověření bonity žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Podle tohoto prohlášení neměl žalovaný ke dni uzavření smlouvy žádný záznam v registrech ISIR, SOLUS, NRKI, CRIBIS, přičemž žalovaný jako OSVČ uvedl příjmy ve výši 30 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč měsíčně a neexistenci vyživovací povinnosti.

8. Podle Úvěrové zprávy ze systému NRKI měl žalovaný k datu uzavření smlouvy povinnost platit splátky z titulu celkem 3 jiných úvěrových smluv uzavřených s třetími subjekty v celkové výši 5 096 Kč měsíčně (bez nezaplacených splátek po splatnosti), rovněž měl povolený debet na běžném bankovním účtu.

9. Podle Opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 1. 2023 byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč dne 25. 1. 2023 na účet č. , č. účtu, .

10. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný nezaplatil žalobkyni z titulu předmětné úvěrové smlouvy ničeho.

11. Z Výzvy před zahájením vymáháním celého úvěru ze dne 3. 4. 2023 včetně podacího lístku je soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 4. 4. 2023 žalovanému upozornění na možné důsledky v souvislosti s prodlením splácení úvěru včetně možnosti celkového zesplatnění. K zesplatnění celé úvěru pak došlo Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 19. 5. 2023.

12. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 6. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 19. 6. 2023 je prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení nárokované částky.

13. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému jednorázově částku 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet označený žalovaným. Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru spolu s úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, z titulu smlouvy však nezaplatil žalobkyni ničeho. V důsledku porušení smlouvy žalovaným žalobkyně úvěr zesplatnila, před podáním žaloby pak opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

14. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud totiž musel z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je třeba odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného. Žalovaný deklaroval žalobkyni své příjmy z pozice OSVČ, dále celkové příjmy domácnosti a celkové měsíční výdaje. Žalobkyně pak při posuzování úvěruschopnosti vycházela podle vlastního tvrzení z obecně stanovených „minimálních uvěřitelných výdajů“, které jsou v konkrétním případě vyšší než výdaje žalovaným deklarované. Soud však nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany žalobkyně došlo k ověření informací tvrzených žalovaným tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních příjmů a reálných výdajů žalovaného. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů, v případě výdajů pak vycházela z nákladů v obecné rovině minimálně uvěřitelných. Žalobkyně jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, důsledkem čehož je namístě konstatovat absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s neplatnou smlouvou částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho, uložil soud žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit právě toliko částku 15 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

18. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace platí doba plnění uvedená ve výzvě žalobkyně ze dne 16. 6. 2023. Pokud totiž žalovaný proti žalobkyní stanovené lhůtě nikterak nebrojil a doba plnění určená výzvou žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. uplynula, ocitl se žalovaný ke dni 17. 7. 2023 v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení za dobu od 17. 7. 2023 do zaplacení, a to v žalobkyní požadované výši 15 % ročně, když v souladu se žalobou úrok z prodlení částečně kapitalizoval za období do 1. 8. 2023. Samotná pariční lhůta byla soudem stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. Co do zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu přibližně 70 %, neúspěšná v rozsahu přibližně 30 %, neboť rozsudkem přiznána částka činí 15 000 Kč bez příslušenství namísto žalobkyní nárokované částky 20 825 Kč bez příslušenství. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % (70 % - 30 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 písm. b) bod 3. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 834 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 2 286 Kč, z nichž 40 % činí 914 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle §149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Je nutno doplnit, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 28. 2. 2024, neboť v rámci předmětného podání žalobkyně pouze k výzvě soudu doplnila skutečnosti a důkazy, které měla a mohla uvést již v samotné žalobě.