3 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: jméno FO t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka advokátem sídlem adresa o zaplacení 106 895,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 101 849,99 Kč v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných až do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 5 045,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 695,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 263,83 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 146 396,44 Kč od 15. 3. 2025 do 13. 6. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 136 396,44 Kč od 14. 6. 2025 do 15. 7. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 126 396,44 Kč od 16. 7. 2025 do 5. 11. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 106 396,44 Kč od 6. 11. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 146 396,44 Kč od 15. 3. 2025 do 13. 6. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 136 396,44 Kč od 14. 6. 2025 do 15. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 126 396,44 Kč od 16. 7. 2025 do 5. 11. 2025 a zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 106 396,44 Kč od 6. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 910 Kč v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných až do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 106 895,44 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 10. 7. 2023 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně a s dalšími poplatky splácet ve 36 měsíčních splátkách po 7 121 Kč. Před poskytnutím úvěru přitom právní předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a zkoumala úvěruschopnost žalovaného kontrolou bankovních a nebankovních registrů (SOLUS) a kontrolou veřejných databází (ins. rejstřík, databáze MVČR). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, v důsledku toho došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 16. 12. 2024 k předčasnému zesplatnění úvěru. Celková pohledávka žalobkyně aktuálně činí na jistině 106 396,44 Kč, neboť žalovaný zaplatil po zesplatnění úvěru dne 13. 6. 2025 částku 10 000 Kč, dne 15. 7. 2025 částku 10 000 Kč a dne 5. 11. 2025 částku 20 000 Kč. Kromě této požaduje žalobkyně přiznat i úrok a zákonný úrok z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 10. 12. 2024 (smluvní úrok), resp. 30. 11. 2024 (úrok z prodlení), a dále poplatek ve výši 499 Kč v souvislosti se zasláním výzvy k úhradě dluhu dne 17. 6. 2024, který byl vyúčtován v souladu s ceníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla na základě smlouvy ze dne 26. 3. 2025 postoupena společnosti , právnická osoba, ., která jí další smlouvou ze dne 8. 4. 2025 postoupila žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

2. Usnesením ze dne 17. 3. 2026, č. j. 3 C 39/2026 - 20, vyzval soud žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

3. V rámci písemného podání ze dne 25. 3. 2026 žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu v obecné rovině zopakovala, že její právní předchůdkyně splnila své zákonné povinnosti, když při poskytnutí úvěru vycházela z informací sdělených žalovaným v přehledu „Identifikace žádosti“, kde žalovaný uvedl své nacionále, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání, příjmy a deklarované výdaje. Navíc pak aktivně vyhledala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dotazem na registry SOLUS a bankovní i nebankovní registry CBCB. Kromě toho žalobkyně doplnila, že žalovaný z titulu smlouvy zaplatil do zesplatnění celkovou částku 58 150,01 Kč.

4. Usnesením ze dne 25. 3. 2026, č. j. 3 C 39/2026 – 42, ustanovil soud žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníka , Jméno opatrovníka, , advokáta sídlícího v rámci obvodu Okresního soudu v Písku.

5. Opatrovník ve vztahu k žalobě v rámci ústního jednání konaného ve věci dne 27. 4. 2026 namítl, že podle jeho názoru právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména co se týká výdajové stránky, která zjevně zkoumána nebyla.

6. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

7. Ze Smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví je zjištěno, že dne 10. 7. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytovat za dohodnutých podmínek služby přímého bankovnictví.

8. Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, podepsané žalovaným elektronicky dne 10. 7. 2023 a z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným v rámci poskytovaných služeb přímého bankovnictví smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem (16,90 % p.a.) počínaje dnem 10. 8. 2023 ve formě 36 měsíčních splátek po 7 121 Kč. Podle bodu 9. návrhu smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě údajů v žádosti žalovaného s přihlédnutím ke statistickým podkladům, údajům z rejstříků a z úvěrových registrů. Rovněž byla provedena další vyhodnocení.

9. V souvislosti s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud dále k dispozici Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, podepsaný žalovaným dne 10. 7. 2023, který shrnuje základní podmínky smlouvy a parametry úvěru, a dále listiny tvořící přílohy smlouvy – Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . účinné od 14. 11. 2022, Produktové podmínky pro osobní úvěry , právnická osoba, . účinné od 31. 12. 2013 a Ceník produktů a služeb , právnická osoba, . účinný od 14. 11. 2022.

10. Nedatovaná listina „Identifikace žádosti“ obsahuje základní údaje o identifikaci žadatele a jeho poměrech, kdy podle žádosti o úvěr je žalovaný ženatý, žije v pronajatém domě /bytu, je zaměstnancem s měsíčním příjmem 35 000 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 1 500 Kč a výdaje na živobytí 2 000 Kč (rodinné náklady a ostatní činí 0 Kč). V případě žalovaného nebylo zjištěno žádné splátkové ani úvěrové zatížení, při posouzení žádosti byly započteny výdaje na bydlení ve výši 5 040 Kč, životní náklady ve výši 6 326 Kč a rodinné výdaje ve výši 480 Kč (tyto se odvíjí od uvedeného typu bydlení, lokality a počtu osob v domácnosti).

11. Základní identifikační údaje žalovaného obsahuje rovněž předložený dokument označený jako „Údaje klienta“ podepsaný žalovaným dne 10. 7. 2023, kromě toho byla soudu předložena i kopie cestovního pasu žalovaného.

12. Nedatovaný Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta podepsaný právní předchůdkyní žalobkyně obsahuje obecný popis a záznam schvalovacího procesu před poskytnutím úvěru. Při posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr bylo využito interních i externích datových zdrojů. V případě nízké věrohodnosti deklarovaného příjmu žadatele je spuštěn proces sběru dalších podkladů, pravidelné výdaje se stanovují na základě aktuálních statistických dat a zohledňují strukturu rodiny (do výpočtu se berou vždy vyšší). V konkrétním případě byl deklarovaný příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč ověřen na základě doloženého výpisu z účtu (započten byl ve výši 34 403 Kč), deklarované výdaje žalovaného byly z důvodu obezřetnosti navýšeny právní předchůdkyní žalobkyně na částku 11 846 Kč. Na základě vyhodnocení získaných dat i na základě provedených lustrací byl žalovaný shledán schopným úvěr splácet.

13. Z Výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., č. účtu č. , č. účtu, , za období duben – červen 2023 je zjištěno, že v měsíci dubnu 2023 činily veškeré příchozí platby na účet žalovaného celkem 66 167 Kč (z toho částka 50 067 Kč vyplacena společností , právnická osoba, .), odchozí platby činily celkem 62 154 Kč, v měsíci květnu 2023 pak veškeré příchozí platby na běžný účet žalovaného činily 26 800 Kč (z toho částka 19 443 Kč platba , právnická osoba, .), odchozí platby činily celkem 36 439 Kč a v měsíci červnu 2023 činily příchozí platby celkem 38 798 Kč (z toho částka 22 098 Kč platba , právnická osoba, .), odchozí platby celkem 39 461 Kč, zůstatek na běžném účtu žalovaného ke dni 30. 6. 2023 činil 83,30 Kč.

14. Podle Mimořádného výpisu z účtu , číslo, za období 10. 7. 2023 do 7. 4. 2025 byl úvěr ve výši 200 000 Kč žalovanému poskytnut dne 10. 7. 2023. Uvedená skutečnost vyplývá i z Výpisu , název, za období od 10. 7. 2023 do 12. 12. 2024; ke dni 12. 12. 2024 činila výše dlužné jistiny úvěru částku 146 396,44 Kč.

15. Dopisem ze dne 17. 6. 2024 upozornila právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného na neuhrazenou částku 6 993,65 Kč, současně avizovala naúčtování poplatku ve výši 499 Kč v souvislosti s výzvou.

16. Dalším dopisem ze dne 16. 12. 2024 označeným jako Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu zesplatnila právní předchůdkyně žalobkyně k uvedenému dni úvěr za splatný, současně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celkové částky 161 854,38 Kč.

17. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 a Smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/15 ze dne 26. 3. 2025 včetně Potvrzení úplaty ze dne 7. 4. 2025 byla pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupena ve prospěch společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisy ze dne 17. 4. 2025 a 22. 4. 2025.

18. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2025/03 ze dne 8. 4. 2025 pak byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající z předmětné smlouvy postoupena společností , právnická osoba, žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 9. 5. 2025.

19. Z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 5. 2025 včetně seznamu odeslaných oznámení a předžalobních výzev ze dne 12. 5. 2025 je soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby dne 12. 5. 2025 výzvu k zaplacení dlužné částky v celkové výši 186 494,62 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy.

20. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 10. 7. 2023 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytnula žalovanému téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,90 % p. a. počínaje dnem 10. 8. 2023 ve formě 36 měsíčních splátek po 7 121 Kč, úvěr však nesplácel řádně, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 16. 12. 2024. Při uzavření smlouvy vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací poskytnutých žalovaným, které ověřila co se týká příjmu z výpisů z běžného účtu žalovaného za období posledních 3 měsíců, ve vztahu k pravidelným výdajům žalovaného pak vycházela z aktuálních statistických dat, rovněž provedla negativní lustraci v některých registrech. Z titulu smlouvy zaplatil žalovaný celkovou částku 98 150,01 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených dne 26. 3. 2025 a ze dne 8. 4. 2025 nabyla pohledávku vůči žalovanému vyplývající z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení dluhu.

21. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud totiž musel z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je třeba odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, kdy ve vztahu k příjmové stránce vycházela z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., č. účtu č. , č. účtu, , za období duben – červen 2023, ve vztahu k výdajové stránce pak z důvodu opatrnosti vycházela z aktuálních statistických dat. Žalovaný deklaroval žalobkyni, že je ženatý, žije v nájemním bydlení, jeho příjem činí průměrně 35 000 Kč a pravidelné běžné výdaje činí celkem 3 500 Kč měsíčně. To vše za situace, kdy žalobkyně disponovala výpisy z běžného účtu, podle něhož za období 3 kalendářních měsíců před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru činil měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání ve 2 případech pouze přibližně 20 000 Kč, a současně, že celkové výdaje žalovaného za období 3 kalendářních měsíců činily celkem 138 054 Kč, zůstatek na běžném účtu pak ke dni 30. 6. 2023 činil 83,30 Kč. Podle názoru soudu nemohla za takové situace právní předchůdkyně žalobkyně učinit závěr o pravidelném měsíčním příjmu žalovaného ve výši 34 403 Kč (posuzované období 3 měsíců považuje soud za velmi krátké bez jakékoli hlubší vypovídací hodnoty), rovněž tak měla vědět, že s ohledem na deklarované příjmy a reálné výdaje žalovaného jsou zcela namístě důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tedy není možno vycházet z obecných statistických dat či vzorců ve vztahu k pravidelným výdajům žalovaného. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací tvrzených žalovaným tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně konkrétních reálných výdajů žalovaného i jeho domácnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. V příjmové oblasti vycházela z údajů zjištěných za období pouhých 3 měsíců, v případě výdajů pak vycházela z obecně stanovených částek, aniž by ověřila reálné výdaje domácnosti žalovaného, který tyto deklaroval ve zcela zjevně nereálné výši. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, důsledkem čehož je namístě konstatovat absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s neplatnou smlouvou částku 200 000 Kč, přičemž žalovaný vrátil podle tvrzení samotné žalobkyně celkovou částku 98 150,01 Kč (58 150,01 Kč + 40 000 Kč), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 101 849,99 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

24. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká doba pro vrácení jistiny odpovídá možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace soud stanovil povinnost žalovanému uhradit jistinu dluhu ve formě měsíčních splátek po 5 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž takovou výši měsíční splátky považuje za přiměřenou s ohledem na celkovou dobu splácení dlužné částky. Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalovaného vrátit dlužnou část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení.

25. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu přibližně 85 %, neúspěšná v rozsahu přibližně 15 %, neboť rozsudkem přiznána částka činí 101 849,99 Kč namísto žalobkyní nárokované částky 121 854,38 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství). Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 %. Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 21 520 Kč za 4 úkony právní služby po 5 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání dne 27. 4. 2026) podle § 7 bod 5. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovným ve výši 1 953 Kč za cestu z , adresa, a zpět k ústnímu jednání dne 27. 4. 2026 osobním automobilem reg. zn. , SPZ, , s průměrnou spotřebou 9,8 l nafty na 100 km při ujeté vzdálenosti celkem 210 km (2 x 105 km), vyhláškové ceně benzínu 34,70 Kč / 1 litr a základní náhradě 5,90 Kč / 1 km, náhradou za ztrátu času cestou k jednání dne 27. 4. 2026 ve výši 900 Kč (6 půlhodin po 150 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z celkové částky 26 173 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 5 496 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 345 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 37 014 Kč, z nichž 70 % činí 25 910 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně ve splátkách po 2 000 Kč, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek. Je nutno doplnit, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 27. 2. 2026 (sdělení ohledně neznámého pobytu žalovaného) a ze dne 25. 3. 2026, neboť v rámci tohoto podání žalobkyně pouze k výzvě soudu doplňovala žalobu o skutečnosti a důkazy, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě. Nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady, které by mohla úspěšně nárokovat vůči žalovanému.