3 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A . (dříve Jméno žalobkyně B .), IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 459,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 205,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 205,96 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 8 253,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 779,11 Kč od 14. 9. 2025 do 9. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 573,15 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 15 459,71 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 27. 9. 2024 uzavřela se žalovaným distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se naopak zavázal vrátit poskytnuté prostředky včetně příslušenství podle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek , webové stránky, vyplněním žádosti, současně poskytl údaje za účelem posouzení úvěruschopnosti (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje a příjmy). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného i lustracemi provedenými v základních registrech, posouzení úvěruschopnosti přitom proběhlo v souladu s interní metodikou schválenou ČNB. Čistá výše měsíčního příjmu žalovaného ověřená žalobkyní činila 65 466 Kč, což umožnilo bezproblémové splácení úvěru poskytnutého žalovaným. Žalovaný následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření a prostřednictvím formuláře , název, . Žalovaný se současně sekundárně identifikoval zasláním ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému vyplacen postupně od 27. 9. 2024 do 27. 12. 2024 v celkové výši 9 907 Kč. Z titulu smlouvy žalovaný zaplatil na jistinu částku 2 701,04 Kč. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému na základě úvěrové smlouvy dluh v celkové výši 15 297,13 Kč (z níž připadá částka 7 312,78 Kč na jistinu úvěru, částka 7 518,02 Kč na smluvní úrok sjednaný podle čl. VI a VII odst. 3 smlouvy ve výši 0,90 % denně, částka 108,97 Kč na poplatek za vyplacení tranší úvěru sjednaný ve výši 1,99% z vyplacené částky a částka 357,36 Kč na poplatek za službu „, název, “). Vedle toho nárokuje žalobkyně vůči žalovanému smluvní pokutu podle čl. VIII odst. 1 smlouvy v celkové výši 162,58 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného za období prvních 90 dnů. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky neuznal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, požaduje žalobkyně, aby její nárok byl posouzen podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Dne 1. 2. 2026 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

2. Usnesením ze dne 13. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , vyzval soud mimo jiné žalobkyni, aby označila důkazy jednak k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru (tedy že byl dodržen kontraktační proces popsaný v žalobě), jednak k prokázání tvrzení, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu nikterak nereagovala.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a řízení se aktivně neúčastnil. K ústnímu jednání nařízenému na den 20. 5. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou více než 10 dnů před jeho konáním, konkrétně již dne 27. 4. 2026. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Soud měl k dispozici Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla pod vlastním textem podepsaná žalobkyní s textem „Za , Jméno žalobkyně B, . podepsáno elektronicky dne 2024-09-27“ a dále doplněna textem „Tímto podepisuji dne 2024-09-27 Klient“. Podle této žalobkyní předložené listiny se na základě smlouvy zavazuje žalobkyně poskytnout klientovi spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do výše 80 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu. Klient se naopak zavazuje splatit žalobkyni úvěr spolu s příslušenstvím. Součástí smlouvy jsou podle čl. I. 3. smlouvy mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky (VOP). Podle čl. VI. smlouvy je předmětem smlouvy poskytnutí spotřebitelského bezúčelového revolvingového úvěru žalobkyní žalovanému až do maximální výše 80 000 Kč, přičemž sjednaná pevná úroková sazba činí 0,903 % denně, poplatek za vyplacení tranše činí 1,99 % z čerpané částky, RPSN pak činí 1 314,57 %. Podle bodu 3.1 VOP účinných ode dne 12. 4. 2024 vyplní za účelem získání úvěru klient žádost o poskytnutí úvěru na internetové stránce věřitele, s uvedením informací o požadované výši úvěru a údajů pro posouzení úvěruschopnosti. Vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a zaškrtnutím příslušného políčka klient potvrzuje, že se seznámil se smlouvou a s těmito podmínkami a že vyjadřuje vůli uzavřít za daných podmínek smlouvu. Podle bodu 3.2 VOP se po provedení identifikace klienta a kontroly uvedených informací věřitel rozhodne, zda klientovi úvěr poskytne. Podle bodu 3.3 VOP v případě schválení úvěru zašle věřitel základní informace o poskytovanému úvěru na e-mail klienta a převede první tranši úvěru na účet klienta, čímž je úvěr poskytnut.

6. V dokumentu označeném jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., id. č. případu 25139538“ jsou uvedeny nacionále žalovaného, počet členů v domácnosti, výše příjmu žalovaného a měsíčních výdajů žalovaného, jakož i kladný výsledek posouzení úvěruschopnosti. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného dále žalobkyně soudu předložila další dokument - interní metodiku žalobkyně označenou jako „, název, “.

7. V dokumentu označeném jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ je obsažena interní poznámka žalobkyně ohledně vyplacení celkové částky 9 907 Kč (po zaokrouhlení) v období od 27. 9. 2024 do 27. 12. 2024 na účet č. , č. účtu, pod var. symbolem , var. symbol, .

8. V rámci Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení celkové částky 16 689,41 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 160 Kč ve lhůtě 3 dnů, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 9. 2024. Výzva byla žalovanému odeslána dle připojeného potvrzení o podání dne 30. 1. 2026.

9. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 20. 4. 2026 je soudem zjištěno, že vlastníkem běžného účtu č. , č. účtu, byl v rozhodném období žalovaný.

10. Žalobkyně připojila k žalobě další listiny převážně interního charakteru (dokumenty označené jako Identifikované příjmy, Autorizace ověření totožnosti ze dne 10. 12. 2024, Informace pro spotřebitele, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kopii OP žalovaného), přičemž však tyto listiny neoznačila k provedení jako důkaz, ani neuvedla, za účelem prokázání kterých konkrétních žalobních tvrzení by tyto listiny měly být provedeny, proto soud z obsahu předmětných listin při svém rozhodování nevycházel.

11. Podle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Podle § 1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas.

12. Po zhodnocení veškerých provedených důkazů lze uzavřít, že žalobkyně v daném případě neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala tvrzení ohledně řádného dodržení jí popsaného kontraktačního procesu a tedy tvrzení ohledně uzavření Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , k němuž mělo dojít dne 27. 9. 2024. V dané souvislosti žalobkyně v žalobě uvedla, že o poskytnutí úvěru požádal žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, přičemž po ověření úvěruschopnosti následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů, což odsouhlasil podpisem úvěrové smlouvy. Smlouva měla být uzavřena elektronicky, a to prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření a formuláře , název, . Vzhledem ke zjevné nedostatečnosti v důkazní rovině pak byla žalobkyně soudem vyzvána, aby označila důkazy k prokázání uzavření smlouvy o úvěru (tedy dodržení kontraktační procesu popsaného v žalobě), což však neučinila, když na výzvu soudu nikterak nereagovala. Ústního jednání ve věci se pak žalobkyně nezúčastnila, tedy nemohl být soudem poučena podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ohledně neunesení důkazního břemene, což muselo bez dalšího vést k částečnému zamítnutí žaloby. Soud totiž v dané chvíli nemá k dispozici důkazy ohledně uzavření spotřebitelské smlouvy. Předložený stejnopis smlouvy neobsahuje žádný podpis žalovaného, uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným pak nelze dovodit ani z ostatních předložených a soudem provedených důkazů. Nutno podotknout, že podle obsahu VOP žalobkyně (v rozporu se žalobními tvrzeními uváděnými žalobkyní) nedochází k uzavření smlouvy „podpisem“ úvěrové smlouvy žalovaným, jímž je potvrzena správnost identifikačních údajů, ale k akceptaci žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru dojde zasláním informací o zásadních ustanoveních týkající se úvěru na e-mail žalovaného a převedením částky úvěru na jeho bankovní účet, čímž je úvěr poskytnut. V rámci probíhajícího řízení pak nebylo žalobkyní jakkoli prokázáno, že došlo k podání žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným či že došlo k zaslání základních parametrů úvěru na e-mail žalovaného.

13. Je třeba uvést, že i pokud by se žalobkyni podařilo prokázat samotné uzavření úvěrové smlouvy, tato neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tedy by soud byl nucen konstatovat absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

14. Vzhledem k výše uvedenému nemohl žalovanému vzniknout žádný smluvní závazek (tedy mimo jiné ani povinnost platit smluvní úrok, poplatky či smluvní pokuty). Jelikož však žalobkyně naopak prokázala, že žalovaný od žalobkyně obdržel v období od 27. 9. 2024 do 27. 12. 2024 bezhotovostním převody realizovanými na účet žalovaného celkovou částku 9 907 Kč, došlo na straně žalovaného po zohlednění žalobkyní tvrzené platbě žalovaného ve výši 2 701,04 Kč k bezdůvodnému obohacení ve výši 7 205,96 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 205,96 Kč podle § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle odst. 2 citovaného ustanovení obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyni byl současně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznán zákonný úrok z prodlení jdoucí z dlužné částky od 10. 2. 2026 do zaplacení, když je zjevné, že v návaznosti na obsah výzvy právní zástupkyně žalobkyně ze dne 28. 1. 2026 odeslané dne 30. 1. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení právě uvedeného dne (ust. § 573 o. z.).

15. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná ze shora prezentovaných důvodů částečně zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl v řízení převáženě procesně úspěšným žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti s vedeném soudního řízení z důvodu jeho procesní pasivity nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.