3 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 200 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16 200 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve výši 39 000 Kč, který se skládal z poskytnuté částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet žalobkyni týdně částku 500 Kč, přičemž první splátka úvěru měla být zaplacena do 7 dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný z titulu smlouvy zaplatil pouze částku 22 800 Kč. Žalobkyně považuje pohledávku vyplývající ze smlouvy za splatnou ke dni 5. 6. 2023. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů i v databázi společnosti , právnická osoba, , nahlédla do záznamu v insolvenčním rejstříku, telefonicky zkontrolovala zaměstnavatele žalovaného, provedla kontrolu platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila podklady vyplněné žalovaným na základě odborných vědomostí z terénu, rovněž pak provedla kontrolu dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.

2. Usnesením ze dne 20. 4. 2026, č. j. 3 C 63/2026 - 12, vyzval soud žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného.

3. Žalobkyně v písemném podání ze dne 4. 5. 2026 v návaznosti na výzvu soudu ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti v podstatě pouze v obecné rovině zopakovala tvrzení obsažená v žalobě, nad rámec toho připojila mzdové listy žalovaného za období 9-10/2021.

4. Žalovaný se řízení se aktivně neúčastnil, k ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 20. 5. 2026 se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, bylo ve věci jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily rovněž Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční karta klienta. Úvěr byl podle smlouvy čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 6 600 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, celkem tedy částku 39 000 Kč, formou 78 týdenních splátek po 500 Kč. Splatnost první splátky úvěru byla stanovena dnem 13. 12. 2021, úroková sazba činila 63,33 % ročně, RPSN pak 171,95%.

7. Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru podrobně upravují jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným dne 6. 12. 2021 obsahuje základní parametry úvěru včetně způsobu výpočtu RPSN.

9. Z Evidenční karty klienta ze dne 6. 12. 2021 je zjištěno, že žalobkyně při uzavření smlouvy vycházela ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného z informací poskytnutých žalovaným, který deklaroval, že je rozvedený, žije v nájmu sám, nevlastní vůz ani nemovitost, je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 476 Kč, přičemž jeho výdaje na bydlení činí 4 872 Kč měsíčně, „životní minimum na ověření“ činí 4 360 Kč měsíčně a měsíční splátky nebankovních závazků 7 222 Kč.

10. Z nedatované listiny označené jako “Informace o smlouvě: 59-514341“ je zjištěno, že žalovaný z titulu smlouvy o úvěru zaplatil částku 22 800 Kč.

11. Podle mzdových listů za období 9-10/2021 činil průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za období 2 měsíců částku 28 214 Kč, přičemž však žalovanému byla současně zaměstnavatelem stržena částka 7 400 Kč z důvodu probíhající exekuce.

12. Podle předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 ve spojení výpisem podacího archu z téhož dne je zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky.

13. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 12. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě kterého žalovanému poskytla při podpisu smlouvy hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Při uzavření smlouvy vyházela žalobkyně ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného z jím uvedených informací v Evidenční kartě, přičemž měla k dispozici mzdové listy žalovaného za období posledních 2 měsíců. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni jistinu úvěru, úroky a další poplatky v celkové výši 39 000 Kč, a to ve formě 78 týdenních splátek po 500 Kč počínaje dnem 13. 12. 2021. Žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu smlouvy částku 22 800 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

14. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Soud dospěl k závěru, že žalobě není možno vyhovět. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany žalobkyně došlo k odbornému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr ohledně jeho reálných příjmů a výdajů. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného za období pouhých 2 měsíců předcházejících uzavření smlouvy, ze mzdového listu za měsíc 9/2021 je navíc zjevné, že žalovanému bylo zaměstnavatelem z důvodu probíhající exekuce sraženo 7 400 Kč. Žalobkyně tak musela mít pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaným tvrzené pravidelné výdaje pak žalobkyně neověřila vůbec. Žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v souvislosti v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž žalovaný z titulu neplatné smlouvy žalobkyni zaplatil celkovou částku 22 800 Kč, je namístě žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuty apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

17. Ze shora uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl procesně úspěšným žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti s vedením soudního řízení z důvodu jeho pasivity nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.