3 C 64/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobce: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 2) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 3) Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 4) Jméno zainteresované osoby 3/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 3/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 5) Jméno zainteresované osoby 4/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 4/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 6) Jméno zainteresované osoby 5/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 5/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 všichni žalovaní zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 5/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 5/0 o určení vlastnického práva o vzájemném návrhu na určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem:- budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití garáž, stavba stojí na pozemku parc. č. st. , číslo, o výměře 19 m², zastavěná plocha,- budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití garáž, stavba stojí na pozemku parc. č. st. , číslo, o výměře 19 m², zastavěná plocha,- budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití garáž, stavba stojí na pozemku parc. č. st. , číslo, o výměře 19 m², zastavěná plocha,všechny nemovitosti obec , adresa, , katastrální území , adresa, , vymezené geometrickým plánem č. , hodnota, , číslo, zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, a úředně ověřeným dne 24. 4. 2001 pod č. , číslo, .

II. Nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. , hodnota, -, číslo, zhotovený , tituly před jménem, , jméno FO, a úředně ověřený dne 24. 4. 2001 pod č. , číslo, .

III. Vzájemný návrh žalovaných na určení, že žalobce a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky a výlučnými vlastníky svých spoluvlastnických podílů na nemovité věci, a to na stavbě – budova s číslem popisným , číslo, (bytový dům) včetně příslušenství, kterým jsou garáže postavené na pozemku č. st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 293 m², jak je zapsáno na LV č. , hodnota, vedeném , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a to ve výši spoluvlastnických podílů odpovídajících podílům jimi vlastněných jednotek v domě, na společných částech domu a pozemku, se zamítá.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 7 700 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, se vrací přeplatek na soudním poplatku zaplaceném za vzájemný návrh ve výši 20 000 Kč.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 16. 3. 2023 se žalobce domáhal určení vlastnického práva ke 3 garážím nacházejícím se na parcele č. st. , číslo, , kat. území , adresa, . Podání žaloby odůvodnil tím, že v roce 1975 – 1976 byla Generálním ředitelstvím pletařského průmyslu jako investorem realizována na pozemcích parc. č. , číslo, a parc. č. , Anonymizováno, výstavba bytového domu č. p. , číslo, s celkem , hodnota, podnikovými bytovými jednotkami a se 3 garážemi. V rozhodnutí o povolení stavby k trvalému provozu ze dne 6. 8. 1976 jsou uvedeny pouze bytové jednotky, nicméně podle technické zprávy z března 1975 byly součástí realizované stavby i 3 garáže postavené na dvoře domu, které byly určené pro nájemce bytů. Hospodářskou smlouvou o převodu práva hospodaření ze dne 31. 12. 1990 byl dům č. p. , číslo, převeden v důsledku zániku státního podniku Prodejny pletařského průmyslu OTS na Podnik bytového hospodářství , adresa, , přičemž podle technického popisu objektu ze dne 17. 4. 1991 byly součástí převáděného objektu i 3 garáže. Objekt č. p. , číslo, byl z důvodu administrativní chyby veden ve vlastnictví státního podniku , právnická osoba, , fakticky však tento spravovala , právnická osoba, , která je nástupnickou organizací Podniku bytového hospodářství , adresa, . Dne 14. 11. 1996 došlo k nápravě vzniklé situace společným prohlášením žalobce a státního podniku , právnická osoba, ve formě notářského zápisu ohledně přechodu vlastnického práva k budově č. p. , číslo, v , adresa, z likvidovaného Podniku bytového hospodářství , adresa, na žalobce s účinností ke dni 31. 3. 1992, a to podle zákona č. 172/1991 Sb. a na základě protokolu ze dne 16. 3. 1992. Předmětem narovnání však opět nebyly stavby 3 garáží, které z toho důvodu dodnes nejsou zapsány v katastru nemovitostí. K opomenutí garáží pak došlo i rámci Prohlášení vlastníka budovy účinného ke dni 6. 12. 1999, jímž došlo k vymezení bytových jednotek v budově a k vymezení podílu těchto jednotek na společných částech budovy a pozemku. Za účelem nápravy vzniklé situace byl dne 24. 4. 2001 vyhotoven , tituly před jménem, , jméno FO, geometrický plán pro rozdělení pozemku č. st. , číslo, na pozemky pod jednotlivými garážemi, se zápisem nového stavu však nesouhlasil jeden z vlastníků bytové jednotky č. , číslo, . Žalobce se snažil opakovaně dosáhnout zápisu stavby garáží do katastru nemovitostí, naposledy Změnou prohlášení vlastníka a dohodou o převodu spoluvlastnického podílu k pozemku, vlastníci jednotlivých bytových jednotek v budově č. p. , číslo, však takový postup odmítli na shromáždění vlastníků ve dnech 12. 12. 2022 a 30. 1. 2023. Žalobce nepřetržitě užívá předmětné garáže od roku 1992, přičemž je zastoupený , právnická osoba, , která převzala původní agendu Podniku bytového hospodářství. Nové nájemní smlouvy týkající se garáží jsou uzavírány žalobcem, žalobce od 1. 4. 1992 inkasuje v souvislosti s užíváním garáží nájemné, zajišťuje opravy garáží, po celou dobu se chová jako jejich vlastník. Na základě všech těchto skutečností je žalobce přesvědčen, že nabyl vlastnické právo k dotčeným stavbám z titulu mimořádného vydržení. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě pak žalobce spatřuje v nutnosti deklarovat vydržení rozsudkem soudu, bez něhož nelze provést zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí.

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. V písemném vyjádření ze dne 15. 7. 2023 uvedli, že pozemek č. st. , číslo, , kat. území , adresa, , na němž se nachází stavby garáží, je společnou částí jednotek vymezených podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, stejně jako samotná budova č. p. , číslo, . Podle žalovaných ze zápisu z jednání sepsaného dne 5. 8. 1976, jehož předmětem byla kolaudace stavby, jednoznačně vyplývá, že součástí stavby bylo 6 bytových jednotek a také 3 garáže, které jsou umístěné ve dvoře a jsou určené pro nájemce bytů, přičemž dům a garáže tvoří jeden funkční celek. Žalobce rovněž není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník garáží, byť tak v odvozených právních vztazích už velice dlouhou dobu vystupuje; v jeho prospěch tak nesvědčí zápis ve veřejném seznamu. Jestliže garáže nejsou evidovány jako samostatné stavby ve veřejném seznamu a není k nim evidováno samostatné vlastnické právo, je zřejmé, že jsou součástí či příslušenstvím budovy č. p. , číslo, a jsou s touto budovou chápány jako jeden funkční celek, což uvádí i sám žalobce. Garáže jako příslušenství věci hlavní proto sdílí právní režim budovy č. p. , číslo, . Na základě prohlášení vlastníka se rovněž lze domnívat, že garáže jsou pokládány za společnou část budovy č. p. , číslo, , byť došlo k opomenutí jejich uvedení v části prohlášení definující společné části budovy. V takovém případě žalobce vykonával ve vztahu ke garážím pouze nějaký způsob ovládání, jelikož samotné existenci vlastnického práva nesvědčí žádný právní titul. Jestliže žalobce tvrdí, že nabyl vlastnické právo ke garážím mimořádným vydržením, je podle žalovaných třeba zdůraznit, že k naplnění takového institutu bude zapotřebí prokázat poctivost držby. V daném případě však žalovaní v minulosti několikrát vznesli dotaz na žalobce (písemně či osobně) vzhledem k nejasnému právnímu režimu garáží, což nepochybně muselo u žalobce vyvolat pochybnosti ohledně jeho vlastnického práva ke garážím (o tom svědčí např. dopis ze dne 29. 5. 2002 adresovaný ze strany Domovní a bytové správy města , adresa, odboru pro správu majetku žalobce, či nesouhlas vlastníka bytu č. , číslo, pana , jméno FO, ve vztahu ke zpracovanému geometrickému plánu v roce 2001). Žalovaní jsou tedy názoru, že dotčené garáže jsou příslušenstvím hlavní budovy a zároveň jako příslušenství domu patří ke společným částem domu. V takovém případě sdílí osud věci hlavní a zápisem vlastnického práva k jednotlivým bytovým jednotkám došlo současně k převodu spoluvlastnického podílu na společných částech domu, a tedy i ve vztahu ke garážím. Žalobce pak nemohl nabýt vlastnické právo k nemovitostem mimořádným vydržením z důvodu nesplnění podmínky poctivosti držby, neboť v průběhu času musel získat důvodné pochybnosti o svém vlastnickém právu, přesto prostřednictvím nájemních smluv ze sporného stavu finančně profitoval. Na základě uvedeného se žalovaní vzájemným návrhem domáhají určení, že žalobce a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky budovy č. p. , číslo, včetně příslušenství, kterým jsou garáže postavené na pozemku č. st. , číslo, , přičemž výše jejich spoluvlastnických podílů odpovídá podílům jimi vlastněných jednotek v domě na společných částech domu a pozemku.

3. V písemném podání ze dne 27. 12. 2023 žalovaní v návaznosti na výzvu soudu učiněnou v rámci ústního jednání dne 15. 11. 2023 doplnili, že podle nich nedošlo při uchopení držby nemovitých věcí dotčených žalobou ze strany žalobce k jednání s nepoctivým úmyslem ve smyslu ust. § 1095 občanského zákoníku, neboť k uchopení držby nemovitostí žalobcem nedošlo nikdy. Sám žalobce opakovaně uvádí, že dotčená budova a garáže tvoří jeden funkční celek, a mění svoji argumentaci ohledně toho, zda v prohlášení vlastníka ze dne 12. 11. 1999 došlo k opomenutí garáží omylem nebo záměrně. Na danou situaci nelze aplikovat novější judikaturu, která nepovažuje garáž za příslušenství či součást věci, ale právní úpravu platnou v rozhodném období (stavba byla realizovaná v roce 1976). Pokud tedy podle žalobců došlo v roce 1992 k převodu vlastnického práva k domu č. p. , číslo, ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb., došlo současně k převodu vlastnického práva ke všem 3 garážím, a to ve formě společné části budovy. Ke vzniku spoluvlastnického práva žalovaných ke garážím tak došlo v souvislosti s účinností jednotlivých kupních smluv, na základě nichž žalovaní nabyli jednotlivé bytové jednotky, a to v poměru podle podlahové plochy jednotlivých jednotek, neboť garáže sdílejí vlastnický režim s ostatními společnými částmi domu.

4. Na základě jednotlivých provedených důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

5. Podle informativního výpisu z katastru nemovitostí ze dne 6. 3. 2023 (list vlastnictví č. , číslo, ) jsou podílovými spoluvlastníky budovy č. p. , číslo, a parcely č. st. , číslo, , kat. území a obec , adresa, , žalobce a žalovaní, a to v poměru podílů jednotlivých bytových jednotek na budově a na pozemku.

6. Rozhodnutím MěNV , adresa, , odboru výstavby, ze dne 18. 12. 1974, č. j. , číslo, , bylo vydáno územní rozhodnutí pro výstavby 6 bytových jednotek v , adresa, . Dokument neobsahuje žádné skutečnosti týkající se výstavby garáží ve vnitrobloku objektu.

7. V Technické zprávě zpracovaného odborem projekce a vývojové konstrukce generálního ředitelství Pletařského průmyslu , adresa, v měsíci březnu 1975 je obsažen technický popis stavebních prací a nákresy garáží. Z obsahu zprávy je zjištěno, že požadavek na výstavbu garáží vznikl ze strany investora, tyto jsou řešeny jako řadové montované.

8. V Záznamu o konečném odsouhlasení jednostupňového projektu ze dne 13. 5. 1975 byly mezi investorem, projektantem a dodavatelem stavby definovány konkrétní podmínky realizace výstavby. Investor GŘ PP v Písku se mimo jiné zavázal zajistit vstup na pozemek sousedů v souvislosti s výstavbou garáží.

9. Rozhodnutím okresního hygienika ze dne 18. 6. 1975 byl vysloven souhlas s předloženou projektovou dokumentací za předpokladu zajištění účinného odvětrání garáží.

10. Rozhodnutím MěNV , adresa, , odboru výstavby, č. j. , číslo, z téhož dne bylo vydáno stavební povolení ve vztahu k výstavbě 6 bytových jednotek investorem GŘ PP v Písku. Podle bodu 10. rozhodnutí bude umístění garáží předmětem samostatného řízení.

11. Podle Zápisu sepsaného dne 5. 8. 1976 proběhla kolaudace stavby podnikových bytových jednotek GŘ PP v Písku, , adresa, , která byla realizována na parcelách č. , číslo, a č. , číslo, na základě stavebního povolení ze dne 18. 6. 1975. Podle obsahu zápisu se stavba skládá ze 6 bytových jednotek a 3 garáží ve dvoře. Příjezdová cesta ke garážím je řešena průjezdem z Kollárovy ulice.

12. Rozhodnutím ze dne 6. 8. 1976, č. j. výst. , číslo, bylo vydáno povolení k trvalému provozu novostavby 6 podnikových bytových jednotek ode dne 9. 8. 1976, budově bylo současně přiděleno č. p. , číslo, . Garáže v rozhodnutí nikterak zmiňovány nejsou.

13. Z Hospodářské smlouvy práva o převodu práva hospodaření uzavřené dne 30. 11. 1990 mezi předávající organizací Prodejny pletařského průmyslu, OTS s.p. , adresa, a přejímající organizací Podnik bytového hospodářství , adresa, je zjištěno, že s účinky ke dni 31. 12. 1990 došlo k převodu práva hospodaření na přejímající organizaci mimo jiné i ve vztahu k 6 bytovým jednotkám , adresa, , v zůstatkové ceně 776 001 Kč, a to z důvodu zániku státního podniku.

14. V listině označené jako „Technický popis objektu čp. , Anonymizováno, “ ze dne 17. 4. 1991 definuje stavební technik , jméno FO, základní technické parametry budovy č. p. , číslo, v , adresa, , současně zmiňuje průjezd do dvora ke 3 garážím.

15. Podle Dohody uzavřené mezi Fondem národního majetku České republiky a žalobcem dne v roce 1994 (datum obtížně čitelné) došlo na základě aktualizovaného privatizačního projektu č. , adresa, schváleného dne 20. 10. 1993 k přechodu majetku státního podniku , právnická osoba, do vlastnictví , právnická osoba, (mimo jiné i budovy č. p. , číslo, s parcelou č. st. , číslo, ), který předmětnou dohodou nyní bezúplatně převádí dotčený majetek do vlastnictví žalobce.

16. V notářském zápise sepsaném notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, dne 14. 11. 1996 pod sp. zn. , číslo, , společně deklaroval žalobce a státní podnik , Anonymizováno, , že hospodářskou smlouvou ze dne 31. 12. 1990 bylo převedeno právo hospodaření k budově č. p. , číslo, stojící na budově č. st. , číslo, , kat. území , adresa, , na Podnik bytového hospodářství , adresa, . Podle zákona č. 172/1991 Sb. pak ke dni 31. 3. 1992 došlo v souvislosti s likvidací Podniku bytového hospodářství , adresa, a na základě předávacího protokolu ze dne 16. 3. 1992 k přechodu vlastnického práva k nemovitostem na žalobce, přičemž státní podnik , právnická osoba, se nikdy vlastníkem nemovitostí nestal, byť je jako vlastník veden v evidenci nemovitostí.

17. Ze snímku katastrální mapy ze dne 10. 3. 2023 je zjištěna poloha budovy č. p. , číslo, i stavby garáží na parcele č. st. , číslo, .

18. Z Geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, – , Anonymizováno, zhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, a ověřeného dne 24. 4. 2001 pod č. , Anonymizováno, vyplývá nové rozdělení stávající parcely č. st. , Anonymizováno, tak, že pod každou ze 3 garáží nacházející se na pozemku vznikají nové samostatné parcely č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno19. Ze Zápisů ze schůze Společenství vlastníků jednotek ze dne 12. 12. 2022 a ze dne 30. 1. 2023 je zjištěno, že žalovaní odmítli návrh žalobce na změnu prohlášení vlastníka týkající se 3 garáží postavených na parcele č. st. , Anonymizováno, , přičemž současně zpochybnili vlastnické právo žalobce ke garážím.

20. Soud měl dále k dispozici listiny týkající se nájmu jednotlivých garáží, konkrétně Nájemní smlouvy č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne , právnická osoba, . 1991, Smlouvy o nájmu nebytových prostor č. , adresa, a č. , adresa, ze dne 22. 1. 2001, Žádost o přidělení garáže do nájmu doručenou odboru správy majetku , adresa, dne 4. 8. 2005, usnesení Rady , adresa, ze dne 22. 9. 2005, Smlouvu o nájmu nebytových prostor č. , adresa, ze dne 8. 12. 2005, Protokol o předání garáže ze dne 15. 12. 2005, Smlouvu o nájmu nebytových prostor č. , adresa, ze dne 10. 6. 2006, Protokol o předání garáže ze dne 1. 9. 2006, výpověď nájemní smlouvy doručenou , Anonymizováno, dne 6. 1. 2010, usnesení Rady , adresa, ze dne 4. 2. 2010, Protokolu o převzetí garáže ze dne 1. 6. 2010, Předpis měsíční zálohové úhrady za užívání NP ze dne 1. 4. 2010, Konto (předpisy/platby) nájemce garáže , jméno FO, za období od 1. 4. 2010 do 31. 10. 2010, Smlouvu o nájmu nebytových prostor č. , adresa, ze dne 27. 9. 2010, Protokol o převzetí garáže ze dne 31. 5. 2012, Smlouvu o nájmu nebytových prostor č. , adresa, ze dne 29. 11. 2013, usnesení Rady , adresa, ze dne 8. 6. 2017 a Smlouvu o nájmu nebytových prostor č. , adresa, ze dne 19. 6. 2017. Podle obsahu těchto listin byly všechny dotčené garáže v období minimálně od roku 1991 předmětem nájemních vztahů uzavíraných mezi žalobcem zastoupeným , Anonymizováno, (resp. v případě smluv z roku 1991 mezi právním předchůdcem Podnikem bytového hospodářství , adresa, ) a jednotlivými nájemci.

21. Z přehledu vynaložených nákladů na dům , adresa, zpracovaného ke dni 9. 3. 2023 je zjištěno, že žalobce mimo jiné uhradil v roce 2016 a v roce 2022 celkovou částku 32 560 Kč v souvislosti s opravou střech garáží.

22. Podle sdělení , právnická osoba, , adresa, , odboru výstavby a územního plánování ze dne 1. 4. 2022 byla stavba 3 garáží ve dvorní části objektu č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , schválena do užívání rozhodnutím MěNV , adresa, , č. j. výst. , Anonymizováno, , ze dne 6. 8. 1976, a to současně s novostavbou šesti podnikových bytových jednotek GŘ PP v , Anonymizováno, .

23. Z Prohlášení vlastníka budovy včetně grafické přílohy (schéma budovy) ze dne 12. 11. 1999 je soudem zjištěno, že žalobce jako výlučný vlastník budovy č. p. , Anonymizováno, vymezil svým prohlášením jednotlivé bytové jednotky v budově, součásti a příslušenství bytových jednotek, společné části budovy č. p. , Anonymizováno, a výši spoluvlastnických podílů jednotlivých bytových jednotek na budově a pozemku. Správou budovy byla současně pověřena , Anonymizováno, . K zápisu prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí došlo podle připojeného návrhu na vklad vlastnického práva ze dne 1. 12. 1999 s účinky ke dni 6. 12. 1999. Pro úplnost je třeba uvést, že prohlášení vlastníka budovy neobsahuje žádné skutečnosti týkající se stavby garáží.

24. Dopisem ze dne 28. 8. 2000 adresovaným , Anonymizováno, požádal nájemce , jméno FO, o koupi bytové jednotky, v níž bydlí od roku 1976, do osobního vlastnictví. Současně požádal i o koupi garáže, kterou má trvale pronajatou od samého začátku. Podle žadatele je v současné době přístupová cesta ke garážím trvale uzamčena (průjezd je současně vchodem do domu), pronájem garáže třetí osobě bydlící mimo budovu č. p. , Anonymizováno, se v minulosti neosvědčil.

25. Žalobce ke shora uvedené žádosti dopisem ze dne 2. 3. 2001 žadateli sdělil, že prodej garáže nebyl zastupitelstvem města přijat, nicméně žalobcem bylo objednáno zpracování geometrického plánu k oddělení jednotlivých částí pozemku, na nichž garáže stojí, za účelem nového projednání žádosti o koupi.

26. Z výpisu usnesení zastupitelstva , adresa, je zjištěno, že usnesením č. 208/01 ze dne 21. 6. 2001 zastupitelstvo odložilo rozhodnutí o žádosti , jméno FO, o koupi garáže do doby, než dojde k zápisu garáží do katastru nemovitostí. Usnesením č. 241/02 ze dne 20. 6. 2022 pak zastupitelstvo schválilo příslib prodeje garáží vlastníkům bytů v budově č. p. , Anonymizováno, , případně nájemcům garáží, za tržní cenu, a to poté, co dojde k zápisu garáží do katastru nemovitostí.

27. Podle výpisu usnesení přijatých zastupitelstvem , adresa, dne 2. 5. 2002 byl mimo jiné s účinky ke dni 1. 6. 2022 schválen Návrh pravidel pro prodej garáží včetně pozemků ve vnitroblocích, přičemž podle obsahu rozhodnutí nebudou dotčené garáže žalobcem odprodávány do doby uskutečnění plánovaných úprav jednotlivých vnitrobloků včetně oprav garáží. Z výpisu usnesení přijatých zastupitelstvem , adresa, dne 17. 3. 2005 je pak zjištěno, že pod bodem 14) byly schváleny , adresa, prodeje nebytových prostor ve městě , Anonymizováno, .

28. Obdobně pak žádal o prodej garáže č. , hodnota, i , jméno FO, dopisem doručeným žalobci (, právnická osoba, , adresa, ) dne 14. 8. 2006 a žalovaní 1), 4) a 5) dopisem doručeným , Anonymizováno, dne 10. 6. 2020.

29. Soudu byl dále předložen nedatovaný a nepodepsaný návrh Změny prohlášení vlastníka a dohody o převodu spoluvlastnického podílu k pozemku podle § 1169 zákona č. 89/2012 Sb., jímž mělo dojít k vymezení garáží jako 3 nebytových jednotek budovy č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a k jejich zápisu do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce, a to se současnou korekcí výše podílu ostatních jednotek na budově a pozemku.

30. Dopisem ze dne 29. 5. 2002 sděluje , Anonymizováno, , adresa, odboru pro správu majetku MěÚ , adresa, , že pan , jméno FO, odmítl podepsat navrhovanou změnu Prohlášení vlastníka budovy týkající se vymezení garáží jako nových nebytových jednotek budovy č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , neboť požaduje od žalobce záruku, že garáže budou v budoucnu prodány obyvatelům domu.

31. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že v roce 1976 byla investorem Generálním ředitelstvím Pletařského průmyslu , adresa, dokončena výstavba budovy č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , která sestávala ze 6 podnikových bytových jednotek. Současně došlo k realizaci stavby 3 garáží ve vnitrobloku budovy (na jejím dvoře), které měly podle záměru investora sloužit k užívání jednotlivým nájemcům bytových jednotek. S účinky ke dni 31. 12. 1990 došlo v souvislosti se zánikem státního podniku Prodejny pletařského průmyslu, OTS s. p. , adresa, , a na základě Hospodářské smlouvy ze dne 30. 11. 1990 k převodu práva hospodaření s budovou č. p. , Anonymizováno, (bytovými jednotkami) na přejímající organizaci Podnik bytového hospodářství , adresa, . Byť nedošlo k výslovnému převodu práva hospodaření s garážemi nacházejícími se na dvoře budovy, přejímající organizace fakticky převzala hospodaření i k těmto garážím, neboť již v únoru 1991 celkem 3 smlouvami garáže pronajala jednotlivým nájemcům. V roce 1994 pak přes výše uvedené uzavřel , právnická osoba, se žalobcem dohodu, podle níž bezúplatně převádí mimo jiné i budovu č. p. , Anonymizováno, s parcelou č. st. , Anonymizováno, žalobci. Nesprávný zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí ve prospěch státního podniku , právnická osoba, byl vyřešen notářským zápisem sepsaným dne 14. 11. 1996 pod sp. zn. , Anonymizováno, , v rámci něhož bylo deklarováno vlastnické právo žalobce k předmětné budově č. p. , Anonymizováno, , které žalobce podle obsahu prohlášení nabyl na základě zákona č. 172/1991 Sb. v souvislosti s likvidací Podniku bytového hospodářství , adresa, ke dni 31. 3. 1992. Prohlášením vlastníka budovy ze dne 12. 11. 1999, které neobsahuje žádné skutečnosti týkající se stavby garáží, žalobce jako výlučný vlastník budovy č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, vymezil jednotlivé bytové jednotky v budově, součásti a příslušenství bytových jednotek, společné části budovy a výši spoluvlastnických podílů jednotlivých bytových jednotek na budově a pozemku, správou budovy byla současně pověřena , právnická osoba, , přičemž následně došlo k převodu celkem , hodnota, bytových jednotek do vlastnictví třetích osob. Po celou dobu až do současnosti žalobce disponoval garážemi, které pronajímal buďto uživatelům bytových jednotek v budově č. p. , Anonymizováno, nebo třetím osobám. V roce 2016 a 2022 žalobce financoval opravu střech garáží. I přes zpracování geometrického plánu v roce 2001 nikdy nedošlo k zápisu staveb garáží do katastru nemovitostí, změna prohlášení vlastníka vymezující garáže nově jako nebytové jednotky budovy č. p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobce byla nejprve v roce 2002 jedním z tehdejších vlastníků bytových jednotek a znovu na přelomu let 2022 a 2023 žalovanými opakovaně odmítnuta.

32. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1096 odst. 2 o. z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

33. Žalobu na určení vlastnického práva uplatněnou žalobcem shledal soud důvodnou.

34. Především je třeba konstatovat, že podle názoru soudu je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení jeho vlastnického práva k nemovitostem ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Minimálně ze zápisů schůze společenství vlastníků jednotek ze dne 12. 12. 2022 a ze dne 30. 1. 2023 vyplývá, že vlastnické právo žalobce k dotčeným garážím je ze strany žalovaných v současné době zpochybňováno. Dále je rovněž zřejmé, že za dané situace není bez rozhodnutí soudu i s ohledem na postoj ostatních spoluvlastníků parcely č. st. , Anonymizováno, možno realizovat zápis garáží jako nemovitostí se samostatným právním režimem, jakož i zápis vlastnického práva žalobce, do příslušného katastru nemovitostí, v důsledku čehož je podmínka existence naléhavého právního zájmu žalobce splněna.

35. Z výše citovaných zákonných ustanovení i z existující komentářové literatury a judikatury vyplývá, že při hodnocení otázky nabytí vlastnického práva k nemovitosti ve formě mimořádného vydržení není rozhodnou existence právního důvodu, na kterém se držba zakládá (vzhledem k obtížnému prokázání nabytí věci), či poctivost držby, ale kromě fakticity držby trvající 20 let dále nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, který se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Nepoctivým úmyslem ve smyslu ust. § 1095 o. z. se přitom rozumí úmyslné jednání při uchopení držby naplňující znaky nepravé držby založené na zjevné lsti, podvodu nebo krajní nepoctivosti. Vzhledem k rozložení důkazního břemene tak bylo na žalovaných, aby prokázali, že žalobce při uchopení držby garáží ke dni 31. 3. 1992 (v souvislosti s likvidací Podniku bytového hospodářství , adresa, a přechodem jím spravovaného majetku na žalobce) jednal s nepoctivým úmyslem. Nutno uvést, že žalovaní nejenže nepoctivý úmysl žalobce při uchopení držby neprokázali, ale ani vůbec netvrdili skutečnosti, na jejichž základě by měl soud nepoctivý úmysl žalobce při uchopení držby dovodit (podle právního názoru žalovaných se žalobce totiž nikdy držby garáží neujal), přestože byli v daném směru soudem ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. poučeni v rámci prvého ústního jednání konaného ve věci. Naopak ze všech zjištěných skutečností vyplývá, že žalobce (potažmo i jeho právní předchůdce Podnik bytového hospodářství , adresa, ) mohl být při uchopení držby garáží společně s budovou č. p. , Anonymizováno, vcelku pochopitelně přesvědčen o tom, že mu vlastnické právo ke garážím náleží, a to i za situace, kdy neměl k dispozici právní titul k nabytí vlastnického práva ke stavbám garáží, ale pouze k obytné budově č. p. , Anonymizováno, . Zcela nepodstatné pak je, pokud podle žalovaných měl žalobce ztratit poctivost držby v jejím průběhu v souvislosti se zpochybněním jeho vlastnického práva (např. v souvislosti s nesouhlasem pana , jméno FO, vyjádřeném ve vztahu ke zpracovanému geometrickému plánu v roce 2001, který byl založen na podmínce následného převodu garáží obyvatelům domu č. p. , Anonymizováno, ), neboť jediný způsob, jak zabránit uplynutí doby potřebné k mimořádnému vydržení vlastnického práva žalobcem, bylo podání žaloby na ochranu vlastnického práva či žaloby určovací, k čemuž však ze strany žalovaných došlo teprve v souvislosti s doručením jejich vzájemného návrhu soudu dne 17. 7. 2023 (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Dobrá víra držitele v případě mimořádného vydržení totiž nemusí trvat po celou dobu držby, jak se nesprávně domnívali žalovaní; rozhodnou je pouze případně zjištěná nepoctivost úmyslu držitele v okamžiku uchopení držby.

36. Soud se neztotožnil s argumentací žalovaných ani co se týká zpochybnění fakticity držby žalobce. Je třeba zdůraznit, že držitelem vlastnického práva k nemovitosti je ten, kdo se věci ujal a nakládá s ní či vykonává práva s ní spojená obdobně jako vlastník (§ 987 a násl. o. z.). Není tedy nezbytně nutné, aby sám držitel nemovitou věc užíval pro svoji potřebu, ale např. jak tomu činil v konkrétním případě žalobce, může s nemovitostí nakládat ve formě nájmu třetím osobám. Soud nemá žádných pochybností ohledně skutkového zjištění, že žalobce fakticky držel dotčené nemovitosti kontinuálně od roku 1992 doposud, neboť četnými listinnými důkazy je prokázáno, že žalobce prostřednictvím své organizace zřízené za účelem správy nemovitého majetku (, právnická osoba, ) jednotlivé garáže pronajímal, v té souvislosti inkasoval nájemné, rovněž nesl náklady spojené s opravami a údržbou garáží. Žalobce po celou rozhodnou dobu vystupoval a jednal jako vlastník garáží, jako na vlastníka na něj nahlíželi ostatně i samotní uživatelé bytových jednotek v domě č. p. , Anonymizováno, , což vyplývá mimo jiné z jednotlivých uzavíraných nájemních smluv, kde žalobce vystupoval na pozici pronajímatele, i z opakovaných žádostí vlastníků jednotek v budově č. p. , Anonymizováno, o převod garáží do jejich vlastnictví.

37. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobcem byly splněny zákonné podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva, přičemž žalobce nabyl vlastnické právo k dotčeným stavbám garáží vzhledem k obsahu ust. § 3066 o. z. uplynutím 5 let ode dne účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy ke dni 1. 1. 2019.

38. Jestliže soud vyhověl samotné žalobě, muselo dojít logicky k zamítnutí vzájemného návrhu žalovaných, na jehož základě mělo dojít k určení spoluvlastnického práva žalobce a žalovaných k budově č. p. , Anonymizováno, včetně příslušenství, kterým jsou dotčené garáže postavené na pozemku č. st. , Anonymizováno, , přičemž výše spoluvlastnických podílů odpovídá podílům účastníky vlastněných bytových jednotek v domě č. p. , Anonymizováno, na společných částech domu a pozemku. Oproti názoru žalovaných je soud přesvědčen, že žalovaní v souvislosti s nabytím vlastnického práva k jednotlivým bytovým jednotkám nemohli nabýt a nenabyli spoluvlastnické právo ke stavbám garáží, které jsou v konkrétním případě „malými“ stavbami umístěnými mimo budovu č. p. , Anonymizováno, obsahujícími vždy jedno parkovací místo, přičemž stavebně technicky představují zcela samostatné nemovitosti. Soud je toho názoru, že s poukazem na obsah judikatury i odborné literatury vztahující se k úpravě právního režimu garáží i před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se v případě samostatně stojících garáží nejedná o součást bytové jednotky či budovy, stejně tak se nejedná o příslušenství bytové jednotky či příslušenství budovy, které by bylo možno považovat za společné části budovy. Ze své podstaty nemůže být garáž stojící volně v sousedství obytné budovy součástí této budovy, neboť se jedná o dvě samostatné stavby, které nejsou fyzicky nedílně spojeny. Totéž pak tím spíše platí o vztahu garáže a bytové jednotky nacházející se v dané obytné budově. Obdobně pak samostatně stojící garáž nemůže být příslušenstvím bytové jednotky, a to již jen z důvodu, že slouží k jinému účelu než k bydlení (typicky parkování vozidla). Garáže nejsou v konkrétním případě ani příslušenstvím budovy č. p. , Anonymizováno, tvořícím společné části této budovy, neboť za společnou část domu se považuje to, co je určeno pro společné užívání. Stěží lze proto dovodit, že samostatná garáž s jedním parkovacím místem je určena pro společné užívání všech vlastníků bytových jednotek nacházejících se v sousední budově. Příslušenstvím domu (zahrnutým do jeho společných částí) mohou být drobné stavby, jako jsou např. studny, skleníky apod., nemohou jím však být jiné hlavní nebo jiné významné stavby. Stavby samostatných garáží vždy mohou plnit svoji funkci zcela samostatně a nezávisle na jiných stavbách, což plyne již z pouhé logiky věci, nemohou tedy být vymezeny jako součást společných částí domu, neboť se nejedná o příslušenství domu. Nutno zdůraznit, že ani Prohlášení vlastníka budovy ze dne 12. 11. 1999 neobsahuje žádnou zmínku o dotčených stavbách garáží, tyto nebyly vymezeny jako společné části budovy či nebytové jednotky v budově (což by ostatně ani nebylo možné), není tak jediný důvod se domnívat, že žalovaní společně s vlastnickým právem ke konkrétní bytové jednotce nabyli i spoluvlastnické právo ke stavbám garáží. Ostatně, i pokud by soud akceptoval argumentaci žalovaných, je třeba zdůraznit, že žalobce nabyl vlastnické právo ke garážím vydržením ke dni 1. 1. 2019. Žalovaní by tedy museli prokázat, že své spoluvlastnické právo ke garážím nabyli teprve po tomto datu (jelikož i pokud by se spoluvlastníky garáží v souvislosti s koupí bytových jednotek stali, k datu 1. 1. 2019 by své spoluvlastnické právo pozbyli mimořádným vydržením vlastnického práva žalobce), což se jim však nepodařilo, a to ani přes výzvu a poučení soudu v daném směru. Na základě prezentovaných důvodů tak soud vzájemný návrh žalovaných zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení žalobci jako v řízení z procesního hlediska úspěšné straně. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a dále paušální náhradou ve výši 2 700 Kč za celkem 9 úkonů ve smyslu ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné podání ve věci samé – žaloba ze dne 10. 3. 2023, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 18. 9. 2023, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 8. 11. 2023, příprava účasti na jednání před soudem dne 15. 11. 2023, účast na jednání před soudem dne 15. 11. 2023, písemné podání ve věci samé - vyjádření ze dne 22. 1. 2024, příprava účasti na jednání před soudem dne 19. 2. 2024, účast na jednání před soudem dne 19. 2. 2024, písemné podání ve věci samé – závěrečný návrh doručený soudu dne 21. 2. 2024). Celkem tak náklady řízení žalobce činí 7 700 Kč, tyto jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů v souvislosti s písemným podáním ze dne 23. 5. 2023, neboť tímto žalobce v návaznosti na výzvu soudu doplnil skutečnosti, které mohl a měl uvést již v samotné žalobě.

40. Výrokem V. rozsudku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení přeplatku soudního poplatku zaplaceného žalovanými na základě nesprávné výzvy soudu v souvislosti s podáním vzájemného návrhu. Usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. 3 C 64/2023-103, vyzval soud každého ze žalovaných (žalované 1 a 2 pak jako manžele společně a nerozdílně) k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč podle Položky 1 bod 2., Položky 4 bod 1. písm. a) a Položky 4 bod 3. Sazebníku soudních poplatků, aniž by však zohlednil skutečnost, že v daném případě se jedná o solidární povinnost všech žalovaných s ohledem na nedělitelný předmět řízení. Jestliže tak bylo žalovanými na základě nesprávné výzvy soudu zaplaceno namísto soudního poplatku ve výši 5 000 Kč celkem 25 000 Kč, rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku za vzájemný návrh ve výši 20 000 Kč.