3 C 78/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , PSČ 398 55 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 20 530 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 7. 3. 2025, jíž se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 20 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 530 Kč od 13. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 780 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 20 530 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 18. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované částku 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 28 630 Kč v týdenních splátkách po 1 061 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr lustrací v evidenci neplatných dokladů a v systému , právnická osoba, , náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace žalované podle vyplněných podkladů a kontrolou předložených dokumentů zprostředkovatelem v kartě klienta. Žalovaná uhradila z titulu smlouvy celkem částku 43 100 Kč, kterou žalobkyně započetla postupně na náklady spojené s vymáháním, smluvní pokuty, poplatky, jistinu a úrok za poskytnutí úvěru.

2. V rámci písemného vyjádření (odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu) ze dne 7. 3. 2025 žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť uzavřená smlouva o úvěru ze dne 18. 11. 2021 je podle žalované absolutně neplatná. Žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost stanovenou § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a neposoudila úvěruschopnost žalované. Pokud by tak učinila, dospěla by k závěru, že žalovaná není objektivně schopná poskytnutý úvěr splácet. Smlouva, podle které má žalovaná uhradit žalobkyni částku 63 630 Kč, jež se skládá z poskytnuté jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč a souhrnného poplatku 28 630 Kč, se navíc příčí dobrým mravům, neboť výše celkových plateb je ve zjevném nepoměru ve vztahu k poskytnuté jistině úvěru. Žalovaná přitom uhradila žalobkyni částku 43 100 Kč, která přesahuje poskytnutou částku, proto žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 7. 5. 2025. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 18. 11. 2021 smlouvu, na základě níž se poskytnula žalované v hotovosti při podpisu smlouvy bezúčelový úvěr ve výši 35 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční karta klienta. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutou jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč, dále úrok ve výši 6 930 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 10 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč, celkem tedy částku 63 630 Kč, formou 60 týdenních splátek po 1 060,50 Kč. Splatnost první splátky úvěru byla stanovena dnem 25. 11. 2021, úroková sazba činila 70,89 % ročně, RPSN 212,77 %.

6. Z Evidenční karty klienta ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že je rozvedená, žije s rodiči a její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské. Je zaměstnaná na plný úvazek na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, na pozici pekařka se mzdou 22 720 Kč. Uvedené skutečnosti žalovaná doložila pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíce srpen a září 2021. Žalovaná nevlastní auto ani nemovitost, nemá žádné dluhy. Měsíční výdaje žalované byly stanoveny částkou 9 232 Kč (z toho náklady na bydlení 4 872 Kč, částka životního minima4 360 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované tak činil 13 488 Kč.

7. Z listiny označené jako “Informace o smlouvě: , číslo, soud zjistil, že žalovaná z titulu smlouvy o úvěru postupně zaplatila celkem částku 43 100 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2025 ve spojení podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil, žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 18. 11. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 35 000 Kč. Poskytnutou úvěrovou jistinu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni včetně souhrnného poplatku ve výši 28 630 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 060,50 Kč počínaje dnem 25. 11. 2021. Při uzavření smlouvy vycházela žalobkyně z informací poskytnutých žalovanou, která uvedla, že je rozvedená, žije s rodiči, nevlastní auto ani nemovitosti, nemá žádné dluhy, její měsíční mzda činí 22 720 Kč a měsíční výdaje činí 9 232 Kč. Uvedené skutečnosti žalobkyně ověřila pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíce srpen a září 2021. Žalovaná z titulu úvěrové smlouvy uhradila žalobkyni postupně celkovou částku 43 100 Kč.

10. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Takový závěr však soud v konkrétním případě učinit nemohl. V předložené Evidenční kartě ze dne 16. 11. 2021, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, žalovaná deklarovala žalobkyni své měsíční příjmy částkou 15 704 Kč, celkové měsíční výdaje pak byly stanoveny částkou 11 804 Kč. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že žalobkyně ověřila informace poskytnuté žalovanou tak, aby mohla učinit kvalifikovaný závěr ohledně reálných příjmů a zejména výdajů žalované. Žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, neboť posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Příjmovou situaci žalované ověřila žalobkyně výplatními páskami za období pouhých 2 kalendářních měsíců, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela z částky životního minima, aniž by jakkoli ověřila reálné výdaje žalované z objektivních podkladů. Žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. V souladu s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila žalobkyni na základě neplatné smlouvy celkem 43 100 Kč, tedy částku přesahující jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč. Jelikož žalovaná vrátila žalobkyni veškeré poskytnuté peněžní prostředky, nárok žalobkyně zanikl a soud žalobu jako nedůvodnou z daného důvodu zamítnul.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto jí vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 3 880 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 7. 3. 2025) se sazbou po 1 940 Kč za 1 úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 2 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tedy náklady řízení žalované činí 4 780 Kč. Tyto náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované.