3 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 61 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zaplatit částku 21 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných do úplného zaplacení vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhá částky 40 776 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 293,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 4 515,41 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 25 883,24 Kč od 23.4.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 018,51 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 61 776 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 27. 6. 2022 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 25 776 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla sjednána dnem 27. 8. 2023. Žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně, dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 25 883,24 Kč, úrok za sjednanou dobu úvěru ve výši 1 135,27 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 11 568 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 560,92 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 628,57 Kč. Žalobkyně se kromě toho domáhá i zaplacení příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které částečně kapitalizovala ke dni 22. 4. 2024, a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě ve výši 15 000 Kč. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně s účinky ke dni 29. 5. 2024 pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně neúspěšně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. V písemném podání ze dne 26. 3. 2025 žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně splnila povinnosti vyplývající jí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovanou byly zaznamenány do Žádosti o úvěr ze dne 27. 6. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Při uzavření smlouvy bylo vycházeno ze zjištění, že měsíční příjem žalované činí 16 634 Kč, měsíční výdaje pak činí 11 350 Kč, přičemž žalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovanou tvrzené skutečnosti byly ověřeny konkrétně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovního účtu žalované a smlouvou o nájmu. Úvěruschopnost žalované byla shledána dostatečnou, teprve následně došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Z titulu smlouvy pak žalovaná uhradila postupně celkem 9 000 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a řízení se aktivně neúčastnila. K ústnímu jednání nařízenému na den 23. 4. 2025 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli jí bylo předvolání k jednání včetně žaloby doručeno do vlastních rukou již dne 31. 3. 2025. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu nikterak nedoložila důvodnost své žádosti o odročení ústního jednání (doručené soudu v den jednání), bylo jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 27. 6. 2022 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč; žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru a dále zaplatit částku 25 776 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradou za inkaso plateb úvěru v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 5 400 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3984 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně, RPSN pak činila 272,44 %.

6. Ze Žádosti o úvěr ze dne 27. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru disponovala informacemi, že čistý měsíční příjem žalované činí 16 634 Kč, měsíční výdaje pak činí 11 350 Kč (z toho částka 3 000 Kč náklady na bydlení a energie, částka 4 250 Kč výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady, částka 2 600 Kč srážky ze mzdy, částka 1 500 Kč splátky stávajících půjček). Žalovaná podle svého sdělení bydlí v nájmu, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost. Informace poskytnuté žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny z výplatních pásek žalované za období 3-5/2022 a z pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2022, které byly žalobkyní soudu předloženy společně s první stranou listiny označené jako „Smlouva o nájmu bytu“.

7. Podle transakční historie ke smlouvě zaplatila žalovaná z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku 9 000 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 ve spojení s výpisem části seznamu postoupených pohledávek a Potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024 byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť danou smlouvou došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo podle listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2024 žalované písemně oznámeno.

9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 9. 2024 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky.

10. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 27. 6. 2022 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč; žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru a dále zaplatit částku 25 776 Kč tvořenou úrokem v pevné výši 1 522 Kč a dalšími poplatky, a to formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Při uzavření smlouvy vycházela žalobkyně co se týká příjmu žalované z jí předložených listin – výplatních pásek za období 3 předcházejících měsíců a pracovní smlouvy. Žalovaná zaplatila z titulu smlouvy postupně částku 9 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalované žalobkyni smlouvou ze dne 20. 5. 2024, žalované bylo postoupení pohledávky následně písemně oznámeno. Dne 11. 9. 2024 byla žalované právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

11. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud z úřední povinnosti přihlédnul k neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné nedodržením zákonných povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelských úvěrů ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. V dané souvislosti je namístě odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací získaných od žalované, které současně ověřila. Takový závěr soud však učinit nemohl. V předložené žádosti o úvěr, která má obsahovat informace týkající se ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, žalovaná deklarovala žalobkyni své měsíční příjmy částkou 16 634 Kč, dále deklarovala svoje celkové měsíční výdaje částkou 11 350 Kč. Soud nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k ověření informací poskytnutých žalovanou tak, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr zejména ohledně reálných výdajů žalované (takovým důkazem rozhodně není první strana nájemní smlouvy, která má prokazovat tvrzení žalované ohledně výdajů na bydlení – nájemní byt o velikosti 2+1 v Liberci - ve výši pouze 3 000 Kč měsíčně). Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti nejenže neprovedla řádně, ale de facto vůbec. Příjmovou situaci domácnosti žalované neověřovala, ve vztahu k výdajové situaci žalované pak vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná, aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud konstatuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalované byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila částku 9 000 Kč, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč. Jiné případné smluvní nároky (úrok, poplatky, smluvní pokuta apod.) žalobkyně nemůže podle citovaného ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně nárokovat.

14. Žalovaná jako spotřebitelka je povinna vrátit poskytnuté jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem. V konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení aktivní spor o to, jaká je doba pro vrácení jistin odpovídající možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Za takové situace stanovil soud výši měsíčních splátek po 3 000 Kč s přihlédnutím k výši původně sjednaných splátek i s přihlédnutím k celkové době splácení dluhu ve splátkách (7 měsíců). Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť povinnost žalované vrátit dlužné část jistiny úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto soudním rozhodnutím, které nově konstitutivně stanovuje lhůtu k plnění.

15. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta (výrok II. rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla převážně mírně procesně úspěšná žalovaná, která však náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.