3 C 86/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem Jméno zainteresované osoby 0/0 ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Ukrajina zastoupená advokátem Jméno zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 , a. s., člen holdingu Jméno zainteresované osoby 0/0 IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

I. Žaloba doručená Okresnímu soudu v Písku dne 11. 4. 2023, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 370 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 370 470 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 17 739 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejší účastnice na straně žalovaného.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 11. 4. 2023 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 370 470 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že žalovaný dne 3. 1. 2021 v čase okolo 17.45 hodin řídil v obci , adresa, – Nádraží motorové vozidlo tov. zn. Ford, reg. zn. , SPZ, , po částečně osvětlené silnici, přičemž ve svém jízdním pruhu narazil do sedícího poškozeného , Jméno zainteresované osoby 0/0, , syna žalobkyně, který utrpěl v důsledku nárazu zranění neslučitelná se životem a na místě nehody zemřel. Policií České republiky bylo vedeno trestní řízení, trestní věc byla následně odložena, neboť podle závěrů policie se nejednalo o podezření z trestného činu, což však žalovaného nezbavuje občanskoprávní odpovědnosti. Ze znaleckého posudku zpracovaného v rámci trestního řízení mimo jiné vyplynulo, že žalovaný nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem a pravou přední částí vozidla narazil do sedícího chodce, když zabránění střetu z pohledu řidiče bylo možné přiměřenou rychlostí jízdy 32 až 37 km/h. Pokud se žalovaný pohyboval po komunikaci rychlostí 40 až 50 km/h, evidentně nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled, proto došlo z jeho strany k porušení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). Stejně tak žalovaný porušil ust. § 4 písm. a) a § 5 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, neboť je zjevné, že se nedostatečně věnoval situaci v provozu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě nemajetkové újmy dopisem ze dne 24. 1. 2022, výzva byla odmítnuta prostřednictvím , Jméno zainteresované osoby 0/0, , která věc šetřila, a to s odkazem na výsledek vyšetřování Policie České republiky. Žalobkyně se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pouze ve výši 50 % nároku stanoveného s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 894/2018, tedy v částce 370 470 Kč, když si je vědoma jisté míry spoluzavinění poškozeného na vzniku dopravní nehody.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. V písemném vyjádření ze dne 20. 7. 2023 k žalobě zdůraznil, že ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení nelze za žádných okolností vyvodit závěr o nepřiměřené rychlosti žalovaného. Naopak žalovaný se pohyboval rychlostí povolenou, přičemž podle závěrů znaleckého posudku nebylo v jeho možnostech, aby nehodě zabránil. Žalobkyně pak podle žalovaného pouze spekuluje, že žalovaný zřejmě nevěnoval dostatečnou pozornost řízení. Vzniklou situaci na vozovce žalovaný nemohl předvídat, když nemohl očekávat nečekané a rizikové jednání poškozeného, který se za snížené viditelnosti ve tmě a v dešti nacházel v černém oblečení a bez jakýchkoli reflexních prvků uprostřed frekventované silnice. Jedná se tedy o zcela zjevný exces poškozeného, který porušil zákonné povinnosti (konktrétně § 4 písm. a), § 53 odst. 1 zákona o silničním provozu), a jehož jednání bylo jednoznačnou příčinou kolize mezi poškozeným a vozidlem žalovaného. V daném případě nelze hovořit o spoluzavinění, ale o výlučném zavinění na straně poškozeného, který se vlastní vinou přivedl do silného stavu opilosti a usedl na vozovku do jízdního pruhu, navíc oděný do tmavého oblečení a otočený zády k přijíždějícímu vozidlu žalovaného. Po žalovaném nemůže být spravedlivě požadováno, aby takové chování poškozeného předpokládal. Proto je podle žalovaného namístě žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Vedlejší účastnice na straně žalovaného se žalobou rovněž nesouhlasila, když zdůraznila, že žalovaný za vznik újmy neodpovídá. V konkrétním případě totiž nejsou dány všechny tři základní minimálně příčinná souvislost mezi škodnou událostí mající původ ve zvláštní povaze dopravního prostředku a vznikem újmy. Škoda byla totiž způsobená výlučně tristním jednáním poškozeného, přičemž v dané souvislosti lze odkázat na princip „omezené důvěry v dopravě“, který předpokládá, že řidič pohybující se na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci provozu budou také dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích; po účastníkovi silničního provozu tedy nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci. Pokud byla škoda způsobena výlučným jednáním poškozeného, je zcela vyloučena odpovědnost provozovatele, a to nikoli z důvodu liberace, ale z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za niž řidič objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného. Vedlejší účastnice navíc pro úplnost odkázala na ust. § 2918 o. z., na základě něhož z důvodu spoluúčasti poškozeného na vzniku hlavní škodní události lze nepřiznat vůbec, a to za situace, pokud by bylo případné spoluzavinění žalovaného prokázáno v zanedbatelném rozsahu. Vedlejší účastnice pak z důvodu procesní opatrnosti zpochybňuje i výši nárokované náhrady újmy, neboť žalobkyně při jejím stanovení vycházela z nesprávné výše (při úmrtí v roce 2021 má výpočet výše náhrady vycházet správně z hrubé měsíční nominální mzdy v roce 2020). Navíc pak žalobkyně vůbec netvrdí a neprokazuje skutečnosti svědčící o utrpěných duševních útrapách (co se týká intenzity a kvality vztahu se zemřelým), tudíž nemajetkovou újmu není možno ani kvantifikovat. Obdobně jako žalovaný navrhla vedlejší účastnice žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout.

4. Na základě jednotlivých provedených důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

5. Příbuzenský vztah mezi žalobkyní a zemřelým , Jméno zainteresované osoby 0/0, je zjištěn z osobních dokladů předložených žalobkyní. Konkrétně se jedná o rodný list a oddací list zemřelého , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozeného , datum, , rozeného , jméno FO, , který dne , datum, uzavřel manželství s , Jméno zainteresované osoby 0/0, a přijal její příjmení. Dále se jedná o oddací list a osvědčení o rozvodu žalobkyně, rozené , jméno FO, , následně postupně příjmením , jméno FO, a , jméno FO, , která podle prohlášení ze dne 14. 5. 2009 udělila souhlas svému synovi , Jméno zainteresované osoby 0/0, k trvalému vycestování do České republiky.

6. Z usnesení Policie České republiky, , název, , ze dne 16. 4. 2021, č. j. , číslo, , je soudem zjištěno, že příslušným policejním orgánem byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit žalovaný dne 3. 1. 2021 v čase okolo 17.45 hodin v obci , adresa, – Nádraží, kdy za tmy řídil vozidlo tov. zn. Ford, reg. zn. , SPZ, , po částečně osvětlené silnici směr , adresa, , a ve svém jízdním pruhu narazil do poškozeného , Jméno zainteresované osoby 0/0, , který seděl v jeho jízdním pruhu blíže ke středu vozovky, v důsledku čehož poškozený utrpěl zranění neslučitelná se životem a na místě nehody zemřel, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Podle obsahu rozhodnutí policejní orgán provedl ohledání místa dopravní nehody a zahájil úkony trestního řízení, přičemž na základě provedeného šetření učinil závěr, že poškozený , Jméno zainteresované osoby 0/0, se dne 3. 1. 2021 v době okolo 17.45 hodin za tmy účastnil silničního provozu v silné opilosti (podle pitevního protokolu měl poškozený v době nehody v krvi 2,2 g/kg alkoholu) a bez reflexních prvků (podle protokolu o dopravní nehodě oblečený do tmavých kalhot a černé bundy), když lze předpokládat, že poškozený v důsledku své podnapilosti nereagoval na světla blížícího se vozidla, posadil se uprostřed vozovky, ačkoli musel vozidlo vidět na mnohem větší vzdálenost, než jakou měl k dispozici řidič vozidla, aby zpozoroval osobu poškozeného, čímž vyvolal pro sebe nebezpečnou situaci, v důsledku níž došlo k jeho sražení a usmrcení. Podle policejního orgánu to byl právě poškozený, kdo mohl nehodě zabránit. Žalovaný jel po silnici I. třídy rychlostí povolenou v obci (40 – 50 km/h), nemohl předpokládat, že se na konci obce na vozovce může nacházet opilá sedící osoba. Proto mu nelze klást k tíží, že nejel rychlostí 32 – 37 km/h, tedy rychlostí, kdy po rozpoznání chodce na vozovce bylo ještě možno střetu zabránit. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný nezachoval míru povinné opatrnosti, a za vznik a následek dopravní nehody odpovídá chodec , Jméno zainteresované osoby 0/0, , rozhodl policejní orgán o odložení věci.

7. Ze znaleckého posudku zpracovaného v rámci trestního řízení dne 24. 3. 2021 pod č. 4318/5 D 2021 , Jméno zainteresované osoby 0/0, , soudním znalcem z oboru doprava silniční a městská, je zjištěno, že znalec při zpracování znaleckého posudku provedl na místě nehody dne 14. 1. 2021 vyšetřovací pokus, při němž byl figurant rozpoznatelný na vozovce ve všech polohách (ležící, sedící, stojící) z jedoucího vozidla na vzdálenost 20 metrů. Současně však znalec zdůraznil, že hodnotící osoby věděli o přítomnosti figuranta, tedy jejich optické soustředění bylo zaměřeno do místa zkoumání, zatímco řidič v reálu musel sledovat širší prostor částečně narušený protijedoucími vozidly. Co se týká úrazových změn poškozeného v souvislosti s dopravní nehodou, tyto byly způsobeny tupým předmětem, který o velké síle a hmotě působil zejména na oblast hlavy zleva a hrudníku a pánve zezadu. Vznik zjištěných poranění lze vysvětlit střetem chodce sedícího ve vozovce s osobním automobilem (zády k vozidlu s hlavou vytočenou doleva). Podle bodu 2.6. znaleckého posudku mohl řidič reagovat na překážku na vozovce ve vzdálenosti 2 – 11 metrů. Rychlost 40 – 50 km/h uváděná žalovaným ve výpovědi v rámci trestního řízení koresponduje s rozsahem poškození vozidla, rychlost potřebnou k zabránění střetu s chodcem stanovil znalec v bodě 2.7. posudku v rozmezí 32 – 37 km/h. Možnost zabránění vzniku nehodové události je dána podle znalce na straně chodce, který za nepříznivých světelných podmínek svou polohou v jízdním profilu vytvořil obtížně rozpoznatelnou překážku. Soud měl k dispozici rovněž přílohy znaleckého posudku -fotodokumentaci zachycující poškození vozidla žalovaného po nehodě (poškozen pravý přední nárazník vozidla) a průběh vyšetřovacího pokusu a situační plánek dopravní nehody, který zachycuje mimo jiné místo střetu osobního automobilu a poškozeného (toto se nachází přibližně uprostřed jízdního pruhu, ve kterém se pohyboval s vozidlem žalovaný).

8. Dopisem ze dne 24. 1. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení náhrady újmy ve výši 370 470 Kč do 10 dnů ode dne doručení výzvy. Podle připojené podací stvrzenky byla výzva žalovanému odeslána dne 26. 1. 2022.

9. E-mailem ze dne 21. 2. 2022 adresovaným právnímu zástupci žalobkyně vedlejší účastnice na straně žalovaného (pojišťovna, u níž měl žalovaný uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla) odmítla v souvislosti s dopravní nehodou poskytnutí jakéhokoli finančního plnění žalobkyni, když argumentovala obdobným způsobem jako následně učinila v rámci probíhajícího soudního řízení.

10. Soud má za prokázané, že žalobkyně je matkou , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozeného , datum, . Dne 3. 1. 2021 došlo v čase přibližně 17.45 hodin na konci obce , adresa, – Nádraží (ve směru na , adresa, ) za nepříznivých světelných podmínek k dopravní nehodě, kdy vozidlo žalovaného tov. zn. Ford narazilo do syna žalobkyně, který seděl v silně podnapilém stavu a tmavém oblečení bez reflexních prvků v jízdním pruhu vozidla žalovaného, přičemž v důsledku nárazu dotyčný zemřel. Vozidlo žalovaného se pohybovalo rychlostí 40 – 50 km/h, aby bylo možno zcela zabránit střetu vozidla s chodcem, muselo by se podle výsledků vyšetřovacího pokusu realizovaného na místě nehody soudním znalcem pohybovat rychlostí 32 – 37 km/h. Dne 26. 1. 2022 žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení nemajetkové újmy ve výši 370 470 Kč, pojišťovna vystupující v soudním řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného jakékoli plnění žalobkyni vyplývající z dopravní nehody odmítla.

11. Ve věci je s ohledem na místo vzniku škody a bydliště žalovaného dána pravomoc obecných soudů České republiky, přičemž rozhodným právem je právo české.

12. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Po zhodnocení veškerých skutečností dospěl soud k závěru, že žalobě není možno vyhovět. Podle názoru soudu totiž nebyly splněny veškeré základní předpoklady pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě způsobené újmy, které ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2910 o. z. spočívají v obecné rovině v porušení zákonem stanovené povinnosti, ve vzniku škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a v zavinění (v případě odpovědnosti provozovatele dopravního prostředku se pak porušení právní povinnosti ani zavinění nevyžaduje, neboť povinnost provozovatele nahradit újmu nastupuje, vznikla-li újma v příčinné souvislosti se zvlášť kvalifikovanou okolností, jíž je zvláštní povaha provozu dopravy či dopravního prostředku). Soud nemá v konkrétním případě žádných pochybností ohledně vzniku a průběhu dopravní nehody, který byl postaven najisto již dříve v rámci probíhajícího trestního řízení. Pro posouzení důvodnosti žaloby však bylo nezbytné zabývat se zejména otázkou příčin vzniku škodní události (dopravní nehody), přičitatelnosti následku a s tím související příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Jak je shrnuto výše, soud má za prokázané, že ke střetu vozidla s poškozeným chodcem došlo za nepříznivých světelných podmínek tak, že vozidlo žalovaného narazilo do poškozeného chodce sedícího v silně podnapilém stavu a ve tmavém oblečení bez reflexních prvků na konci obce přibližně uprostřed jízdního pruhu vozovky. Rovněž je zjištěno, že žalovaný sice dodržel maximální přípustnou rychlost v obci, nicméně formálně porušil ustanovení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož smí řidič jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled (rychlost umožňující teoretické zabránění střetu činila podle závěrů znaleckého zkoumání 32 – 37 km/h). Pokud má soud hodnotit míru participace jednotlivých účastníků na vzniku dopravní nehody, musí učinit - obdobně jako již dříve učinily orgány činné v trestním řízení - jednoznačný závěr, že způsobení dopravní nehody a vznik škody je namístě v daném případě přičíst poškozenému chodci, který svým excesivním jednáním porušil hned několik základních ustanovení zákona o silničním provozu, v důsledku čehož došlo ke střetu s vozidlem žalovaného a k úmrtí poškozeného. Žalovaný nemohl očekávat zcela zásadní porušení povinností silničního provozu poškozeným, který se v opilosti a tmavě oblečený při snížené viditelnosti posadil na konci obce do jízdního pruhu vozovky, když je třeba zdůraznit, že povinnost žalovaného předvídat veškeré události, které mohou nastat v rámci silničního provozu, není povinností absolutní. I při vyšetřovacím pokusu, kdy se všichni zúčastnění soustředili na konkrétní místo na vozovce, bylo možno rozeznat postavu sedící na vozovce teprve na vzdálenost 20 metrů. Je pak vcelku pochopitelné, že žalovaný, který navíc míjel protijedoucí osvětlená vozidla, nebyl schopen zastavit vozidlo tak, aby nedošlo ke střetu s poškozeným chodcem, neboť tohoto nemohl na vozovce očekávat. I pokud tedy došlo k formálnímu porušení povinnosti stanovené zákonem o silničním provozu ze strany žalovaného, jedná se při porovnání s jednáním poškozeného o porušení povinností natolik marginální, že je namístě aplikovat ust. § 2918 o. z. a vznik a následky dopravní nehody přičíst výlučně poškozenému. Jestliže škoda byla způsobena výlučně jednáním poškozeného, je vyloučena odpovědnost žalovaného (a to ať již z pozice řidiče odpovědného podle § 2910 o. z. či z pozice provozovatele dopravního prostředku odpovědného objektivně podle § 2927 o. z.), neboť absentuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy na straně poškozeného. Jestliže žalovaný není odpovědným za vznik škody, nemůže být úspěšnou ani žaloba na náhradu nemajetkové újmy uplatněná pozůstalou matkou poškozeného ve smyslu ust. § 2959 o. z. Proto byla žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta.

14. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že s ohledem na závěry učiněné ve vztahu k neexistenci příčinné souvislosti se dále více nezabýval otázkou konkrétní výše újmy ve smyslu § 2959 o. z., tedy ani nevyzýval žalobkyni k doplnění obecných žalobních tvrzení a k označení důkazů v daném směru, neboť takový postup by byl zcela nadbytečným.

15. Soud neprovedl důkaz rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 8 Co 10/2022-169, na jehož provedení vedlejší účastnice na straně žalovaného netrvala, když navíc konkrétní okolnosti každé dopravní nehody jsou natolik specifické, že vyžadují individuální posouzení ze strany rozhodujícího soudu v dané věci.

16. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného jako v řízení z procesního hlediska zcela úspěšné straně.

17. Náklady řízení žalovaného jsou tvořeny odměnou advokáta ve výši 9 300 Kč (3 úkony po 3 100 Kč – převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 20. 7. 2023, účast na jednání dne 30. 10. 2023) podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tedy náklady řízení žalovaného činí částku 10 200 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného a podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů.

18. Náklady řízení vedlejší účastnice na straně žalovaného pak jsou tvořeny odměnou advokáta ve výši 9 300 Kč (3 úkony po 3 100 Kč – převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 5. 9. 2023, účast na jednání dne 30. 10. 2023) podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jízdným podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu v celkové výši 3 260 Kč za cestu z , adresa, a zpět k ústnímu jednání konanému dne 30. 10. 2023 osobním automobilem tov. zn. Toyota Avensis, reg. zn. , SPZ, , s průměrnou spotřebou 6,4 l benzinu na 100 km, při ujeté vzdálenosti celkem 416 km (2 x 208 km) a průměrné ceně benzinu dle příslušné vyhlášky 41,20 Kč/litr, základní sazbě náhrady ve výši 5,20 Kč/1 km, dále náhradou za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč za celkem 12 započatých půlhodin na cestě k ústnímu jednání dne 30. 10. 2023 a DPH 21 % z částky 14 660 Kč ve výši 3 079 Kč. Celkem tedy náklady řízení vedlejší účastnice na straně žalovaného činí částku 17 739 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce vedlejší účastnice na straně žalovaného a podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. rovněž ve lhůtě 3 dnů.