3 C 88/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Mörtlem ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , tituly za jménem . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 510,46 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 11. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 1. 2019 do 31. 10. 2023, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela poté, co řádně posoudila úvěruschopnost žalované, se žalovanou dne 8. 11. 2017 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná platební povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnila, z toho důvodu žalobkyně nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč spolu s příslušenstvím pohledávky v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2021 nabyla pohledávku vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy žalobkyně, což bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Usnesením ze dne 16. 4. 2024 vyzval soud mimo jiné žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zejména pak, jakým způsobem ověřovala reálné náklady a výdaje žalované, a aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy.

3. V rámci podání doručeného soudu dne 2. 5. 2024 žalobkyně doplnila, že podle smlouvy nebylo žalovanou uhrazeno ničeho, k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované se i přes výzvu soudu nevyjádřila. Bez dalšího odůvodnění pak vzala žalobu částečně zpět co do nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 11. 2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 1. 2019 do 31. 10. 2023.

4. Žalovaná se řízení aktivně neúčastnila, k žalobě se nevyjádřila, k ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 15. 5. 2024 se bez omluvy nedostavila, přestože jí byly žaloba i předvolání doručeny do vlastních rukou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, proběhlo toto v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Provedeným dokazováním byla soudem učiněna níže uvedená skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, je zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 8. 11. 2017 smlouvu, na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč; žalovaná se oproti tomu smlouvou zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a poplatky v celkové výši 12 272 Kč (z toho částka 1 444 Kč připadá na smluvní úrok, částka 6 750 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, částka 1 387 Kč na poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a částka 2 700 Kč na poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalované), t. j. celkem částku 27 272 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, přičemž první splátka byla splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně jako pevná sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činila 252,65 %.

7. Ze Žádosti o úvěr ze dne 8. 11. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru disponovala informacemi ohledně aktuální příjmové situace žalované, které ověřila zejména z výplatních pásek za období 6-9/2017 a z dalších pracovněprávních dokumentů. Při poskytnutí úvěru bylo vycházeno ze zjištění, že žalovaná dosahuje měsíčního příjmu (včetně sociálních dávek) ve výši 8 666 Kč, je svobodná, žije v nájemním bydlení s další osobou, která dosahuje příjmu 12 458 Kč měsíčně, a má 2 vyživovací povinnosti. Co se týká nákladů, uvedla žalovaná, že její výdaje tvoří pouze náklady na bydlení ve výši 11 000 Kč měsíčně.

8. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2021 včetně jejich příloh (seznamy postoupených pohledávek) byla soudem zjištěna aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, neboť uvedenými smlouvami došlo k postoupení pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru ve prospěch společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a následně dále ve prospěch žalobkyně.

9. Předžalobní výzvou ze dne 21. 10. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

10. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou dne 8. 11. 2017 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč; žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 27 272 Kč ve formě 14 měsíčních splátek. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 15 % ročně, RPSN činila 252,65 %. Žalovaná nezaplatila z titulu smlouvy ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . postoupila vzniklou pohledávku společnosti , právnická osoba, smlouvou ze dne 11. 12. 2019, následně byla tato pohledávka smlouvou ze dne 9. 6. 2021 postoupena žalobkyni. Dne 21. 10. 2023 byla žalované právní zástupkyní žalobkyně zaslána předžalobní výzva.

11. Vzájemný vztah mezi účastníky se řídí zejména ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby obsažené v podání ze dne 2. 5. 2024 soud řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), co do zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 11. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 1. 2019 do 31. 10. 2023 zastavil, přičemž souhlas žalované se zpětvzetím nezjišťoval (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze co se týká nárokované jistiny pohledávky. Soud totiž musí z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy zapříčiněné nedodržením povinností při zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele úvěru. V dané souvislosti je třeba odkázat na obsah nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). V konkrétním případě je možno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla ověření informací získaných od žalované ve vztahu k jí uváděným příjmům celé domácnosti, soud však nemá k dispozici jediný důkaz nasvědčující tomu, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo i k ověření informací tvrzených žalovanou ve vztahu k výdajům žalované. Je zcela vyloučeno, aby reálné náklady žalované a členů její domácnosti tvořily pouze náklady na bydlení, jak by vyplývalo z vyplněné Žádosti o úvěr. Nutno pak podotknout, že ani náklady na bydlení nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřeny. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, neboť posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně, za účelem uzavřít smlouvu i za situace, kdy zcela zjevně bylo možno očekávat, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet. V případě výdajů žalované vycházela ze zjevně nereálných informací sdělených žalovanou, aniž by tyto ověřila z objektivních podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, důsledkem čehož je namístě konstatovat absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) poskytla žalované v souvislosti s neplatnou smlouvou částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná nevrátila žalobkyni ničeho, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni právě částku 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v konkrétní věci nebyl mezi účastníky řízení spor o to, jaká je přiměřená doba pro vrácení jistiny úvěru odpovídající možnostem žalované, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), stanovil soud pro splnění peněžitého plnění základní pariční lhůtu ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Požadované příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení nemůže žalobkyně úspěšně nárokovat, neboť splatnost pohledávky z titulu neplatné smlouvy nastane v souladu s citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru teprve uplynutím lhůty k plnění stanovené rozsudkem soudu. Z toho důvodu byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla v daném řízení z procesního hlediska neúspěšná pouze v rozsahu nárokovaného příslušenství, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokátky ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) podle § 14b odst. 1, bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“, náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 2 000 Kč, tyto je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Je nutno doplnit, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 2. 5. 2024, neboť v rámci předmětného podání žalobkyně pouze k výzvě soudu doplnila skutečnosti a důkazy, které měla a mohla uvést již v samotné žalobě, přičemž žalobu vzala částečně zpět bez bližšího odůvodnění, tedy nikoli z důvodu, která by byl přičitatelný žalované.