4 C 101/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 5 170 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 329,73 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, na náhradě nákladů řízení částku 874 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po připuštění změny žaloby usnesením ze dne 18. 5. 2026, č. j. , spisová značka, , domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 329,73 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost, Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřela dne 26. 9. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 11 500 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 11 500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 829,73 Kč a spolu s úrokem ve výši 340,27 Kč splatit nejpozději do 26. 10. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po ověření identity a prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS 42702. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a žalovaný byl povinen doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání. Žalobkyně doplnila, že zdrojem příjmu žalovaného bylo zaměstnání, kdy příjem žalovaného činil 27 000 Kč a výdaje činily 8 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, když na svůj dluh neuhradil ničeho, byl upomínkami a předžalobní výzvou odeslanou mu dne 12. 12. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Dle žalobkyně nemá soud přihlížet k dodatku ke smlouvě, jímž byla prodloužena splatnost spotřebitelského úvěru do 25. 11. 2024.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 22. 5. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán - předvolání mu bylo doručeno dne 28. 4. 2026 do jeho vlastních rukou. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 26. 9. 2024 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského bezúčelového úvěru ve výši 11 500 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Pro případ řádného splacení úvěru do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. do 26. 10. 2024 byla sjednána výše úroku 36 % ročně, tedy úrok ve výši 340,27 Kč, RPSN ve výši 2 393,23 % a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 139,33 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 829,73 Kč a RPSN ve výši 9 056,43 %. Žalovaný smlouvu podepsal dne 26. 9. 2024 v 17:43:46 hodin elektronickým kódem 42702.

4. Dne 26. 10. 2024 byl mezi stejnými účastníky sjednán dodatek ke smlouvě o půjčce, jímž bylo stanoveno nové datum splatnosti nesplacené jistiny na den 25. 11. 2024. Poplatek za prodloužení splatnosti byl sjednán ve výši 4 755,73 Kč s tím, že pokud jej žalovaný neuhradí do 72 hodin od uzavření dodatku, dodatek se automaticky od počátku ruší.

5. Dle potvrzení o provedení transakce byla dne 26. 9. 2024 odeslána z účtu společnosti , právnická osoba, částka 11 500 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

6. Z úvěruschopnosti klienta k půjčce č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 27 000 Kč a že jeho výdaje činí 8 000 Kč. Dle dokumentu příjmy byly ověřeny, aniž je zde uvedeno, jakým způsobem.

7. Z informací o vlastníkovi se podává, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. , č. účtu, (zůstatek na účtu činil 4 030,93 Kč).

8. Ze sdělení , právnická osoba, vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v roce 2024 žalovaný a že na tento účet byla dne 26. 9. 2024 společností , právnická osoba, poskytnuta částka 11 500 Kč pod VS , var. symbol, . Z tohoto účtu nebyla v období od 26. 10. 2024 do 29. 10. 2024 odeslána částka 4 755,73 Kč.

9. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 27. 8. 2024 včetně seznamu pohledávek a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 12. 12. 2025.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 12. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky dne 16. 12. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

11. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 11 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a s úrokem do 26. 10. 2024. , adresa, 500 Kč byla připsána na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 26. 9. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 12. 12. 2025.

12. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

13. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 26. 9. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a že byl povinen doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila, že zdrojem příjmu žalovaného bylo zaměstnání, kdy příjem žalovaného činil 27 000 Kč a výdaje činily 8 000 Kč. Žalobkyně neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. K ústnímu jednání konanému dne 22. 5. 2026 se žalobkyně nedostavila, z jednání se omluvila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 11 500 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, je tuto částku žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 69 % (ohledně částky 11 500 Kč z celkové žalované částky 16 670 Kč) a žalovaný v rozsahu 31 % (ohledně částky 5 170 Kč z celkové žalované částky 16 670 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 300 Kč, z toho 38 % představuje částku 874 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než deset návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.