4 C 107/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4 455 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 750 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 9 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 000 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 4 455 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 000 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 455 Kč. Návrh odůvodnila tím, že uzavřela dne 20. 3. 2025 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které téhož dne poskytla žalované částku 15 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , webové stránky, , kde žalovaná vyplnila požadované osobní údaje do formuláře - žádosti o poskytnutí zápůjčky a poskytla sken dokladu totožnosti se svou fotografií. V rámci dokončení žádosti provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno, na který následně byla zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, a to PINem, který jí žalobkyně zaslala na jí uvedené telefonní číslo. Smlouva včetně Všeobecných obchodních podmínek byla po potvrzení žalovanou odeslána na jí zadanou e-mailovou adresu. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty žalobkyně zaevidovala do zákaznické karty žalované. Jelikož žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované zápůjčku splácet, smlouvu s ní uzavřela a částku 15 000 Kč jí poskytla na účet, ze kterého byla uhrazena verifikační platba. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit částku 15 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč, a to ve 3 měsíčních splátkách, přičemž k úhradě poslední splátky mělo dojít dne 21. 6. 2025. Žalovaná však dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaná do termínu splatnosti neuhradila svůj závazek, žalobkyně dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za dobu od 22. 6. 2025 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 15. 4. 2026 (den vyhotovení žaloby) ve výši 4 455 Kč. Žalobkyně vedle dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 9 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 455 Kč požaduje po žalované i zákonný úrok z prodlení z částky 24 000 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení a účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za písemné výzvy odeslané žalované dne 23. 4. 2025 a dne 4. 5. 2025. Žalovaná na svůj dluh žalobkyni neuhradila ničeho, a to i přes opakované upomínky a předžalobní výzvu ze dne 11. 3. 2026.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 26. 5. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoliv byla řádně a včas k němu předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 3. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., které jsou nedílnou součástí této smlouvy, a z kopie občanského průkazu žalované vyplývá, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 20. 3. 2025 a žalovaná ji podepsala PIN kódem , číslo, . Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala kromě jistiny ve výši 15 000 Kč vrátit žalobkyni i poplatek ve výši 9 000 Kč ve třech pravidelných splátkách po 8 000 Kč, přičemž třetí splátka je splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Žalovaná se rovněž zavázala v případě prodlení uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, když za jednu písemnou (listinnou) upomínku činí náklady 500 Kč.

4. Z protokolu o vlastnictví účtu včetně údajů o provedených platbách soud zjistil, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, byla dne 20. 3. 2025 žalovaná a že na tento účet byla dne 20. 3. 2025 převedena částka 15 000 Kč.

5. Ze zákaznické karty žalované se podává, že žalovaná žalobkyni sdělila, že je zaměstnána na dobu neurčitou jako přípravář výroby s příjmem 29 000 Kč, příjmy domácnosti činí 56 000 Kč, výdaje žalované činí 13 000 Kč a výdaje domácnosti činí 19 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí s partnerem v podnájmu a má tři děti. V zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné dokumenty, z nichž byly tyto údaje ověřeny.

6. Z upomínek vyplývá, že dne 23. 4. 2025 a dne 4. 5. 2025 byly žalobkyní vyhotoveny upomínky k úhradě dluhu žalovanou z titulu smlouvy ze dne 20. 3. 2025. Žalovaná měla na základě těchto upomínek svůj dluh uhradit ihned.

7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 5. 2026 se podává, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byla a je žalovaná a že na tento účet jí byla žalobkyní vyplacena dne 20. 3. 2025 částka 15 000 Kč, a to pod VS , var. symbol, .

8. Dle výzvy ze dne 11. 3. 2026 a podacího lístku ze dne 12. 3. 2026 soud zjistil, že žalované byla před podáním žaloby odeslána výzva k úhradě dluhu na základě smlouvy uzavřené dne 20. 3 2025, a to do tří dnů.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 3. 2025 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč ve 3 pravidelných splátkách po 8 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná byla dne 12. 3. 2026 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů, přičemž tato výzva byla žalované odeslána prostřednictvím , právnická osoba, .

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o peněžité zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 20. 3. 2025 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované a nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty žalobkyně zaevidovala do zákaznické karty žalované. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované sdělila, že nebude doplňovat skutková tvrzení ani nenavrhla žádný důkaz s tím, že si je vědoma toho, že soud zřejmě posoudí smlouvu jako neplatnou. K prokázání svých tvrzení žalobkyně soudu předložila pouze zákaznickou kartu žalované, z níž však nevyplývá, že by žalobkyně údaje uvedené v této kartě ověřovala. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a omluvila se, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Jelikož žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 15 000 Kč a žalovaná nesplatila ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 15 000 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (poplatek, náklady spojené s uplatněním pohledávky, ani smluvní pokutu) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč ve splátkách po 750 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalované a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku, ani poplatky, náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byla v rozsahu 49,07 % úspěšná žalovaná a v rozsahu 50,93 % byla úspěšná žalobkyně, úspěch žalobkyně byl tedy téměř stejný jako její neúspěch, respektive úspěch žalované. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.