4 C 11/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 51 085,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 13 085,01 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 51 085,01 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 2 158,03 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 51 085,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 51 085,01 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 4. 9. 2024 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 38 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, , přičemž platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 13 085,01 Kč, celkem tedy 51 085,01 Kč (38 000 Kč + 13 085,01 Kč), a to nejpozději dne 4. 1. 2025. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , kde si žalovaná vybrala dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaná následně vyplnila registrační formulář. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy, přičemž žalovaná potvrdila, že si návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetla. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dlužné částky a následně i formou předžalobní upomínky, jež byla žalované odeslána dne 15. 2. 2025. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie s tím, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Dále doplnila, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když na základě registračního formuláře byl žalované vytvořen uživatelský profil zabezpečený heslem a veškerá následná komunikace probíhala prostřednictvím tohoto uživatelského profilu. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS kód, jehož zadáním v uživatelském profilu žalovaná potvrdila návrh smlouvy. Žalobkyně doplnila, že nedisponuje fotokopiemi dokladu totožnosti žalované a nedisponuje ani dokladem o doručení oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 4. 1. 2025. Dále doplnila, že žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k ústnímu jednání konanému dne 17. 2. 2026 bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 4. 9. 2024 včetně obchodních podmínek , právnická osoba, soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaná, s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 38 000 Kč, na dobu 12 měsíců, se zápůjční úrokovou sazbou 112 % ročně, splatného ve 12 měsíčních splátkách po 5 396,17 Kč, přičemž celkem měla žalovaná na jistinu a smluvní úrok splatit částku 64 754,04 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Pro případ prodlení se splacením jakékoli splátky o více než čtrnáct dnů byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná potvrdila návrh smlouvy dne 4. 9. 2024.

4. Z výpisu z běžného účtu ze září 2024 se podává, že žalované byla dne 4. 9. 2024 vyplacena na její účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částka 38 000 Kč.

5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 22. 1. 2026 vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byla v září 2024 žalovaná a že na tento účet byla dne 4. 9. 2024 poskytnuta společností , právnická osoba, částka 38 000 Kč (VS , var. symbol, ).

6. Dokumentem označeným jako Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 4. 1. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , hodnota, ke dni 4. 1. 2025 a vyzvala ji k okamžité úhradě dlužné částky 51 615,79 Kč (jistina 38 000 Kč, smluvní úrok 13 085,01 Kč, smluvní pokuta 380,78 Kč a poplatek za upomínku 150 Kč).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. , hodnota, a seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 2. 2025.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 38 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 15. 2. 2025.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 4. 9. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění, učiněném na základě písemné výzvy soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti (konkrétní zjištěnou výši příjmů a výdajů žalované) a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované a provedla lustraci žalované ve veřejných databázích. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. K ústnímu jednání konanému dne 17. 2. 2026 se žalobkyně nedostavila, z jednání se omluvila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalované celkem částku 38 000 Kč a žalovaná dosud neuhradila ničeho, je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 38 000 Kč. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagovala a žalobkyně současné poměry žalované nezná, soud umožnil žalované zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké pro to, aby jejich úhrada byla ve finančních možnostech žalované a aby poskytly žalované možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

21. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 74,39 % (ohledně částky 38 000 Kč z celkové žalované částky 51 085,01 Kč) a žalovaná v rozsahu 25,61 % (ohledně částky 13 085,01 Kč z celkové žalované částky 51 085,01 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48,78 %. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), se považuje za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění, přičemž se nepřihlíží k příslušenství. Cena příslušenství předmětu řízení (rozumí se příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku, tj. úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním) tvoří tarifní hodnotu, jen je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Je-li příslušenství žalováno spolu s jistinou, je základem pro určení tarifní hodnoty pouze jistina a k příslušenství se nepřihlíží, a to bez ohledu na to, zda je vyčísleno celkovou kapitalizovanou částkou, anebo žalováno ve formě procentní sazby za určité časové období. Soud tedy v této věci vycházel z tarifní hodnoty 38 000 Kč. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a soudní poplatek ve správné výši 1 520 Kč (4 % z částky 38 000 Kč). Celkem náklady řízení žalobkyně činí 4 424 Kč, z toho 48,78 % představuje částku 2 158,03 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než pět návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 5. 2. 2026, když je nutno zdůraznit, že toto podání obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.