4 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zvýšení výživného

I. Rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 30. 11. 2004, č. j. 1 Nc 232/2004-12, se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen s účinky od 1. 7. 2021 platit žalobkyni výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně se splatností vždy do 15. dne daného kalendářního měsíce k rukám žalobkyně.

II. Dluh na výživném vzniklý zvýšením výživného za období od 1. 7. 2021 do 25. 11. 2021 v celkové výši 8 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně nejpozději do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2021 domáhá vůči žalovanému zvýšení výživného z částky 1 300 Kč měsíčně na částku 3 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2021 s odůvodněním, že od poslední úpravy výživného v roce 2003 se mnohonásobně zvýšily její životní náklady. Žalobkyně zahájila v roce 2020 studium na vysoké škole v [obec] a bydlí v bytě na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], s níž se podílí na nákladech spojených s užíváním bytu. Matka i ostatní sourozenci se již z bytu odstěhovali a na nákladech na bydlení se nepodílí. Žalobkyně nemá nyní žádné vlastní příjmy z pracovní činnosti, jelikož výuka na škole je prezenční. V minulém školním roce díky mimořádným opatřením vlády a distančnímu studiu dosáhla celkového příjmu z brigád 59 541 Kč. Současné příjmy žalobkyně jsou tak tvořeny výživným od matky ve výši 5 086 Kč měsíčně a ubytovacím stipendiem ve výši 4 770 Kč ročně. Pravidelné měsíční výdaje žalobkyně činí celkem částku 11 855 Kč, když se jedná o náklady spojené s užíváním bytu v [obec] ve výši 1 595 Kč, náklady na bydlení v [obec] ve výši 3 800 Kč, náklady na dopravu do školy ve výši 460 Kč a náklady na studium a zajištění základních životních potřeb (strava, oblečení, hygienické potřeby) ve výši cca 6 000 Kč. Výdaje spojené se studiem za rok 2021 /2022 ještě nebyly vynaloženy, ovšem jen oblečení na praxi bude stát 2 000 Kč. Žalobkyně nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty. Ohledně žalovaného žalobkyně tvrdí, že žalovaný má v současné době tři vyživovací povinnosti, a to vůči žalobkyni, její sestře [jméno] a jejich bratrovi [celé jméno žalovaného]. Žalovaný je profesí zedník a ačkoli žalobkyně jeho skutečné příjmy nezná, je podle ní s ohledem na svou kvalifikaci schopen dosahovat příjmu 25 000 až 30 000 Kč měsíčně. Stanovené výživné více jak rok žalobkyni nehradí, nejsou spolu v kontaktu. Příjmy matky žalobkyně činily za poslední rok částku 74 656 Kč, matka má tři vyživovací povinnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 25. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 zákona č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to jak na adresu trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec], tak na adresu faktického bydliště [anonymizována tři slova], [obec], kterou sám telefonicky uvedl jako adresu pro doručování písemností. Žalovaný pouze telefonicky sdělil, že je nezaměstnaný, z evidence úřadu práce byl vyřazen, je vyučen jako zedník a živí se po brigádách právě jako zedník, má velké množství dluhů, jeho zdravotní stav je dobrý a může povolání zedníka vykonávat bez omezení. Vzhledem k tomu, že žalovaný se z účasti na ústním jednání neomluvil, ani nepožádal o jeho odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 11. 2004, č. j. 1 Nc 232/2004-12, pravomocného dne 25. 1. 2005, soud zjistil, že tehdy nezletilá žalobkyně byla společně se svými sourozenci [jméno] a [jméno] svěřena do péče matky a žalovaný se zavázal platit od 1. 7. 2004 výživné na žalobkyni ve výši 1 300 Kč měsíčně. Dle odůvodnění rozsudku měl žalovaný v době rozhodování soudu celkem 3 vyživovací povinnosti a dosahoval průměrného čistého příjmu ve výši 10 720 Kč měsíčně.

4. Z potvrzení o studiu ze dne 17. 9. 2020 vyplývá, že tohoto dne žalobkyně zahájila prezenční studium na [anonymizováno] univerzitě v [obec], Zdravotně sociální fakultě, obor nutriční terapeut v bakalářském programu. Podle potvrzení o studiu ze dne 20. 9. 2021 je žalobkyně v akademickém roce 2021 /2022 studentkou 2. ročníku uvedeného studijního oboru.

5. Z písemných prohlášení matky žalobkyně [jméno] [příjmení], kopie jejího občanského průkazu, dokumentu označeného jako„ součty a obraty za období od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021“ a jejího přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2020 soud zjistil, že matka žalobkyně podniká jako OSVČ v oboru pohostinství. V kalendářním roce 2020 činil její roční příjem po odečtení nákladů částku 147 361 Kč, a to z podnikatelské činnosti 94 058 Kč a ze závislé činnosti 53 303 Kč. Současně matka požádala dle daňového přiznání příslušný finanční úřad o vrácení přeplatku na dani ve výši 66 803 Kč. Za období od ledna do srpna 2021 činily průběžné příjmy matky žalobkyně z titulu jejího podnikání celkem 436 388,95 Kč a výdaje 410 847,58 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji pak činil 25 541,37 Kč. Matka žalobkyně přestala pobírat přídavky na děti, poslední přídavky byly vyplaceny za měsíc září 2021 ve výši 1 380 Kč na každé dítě, za rok 2020 dostala při vyúčtování daní zpětně daňový bonus na děti ve výši 58 812 Kč, tedy 1 633 Kč na jedno dítě měsíčně. Matka žalobkyně přispívala do září 2021 všem třem dětem, ke kterým má vyživovací povinnost, částkou 5 086 Kč měsíčně, od října 2021 bude však schopna s ohledem na odebrání přídavku na děti platit každému z dětí výživné pouze ve výši 3 706 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný dlouhodobě neplní svoji vyživovací povinnost, je matka žalobkyně nucena za účelem uspokojení základních životních potřeb dětí (bydlení, studium) je finančně dorovnávat prostřednictvím uzavírání půjček. Matka žalobkyně se nepodílí na nákladech spojených s užíváním bytu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], jelikož zde nebydlí. Bydlí na adrese [adresa], kde má hlášen trvalý pobyt.

6. Z čestného prohlášení ze dne 17. 9. 2021 se podává, že zletilá sestra žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], od roku 2012 nebydlí se žalobkyní v bytě na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně].

7. Z prohlášení bratra žalobkyně [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], ze dne 16. 9. 2021 vyplývá, že ani on již nebydlí se žalobkyní v bytě na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně] Nájemní smlouvou ze dne 25. 6. 2021 dokládá, že si pronajal byt na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně].

8. Z potvrzení přijetí objednávky vystavené prodávajícím [anonymizováno] [právnická osoba] se podává, že si žalobkyně dne 22. 3. 2021 objednala dvě operační haleny v ceně 846 Kč.

9. Z evidenčního listu [číslo] soud zjistil, že si žalobkyně spolu s dalšími třemi osobami pronajala byt na adrese [ulice a číslo], [obec] a že měsíční nájemné pro rok 2021 činí částku 15 200 Kč, tedy pro žalobkyni částku 3 800 Kč měsíčně.

10. Dle potvrzení o provedení platby žalobkyně obdržela ubytovací stipendium za září až prosinec 2020 ve výši 1 650 Kč, za leden až březen 2021 ve výši 1 560 Kč a za duben až červen 2021 ve výši 1 560 Kč.

11. Z Potvrzení o výši výdělku ze dne 13. 9. 2021 vystaveného [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyni byla z titulu dohody o provedení práce vyplacena zaměstnavatelem [právnická osoba], za období od září 2020 do srpna 2021 celkem částka 47 694 Kč a z titulu dohody o pracovní činnosti za prosinec 2020, červenec a srpen 2021 částka 11 847Kč.

12. Ze Smlouvy o nájmu družstevního bytu uzavřené dne 24. 9. 2018 mezi [anonymizována tři slova] se sídlem v [obec] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] a z evidenčního listu vyplývá, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] je nájemkyní bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], že nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu činí celkem 3 190 Kč měsíčně a že členem domácnosti je žalobkyně.

13. Ze sdělení Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště [obec], ze dne 13. 10. 2021 se podává, že žalovaný není a od roku 2013 nebyl veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, není a nebyl ani žadatelem o dávky hmotné nouze. Dle přehledu vyplacených dávek nebyly žalovanému Úřadem práce v [obec] vyplaceny za období od září 2020 do září 2021 žádné dávky. Z nabídky volných pracovních míst v oboru zedník předložené Úřadem práce v [obec] dne 13. 10. 2021 soud zjistil, že v okrese [obec] bylo evidováno celkem 23 pracovních míst v tomto oboru s nabídkou hrubé mzdy od 18 500 Kč do 35 000 Kč měsíčně.

14. Ze sdělení OSSZ Písek ze dne 30. 9. 2021 a ze sdělení ČSSZ Praha ze dne 25. 10. 2021 vyplývá, že žalovaný od 1. 7. 2020 dosud není veden v registru pojištěnců, zaměstnavatelů, ani v registru OSVČ, není poživatelem důchodu, nejsou mu vypláceny nemocenské dávky a není evidován ani jako zaměstnanec.

15. Dle výpisu z katastru nemovitostí žalovaný není evidován jako vlastník nemovité věci na území České republiky. Dle výpisu z registru vozidel je žalovaný vlastníkem dvou vozidel zn. Škoda, rok výroby 1970 a 1984.

16. Z internetového výpisu Úřadu práce České republiky ze dne 25. 11. 2021 bylo zjištěno, že v obci [obec] je vedeno 7 nabídek zaměstnavatelů s celkem 13 volnými pracovními místy se zařazením na pozici zedník, když podle nabídek jednotlivých zaměstnavatelů se výše nabízené měsíční hrubé mzdy pohybuje od 18 500 Kč do 24 000 Kč.

17. Podle výpisu z Informačního systému o průměrném výdělku činila v prvním pololetí roku 2021 v České republice průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců na pozici zedník částku 25 019 Kč.

18. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

19. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

20. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

21. Podle § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

22. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

23. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

24. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že od doby posledního rozhodování o výživném došlo k významné změně poměrů na straně žalobkyně. Výše výživného byla naposledy stanovena na částku 1 300 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 11. 2004, č. j. 1 Nc 232/2004-12, tedy před 17 lety. Za tu dobu došlo ke zcela zásadnímu nárůstu nákladů na potřeby žalobkyně, který je dán již samotným plynutím času, neboť žalobkyni v době posledního rozhodování o výživném byly 4 roky, navštěvovala předškolní zařízení a žila s matkou a se dvěma sourozenci. V současné době je již zletilá žalobkyně studentkou 2. ročníku [anonymizováno] univerzity v [obec], když forma studia je prezenční, a bydlí spolu se svou sestrou v družstevním bytě na adrese [adresa], kde náklady na bydlení činí měsíčně pro žalobkyni částku 1 595 Kč Náklady na bydlení v [obec] pak činí částku 3 800 Kč měsíčně. Příjmem žalobkyně je výživné hrazené její matkou ve výši 5 086 Kč měsíčně, od října 2021 ve výši 3 706 Kč měsíčně a ubytovací stipendium ve výši 4 770 Kč ročně. Mimořádným příjmem žalobkyně byly příjmy z brigád za období od září 2020 do srpna 2021 ve výši 59 541 Kč, a to díky mimořádné situaci spojené s vládními opatřeními a distančním studiem v souvislosti s nemocí Covid-19, když od září 2021 již opět probíhá na vysoké škole prezenční výuka a žalobkyně si tak nemůže přivydělávat na brigádách. Matka žalobkyně má celkem 3 vyživovací povinnosti, se žalobkyní již nebydlí ve společné domácnosti a je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru pohostinství s průměrným měsíčním příjmem za rok 2020 ve výši 17 000 Kč po zohlednění daňového bonusu. Žalovaný má rovněž celkem 3 vyživovací povinnosti, je vyučen jako zedník, této profesi se věnuje a soudu nejsou známy žádné zdravotní omezení bránící žalovanému ve výkonu práce. Žalovaný není příslušnými úřady evidován jako zaměstnanec či OSVČ, rovněž není evidován jako uchazeč o zaměstnání. V místě bydliště žalovaného jsou evidována volná pracovní místa na pozici zedník, zaměstnavateli nabízená mzda se blíží částce 25 000 Kč měsíčně hrubého, což je současně i průměrná mzda dosahovaná zaměstnanci na dané pozici v rámci České republiky v období prvního pololetí kalendářního roku 2021. Žalovaný dlouhodobě žalobkyni neplatí výživné, není s ní v kontaktu a ani jinak se nepodílí na úhradě jejích životních potřeb.

25. Soud dospěl k závěru, že žaloba na zvýšení výživného je důvodná. Od doby posledního rozhodování soudu o výživném došlo k podstatné změně okolností rozhodných pro výši výživného, a to jak na straně žalobkyně, tak i na straně žalovaného. Žalobkyně prokázala, že její odůvodněné pravidelné měsíční výdaje dosahují minimálně částky 10 000 Kč (náklady na bydlení v [obec], náklady na bydlení v [obec], náklady na studium a dopravu, náklady na stravu, oblečení, hygienické pomůcky). Jejími pravidelnými příjmy jsou v současné době pouze výživné hrazené matkou a roční ubytovací stipendium. Jelikož žalobkyně prokázala, že se prezenčním studiem na vysoké škole soustavně připravuje na budoucí povolání, vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni nadále trvá. Změna poměrů na straně žalobkyně v podobě zvýšení jejích odůvodněných potřeb je nepochybně důvodem pro zvýšení výživného placeného žalovaným. Žalovaný měl v roce 2004 průměrný příjem 10 720 Kč, v současné době je schopen dosahovat příjmu 25 000 Kč měsíčně. I nadále má tři vyživovací povinnosti. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl a výživné placené žalovaným zvýšil z částky 1 300 Kč na částku 3 000 Kč měsíčně, a to v souladu se žalobním návrhem se zpětnou účinností ke dni 1. 7. 2021, což umožňuje v souvislosti se zvýšením výživného pro dítě § 922 odst. 1 o. z., když je zřejmé, že podstatné okolnosti svědčící pro zvýšení výživného byly nepochybně dány již k uvedenému dni.

26. Soud pro úplnost uvádí, že při stanovení výše příjmu žalovaného, z něhož vycházel při rozhodování o zvýšení výživného, aplikoval § 913 odst. 2 o. z. a vycházel z tzv. potenciálního příjmu žalovaného, neboť nebyly zjištěny žádné objektivní překážky, které by žalovanému bránily ve výkonu profese zedníka v rámci zaměstnaneckého poměru. Bylo zjištěno, že na trhu práce je dostatek volných pracovních míst v bydlišti žalovaného, které odpovídají žalovaným dosažené kvalifikaci, přičemž podle soudu je v možnostech žalovaného dosahovat měsíční mzdy ve výši minimálně 25 000 Kč hrubého.

27. Zpětným zvýšením výživného vznikl žalovanému na výživném dluh za období od 1. 7. 2021 do 25. 11. 2021 v celkové výši 8 500 Kč (5 měsíců včetně splatného výživného za listopad 2021 x rozdíl původního a nově stanoveného výživného ve výši 1 700 Kč za 1 měsíc). Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužné výživné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vést k prodloužení této lhůty.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Jelikož se však žalobkyně svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.