4 C 116/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno o zaplacení 20 397,80 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 8 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 959,07 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 438,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 886,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 965,70 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 597,80 Kč od 1. 5. 2024 do 20. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 597,80 Kč od 1. 5. 2024 do 20. 5. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částku 13 597,80 Kč od 21. 5. 2024 do 21. 6. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 597,80 Kč od 21. 5. 2024 do 21. 6. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 597,80 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 597,80 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 397,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 965,70 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 886,77 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 597,80 Kč od 1. 5. 2024 do 20. 5. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 597,80 Kč od 21. 5. 2024 do 21. 6. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 597,80 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 597,80 Kč od 1. 5. 2024 do 20. 5. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 597,80 Kč od 21. 5. 2024 do 21. 6. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 597,80 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že mezi ní a žalovaným byla dne 19. 2. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr platit úrok ve výši 16,90 % ročně a poplatky dle ceníku. Rovněž se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč vždy k 10. dni každého měsíce. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když od března 2021 byl v prodlení se splátkami úvěru, žalobkyně dne 3. 9. 2023 informovala žalovaného dopisem o jejím požadavku na okamžité splacení všech závazků, avšak žalovaný do dne stanoveného v této výzvě dlužné splátky neuhradil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 9. 2023. Žalovaný po dni zesplatnění úvěru uhradil celkem částku 8 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdí, že smlouva o úvěru byla uzavřena v rámci mobilního bankovnictví žalobkyně , název, za užití , název, , název, . Žalobkyně dále tvrdí, že úvěr byl sjednán na základě tzv. garantované kreditní linky, kdy nabídka byla žalovanému vytvořena na základě mzdy od , právnická osoba, , která byla žalovanému vyplácena na jeho běžný účet a za posledních 6 měsíců před poskytnutím úvěru činila průměrně 18 385 Kč měsíčně. Dále žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které kontrolovala v interních a externích databázích. Porovnala příjmy žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě ekonomického modelu (zohledněn typ bydlení, rodinný stav a počet osob v domácnosti) částkou 6 212 Kč. Dále žalobkyně provedla kontrolu informací přes sytém CBCB, kde zjistila, že se žalovaný nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a dosud byl schopný své závazky splácet, přičemž jeho splátky ke dni uzavření úvěrové smlouvy činily 2 448 Kč měsíčně a jeho nově splátkově zatížení bylo vypočteno na částku 3 448 Kč měsíčně. Žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem čerpal částku 27 374 Kč, do dne zesplatnění celkem uhradil splátky na jistinu ve výši 8 776,20 Kč. Dále byly žalovanému naúčtovány poplatky v celkové výši 3 000 Kč na něž uhradil samostatnou splátkou 1 200 Kč. Žalobkyně uvedla, že po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 8 000 Kč (dne 20. 5. 2024 uhradil 5 000 Kč a dne 21. 6. 2024 uhradil 3 000 Kč). Dále doplnila, že žalovanému byl za dobu vedení úvěru naúčtován úrok ve výši 8 530 Kč, na nějž žalovaný uhradil 7 423,80 Kč, a úrok z prodlení ve výši 1 901,70 Kč, na nějž žalovaný uhradil 14,93 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná částka má správně činit 12 397,80 Kč, která je tvořena jako součet jistiny ve výši 10 597,80 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč.

2. V souladu s dispozičním jednáním žalobkyně, která při ústním jednání konaném dne 24. 6. 2025 před přednesením žaloby vzala žalobu zpět co do částky ve výši 8 000 Kč, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), částečně zastavil, přičemž souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 26. 5. 2025 a dne 24. 6. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se na ústní jednání konané dne 26. 5. 2025 nedostavila ani se z tohoto řádně neomluvila. Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 24. 6. 2025.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 2. 2021 včetně detailů zadaných operací, všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , ceníku pro , název, a ceníku účinného , právnická osoba, , pro bankovní obchody soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 20 000 Kč, do kterého může žalovaný úvěr opakovaně čerpat a splácet, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a s poplatky dle ceníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč, vždy v 10. den každého kalendářního měsíce. Strany si ujednaly, že v případě porušení podmínek smlouvy může žalobkyně prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že příslušným k řešení sporů je obecný soud České republiky. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalovaného a byla uzavřena prostřednictvím mobilního bankovnictví žalobkyně , název, .

5. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od 19. 2. 2021 do 28. 2. 2021 a z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“ vyplývá, že žalovaný poprvé čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč dne 19. 2. 2021, celkem vyčerpal částku 27 374 Kč a celkem splatil částku 25 414,93 Kč (z toho 8 776,20 Kč jako splátky jistiny, 1 200 Kč jako splátku poplatků, 7 423,80 Kč jako splátky úroku, 14,93 Kč jako splátky úroku z prodlení a 8 000 Kč žalovaný uhradil na jistinu po zesplatnění úvěru před podáním žaloby).

6. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta byl dotazem do CCB zjištěn jeden úvěr žalovaného, a to spotřební úvěr vůči , právnická osoba, ze dne 27. 11. 2020 s úvěrovým limitem 130 000 Kč a měsíční splátkou 2 448 Kč. Žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z příjmu 20 200 Kč, který žalovaný uvedl v žádosti a který byl ověřen z příchozích transakcí na účtu žalovaného vedeném u žalobkyně. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje 0 Kč a splátky 0 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (způsob bydlení, počet vyživovaných osob apod.) v kombinaci s interními informacemi žalobkyně a včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 6 212 Kč. Dále stanovila, že orientační splátka nového úvěru činí 1 000 Kč a nové splátkové zatížení žalovaného tedy činí 3 448 Kč.

7. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že v červenci 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -1,60 Kč a konečný zůstatek 4 734,20 Kč, příjmy za toto období činily celkem 30 588 Kč a výdaje 25 852 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 17 948 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za srpen 2020 byl počáteční zůstatek na účtu 4 734,20 Kč a konečný zůstatek -106,85 Kč, příjmy za toto období činily celkem 29 209 Kč a výdaje 34 050,05 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 18 192 Kč a dále částka 10 000 Kč představuje úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní dne 26. 8. 2020. Dle výpisu z účtu žalovaného za září 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -106,85 Kč a konečný zůstatek -63,14 Kč, příjmy za toto období činily celkem 93 611,10 Kč a výdaje 93 567,39 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 19 457 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za říjen 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -63,14 Kč a konečný zůstatek -100 Kč, příjmy za toto období činily celkem 18 667 Kč a výdaje 18 702,86 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 18 666 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za listopad 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -100 Kč a konečný zůstatek -38,51 Kč, příjmy za toto období činily celkem 48 434,89 Kč a výdaje 48 373,40 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 18 617 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -38,51 Kč a konečný zůstatek 374,02 Kč, příjmy za toto období činily celkem 37 854,99 Kč a výdaje 37 442,46 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 17 430 Kč.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 8. 2023 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 2 115 Kč do 3. 9. 2023, neboť na jeho úvěrovém účtu ke dni 2. 8. 2023 byl dluh po splatnosti. Žalovaný byl upozorněn, že pokud částku v uvedeném termínu nezaplatí, žalobkyně smlouvu vypoví a bude požadovat okamžitou úhradu úvěru ve výši 20 051 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 9. 2023 včetně částečného výpisu z poštovního podacího archu ze dne 7. 9. 2023 se podává, že žalobkyně oznámila žalovanému, že celá zbývající část úvěru na úvěrovém účtu č. , č. účtu, se stala splatnou ke dni 3. 9. 2023, přičemž celková dlužná částka k tomuto dni činila 21 532 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalovanému zasláno na adresu , adresa, . Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 25. 4. 2024 a z potvrzení o podání ze dne 29. 4. 2024 vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opět žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, která ke dni 25. 4. 2024 činila 25 157,33 Kč, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím mobilního bankovnictví , název, dne 19. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském, neúčelovém, revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 27 374 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a s poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 3. 9. 2023 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 25 414,93 Kč.

10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 19. 2. 2021 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřila výši jeho závazků a platební morálku z veřejných registrů (insolvenční, obchodní, CCB) a dále vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 20 200 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z průměrného měsíčního platu žalovaného za posledních 6 měsíců před poskytnutím úvěru zjištěného z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně ve výši 18 385 Kč. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu ve výši 6 212 Kč na základě dat sdělených žalovaným (typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků žalobkyně zjistila, že žalovaný splácel jeden úvěr poskytnutý žalobkyní, přičemž celková výše splátek činila 2 448 Kč a celkové nové splátkové zatížení žalovaného činilo 3 448 Kč. Soud podotýká, že i přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a nepředložila důkazy k jejich prokázání zejména ohledně zjištění a ověření skutečné výše výdajů žalovaného.

19. Žalobkyně jako doklady, z nichž vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, označila a předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce červenec až prosinec 2020. Z těchto výpisů je evidentní, že celkové příjmy žalovaného za toto období činily celkem 258 364,89 Kč a celkové výdaje žalovaného za toto období činily 257 988,16 Kč. Z celkových příjmů částka 10 000 Kč představuje úvěr poskytnutý žalobkyní žalovanému v srpnu 2020. Po odečtení výše tohoto úvěru od příjmů tak výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy.

20. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši jeho příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného, a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). I s ohledem na to, že žalovaný uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nespokojit se se statistickým modelem. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 27 374 Kč a žalovaný splatil částku 25 414,93 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 1 959,07 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, úrok z prodlení a poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 959,07 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření smlouvy o úvěru, tedy ve výši 600 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok III.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 7,76 % (ohledně částky 1 959,07 Kč, namísto celkové nárokované částky ve výši 25 250,27 Kč včetně uplatněného kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 92,24 % (ohledně částky 15 291,20 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta včetně kapitalizovaného příslušenství, a ohledně částky 8 000 Kč, ohledně které vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, neboť tuto částku žalovaný žalobkyni uhradil ještě před podáním žaloby). Žalovaný tak byl úspěšný z převážné většiny a náležela by mu náhrada nákladů řízení v rozsahu 84,48 %. Jelikož však žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, tak mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

25. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě odborného vyjádření k procesu sjednání smlouvy a podepisování v internetovém bankovnictví , název, , když uzavření smlouvy o úvěru bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy. Tento důkaz soud proto vyhodnotil jako nadbytečný.