4 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o zaplacení 153 167,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 124 716 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 773 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 28 451,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 24 121,45 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 274,01 Kč od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 149 192,70 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 153 167,10 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 645,31 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , LL.M do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 153 167,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 121,45 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 274,01 Kč (za dobu od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024), s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 149 192,70 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 153 167,10 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 4. 7. 2023. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím jím zaslané kopie občanského průkazu. V žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru se žalovaný rozhodl pro elektronické uzavření smlouvy. Po schválení žádosti žalovaného o revolvingový úvěr mu byl na telefonní číslo, které sdělil, zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu byla smlouva uzavřena. Žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a posouzení bylo doplněno informacemi z registru NRKI. Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 10 000 Kč. Dodatkem k úvěrové smlouvě č. , hodnota, uzavřeným dne 26. 10. 2023 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny jako 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce, přičemž v nich byly zahrnuty rovněž sjednané úroky a pravidelné poplatky, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 160 036 Kč a na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku 35 320 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto dne 9. 8. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a na svůj dluh neuhradil po zesplatnění ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 153 167,10 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 149 192,70 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 274,40 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů (nákladů na vymáhání) ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že dodatkem k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , uzavřeným elektronicky dne 26. 10. 2023, došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 150 000 Kč. Doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy jednak na základě lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, když v těchto registrech neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti (SOLUS) či byl pozitivně vyhodnocen (NRKI) a v registru CEE a ISIR nebyl nalezen, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti ve výši 43 000 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši životního minima na jedno vyživované dítě 3 050 Kč, výši měsíční splátky úvěrů z NRKI (mimo žalobkyni) 10 323 Kč a výši splátky schváleného úvěru 318 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 24 839 Kč (výpočet „MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 43 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, výši měsíční splátky úvěrů uvedené v žádosti 16 000 Kč, výši nákladů na bydlení uvedených v žádosti 7 500 Kč, stress buffer domácnosti 2 617 Kč a výši splátky schváleného úvěru 318 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka , jméno FO, , kdy vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti ve výši 43 000 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši životního minima na jedno vyživované dítě 3 050 Kč, výši měsíční splátky úvěrů z NRKI (mimo žalobkyni) 10 323 Kč, stress buffer žadatele 100 Kč a výši splátky schváleného úvěru po navýšení rámce 4 773 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 20 284 Kč (výpočet „MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 43 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, výši měsíční splátky úvěrů uvedené v žádosti 17 500 Kč, výši nákladů na bydlení uvedených v žádosti 7 500 Kč a výši splátky schváleného úvěru po navýšení rámce 4 773 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 5 707 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Při jednání konaném dne 24. 6. 2025 žalobkyně doplnila, že jelikož mezi uzavřením smlouvy o úvěru a jejího dodatku, kterým došlo k navýšení úvěru, uplynuly necelé čtyři měsíce, žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření dodatku vycházela z informací, které získala ohledně příjmů a výdajů z doby, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 24. 6. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 24. 6. 2025.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 7. 2023 včetně úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, ., dohledání informací o činnosti klienta, znaleckého posudku č. , č. účtu, znalecké kanceláře , tituly za jménem, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a kopie občanského průkazu žalovaného (č. , hodnota, ) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3,182 % z úvěrového rámce, tedy po 318 Kč vždy ke 20. dni v měsíci. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k dítěti, má učňovské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě na adrese , Adresa žalovaného, , je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 43 000 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 7 500 Kč, splátky jeho úvěrů měsíčně činí 16 000 Kč a ostatní měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Strany si ujednaly pojištění schopnosti splácet - balíček pojištění , název, pro případ pracovní neschopnosti, ztráty příjmu, dlouhodobého ošetřování člena rodiny, hospitalizace, invalidity 2. a 3. stupně a úmrtí, s benefitem odkladu splátek, přičemž měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Strany si ujednaly, že v případě nesplácení úvěru může žalobkyně žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení. Strany si dále ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek nebo se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce může žalobkyně úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalovaného prostřednictvím SMS kódu , hodnota, dne 4. 7. 2023. Dále bylo z dodatku k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2023 včetně dohledání informací o činnosti klienta zjištěno, že původní úvěrová smlouva uzavřená dne 4. 7. 2023 byla změněna, a to ohledně výše úvěrového rámce, který nově činil částku 150 000 Kč, a ohledně výše minimální měsíční splátky, která nově činila 4 773 Kč. Tento dodatek byl podepsán elektronickým podpisem žalovaného prostřednictvím SMS kódu , hodnota, dne 26. 10. 2023.

4. Z dokumentu označeného jako „potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení rizik“, z úvěrové zprávy, z dokumentu označeného jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ a z výpisu z účtu č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, ., na jméno žalovaného za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 vyplývá, že žalovaný byl svobodný, byl zaměstnaný a bydlel ve vlastním domě/bytě. Jeho jediný příjem byl z pracovního poměru ve výši 43 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti činily 30 500 Kč (7 500 Kč + 16 000 Kč + 7 000 Kč). Příjem žalovaného vyplývá z výpisu z účtu č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, ., na jméno žalovaného za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 (mzda ve výši 47 062 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, .). Výdaje na bydlení, na splátky úvěrů a ostatní pravidelné výdaje uvedl žalovaný v žádosti. Dle potvrzení o provedení bonity klienta žalobkyně učinila dotazy do registrů SOLUS, NRKI, CEE, JAP a MVCR s výstupem ověřeno nebo ok. Z úvěrové zprávy byly zjištěny tři existující splátkové úvěry žalovaného s celkovými měsíčními splátkami ve výši 18 581 Kč, se zbývající částkou k úhradě ve výši 2 644 491 Kč a s nesplacenou částkou po splatnosti ve výši 11 625 Kč (osobní úvěr ze dne 25. 10. 2019, celková částka úvěru 178 000 Kč, splácený ve 40 měsíčních splátkách po 3 062 Kč, s jednou nesplacenou splátkou po splatnosti z května 2023 a se zůstatkem jistiny 0 Kč; spotřební úvěr ze dne 5. 5. 2023, celková částka úvěru 685 747 Kč, splácený v 96 měsíčních splátkách po 10 221 Kč, s jednou nesplacenou splátkou po splatnosti z května 2023 a se zůstatkem jistiny 678 236 Kč; hypotéční úvěr ze dne 18. 9. 2019, celková částka úvěru 1 320 000 Kč, splácený ve 360 měsíčních splátkách po 5 298 Kč, s jednou nesplacenou splátkou po splatnosti z května 2023 a se zůstatkem jistiny 1 211 053 Kč) a jeden existující nesplátkový úvěr žalovaného s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, z nějž byla využita částka 5 071 Kč, tedy úvěrový rámec byl přečerpán o 71 Kč (kontokorentní úvěr ze dne 10. 5. 2018, kdy k přečerpání došlo naposledy v květnu 2023). Z výpisu z účtu č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, ., na jméno žalovaného za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 byl zjištěn počáteční zůstatek ve výši -230,30 Kč, konečný zůstatek -196,19 Kč, celkové příjmy za toto období ve výši 55 346,50 Kč a celkové výdaje za toto období ve výši 55 312,39 Kč.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal revolvingový úvěr ve výši 160 036 Kč a celkem uhradil částku 35 320 Kč. Poslední splátku řádně a včas uhradil v dubnu 2024, úvěr byl zesplatněn ke dni 9. 8. 2024, přičemž za měsíc květen 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a poplatek za pojištění ve výši 424,80 Kč, za měsíc červen 2024 byly žalovanému účtovány náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a poplatek za pojištění ve výši 424,80 Kč, za měsíc červenec 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a poplatek za pojištění ve výši 424,80 Kč a za měsíc srpen 2024 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Tedy celkem smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč a poplatek za pojištění ve výši 1 274,40 Kč.

6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 8. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 8. 2024 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ve výši 167 538,94 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 27. 8. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 28. 8. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 169 657,71 Kč, a to do 3. 9. 2024. Dle poštovních podacích archů byly výzvy zasílány žalovanému na adresu , adresa, .

7. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 18. 6. 2025 a ze sdělení , právnická osoba, - Kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 18. 6. 2025 vyplývá, že žalovaný je od 1. 3. 2024 na základě dohody o provedení práce přihlášen v registru pojištěnců u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , a u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, . Dále bylo zjištěno, že žalovaný je od 18. 3. 2024 přihlášen v registru pojištěnců u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a nepobírá dávky nemocenského pojištění ani důchod. Bylo zjištěno, že žalovaný není v evidenci kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR v , adresa, jako uchazeč o zaměstnání a v období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2025 mu nebyly vypláceny žádné dávky.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 7. 2023 smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a dále dodatek k úvěrové smlouvě dne 26. 10. 2023 o změně úvěrového rámce na částku 150 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 160 036 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 773 Kč. Žalovaný naposledy řádně a včas uhradil splátku v měsíci duben 2024 ve výši 4 773 Kč. Žalovaný od května 2024 splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 9. 8. 2024 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 35 320 Kč.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 4. 7. 2023 ve znění dodatku ze dne 26. 10. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy na základě informací získaných od žalovaného posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, kdy zohlednila jeho věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí, zdroj příjmů, způsob bydlení apod. Dále provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, a vyžádala si dokumenty k prokázání výše příjmu žalovaného, a to výpis z účtu za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023. Tímto způsobem zjistila příjem žalovaného ve vyšší výši, než byl uveden v žádosti, avšak vycházela z příjmu uvedeného v žádosti, tedy z částky 43 000 Kč. Od žalovaným uvedených příjmů žalobkyně odečetla životní minimum žalovaného ve výši 4 470 Kč, životní minimum na jedno vyživované dítě ve výši 3 050 Kč, měsíční splátky zjištěné v NRKI 10 323 Kč a výši splátky schváleného úvěru 318 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 24 839 Kč (výpočet „MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 43 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, výši měsíční splátky úvěrů uvedené v žádosti 16 000 Kč, výši nákladů na bydlení uvedených v žádosti 7 500 Kč, stress buffer domácnosti 2 617 Kč a výši splátky schváleného úvěru 318 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 9 045 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). V registru SOLUS nebyl nalezen žádný závazek žalovaného po splatnosti, v registru NRKI byl žalovaný pozitivně vyhodnocen a v registru CEE a ISIR nebyl žalovaný nalezen. Žalobkyně uvedla, že při navýšení úvěrového rámce provedla opětovnou lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, když v těchto registrech neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti (SOLUS) či byl pozitivně vyhodnocen (NRKI) a v registru CEE a ISIR nebyl nalezen. Žalobkyně rovněž opětovně provedla výpočet MLS, kdy vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti ve výši 43 000 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla životní minimum 4 470 Kč, výši životního minima na jedno vyživované dítě 3 050 Kč, výši měsíční splátky úvěrů z NRKI (mimo HC) 10 323 Kč, stress buffer žadatele 100 Kč a výši splátky schváleného úvěru po navýšení rámce 4 773 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 20 284 Kč (výpočet „MLS klienta“). Dále od příjmu žalovaného 43 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 0 Kč odečetla životní minimum členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, výši měsíční splátky úvěrů uvedené v žádosti 17 500 Kč, výši nákladů na bydlení uvedených v žádosti 7 500 Kč a výši splátky schváleného úvěru po navýšení rámce 4 773 Kč. Žalobkyně dovodila, že domácnosti žalovaného zbude částka 5 707 Kč (výpočet „MLS domácnosti“). Soud podotýká, že žalobkyně byla při jednání konaném dne 24. 6. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě, přesto další skutková tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila, když uvedla, že vycházela z výše příjmů a výdajů zjištěných při uzavření smlouvy o úvěru.

18. Žalobkyně soudu předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta před uzavřením smlouvy o úvěru, z něhož vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl jako jediný zdroj příjmů své zaměstnání, a to ve výši 43 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, jedno vyživované dítě a měsíční výdaje v celkové výši 30 500 Kč (7 500 Kč + 16 000 Kč + 7 000 Kč). Žalobkyně dle svých tvrzení při hodnocení úvěruschopnosti mezi výdaje žalovaného započetla životní minimum žalovaného (4 470 Kč), životní minimum na jedno vyživované dítě (3 050 Kč), splátky úvěrů uvedené v žádosti (16 000 Kč), měsíční výdaje na bydlení uvedené v žádosti (7 500 Kč), stress buffer domácnosti (2 617 Kč) a splátky schvalovaného úvěru (318 Kč), avšak nezapočetla do výdajů žalovaného ostatní výdaje, když v žádosti žalovaný uvedl ostatní výdaje ve výši 7 000 Kč. Z tohoto dokumentu ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byly zjišťovány a ověřovány výše skutečných výdajů žalovaného, přestože žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, ., za měsíc červen 2023, z nějž je zcela evidentní, že příjmy a výdaje žalovaného byly vyrovnané, když celkové příjmy žalovaného za toto období činily 55 346,50 Kč a celkové výdaje žalovaného za toto období činily 55 312,39 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že počáteční i konečný zůstatek na účtu žalovaného je v mínusu a žalovaný tedy nemá žádné alespoň minimální úspory. Dále žalobkyně před uzavřením dodatku k úvěrové smlouvě dne 26. 10. 2023 dle svých tvrzení sice provedla opětovnou lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a výpočet , jméno FO, žalovaného i domácnosti, avšak z provedeného dokazování ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byly zjišťovány a ověřovány výše skutečných příjmů a výdajů žalovaného a žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným při uzavření smlouvy o úvěru dne 4. 7. 2023.

19. Lze uzavřít, že žalobkyně již při uzavření smlouvy o úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně skutečné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala a neověřovala, vycházela pouze z životního minima a nezohlednila ani žalovaným uvedené ostatní náklady. Žalobkyně ani při uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když při posouzení úvěruschopnosti vycházela z informací poskytnutých žalovaným při uzavření smlouvy o úvěru v červenci 2023, a posouzení úvěruschopnosti tedy neprovedla řádně. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční příjmy a výdaje žalovaného za období červen 2023 jsou vyrovnané, žalovaný nemá žádné alespoň minimální úspory a že tedy není schopen řádně úvěr splácet (hradit měsíčně splátku 4 773 Kč). Žalobkyně sice z výpisu z účtu žalovaného ověřila výši jeho příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného. Žalobkyně již uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž tak při uzavření dodatku k úvěrové smlouvě, neboť tímto došlo k významnému navýšení celkové výše úvěrového rámce z částky 10 000 Kč na částku 150 000 Kč. Zákon výslovně stanoví, že k posouzení úvěruschopnosti musí dojít vždy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 86 [Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 427, marg. č. 4.). Je sice pravda, že mezi uzavřením smlouvy o úvěru a jejího dodatku uplynuly necelé čtyři měsíce, ovšem uzavřením dodatku došlo k podstatnému navýšení úvěru z 10 000 Kč na 150 000 Kč. Navíc již při uzavření smlouvy o úvěru dne 3. 7. 2023 měla žalobkyně zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného, když z předloženého výpisu z účtu žalovaného za červen 2023 vyplynulo, že příjmy a výdaje žalovaného jsou stejné a že tedy není v možnostech žalovaného splácet v dodatku nově sjednanou výši měsíčních splátek 4 773 Kč. Jednání žalobkyně tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny revolvingového úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 160 036 Kč a žalovaný splatil částku 35 320 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 124 716 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nic nesdělil, soudu se tyto nepodařilo zjistit ani provedenými dotazy na Okresní správu sociálního zabezpečení , adresa, a , právnická osoba, - kontaktní pracoviště , adresa, a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 124 716 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru, tedy ve výši 4 773 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 68,69 % (ohledně částky 124 716 Kč z celkové žalované částky 181 562,56 Kč zahrnující i kapitalizované příslušenství) a žalovaný v rozsahu 31,31 % (ohledně částky 56 846,56 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,38 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 127 Kč, odměna advokáta dle § 7 bod 5. advokátního tarifu ve výši 7 260 Kč za 1 úkon právní služby, přičemž v posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a); výzva k plnění ze dne 27. 8. 2024 - § 11 odst. 1 písm. d); podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d); účast na jednání dne 24. 6. 2025 - § 11 odst. 1 písm. g)), tj. 29 040 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a 1 režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, tj. 1 350 Kč, dále náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve výši 748 Kč za cestu z , adresa, do Písku a zpět k jednání soudu dne 24. 6. 2025 motorovým vozidlem tov. zn. Škoda, RZ , SPZ, , a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč, celkem 31 738 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH a souhrnně tak činí částku 38 403 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně včetně zaplaceného soudního poplatku činí částku 44 530 Kč a 37,38 % z částky 44 530 Kč činí částku 16 645,31 Kč, kterou je žalovaný podle § 160 o.s.ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

24. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě dotazu na příslušného poskytovatele služeb elektronické komunikace, když uzavření smlouvy o úvěru a dodatku k této smlouvě bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy. Tento důkaz soud proto vyhodnotil jako nadbytečný.