4 C 135/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 773,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 715,07 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 877,07 Kč od 22. 11. 2016 do 22. 7. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 715,07 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 8 058,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 823,18 Kč, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 30 680,87 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 058,80 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 1 076 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 773,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 823,18 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 877,07 Kč (za dobu od 22. 11. 2016 do 22. 7. 2024), s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 30 680,87 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 773,87 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, a to z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 7. 2016. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, přezkumem klientských informací o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a náhledem do externích úvěrových registrů. Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 37 548 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 052 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 8. 2016. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas (neuhradil splátky za srpen až říjen 2016), proto dne 7. 11. 2016 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na výzvu žalobkyně uhradil na svůj dluh celkem částku 10 832,91 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 34 773,87 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 30 680,87 Kč, smluvních pokut ve výši 4 029 Kč a poplatků za pojištění ve výši 64 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jednak na základě lustrace žalovaného v registru SOLUS a v dalších registrech, přičemž v registru SOLUS neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti, a jednak na základě porovnání zjištěných příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti ve výši 17 000 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla existenční minimum ve výši 2 400 Kč, výdaje na domácnost ve výši 5 709 Kč, výši měsíční splátky úvěrů u žalobkyně 392 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 052 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 7 447 Kč (výpočet „MLS klienta“). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Žalobkyně dále doplnila, že částka 37 548 Kč sloužila k úhradě ceny zboží prodejci, kdy prodejce , právnická osoba, . po podpisu smlouvy předal zboží žalovanému a žalobkyně následně proplatila bezhotovostním převodem cenu zboží tomuto prodejci.

2. Žalovaný na výzvu soudu, aby se k podané žalobě vyjádřil a sdělil a doložil své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, nereagoval, pouze prostřednictvím e-mailu sdělil svou adresu , adresa, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 29. 5. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení. Žalobkyně se z jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2016 včetně příručky k půjčce - úvěrových podmínek a informací o pojištění soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr na úhradu ceny zboží zn. Philips 55PUS7100 ve výši 37 548 Kč společnosti , právnická osoba, . a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 1 052 Kč s úhradou první splátky do 25. 8. 2016 a dalších splátek vždy do 15. dne v kalendářním měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 71 136 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit pojištění PREMIUM ve výši 64 Kč měsíčně. Strany ve smlouvě sjednaly i důsledky nesplácení úvěru (první upomínka 150 Kč, opakovaná upomínka 360 Kč, smluvní pokuta 500 Kč, smluvní pokuta po zesplatnění 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a pojistného). Dále bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k dětem, je zaměstnanec společnosti Faurecia a jeho čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč. Ve smlouvě není uveden druh bydlení ani výdaje žalovaného. Strany si dále ujednaly, že v případě nedodržování podmínek splácení úvěru může žalobkyně úvěr zesplatnit. Smlouva byla podepsána žalovaným.

5. Z karty klienta a z dokumentu označeného jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ vyplývá, že žalovaný byl svobodný a bezdětný, sdělil, že je zaměstnancem a jeho výše příjmu je 17 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti nebyl žádný a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činily 0 Kč. Žalovaný neuvedl ani druh bydlení. Žalobkyně učinila dotazy na externí registry SOLUS a O2 CBL a NCBL (informace o platební morálce u telekomunikační společnosti) s výsledkem OK. Odpověď NRKI (nebankovního registru klientských informací) byl bez odezvy. Žalobkyně využila při posouzení úvěruschopnosti statistický model.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal úvěr ve výši 37 548 Kč a celkem uhradil částku 10 832,91 Kč. Ani jednu splátku neuhradil řádně a včas. Úvěr byl zesplatněn ke dni 7. 11. 2024, přičemž za měsíc září 2016 byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a poplatek za upomínku ve výši 360 Kč, za měsíc říjen 2016 byl žalovanému účtován poplatek za upomínku ve výši 360 Kč, za měsíc listopad 2016 byla žalovanému účtována smluvní pokuta za zesplatnění úvěru ve výši 4 029 Kč. Za srpen 2016 až listopad 2016 bylo žalovanému účtováno pojistné ve výši 64 Kč měsíčně.

7. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , insolvenční soud vzal na vědomí splněné oddlužení dlužníkem - žalovaným, ovšem zároveň dospěl k závěru, že jsou zde okolnosti, které brání soudu přiznat osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dle přihlášky pohledávky se žalobkyně dne 13. 10. 2017 se svou pohledávkou z titulu předmětné úvěrové smlouvy přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému jako dlužníku. Z distribučního schéma ze zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení vyplývá, že přihlášená pohledávka žalobkyně byla uspokojena ve výši 10 832,93 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 7. 11. 2016 včetně poštovního podacího archu ze dne 8. 11. 2016 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ve výši 45 606,78 Kč do 14 dnů. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 11. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 11. 2023 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 45 474,12 Kč, a to do 16. 11. 2023. Výzva ze dne 7. 11. 2016 byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, a výzva ze dne 9. 11. 2023 na adresu , adresa, .

9. OSSZ , adresa, sdělila, že žalovaný je přihlášen k pojištění v registru pojištěnců u zaměstnavatele , právnická osoba, , právnická osoba, od 11. 10, 2014 a u zaměstnavatele , právnická osoba, , právnická osoba, od 16. 5. 2024. Dle sdělení bývalých zaměstnavatelů byl žalovaný u společnosti , právnická osoba, zaměstnán od 10. 10. 2018 do 26. 10. 2018 a u společnosti , právnická osoba, byla zaměstnán od 1. 6. 2014 do 3. 11. 2016 a od 1. 11. 2018 do 10. 9. 2019. Dle sdělení současných zaměstnavatelů je žalovaný zaměstnán u , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, na ¼ úvazek a základní tarif činí 5 200 Kč hrubého. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, , právnická osoba, činil za říjen až prosinec 2024 částku 19 373 Kč a za leden až duben 2025 činil částku 21 974 Kč.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 7. 2016 smlouvu o účelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 37 548 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 052 Kč. Žalovaný řádně a včas neuhradil žádnou splátku, proto žalobkyně úvěr ke dni 7. 11. 2016 zesplatnila. V rámci insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému jako dlužníku byla žalobkyní přihlášená pohledávka z titulu úvěrové smlouvy uspokojena ve výši 10 832,93 Kč.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 25. 7. 2016 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění na písemnou výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho příjmové a výdajové stránky, přezkumem klientských informací o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a náhledem do externích úvěrových registrů, a to v registru SOLUS a v dalších registrech, přičemž v registru SOLUS neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti. Žalobkyně tvrdila, že porovnala zjištěné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti ve výši 17 000 Kč. Od příjmů žalovaného žalobkyně odečetla existenční minimum ve výši 2 400 Kč, výdaje na domácnost ve výši 5 709 Kč, výši měsíční splátky úvěrů u žalobkyně 392 Kč a výši splátky schváleného úvěru 1 052 Kč. Žalovanému tak dle žalobkyně zbude částka 7 447 Kč (výpočet „MLS klienta“). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Soud podotýká, že žalobkyně se k jednání dne 29. 5. 2025 nedostavila, proto nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když toto poučení je účastníkům poskytováno právě při jednání.

19. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný a bezdětný, jako jediný zdroj příjmů uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 17 000 Kč. Neuvedl druh bydlení, ani výdaje na bydlení a ostatní výdaje. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela ze žalovaným tvrzené výše příjmů 17 000 Kč, aniž by tuto výši jakkoli ověřovala. Výdaje žalovaného nezjišťovala a neověřovala vůbec, vycházela ze statistických modelů.

20. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně skutečné výdaje žalovaného vůbec nezjišťovala a neověřovala, vycházela pouze z existenčního minima a ze statistických modelů. Neověřila ani žalovaným tvrzené příjmy. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož v řízení soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 37 548 Kč a žalovaný splatil prostřednictvím insolvenčního správce částku 10 832,93 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 26 715,07 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze úspěšně uplatnit.

22. Zatímco § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, stanoví v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, zákon č. 145/2010 Sb. takové ustanovení neobsahuje. Jelikož dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb. se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy, nelze v dané věci ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. použít. Žalovanému byla dne 8. 11. 2016 odeslána výzva ke splacení celého úvěru ze dne 7. 11. 2016, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 21. 11. 2016. Jelikož tak neučinil, od 22. 11. 2016 je s úhradou částky 26 715,07 Kč v prodlení. Žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 11. 2016 do zaplacení, když úrok z prodlení za dobu od 22. 11. 2016 do 22. 7. 2024 kapitalizovala částkou 2 877,07 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vedle částky 26 715,07 Kč úrok z prodlení z této částky od 22. 11. 2016 do zaplacení právě ve výši 8,05 % ročně, když za období od 22. 11. 2016 do 22. 7. 2024 přiznal úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní 2 877,07 Kč, když soud nemůže přisoudit více, než je žalobou požadováno. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

23. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní pokutu a smluvní úrok, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 65,07 % (žalobkyni byla přiznána částka 29 592,14 Kč namísto celkové nárokované částky 45 474,12 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 34,93 % (ohledně částky 15 881,98 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). Proto soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30,14 % (65,07 % - 34,93 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé - žaloba) podle 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., v znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z částky 1 800 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 392 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 3 570 Kč, z nichž 30,14 % činí částku 1 076 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 9. 5. 2025, když je nutno zdůraznit, že uvedené podání žalobkyně obsahuje toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly.

25. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Rovněž konstatuje, že soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě dotazu na prodejce , právnická osoba, . a dotazu na , právnická osoba, ., když čerpání úvěru ve výši 37 548 Kč na úhradu ceny zboží prodejci bylo žalobkyní dostatečně prokázáno jinými provedenými důkazy. Tyto důkazy soud proto vyhodnotil jako nadbytečné, a proto je zamítl.