4 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno FO o zaplacení 44 133 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 237,74 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 24 895,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 663,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 083,73 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 44 133 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 133 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 133 Kč (zahrnující neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 40 801 Kč, připsané neuhrazené úroky z úvěru ve výši 1 932 Kč a poplatky ve výši 1 400 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 083,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 663,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 133 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 44 133 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení (po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 29. 7. 2024, č. j. EPR 168274/2024-9, na základě částečného zpětvzetí žaloby ve výši 15 % ročně), a to z titulu Rámcové smlouvy o finančních službách s přílohou o finančních službách k účtu č. , č. účtu, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 15. 1. 2020 a z titulu Smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 26. 3. 2021, jejichž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Žalovanému byl na základě těchto smluv poskytnut na běžném účtu kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutý kontokorent platit úrok (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,90 % ročně) a poplatky dle ceníku. Rovněž se zavázal sjednaný limit nepřekročit a poskytnutý kontokorent splatit nejpozději do 1 roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný nabyl možnost jej znovu čerpat. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil a dne 31. 5. 2023 překročil limit kontokorentního úvěru ve výši 40 000 Kč tím, že byl zaúčtován poplatek za vedení osobního účtu ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 651 Kč (čímž na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek), žalobkyně dne 1. 10. 2023 převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni převedení činil nepovolený debetní zůstatek částku 44 083 Kč (zahrnující neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 40 751 Kč, připsané neuhrazené úroky z úvěru ve výši 1 932 Kč a poplatky ve výši 1 400 Kč). Dne 2. 1. 2024 došlo k navýšení dlužné jistiny o 50 Kč z důvodu vedeného exekučního řízení za žalovaným. Po tomto navýšení činila dlužná jistina částku 44 133 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany , právnická osoba, . postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024, a to s účinností ke dni 1. 2. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 16. 2. 2024. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo žalovaným na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně dne 30. 5. 2024 zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na tyto informace, zejména s ohledem k výši příjmů žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústním jednáním konaným dne 28. 3. 2025 a dne 25. 4. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a o odročení jednání vyrozuměn. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 28. 3. 2025, k jednání konanému dne 25. 4. 2025 se bez omluvy nedostavila, proto soud jednal dne 28. 3. 2025 bez přítomnosti žalovaného a dne 25. 4. 2025 jednal a rozhodl bez přítomnosti obou účastníků.

3. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 15. 1. 2020 včetně přílohy k rámcové smlouvě o finančních službách k účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému vést účet číslo , č. účtu, . Na smlouvě je podpis žalovaného.

4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 26. 3. 2021 včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , a.s., a ceníku účinného od 25. 1. 2021 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč ve formě kontokorentu (možnosti povoleného přečerpání zůstatku na účtu žalovaného č. , č. účtu, ) a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a s poplatky dle ceníku do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Strany si ujednaly, že v případě porušení podmínek smlouvy může žalobkyně prohlásit veškeré dluhy z této smlouvy za okamžitě splatné. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že příslušným k řešení sporů je obecný soud České republiky. Dále se dohodli, že smlouva bude uzavřena prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví. Na smlouvě je elektronický podpis žalovaného.

5. Z detailů zadané operace vyplývá, že žalovaný se dne 26. 3. 2021 v 17:06 hodin přihlásil do platformy banky , Anonymizováno, , kde učinil žádost o úvěrový produkt (Kontokorent Standart ve výši 40 000 Kč), byl seznámen s dokumenty a následně tyto podepsal v 17:18 hodin, a to za použití , Anonymizováno, klíče.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ke dni 26. 3. 2021 uvedl, že jeho příjem činí částka ve výši 22 400 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu z účtu vedeného u , právnická osoba, ve výši 18 325 Kč. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (tedy z ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěru), a tyto stanovila částkou 6 344 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné splátky, avšak právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný má u právní předchůdkyně žalobkyně vedeny dva existující úvěrové kontrakty, a to spotřební úvěr uzavřený dne 27. 11. 2020 s úvěrovým limitem 130 000 Kč a měsíční splátkou ve výši 2 448 Kč a revolvingový úvěr uzavřený dne 19. 2. 2021 s úvěrovým limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou ve výši 600 Kč. Dále bylo zjištěno, že orientační splátka nového úvěru činila 1 200 Kč, čímž by nové splátkové zatížení žalovaného celkem činilo 4 248 Kč.

7. Z výpisů z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za období od 1. 11. 2020 do 2. 1. 2024 vyplývá, že v listopadu 2020 byl počáteční zůstatek na účtu -100 Kč a konečný zůstatek -38,51 Kč, příjmy za toto období činily celkem 48 434,89 Kč a výdaje 48 373,40 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ., ve výši 18 617 Kč a příjem ve výši 28 517,89 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z tohoto účtu za prosinec 2020 vyplývá počáteční zůstatek -38,51 Kč a konečný zůstatek 374,02 Kč, příjmy za toto období činily 37 854,99 Kč a výdaje činily 37 442,46 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, o., ve výši 17 430 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za leden 2021 vyplývá počáteční zůstatek 374,02 Kč a konečný zůstatek 158,38 Kč, příjmy za toto období činily 20 367,20 Kč a výdaje činily 20 582,84 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ve výši 17 823 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za únor 2021 vyplývá počáteční zůstatek 158,38 Kč a konečný zůstatek 11,87 Kč, příjmy za toto období činily 39 650 Kč a výdaje činily 39 796,51 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, , ve výši 19 550 Kč a příjem ve výši 20 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, (čerpání peníze na klik – , Anonymizováno, ). Dále bylo zjištěno, že žalovanému byl na tomto účtu dne 26. 3. 2021 založen kontokorentní úvěr s limitem 40 000 Kč. Dále bylo z výpisů z účtu zjištěno, že limit kontokorentního úvěru na tomto účtu byl překročen v červenci 2022, kdy konečný zůstatek činil -40 519,01 Kč; v srpnu 2022, kdy konečný zůstatek činil -40 801,22 Kč; v září 2022, kdy konečný zůstatek činil -40 627,85 Kč; v říjnu 2022, kdy konečný zůstatek činil -40 649,77 Kč; v listopadu 2022, kdy konečný zůstatek činil -40 630 Kč; v prosinci 2022, kdy konečný zůstatek činil -40 651 Kč; v lednu 2023, kdy konečný zůstatek činil -40 648,46 Kč; v únoru 2023, kdy konečný zůstatek činil -40 688 Kč; v březnu 2023, kdy konečný zůstatek činil -40 750,97 Kč; v dubnu 2023, kdy konečný zůstatek činil -40 730 Kč; v květnu 2023, kdy konečný zůstatek činil -40 751 Kč; v červnu 2023, kdy konečný zůstatek činil -41 781 Kč; v červenci 2023, kdy konečný zůstatek činil -42 432 Kč; v srpnu 2023, kdy konečný zůstatek činil -44 083 Kč; v září 2023, kdy konečný zůstatek činil -44 083 Kč. Dále bylo zjištěno, že debetní úrok z kontokorentního úvěru za období od března 2021 do října 2023 činil celkem částku 15 862,26 Kč, že poplatky za toto období činily celkem částku 3 900 Kč (prosinec 2022 až srpen 2023) a že na tento účet byla dne 11. 7. 2023 připsána částka ve výši 1 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 1. 10. 2023 byl dluh ve výši 44 083 Kč převeden na evidenční účet č. 5276211023/800, což je patrné rovněž z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“. Z tohoto dokumentu bylo rovněž zjištěno, že ode dne 2. 1. 2024 činila dlužná jistina částku ve výši 44 133 Kč.

8. Z oznámení o navýšení jistiny pohledávky ze dne 2. 1. 2024 se podává, že dne 2. 1. 2024 byl navýšen zůstatek jistiny na evidenčním účtu č. , č. účtu, o 50 Kč, a to z důvodu exekučního řízení k účtu č. , č. účtu, , přičemž částka nedovoleného přečerpání nově činí 44 133 Kč.

9. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2023 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala, že vzhledem ke skutečnosti, že nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na učtu č. , hodnota, , došlo dne 2. 10. 2023 k převedení pohledávky v celkové výši 45 555,25 Kč (složené z nepovoleného přečerpání ve výši 44 083 Kč a řádných a zákonných úroků z prodlení ve výši 1 472,25 Kč) na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Dle dodejky byla tato výzva odeslána žalovanému na adresu , adresa, , tedy na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 26. 3. 2021.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 ve spojení s její přílohou č. 1 - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2024, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 16. 2. 2024 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

11. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 5. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 30. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 54 783,85 Kč z titulu smlouvy o sporožirovém účtu č. , hodnota, (pohledávky č. 5276212023) před podáním žaloby, a to nejpozději do 13. 6. 2024. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

12. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 1. 2020 smlouvu o účtu a dne 26. 3. 2021 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejichž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Jelikož žalovaný překročil povolený limit kontokorentu, právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 2. 10. 2023 převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Debetní úrok z kontokorentního úvěru činil celkem částku 15 862,26 Kč, poplatky činily celkem částku 3 900 Kč a na úhradu pohledávky bylo celkově započteno 1 000 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2024 bylo žalovanému odesláno prostřednictvím České pošty dne 16. 2. 2024. Žalovaný byl dne 29. 5. 2024 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 13. 6. 2024, přičemž tato výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 30. 5. 2024.

13. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Smlouvu o kontokorentním úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 26. 3. 2021 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného a odkázala na dokument Posouzení úvěruschopnosti klienta, dle kterého žalovaný uvedl výši svých příjmů 22 400 Kč, výdaje uvedl ve výši 0 Kč měsíčně a dále uvedl, že nemá žádné splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmů žalovaného z účtu žalovaného vedeném právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž vycházela z příjmů ve výši 18 325 Kč. Výdaje žalovaného stanovila právní předchůdkyně žalobkyně na částku 6 344 Kč na základě dat sdělených žalovaným a s využitím ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem na CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti 2 poskytnuté úvěry – spotřebitelský úvěr u , právnická osoba, ve výši 130 000 Kč a s měsíční splátkou 2 448 Kč Kč; revolvingový úvěr u , právnická osoba, s limitem 20 000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 28. 3. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve lhůtě poskytnuté soudem nedoplnila.

22. Žalobkyně jako jediný doklad, z něhož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při ověření žalovaným tvrzené výše jeho příjmů a výdajů, označila a předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce listopad 2020, prosinec 2020, leden 2021 a únor 2021. Z těchto výpisů je zcela evidentní, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy, když celkové výdaje žalovaného za toto období činily 146 195,21 Kč a celkové příjmy žalovaného, po odečtení částky ve výši 28 517,89 Kč poskytnuté žalovanému , právnická osoba, ., z úvěrového účtu v listopadu 2020 a úvěru ve výši 20 000 Kč poskytnutého žalovanému , právnická osoba, ., v únoru 2021, za toto období činily 97 789,19 Kč. Z výpisů je zřejmé, že žalovaný nemá žádné alespoň minimální úspory.

23. Lze uzavřít, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, aniž by si tyto ověřila z výpisů z jeho bankovního účtu, které měla k dispozici. Pokud by tak totiž učinila, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně sice z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši jím tvrzených příjmů, které v souvislosti s tím ponížila na částku 18 325 Kč, ale měla ověřit i zdroj těchto příjmů (v listopadu 2020 a v únoru 2021 byly zdrojem příjmu žalovaného mimo jiné finanční prostředky z poskytnutých úvěrů, a to přímo právní předchůdkyní žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí dva existující úvěry, proto neměla uvěřit žalovanému, že jeho výdaje jsou nulové, a měla zjišťovat a ověřovat skutečnou výši výdajů žalovaného, a ne je vypočítávat se statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny kontokorentního úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, z níž však částka ve výši 15 862,26 Kč činila připsaný debetní úrok a částka ve výši 3 900 Kč činila připsané poplatky, a žalovaný splatil částku 1 000 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 19 237,74 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení a poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 237,74 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, neboť tato splátka by měla být v možnostech žalovaného, když orientační splátka úvěru činila 1 200 Kč, a celkovou dobu splácení dlužné částky lze při takovéto výši splátek považovat za akceptovatelnou, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch je částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl z převážné části úspěšný žalovaný (v rozsahu 61,43 %), jelikož se však řízení aktivně neúčastnil, žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy, neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.