4 C 145/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 137,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 498 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 360 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6 639,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 755,31 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 15 056,31 Kč od 18. 12. 2025 do 15. 1. 2026, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 15 056,31 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 056,31 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 137,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela dne 25. 11. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalovanému poskytla částku 16 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy přistoupil k rámcové pojistné smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 16 000 Kč spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 320 Kč a spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně splácet v měsíčních splátkách po 341 Kč včetně splátky pojištění. Splátky byly hrazeny od 17. 12. 2023 do 17. 9. 2025. Od 17. 10. 2025 žalobkyně neeviduje žádné úhrady od žalovaného, a to ani po odeslání předžalobní výzvy. Jelikož opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, žalobkyně v souladu s čl. 5 smlouvy o úvěru přistoupila dne 18. 12. 2025 k zesplatnění úvěru. V souladu s bodem 5. smlouvy má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Dlužná částka 15 137,31 Kč dle žalobkyně zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 15 056,31 Kč a pojistné ve výši 81 Kč. Dále po žalovaném požaduje úhradu smluvního úroku z dlužné jistiny od 17. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 28. 12. 2025 do zaplacení. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že výši příjmů žalovaného ověřila z výpisů z jeho bankovního účtu a pro ověření výše výdajů sdělených žalovaným využila údaje o životním a existenčním minimu a o výši normativních nákladů na bydlení. Dále provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalobkyně doplnila, že žalovaný uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním bydlení, má jednu vyživovací povinnost a příjem ze zaměstnání činí 30 000 Kč. Příjem ze zaměstnání žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 8. 2023 do 25. 11. 2023, z nichž vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 33 213 Kč v srpnu 2023, 34 019 Kč v září 2023, 31 210 Kč v říjnu 2023 a 30 497 Kč v listopadu 2023. Žalovaným uvedené výdaje 20 000 Kč žalobkyně porovnala s normativními náklady na bydlení a s životním minimem. Dále provedla lustraci v BRKI (výše splátek činila 10 760 Kč) a insolvenčním rejstříku. Tímto způsobem vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 15 915 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná na předmětný úvěr uhradil celkem částku 7 502 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 7. 7. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán - předvolání mu bylo doručeno dne 22. 6. 2026 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 25. 11. 2023 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. hodnota soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou právnická osoba, společnost Jméno žalobkyně. a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského bezúčelového úvěru ve výši 16 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. č. účtu. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 320 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně, pojistné ve výši 27 Kč, měsíční splátka 341 Kč a počet splátek 120. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k rámcové pojistné smlouvě. Pro případ neplacení splátek byla žalobkyně oprávněna naúčtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši dlužné částky, maximálně ve výši 500 Kč, náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu a úvěr zesplatnit. Žalovaný smlouvu podepsal dne 25. 11. 2023 ve 12:46:45 hodin SMS kódem číslo.

4. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. hodnota se podává, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba s čistým příjem 30 000 Kč měsíčně, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním domě či bytě, příjmy ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a celkové výdaje včetně splátek úvěrů činí 20 000 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřeny z bankovního výpisu. Žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku (bez záznamu), v centrální evidenci exekucí (nebylo identifikováno riziko exekuce) a v BRKI a NRKI, dle kterých žalovaný měl pět úvěrů, splátky činily 10 760 Kč a zbývající jistina činila 574 760 Kč.

5. Dle výpisů z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 8. 2023 do 25. 11. 2023 celkové příjmy činily 156 240 Kč, z toho částka 19 000 Kč představuje půjčku poskytnutou žalovanému dne 12. 8. 2023, a celkové výdaje činily 151 306 Kč. Zůstatek na účtu činil -25 954 Kč.

6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl tři existující splátkové kontrakty se zbývající dlužnou částkou 989 884 Kč a měsíčními splátkami ve výši 10 160 Kč, jeden existující nesplátkový kontrakt s úvěrovým rámcem 32 000 Kč a využitou částkou 30 814 Kč a jednu existující kreditní kartu s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a sumou zbývajících splátek ve výši 27 583 Kč (zůstatek jistiny 19 048 Kč, splátky 600 Kč měsíčně). Čtyři splátkové kontrakty mu byly odmítnuty.

7. Dle potvrzení o vyplacení úvěru č. hodnota byla dne 27. 11. 2023 na účet č. č. účtu vyplacena částka 16 000 Kč.

8. Ze sdělení společnosti právnická osoba. vyplývá, že majitelem účtu č. č. účtu byl dne 27. 11. 2023 žalovaný a že na tento účet byla dne 27. 11. 2023 připsána částka 16 000 Kč pod VS var. symbol z účtu s názvem právnická osoba právnická osoba.

9. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný od 17. 12. 2023 do 17. 9. 2025 hradil splátky po 341 Kč měsíčně a že celkem uhradil částku 7 502 Kč.

10. Z výzvy k zaplacení půjčky č. hodnota ze dne 18. 12. 2025 včetně části poštovního podacího archu dne 19. 12. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému doplacení půjčky ve výši 15 892,62 Kč, a to nejpozději do 27. 12. 2025.

11. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 7. 5. 2025, č. j. 3 C 27/2025-31, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 16. 10. 2025, č. j. 3 C 27/2025-39, se podává, že žalovaný dne 14. 1. 2024 uzavřel se společností právnická osoba. smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta celková částka 35 000 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 22. 4. 2026, č. j. 3 C 70/2026-16, soud zjistil, že žalovaný dne 10. 2. 2024 uzavřel se společností právnická osoba. smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč.

12. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 320 Kč a s úrokem ve výši 19,99 % ročně ve 120 splátkách po 341 Kč. Částka 16 000 Kč byla připsána na účet žalovaného č. č. účtu pod VS var. symbol dne 27. 11. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 7 502 Kč. Žalovaný řádně hradil splátky od 17. 12. 2023 do 17. 9. 2025. Dne 18. 12. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila.

13. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 25. 11. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že výši příjmů žalovaného ověřila z výpisů z jeho bankovního účtu a pro ověření výše výdajů sdělených žalovaným využila údaje o životním a existenčním minimu a o výši normativních nákladů na bydlení. Dále provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalobkyně na základě písemné výzvy soudu doplnila, že žalovaný uvedl, že je ženatý, žije ve vlastním bydlení, má jednu vyživovací povinnost a příjem ze zaměstnání činí 30 000 Kč. Příjem ze zaměstnání žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 8. 2023 do 25. 11. 2023, z nichž vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 33 213 Kč v srpnu 2023, 34 019 Kč v září 2023, 31 210 Kč v říjnu 2023 a 30 497 Kč v listopadu 2023. Žalovaným uvedené výdaje 20 000 Kč žalobkyně porovnala s normativními náklady na bydlení a s životním minimem. Dále provedla lustraci v BRKI (výše splátek činila 10 760 Kč) a insolvenčním rejstříku. Tímto způsobem vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 15 915 Kč. K ústnímu jednání konanému dne 7. 7. 2026 se žalobkyně nedostavila, z jednání se omluvila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

22. Žalobkyně soudu předložila dokument označený jako „potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. hodnota“, z něhož vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl jako jediný zdroj svých příjmů zaměstnání, příjem ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč, výdaje ve výši 20 000 Kč, že bydlí ve vlastním domě či bytě, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost. Z tohoto dokumentu ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byla ověřována výše příjmů ostatních členů domácnosti. Dále žalobkyně soudu předložila výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2023 do 25. 11. 2023, z nichž ověřila příjmy žalovaného, přičemž z těchto výpisů je patrné, že jediné příjmy žalovaného jsou ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba, a že celkové příjmy žalovaného za toto období činily 137 240 Kč (po odečtení půjčky poskytnuté žalovanému dne 12. 8. 2023) a jeho celkové výdaje činily 151 306 Kč, tedy výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Z výpisů je tedy zřejmé, že žalovaný neměl finanční prostředky na úhradu měsíčních splátek (zůstatek na účtu činil -25 954 Kč). Skutečnost, že byl žalovaný zadlužen, vyplývá i z úvěrové zprávy, dle které závazky žalovaného představovaly částku 1 048 281 Kč a splátky činily 10 760 Kč.

23. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, aniž by si tyto ověřila z výpisů z jeho bankovního účtu, které měla k dispozici. Pokud by tak totiž učinila, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného jsou vyšší než jeho měsíční příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši jím tvrzených příjmů, avšak skutečné výdaje žalovaného žalobkyně vůbec nezjišťovala a vycházela z životního a existenčního minima a z normativních nákladů na bydlení. Je sice pravda, že žalovaný hradil na předmětný úvěr splátky od prosince 2023 do září 2025, avšak z rozsudků zdejšího soudu, které byly rovněž provedeny jako důkaz, žalovaný tzv. „vytloukal klín klínem“, tedy aby měl finanční prostředky na splátky stávajících závazků, uzavíral další smlouvy o spotřebitelském úvěru (předmětná smlouva byla uzavřena dne 25. 11. 2023, žalovaný uzavřel další smlouvy v lednu a v únoru 2024). Soud uzavírá, že žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 16 000 Kč a žalovaný splatil celkem 7 502 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 8 498 Kč. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8 498 Kč ve splátkách po 360 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu dostatečně nízké, aby byly ve finančních možnostech žalovaného a zároveň aby předmětná částka byla uhrazena žalobkyni v akceptovatelné době.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 53,47 % (ohledně částky 8 498 Kč z celkové žalované částky 15 892,62 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství) a žalovaný v rozsahu 46,53 % (ohledně částek 6 639,31 Kč a 755,31 Kč ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, z celkové žalované částky 15 892,62 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). Jelikož úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného jsou téměř stejné, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.