4 C 151/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 317 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 260 053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 260 053 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 57 807 Kč, ohledně úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 306 994,10 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, ohledně úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 10 865,90 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 463,45 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 317 860 Kč od 2. 11. 2023 do 31. 1. 2024, ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 807 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 260 053 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, částku 41 304,23 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 317 860 Kč (neuhrazený zůstatek úvěru 306 994,10 Kč + připsané úroky 10 865,90 Kč) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 463,45 Kč (za dobu od 20. 7. 2023 do 1. 11. 2023), s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 317 860 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 306 994,10 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 10 865,90 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 8. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 320 339 Kč (z toho částka 248 750 Kč byla určena na splacení úvěrů a částku 71 589 Kč mohl žalovaný použít dle svého uvážení). Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 11,99 % ročně a s poplatky v 91 měsíčních splátkách po 5 408 Kč počínaje dnem 7. 7. 2022. Žalovaný byl dle smlouvy povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný celkem uhradil částku 60 286 Kč. Dle smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna připisovat úroky k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Jelikož žalovaný nesplácel splátky řádně a včas (do prodlení se dostal se splátkami počínaje březnem 2023, když naposledy řádně a včas uhradil splátku za únor 2023), právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 19. 7. 2023 úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným mu dne 22. 11. 2023. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil, a to ani po odeslání předžalobní výzvy dne 17. 1. 2024. Žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl příjem z invalidního důchodu ve výši 13 335 Kč a tato výše příjmu byla ověřena z výpisů z účtu žalovaného. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného ve výši 7 292 Kč na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí čtyři úvěry a celková výše splátek činila 9 453 Kč. Tři z těchto úvěrů měly být konsolidovány sjednaným úvěrem a nové splátkové zatížení tak kleslo na 6 008 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že příjem žalovaného je dostačující k pokrytí splátek i životních výdajů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 30. 8. 2024 se nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení a omluvil se až následně telefonicky. Vyrozumění o odročení jednání na den 27. 9. 2024 bylo žalovanému doručeno do jeho vlastních rukou dne 13. 9. 2024. Žalovaný se přesto k odročenému jednání nedostavil ani nepožádal o jeho odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2022 včetně záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, . a ceníku pro soukromou klientelu soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému částku 320 339 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 11,99 % ročně v 91 měsíčních splátkách po 5 408 Kč počínaje dnem 7. 7. 2022, když poslední splátka ve výši 4 659 Kč měla být zaplacena dne 7. 1. 2030. Dle smlouvy úroky měly být připisovány k jistině úvěru. Splátky měly být strhávány inkasem z účtu žalovaného č. , č. účtu, . a to skrze účet klienta č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit cenu za vyřízení úvěru ve výši 3 203 Kč a dále hradit cenu za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa. Strany si ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek může právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnit. Účelem úvěrem byla konsolidace, když na splacení třech úvěrů u , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , právnická osoba, . měla být použita částka 248 750 Kč a zbývající prostředky mohl žalovaný použít dle svého uvážení. Na smlouvě je podpis žalovaného s tím, že jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu.

4. Z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“ a z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 8. 6. 2022 do 31. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal úvěr ve výši 320 339 Kč a celkem uhradil částku 60 286 Kč. Poslední splátku řádně a včas uhradil v únoru 2023, splátku za březen 2023 uhradil až dne 28. 3. 2023. Po zesplatnění úvěru uhradil dne 19. 9. 2023 částku 8 411 Kč. Na splacení úvěrů za účelem konsolidace byla použita část úvěru ve výši 247 427,50 Kč. Zbývající částka poskytnutého úvěru ve výši 72 911,50 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , jak vyplývá z výpisu z tohoto účtu za červen 2022.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný je svobodný a žije sám. Jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 12 846,27 Kč. Výdaje na bydlení, na splátky úvěrů mimo , Anonymizováno, a ostatní pravidelné výdaje uvedl ve výši 0 Kč. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta byly dotazem do CCB zjištěny čtyři úvěry žalovaného: úvěr vůči , právnická osoba, . , právnická osoba, úvěrovým limitem 150 000 Kč a měsíční splátkou 2 139 Kč, úvěr mimo , Anonymizováno, , , právnická osoba, s úvěrovým limitem 60 000 Kč a měsíční splátkou 3 609 Kč, úvěr mimo , právnická osoba, . s úvěrovým limitem 60 000 Kč a splátkou 3 105 Kč a revolvingový úvěr mimo , právnická osoba, s úvěrovým limitem 20 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že v lednu 2022 byl počáteční zůstatek na účtu 10 417,19 Kč a konečný zůstatek 5 849,73 Kč, příjmy za toto období činily celkem 34 211 Kč a výdaje 38 778,46 Kč, přičemž zde byl zaznamenán jako příjem invalidní důchod ve výši 13 335 Kč, příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 1 650 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za únor 2022 vyplývá počáteční zůstatek 5 849,73 Kč a konečný zůstatek 10 004,73 Kč, příjmy za toto období činily 32 535 Kč a výdaje činily 28 380 Kč, přičemž zde byla zaznamenán jako příjem invalidní důchod ve výši 13 335 Kč a příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za březen 2022 byl počáteční zůstatek na účtu 10 004,73 Kč a konečný zůstatek 45 231,21 Kč, příjmy za toto období činily celkem 45 870 Kč a výdaje 10 643,52 Kč, přičemž zde byl zaznamenán jako příjem invalidní důchod ve výši 2 x 13 335 Kč a příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za duben 2022 byl počáteční zůstatek na účtu 45 231,21 Kč a konečný zůstatek 35 056,95 Kč, příjmy za toto období činily celkem 34 185 Kč a výdaje činily celkem 44 359,26 Kč, přičemž zde byl zaznamenán jako příjem invalidní důchod ve výši 13 335 Kč a příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za květen 2022 pak vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši 35 056,95 Kč a konečný zůstatek na účtu byl ve výši 2 246,07 Kč. Příjmy za toto období činily 19 200 Kč (příspěvek na péči) a výdaje činily 52 010,88 Kč.

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 17. 6. 2023 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek ve výši 18 324 Kč do 19. 7. 2023 s tím, že pokud tak neučiní, bude úvěr zesplatněn. V rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 19. 7. 2023 byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni 19. 7. 2023. Dle poštovního podacího archu bylo rozhodnutí žalovanému odesláno dne 24. 7. 2023.

8. Výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 349 434,76 Kč nejpozději do 31. 1. 2024. Dle podacího lístku ze dne 17. 1. 2024 byla výzva žalovanému zaslána na adresu , adresa, .

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 ve spojení s její přílohou č. 1 - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě, potvrzením o zaplacení kupní ceny oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2023, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem ze dne 22. 11. 2023 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 320 339 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 11,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 408 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 19. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 60 286 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. V předžalobní výzvě ze dne 16. 1. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky nejpozději do 31. 1. 2024.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 8. 6. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl příjem z invalidního důchodu ve výši 13 335 Kč a tato výše příjmu byla ověřena z výpisů z účtu žalovaného. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného ve výši 7 292 Kč na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí čtyři úvěry a celková výše splátek činila 9 453 Kč. Tři z těchto úvěrů měly být konsolidovány sjednaným úvěrem a nové splátkové zatížení tak kleslo na 6 008 Kč. Soud podotýká, že i přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a nepředložila důkazy k jejich prokázání ohledně stanovení/zjištění a ověření výše výdajů žalovaného částkou 7 292 Kč.

20. Žalobkyně jako doklady, z nichž její právní předchůdkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, označila a předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce leden až květen 2022. Z těchto výpisů je evidentní, že celkové příjmy žalovaného za toto období činily 166 001 Kč a celkové výdaje žalovaného za toto období činily 174 172,12 Kč. Výdaje žalovaného tak převyšovaly jeho příjmy.

21. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši jeho příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 320 339 Kč a žalovaný splatil částku 60 286 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 260 053 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit.

23. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Pojem spor je v tomto případě třeba vykládat jen jako aktivní a nevyřešený střet (konflikt) rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita naproti tomu spor o přiměřenou dobu plnění nezakládá. Pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době aktivně nevystoupil s argumentem, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem, není tu spor o určení přiměřené doby plnění a platí doba plnění uvedená ve výzvě věřitele. Pokud dlužník žádnou obranu neuplatnil a nová doba plnění určená výzvou věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. uplynula, je dlužník v prodlení (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, spor o přiměřenou dobu plnění v daném případě není. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2024. Žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval, námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Na základě této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit nejpozději do 31. 1. 2024. Jelikož tak neučinil, dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby a žalovaný je od 1. 2. 2024 s úhradou částky 260 053 Kč v prodlení. Soud proto žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. přiznal úrok z prodlení z částky 260 053 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to v zákonné výši 14,75 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky a smluvní úrok, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 78,49 % (ohledně částky 260 053 Kč z požadované částky 331 323,45 Kč) a žalovaný v rozsahu 21,51 % (ohledně částky 71 270,45 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta a která zahrnuje i kapitalizované příslušenství). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56,98 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 12 715 Kč a dále odměna advokáta dle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 9 580 Kč za 1 úkon právní služby. V posuzované věci právní zástupce žalobkyně učinil 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání návrhu na zahájení řízení - § 11 odst. 1 písm. d), výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) a účast na jednání před soudem dne 30. 8. 2024 a dne 27. 9. 2024 - § 11 odst. 1 písm. g), tj. 47 900 Kč, dále 5 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téhož právního předpisu, celkem tedy 49 400 Kč. Odměna za právní zastoupení je dále zvyšována o 21 % DPH, neboť zástupce žalobkyně je jejím plátcem, a souhrnně včetně zaplaceného soudního poplatku činí částku 72 489 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 72 489 Kč a 56,98 % z této částky činí částku 41 304,23 Kč, kterou je žalovaný podle § 160 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jejího zástupce. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení pro úplnost uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 12. 8. 2024, ze dne 29. 8. 2024 a ze dne 16. 9. 2024, když je nutno zdůraznit, že uvedená podání žalobkyně obsahují toliko doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by na výzvu soudu žalobu doplňovat a náklady řízení by jí tak nevznikly. Soud nepřiznal žalobkyni ani právo na náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 11. 6. 2024, v němž žalobkyně pouze sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

26. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.