4 C 161/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 40 550,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 406,47 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 659,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 406,47 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 12 143,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 729,07 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 38 750,05 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 143,58 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , práv. zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 4 612,93 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 40 550,05 Kč (zahrnující dlužnou jistinu úvěru ve výši 38 750,05 Kč a poplatky ve výši 1 800 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 389,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 550,05 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 38 750,05 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení (po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 14. 1. 2025, č. j. EPR 277901/2024-12, na základě částečného zpětvzetí žaloby co do úroku ve výši 14,25 % ročně z částky 38 750,05 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení), a to z titulu Smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 30. 5. 2008, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru , název, k tomuto běžnému účtu, jejíž nedílnou součástí byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, Úrokový lístek a Sazebník. Žalované byl na základě těchto smluv poskytnut na běžném účtu kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 38 000 Kč. Žalovaná se mimo jiné zavázala, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu, avšak žalovaná porušila své povinnosti a překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, právní předchůdkyně žalobkyně proto žalované zrušila poskytování kontokorentního úvěru , název, a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 44 285,74 Kč dne 11. 5. 2023 převedla na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaná se dále zavázala hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu dle Sazebníku. Žalovaná však dlužnou částku vedenou na úvěrovém účtu nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku ve výši 40 652,71 Kč zesplatnila ke dni 8. 1. 2024 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky, přičemž dlužná částka byla dále úročena úrokem ve výši 29 % ročně (platným ke dni zesplatnění dle Úrokového lístku). Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024, a to s účinností ke dni 21. 6. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 7. 2024. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo žalovanou na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně dne 27. 9. 2024 zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací získaných od žalované při zpracování žádosti žalované o povolení debetního zůstatku , název, ze dne 10. 12. 2009 o úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši 5 000 Kč, v rámci níž byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná v této žádosti uvedla, že je studentkou vysoké školy, bydlí u rodičů, celkový příjem domácnosti činí 10 000 Kč a nemá žádné výdaje. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalované částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení a dále vyhodnotila, že disponibilní částka žalované je dostatečná a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalobkyně dále doplnila, že dlužná jistina ve výši 38 750,05 Kč představuje součet veškerých čerpání úvěru ve výši 37 166,23 Kč, úroků z povoleného debetního zůstatku v celkové výši 2 045,08 Kč, úroků z nepovoleného debetního zůstatku v celkové výši 50,12 Kč a poplatků v celkové výši 5 024,31 Kč, ponížených o úhrady jistiny ve výši 5 535,69 Kč. Dále doplnila, že kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 389,02 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38 750,05 Kč za období od 31. 8. 2023 do 17. 6. 2024. Žalobkyně dále doplnila, že při navýšení úvěrového limitu žalované z částky 5 000 Kč na 38 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela především z pohybů na běžném účtu žalované, z údajů uvedených žalovanou v žádosti o povolení debetního zůstatku , název, ze dne 10. 12. 2009, kdy v případě, že se jedná o studenta vychází z interního modelu pro studentský úvěr, dále z porovnání příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ a z externích i interních zdrojů, kde zjistila, že žalovaná v té době neměla žádné další závazky. Dále uvedla, že v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je studentkou vysoké školy, bydlí u rodičů, celkový příjem domácnosti činí 18 000 Kč a nemá žádné výdaje. Žalobkyně doplnila, že žalovaná naposledy překročila povolený úvěrový limit dne 30. 11. 2022, a to o částku 612,69 Kč (strhnutím úroku z povoleného debetu ve stejné výši). Žalobkyně dále doplnila, že z povahy produktu nelze zjistit, jaká celková částka byla žalovanou čerpána a jaká celková částka byla žalovanou uhrazena za dobu od zřízení kontokorentu. Žalobkyně doplnila, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně upomínána k úhradě dlužné částky na úvěrovém účtu dne 29. 9. 2023, dne 15. 11. 2023 a dne 26. 12. 2023, avšak tyto upomínky byly žalované zaslány obyčejnou poštou, proto nedisponuje doklady o jejich odeslání.

2. Žalovaná na výzvu soudu, aby sdělila a doložila své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, nereagovala. K žalobě se nevyjádřila, k ústním jednáním konaným dne 30. 5. 2025 a dne 27. 6. 2025 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv k nim byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 30. 5. 2025, z jednání konaného dne 27. 6. 2025 se omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalované dne 30. 5. 2025 a bez přítomnosti obou účastníků dne 27. 6. 2025 v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2008 včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , IČO , IČO, , a sazebníku cen za peněžní a obchodní služby platného od 21. 4. 2008 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované vést běžný účet a poskytnout kontokorentní úvěr , název, , a to povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit, avšak pro případ překročení tohoto limitu si strany sjednaly, že za každý den překročení bude žalované účtován sankční poplatek a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Rovněž bylo sjednáno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou dispozice, které upravují konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb. Na smlouvě je podpis žalované.

4. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 10. 12. 2009 včetně kopie dokladu totožnosti a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o kontokorentní úvěr , Anonymizováno, s úvěrovým rámcem 5 000 Kč na běžném účtu č. , č. účtu, . Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, je studentka, nevyživuje žádné osoby, žije u rodičů, čistý příjem domácnosti činí 10 000 Kč a nemá žádné výdaje, přičemž skutečnost, že žalovaná je studentkou, byla ověřena ze zadní strany dokladu totožnosti žalované. Na žádosti je podpis žalované. Úvěruschopnost žalované byla posuzovaná individuálně na základě informací uvedených v žádosti, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně kontokorentní úvěr , Anonymizováno, s celkovou výší úvěrového rámce 5 000 Kč schválila.

5. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 30. 5. 2008 ze dne 6. 6. 2016 včetně sazebníku poplatků za produkty a služby platného od 5. 5. 2015 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované k běžnému účtu č. , č. účtu, kontokorentní úvěr s výší povoleného úvěrového rámce 38 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně a s poplatky dle sazebníku (29 Kč měsíčně za čerpání povoleného debetního zůstatku, 200 Kč za oznámení o převodu , Anonymizováno, na úvěrový účet, 600 Kč za zaslání každé upomínky, 10 % z povoleného limitu , Anonymizováno, - minimálně 500 Kč jako sankční poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet). Dále byla sjednána úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně. Dispozice jsou podepsány žalovanou.

6. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované vyplývá, že ke dni 31. 10. 2022 činil zůstatek na účtu 9 819,39 Kč. Bylo zjištěno, že limit kontokorentního úvěru na tomto účtu byl překročen v listopadu 2022, kdy konečný zůstatek činil – 38 613,48 Kč; v prosinci 2022, kdy konečný zůstatek činil -38 749,30 Kč; v lednu 2023, kdy konečný zůstatek činil -38 734,05 Kč; v únoru 2023, kdy konečný zůstatek činil -38 533,58 Kč; v březnu 2023, kdy konečný zůstatek činil -39 416,18 Kč; v dubnu 2023, kdy konečný zůstatek činil -40 285,74 Kč. Dále bylo zjištěno, že úroky z povoleného i nepovoleného debetu za období od listopadu 2022 do srpna 2023 činily celkem částku 4 406,53 Kč, že poplatky za období od listopadu 2022 do května 2023 činily celkem částku 4 087 Kč, tedy celkem částku 8 493,53 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2023 byl dluh ve výši 44 285,74 Kč převeden na úvěrový účet č. , hodnota, .

7. Z ukončení poskytování , Anonymizováno, k běžnému účtu č. , č. účtu, a otevření úvěrového účtu ze dne 12. 5. 2023 včetně úrokového lístku platného od 1. 11. 2021 a sazebníku poplatků za produkty a služby platného od 1. 11. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované zrušila poskytování , Anonymizováno, , neboť žalovaná porušovala smluvní ujednání o kontokorentním úvěru , Anonymizováno, , a dlužná částka ve výši 44 285,74 Kč byla převedena z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. , hodnota, . Současně žalovanou upozornila, že za otevření úvěrového účtu je účtován poplatek ve výši 10 % z povoleného limitu, dlužná částka je splatná ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 845,23 Kč, a to vždy k 11. dni každého měsíce, přičemž 1. splátka má být uhrazena dne 11. 6. 2023. Dále právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou upozornila, že pokud dlužnou částku neuhradí, je oprávněna účtovat poplatky dle sazebníku.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované za období květen 2023 až červen 2024 vyplývá, že dne 11. 5. 2023 byla na tento účet převedena dlužná částka z běžného účtu č. , hodnota, ve výši 44 285,74 Kč. Bylo zjištěno, že dne 28. 8. 2023 bylo zápočtem z běžného účtu uhrazeno celkem 7 385,74 Kč, což odpovídá i předložené platební historii k účtu č. , hodnota, .

9. Z upomínky ze dne 29. 9. 2023, ze dne 15. 11. 2023 a ze dne 26. 12. 2023 vyplývá, že ke dni 29. 9. 2023 byl na úvěrovém účtu č. , hodnota, dluh ve výši 2 451,53 Kč, ke dni 15. 11. 2023 dluh ve výši 6 772,09 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 6 172,09 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč) a ke dni 26. 12. 2023 dluh ve výši 9 267,02 Kč (tvořený dluhem na splátkách ve výši 8 667,02 Kč a poplatkem za upomínku ve výši 600 Kč).

10. Z oznámení o zesplatnění ze dne 10. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 1. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání ze strany žalované prohlásila úvěr č. , hodnota, ve výši 44 285,74 Kč za splatný ke dni 8. 1. 2024, přičemž ke dni 10. 1. 2024 dlužná částka činila 40 652,71 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 24. 1. 2024. Dle poštovního podacího archu bylo toto oznámení žalované zasláno dne 11. 1. 2024 na adresu , adresa, , tedy na adresu žalované uvedenou ve všech výše uvedených smlouvách.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 ve spojení s její přílohou č. 1 - seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 19. 6. 2024, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 21. 6. 2024, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2024, podacím lístkem ze dne 12. 7. 2024 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.

12. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 9. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 27. 9. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 52 710,43 Kč, a to z úvěru č. , hodnota, před podáním žaloby, a to nejpozději do 12. 10. 2024. Výzva byla žalované zaslána na adresu , adresa, .

13. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovanou dne 30. 5. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované dne 10. 12. 2009 poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč a následně byl úvěrový rámec tohoto kontokorentního úvěru navýšen na 38 000 Kč, a to na základě dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2008 uzavřené dne 6. 6. 2016. Jelikož žalovaná překročila povolený úvěrový rámec kontokorentu, byl tento v květnu 2023 ukončen a částka ve výši 44 285,74 Kč byla převedena na nově otevřený úvěrový účet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná opakovaně porušovala smluvní ujednání, prohlásila žalobkyně úvěr ve výši 44 285,74 Kč za splatný ke dni 8. 1. 2024. Žalovaná od překročení úvěrového limitu v listopadu 2022 uhradila celkem částku 15 879,27 Kč (8 493,53 Kč + 7 385,74 Kč).

14. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Smlouvu o bankovních produktech a službách uzavřenou mezi účastníky dne 30. 5. 2008 spolu s dispozicemi k této smlouvě uzavřenými dne 6. 6. 2016, kdy došlo k podstatnému navýšení úvěrového rámce kontokorentu z částky 5 000 Kč na částku 38 000 Kč, soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

21. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání dispozic ze dne 6. 6. 2016 žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění na písemnou výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z pohybů na běžném účtu žalované, dále z údajů uvedených žalovanou v žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 10. 12. 2009, kdy v případě, že se jedná o studenta, právní předchůdkyně žalobkyně vychází z interního modelu pro studentský úvěr, dále z porovnání příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ a z externích i interních zdrojů, kde zjistila, že žalovaná v té době neměla žádné další závazky. Dále uvedla, že v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je studentkou vysoké školy, bydlí u rodičů, celkový příjem domácnosti činí 18 000 Kč a nemá žádné výdaje. Soud podotýká, že žalobkyně byla při ústním jednání konaném dne 30. 5. 2025 poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přesto svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované ve lhůtě poskytnuté soudem více nedoplnila.

22. Žalobkyně jako doklad, z něhož vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované při podstatném navýšení úvěrového rámce na základě dispozic uzavřených dne 6. 6. 20216 označila a předložila žádost o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 10. 12. 2009 spolu s vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti (k povolení debetního zůstatku dne 10. 12. 2009). Žalovaná v této žádosti uvedla, že je svobodná, je studentka, nevyživuje žádné osoby, žije u rodičů, čistý příjem domácnosti činí 10 000 Kč a nemá žádné výdaje, přičemž skutečnost, že žalovaná je studentkou, byla ověřena. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla posuzovaná individuálně na základě informací uvedených v žádosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti při podstatném navýšení úvěrového rámce tedy vycházela z údajů tvrzených žalovanou dne 10. 12. 2009, a to z tvrzené výše příjmů celé domácnosti ve výši 10 000 Kč, aniž by tuto výši jakkoli ověřovala. Výdaje žalované nezjišťovala a neověřovala vůbec, vycházela ze statistických modelů.

23. Lze uzavřít, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně skutečné příjmy ani výdaje žalované vůbec nezjišťovala a neověřovala, vycházela pouze z existenčního minima a ze statistických modelů. Jelikož dne 6. 6. 2016 došlo na základě smluvního ujednání stran k podstatnému navýšení úvěrového limitu z 5 000 Kč na 38 000 Kč, měla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před tímto navýšením znovu posoudit úvěruschopnost žalované a rozhodně neměla vycházet z údajů o příjmech a výdajích, které žalovaná sdělila v žádosti o úvěr dne 10. 12. 2009. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřením dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 5. 2008 uzavřené dne 6. 6. 2016 jednala v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož v řízení soud zjistil, že v květnu 2023 byl z důvodu překročení úvěrového rámce kontokorent ukončen, na nově otevřený úvěrový účet byla převedena částka ve výši 44 285,74 Kč a žalovaná od překročení úvěrového limitu v listopadu 2022 uhradila celkem částku 15 879,27 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 28 406,47 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze úspěšně uplatnit.

25. Zatímco § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, stanoví v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, zákon č. 145/2010 Sb. takové ustanovení neobsahuje. Jelikož dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb. se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí dosavadními právními předpisy, nelze v dané věci ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. použít. Žalované byla dne 11. 1. 2024 odeslána výzva ke splacení celého úvěru ze dne 10. 1. 2024, přičemž na základě této výzvy měla žalovaná dlužnou částku uhradit do 24. 1. 2024. Jelikož tak neučinila, od 25. 1. 2024 je s úhradou částky 28 406,47 Kč v prodlení. Žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 26. 6. 2024 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 389,02 Kč (za dobu od 31. 8. 2023 do 17. 6. 2024). Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni vedle částky 28 406,47 Kč zákonný úrok z prodlení z této částky od 26. 6. 2024 do zaplacení právě ve výši 14,75 % ročně a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 659,95 Kč vypočtený jako 14,75 % ročně z částky 28 406,47 Kč za období od 25. 1. 2024 do 17. 6. 2024, když soud nemůže přisoudit více, než je žalobou požadováno. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

26. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky a smluvní úrok, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 70,02 % (žalobkyni byla přiznána částka 30 066,42 Kč namísto celkové nárokované částky 42 939,07 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). Žalovaná byla úspěšná v rozsahu 29,98 % (ohledně částky 12 872,65 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství). Proto soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40,04 % (70,02 % - 29,98 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v daném případě tvořeny odměnou advokáta ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé - žaloba) podle 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), v znění účinném do 31. 12. 2024, odměnou advokáta ve výši 5 480 Kč za 2 úkony právní služby po 2 740 Kč (účast na jednání před soudem, doplnění žaloby na výzvu soudu) podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 d) a g) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, odměnou DPH ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 623 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 11 520,80 Kč, z nichž 40,04 % činí částku 4 612,93 Kč. Přiznanou část nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně a podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

28. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly na rozhodnutí soudu zásadní význam. Rovněž konstatuje, že soud provedl veškeré účastníky navržené důkazy kromě náhledu do registru a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, které žalobkyně označila jako důkaz, avšak soudu tyto nepředložila. Tyto důkazy však na rozhodnutí soudu neměly žádný vliv, soud je proto vyhodnotil jako nadbytečné a zamítl je.