4 C 169/2024

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 842 014,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 684 434,33 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 605 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 157 580,32 Kč, ohledně úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 720 804,69 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 720 804,69 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 733,32 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 842 014,65 Kč (jistina 720 804,69 Kč + úrok 40 474,10 Kč + úrok z prodlení 75 684,42 Kč + poplatky 5 051,44 Kč) s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 720 804,69 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 720 804,69 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že mezi ní a žalovaným byla dne 1. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , č. účtu, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 702 715 Kč (z toho částka 639 825,60 Kč byla poskytnuta na splacení úvěrů žalovaného a zbývající částku 62 889,40 Kč mohl žalovaný použít dle svého uvážení). Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně a s poplatky ve 120 měsíčních splátkách po 8 605 Kč počínaje dnem 21. 11. 2022, poslední splátka ve výši 8 143 Kč měla být uhrazena dne 20. 10. 2032. Žalovaný celkem uhradil částku 18 280,67 Kč, z toho částku 10 336,11 Kč na jistinu a částku 7 944,56 Kč na poplatky. Dle smlouvy byla žalobkyně oprávněna připisovat úroky k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Jelikož žalovaný nesplácel splátky řádně a včas (do prodlení se žalovaný dostal s částečně neuhrazenou splátkou splatnou dne 21. 12. 2022 ve výši 6 873,89 Kč), žalobkyně ke dni 2. 4. 2023 úvěr zesplatnila, když před zesplatněním mu dne 1. 3. 2023 zaslala výzvu k úhradě dlužných částek. Po zesplatnění pohledávky žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil, a to ani po odeslání předžalobní výzvy dne 22. 11. 2023. Žalobkyně dále tvrdí, že smlouva o úvěru byla uzavřena v rámci internetového bankovnictví žalobkyně , Anonymizováno, , když ke zřízení bankovní identity žalovaného došlo na základě smlouvy o bankovní identitě uzavřené mezi účastníky dne 23. 6. 2021. Žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřila výši jeho závazků a platební morálku z veřejných registrů (insolvenční, obchodní, CCB) a dále vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 17 135 Kč a tato výše příjmu byla ověřena z jím předloženého potvrzení o výši příjmu, vystaveného zaměstnavatelem žalovaného. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč s tím, že bydlí u rodičů, žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu ve výši 7 662 Kč na základě dat sdělených žalovaným (typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků žalobkyně zjistila, že žalovaný splácel tři úvěry poskytnuté žalobkyní a jeden úvěr poskytnutý jinou společností a celková výše splátek činila 9 700 Kč. Tři z těchto úvěrů měly být konsolidovány sjednaným úvěrem a nové splátkové zatížení tak kleslo na 8 635 Kč. Žalobkyně vyhodnotila, že příjem žalovaného je dostačující k pokrytí splátek i životních výdajů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 12. 9. 2024 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán, ani nepožádal o jeho odročení. Vyrozumění o odročení jednání na den 17. 10. 2024 bylo žalovanému doručeno. Žalovaný se přesto k odročenému jednání nedostavil ani nepožádal o jeho odročení. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se zúčastnila jednání konaného dne 12. 9. 2024, z jednání konaného dne 17. 10. 2024 se omluvila, proto soud jednal a rozhodl dne 17. 10. 2024 bez přítomnosti obou účastníků.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2022 včetně detailů zadané operace, odborného vyjádření k procesu sjednání smlouvy a podepisování v internetovém bankovnictví , Anonymizováno, , smlouvy o bankovní identitě ze dne 23. 6. 2021 a ceníku pro konsolidaci soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 702 715 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 8 605 Kč počínaje dnem 21. 11. 2022, když poslední splátka ve výši 8 143 Kč měla být zaplacena dne 20. 10. 2032. Dle smlouvy úroky měly být připisovány k jistině úvěru a měly se stát její součástí. Splátky měly být strhávány inkasem z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit cenu za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč a dále hradit cenu za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa. Účastníci zároveň smlouvou sjednali pojištění úvěru a žalovaný se zavázal hradit za pojištění částku 972 Kč měsíčně. Strany si ujednaly, že v případě prodlení se splacením více než dvou splátek nebo se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce může žalobkyně úvěr zesplatnit. Účelem úvěru byla konsolidace, když na splacení dvou úvěrů u , právnická osoba, a jednoho úvěru u společnosti , právnická osoba, měla být použita částka 642 715 Kč a zbývající prostředky mohl žalovaný použít dle svého uvážení. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem žalovaného a byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně , Anonymizováno, . Bankovní identita žalovaného byla žalobkyní zřízena smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 23. 6. 2021, na které je vlastnoruční podpis žalovaného.

4. Z dokumentu označeného jako „podklady pre súdne konanie“, z výpisu z bankovní knihy, seznamu splátek úvěru, stavu úvěru v minulosti, vyplacení úvěru v budoucnosti, přehledu poplatků - pokut, přehledu úroků, mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí za období října 2022 a z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal úvěr ve výši 702 715 Kč (z toho částka 639 825,60 Kč byla použita na konsolidaci úvěrů a zbývající částka 62 889,40 Kč byla vyplacena žalovanému na jeho osobní účet) a celkem uhradil částku 18 280,67 Kč. Poslední splátku řádně a včas uhradil v listopadu 2022, splátku za prosinec 2022 uhradil pouze částečně a naposledy uhradil žalobkyni částku 1 000,56 Kč dne 10. 1. 2023.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný byl svobodný a žil sám u rodičů. Jeho jediným příjmem byl příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 17 135 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem v této výši vyplývá z potvrzení o výši příjmů ze dne 30. 9. 2022. Výdaje na bydlení, na splátky úvěrů mimo , právnická osoba, a ostatní pravidelné výdaje uvedl žalovaný v žádosti ve výši 0 Kč. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta byly dotazem do CCB zjištěny čtyři úvěry žalovaného: kontokorentní úvěr vůči , právnická osoba, s úvěrovým limitem 1 000 Kč a měsíční splátkou 30 Kč, spotřební úvěr vůči , právnická osoba, s úvěrovým limitem 243 510 Kč a měsíční splátkou 4 291 Kč, osobní úvěr vůči , právnická osoba, s úvěrovým limitem 60 000 Kč a splátkou 1 167 Kč a spotřební úvěr mimo , právnická osoba, s úvěrovým limitem 323 998 Kč a splátkou 4 212 Kč.

6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že v květnu 2022 byl počáteční zůstatek na účtu -157,25 Kč a konečný zůstatek 614,68 Kč, příjmy za toto období činily celkem 60 902 Kč a výdaje 60 130,07 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ve výši 12 522 Kč. Z výpisu z tohoto účtu za červen 2022 vyplývá počáteční zůstatek 614,68 Kč a konečný zůstatek -505,82 Kč, příjmy za toto období činily 50 783 Kč a výdaje činily 51 903,50 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ve výši 17 147 Kč, dle výpisu z účtu žalovaného za červenec 2022 byl počáteční zůstatek na účtu -505,82 Kč a konečný zůstatek 65 904,38 Kč, příjmy za toto období činily celkem 173 236,53 Kč a výdaje 106 826,33 Kč, z celkových příjmů však částka 101 421,53 Kč představuje úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní dne 29. 7. 2022. Ve výpisu byla zaznamenána jako příjem mzda ve výši 17 147 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za srpen 2022 byl počáteční zůstatek na účtu 65 904,38 Kč a konečný zůstatek 4 216,06 Kč, příjmy za toto období činily celkem 93 200 Kč a výdaje činily celkem 154 888,32 Kč, z celkových příjmů však částka 60 000 Kč představuje úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní dne 12. 8. 2022. Z výpisu z účtu žalovaného za září 2022 pak vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl ve výši 4 216,06 Kč a konečný zůstatek na účtu byl ve výši 3 216,16 Kč. Příjmy za toto období činily 93 213 Kč a výdaje činily 94 212,90 Kč, přičemž zde byla zaznamenána jako příjem mzda od , právnická osoba, ve výši 16 169 Kč.

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 3. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 3. 2023 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek ve výši 28 100 Kč do 2. 4. 2023 s tím, že pokud tak neučiní, bude úvěr zesplatněn. Ve výzvě k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22. 11. 2023 byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni 2. 4. 2023. Dle vrácené zásilky byla tato výzva žalovanému doručována na adresu , adresa, , žalovaný si zásilku však nevyzvedl.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně prostřednictvím internetového bankovnictví , Anonymizováno, uzavřela se žalovaným dne 1. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 702 715 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 7,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 605 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 2. 4. 2023 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 18 280,67 Kč.

9. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 1. 10. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu a v jeho doplnění uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřila výši jeho závazků a platební morálku z veřejných registrů (insolvenční, obchodní, CCB) a dále vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 17 135 Kč a tato výše příjmu byla ověřena z jím předloženého potvrzení o výši příjmu, vystaveného zaměstnavatelem žalovaného. Jelikož žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč s tím, že bydlí u rodičů, žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu ve výši 7 662 Kč na základě dat sdělených žalovaným (typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů a veřejných rejstříků žalobkyně zjistila, že žalovaný splácel tři úvěry poskytnuté žalobkyní a jeden úvěr poskytnutý jinou společností a celková výše splátek činila 9 700 Kč. Tři z těchto úvěrů měly být konsolidovány sjednaným úvěrem a nové splátkové zatížení tak kleslo na 8 635 Kč. Soud podotýká, že i přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nedoplnila svá tvrzení a nepředložila důkazy k jejich prokázání zejména ohledně zjištění a ověření výše výdajů žalovaného částkou 7 662 Kč.

18. Žalobkyně jako doklady, z nichž vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, označila a předložila jednak potvrzení o výši příjmu, a dále výpisy z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce květen až září 2022. Z těchto výpisů je evidentní, že celkové příjmy žalovaného za toto období činily celkem 471 334,53 Kč a celkové výdaje žalovaného za toto období činily 467 961,12 Kč. Z celkových příjmů částka 161 421,53 Kč představuje úvěry poskytnuté žalobkyní žalovanému. Po odečtení výše úvěrů od příjmů tak výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy.

19. Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, ale víceméně formálně. Žalobkyně z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měla k dispozici, a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů chybně vyhodnotila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy žalovaný není schopen řádně úvěr splácet. Žalobkyně sice z potvrzení zaměstnavatele a z výpisů z účtu žalovaného ověřila výši jeho příjmů, ale měla zjišťovat a ověřovat i skutečnou výši výdajů žalovaného a ne je vypočítávat ze statistických dat, zvlášť když měla možnost tak učinit (výpisy z účtu žalovaného měla k dispozici). I s ohledem na to, že žalovaný uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, bylo zcela namístě zjistit a ověřit skutečnou výši výdajů žalovaného (alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat) a nespokojit se se statistickým modelem. Neověření výdajů žalovaného implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Bez zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného a porovnání jeho faktických příjmů a výdajů nemohla žalobkyně posoudit, zda je žalovaný schopen splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 702 715 Kč a žalovaný splatil částku 18 280,67 Kč, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 684 434,33 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuty) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních poměrů nereagoval, žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, neboť pro žalovaného v současné době nevede účet ani jiné produkty, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 684 434,33 Kč ve stejných splátkách, se kterými žalovaný souhlasil při uzavření smlouvy o úvěru, tedy ve výši 8 605 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 81,29 % (ohledně částky 684 434,33 Kč) a žalovaný v rozsahu 18,71 % (ohledně částky 157 580,32 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta). Soud proto po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62,58 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 29 035 Kč a dále paušální náhrada nákladů ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč (výzva k plnění, písemné podání ve věci samé – žaloba, účast na jednání před soudem dne 12. 9. 2024) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 29 935 Kč a 62,58 % z částky 29 935 Kč činí částku 18 733,32 Kč, kterou je žalovaný podle § 160 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za písemná podání ze dne 15. 8. 2024, ze dne 4. 9. 2024 a ze dne 24. 9. 2024, když je nutno zdůraznit, že uvedená podání žalobkyně obsahují pouze doplňující žalobní tvrzení, která byla žalobkyně povinna uvést již v samotné žalobě. Pokud by tak učinila, nemusela by žalobu doplňovat a náklady řízení s tím spojené by jí tak nevznikly. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu nákladů řízení za cestu k ústnímu jednání dne 12. 9. 2024, když žalobkyně výslovně uvedla, že cestovné nepožaduje.

24. Závěrem soud konstatuje, že provedené, avšak v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam.