4 C 170/2025

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 622 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 4 622 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 622 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 1 522,77 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 622 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 622 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 10. 9. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem nejpozději do 13. 11. 2023. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně www., internetové stránky, , kde si žalovaný vybral dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaný následně vyplnil registrační formulář. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy přečetl. Po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje (číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený účet, a trvalé bydliště). Těmito kroky žalovaný dle žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru s původním věřitelem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl upomínkami vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyní požadovaná částka 24 622 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 4 622 Kč. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 4. 2024. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 27. 6. 2025 bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 9. 2023 soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaný s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 18 000 Kč, s délkou splatnosti 30 dnů a datem splatnosti 10. 10. 2023, se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, s úrokem ve výši 4 140 Kč, s RPSN 1 141,2 % a s celkovou výší úvěru 22 140 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaný potvrdil návrh smlouvy pomocí zaslaného potvrzovacího kódu dne 10. 9. 2023 v 9:10:03 hodin.

4. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2023 vyplývá, že společnost , právnická osoba, a žalovaný se dohodli na změně smlouvu o úvěru tak, že došlo k navýšení celkové částky jistiny úvěru na 20 000 Kč a výše úroku na částku 4 622 Kč. Žalovaný potvrdil návrh dodatku smlouvy pomocí zaslaného potvrzovacího kódu dne 11. 9. 2023 v 8:47:47 hodin.

5. Z výpisu z běžného účtu ze září 2023 se podává, žalovanému byla dne 10. 9. 2023 vyplacena na jeho účet č. , č. účtu, částka 18 000 Kč a dne 11. 9. 2023 částka 2 000 Kč.

6. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v září 2023 žalovaný a že na tento účet byly poskytnuty společností , právnická osoba, jako úvěr č. , hodnota, částky 18 000 Kč (dne 10. 9. 2023) a 2 000 Kč (dne 11. 9. 2023).

7. Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 25 382 Kč (jistina po splatnosti 20 000 Kč, smluvní úrok 4 622 Kč, smluvní pokuta 660 Kč a poplatek za upomínku 100 Kč).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 14. 4. 2024.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

10. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 10. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne 11. 9. 2023 dodatek k této smlouvě, na jejichž základě poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh nesplatil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 14. 4. 2024.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 10. 9. 2023 včetně dodatku smlouvy soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu netvrdila žádné skutečnosti, ani neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala, k ústnímu jednání konanému dne 27. 6. 2025 se nedostavila, z jednání se omluvila, a proto jí soud nemohl poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč a žalovaný nesplatil ničeho, je tuto částku žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaný tak není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný je v řízení pasivní, na výzvu ke sdělení svých současných osobních, majetkových a výdělkových poměrů nereagoval a žalobkyně současné poměry žalovaného nezná, soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 81,23 % (ohledně částky 20 000 Kč z celkové žalované částky 24 622 Kč) a žalovaný v rozsahu 18,77 % (ohledně částky 4 622 Kč z celkové žalované částky 24 622 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62,46 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 986 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 438 Kč, z toho 62,46 % představuje částku 1 522,77 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že jenom za poslední rok eviduje, že žalobkyně podala u Okresního soudu v Písku více než pět návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.