4 C 175/2026

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 845 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s tím, že tuto částku je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 550 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 5 845 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 460,34 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám její zástupkyně Jméno advokátky na náhradě nákladů řízení částku 949 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 18 845 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 460,34 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 22. 3. 2025 se žalovanou smlouvu o úvěru č. spisová značka, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 13 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. hodnota pod /2010 pod VS var. symbol. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku 13 000 Kč spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 460,34 Kč a spolu s úrokem ve výši 384,66 Kč splatit nejpozději do 21. 4. 2025. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně webové stránky, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a zvolila si výši úvěru a dobu splatnosti. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po ověření identity žalované a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS číslo. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a že žalovaná byla povinna doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, když na svůj dluh neuhradila ničeho, byla upomínkami a předžalobní výzvou odeslanou jí dne 19. 5. 2026 vyzvána k úhradě dlužné částky. Společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2026 na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná písemně sdělila, že dlužnou jistinu nezpochybňuje a je připravena po nástupu do zaměstnání v září 2026 začít hradit pravidelné měsíční splátky v maximální výši 2 000 Kč. V současné době je hlášena na úřadu práce a dokončuje rekvalifikační kurz. Nepobírá podporu v nezaměstnanosti, ani sociální dávky, její základní životní potřeby jsou plně kryty finanční a materiální pomocí ze strany rodiny. Žalovaná se léčí s psychickými problémy (depresí). Od 1. 9. 2026 nastupuje do vývojářské firmy, kde bude vykonávat administrativní činnost a zároveň pokračovat ve studiu vývoje softwaru, což jí zajistí stabilní příjem.

3. Žalobkyně i žalovaná se z ústního jednání konaného dne 31. 7. 2026 omluvily, proto soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne 22. 3. 2025 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost právnická osoba a žalovaná, s předmětem poskytnutí spotřebitelského bezúčelového úvěru ve výši 13 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. č. účtu. Pro případ řádného splacení úvěru do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. do 21. 4. 2025 byla sjednána výše úroku 36 % ročně, tedy úrok ve výši 384,66 Kč, RPSN ve výši 4 330,72 % a poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 368,27 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 5 460,34 Kč a RPSN ve výši 9 060,28 %. Žalovaná smlouvu podepsala dne 22. 3. 2025 v 15:07:07 hodin elektronickým kódem 99035.

5. Dle potvrzení o provedení transakce byla dne 22. 3. 2025 odeslána z účtu společnosti právnická osoba částka 13 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS var. symbol.

6. Z informací o vlastníkovi se podává, že žalovaná byla vlastníkem účtu č. č. účtu (zůstatek na účtu činil 16 Kč) a účtu č.č. účtu (zůstatek na účtu činil 16,54 Kč).

7. Ze sdělení právnická osoba. vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu byla v březnu 2025 žalovaná a že na tento účet byla dne 22. 3. 2025 společností právnická osoba poskytnuta částka 13 000 Kč pod VS var. symbol.

8. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 27. 8. 2024 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2026 včetně seznamu postoupených pohledávek společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 5. 2026.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2026 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 19. 5. 2026 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 22. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a s úrokem do 21. 4. 2025. Částka 13 000 Kč byla připsána na účet žalované č. č. účtu pod VS var. symbol dne 22. 3. 2025. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2026, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 16. 5. 2026.

11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 22. 3. 2025 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v návrhu pouze obecně uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a že žalovaná byla povinna doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání. Konkrétní výši zjištěných příjmů a výdajů žalované netvrdila, ani soudu nepředložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalované a provedla lustraci žalované ve veřejných databázích. Na písemnou výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a k označení a předložení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně nereagovala. Soud podotýká, že poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je poskytováno pouze při ústním jednání, kterého se však žalobkyně neúčastnila. Žalobkyně tak neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což ve smyslu judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Jelikož v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 13 000 Kč a žalovaná nesplatila ničeho, zůstává nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 13 000 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit. Jiné smluvní nároky (smluvní úrok a další poplatky) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud je spor mezi účastníky o tom, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, určí tuto dobu na návrh soud. Žalovaná tak není povinna poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Je na žalované, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v jejích možnostech tuto povinnost splnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, č. j. 33 Cdo 1902/2025-132). Jelikož žalovaná uvedla, že v současné době je hlášena na úřadu práce a nemá žádné příjmy, dodělává si rekvalifikační kurz a od 1. 9. 2026 by měla nastoupit do zaměstnání, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč ve splátkách po 550 Kč měsíčně. Takto stanovené splátky by měly být ve finančních možnostech žalované, jak ostatně sama žalovaná uvedla, a zároveň poskytnout žalované možnost své povinnosti vůči žalobkyni dostát bez intervence exekučního řízení. Počet splátek nikterak závažně nezasáhne do majetkové sféry žalobkyně či jejího práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě, když při takto stanovených splátkách bude předmětná pohledávka uhrazena v akceptovatelné době. Oprávněné zájmy žalobkyně jsou pak chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, což znamená, že pokud žalovaná neuhradí jedinou splátku řádně (ve stanovené výši) a včas, zbývající neuhrazená částka se stane okamžitě splatnou.

22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevznikl žalované závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr, ani poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení, a proto soud ve zbytku žalobu zamítl včetně odpovídajícího příslušenství (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 68,98 % (ohledně částky 13 000 Kč z celkové žalované částky 18 845 Kč) a žalovaná v rozsahu 31,02 % (ohledně částky 5 845 Kč z celkové žalované částky 18 845 Kč). Soud po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,96 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 bod 2. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí částku 2 500 Kč, z toho 37,96 % představuje částku 949 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám její zástupkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku. Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněná jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.